Neil Simon - Bosé nohy v parku v Divadle Bolka Polívky

Neil Simon (1927-2018) byl americký dramatik, který navíc psal i scénáře k filmům a libreta muzikálů. Divadelních her napsal tři desítky a před 8 lety jsme v podání Petra Nárožného a Simony Stašové v brněnském Semilassu viděli jeho hru Poslední ze žhavých milenců (Last of the Red Hot Lovers) (1969). Jde o konverzační komedii, kde postarší majitel rybí restaurace v New Yorku po 27 letech spořádaného manželství zatouží po nevěře, protože má pocit, že si nic neužil a život mu utíká mezi prsty. 

Nemám text této hry, proto můžu sem vložit jen fotografii herců.  

 

***

Letos jsme v Divadle Bolka Polívky (provizorně působícím v Bílém domě v Brně) navštívili jedno z mnoha dalších pohostinských představení pražských herců, tentokrát v nastudování Simonovy hry Bosé nohy v parku (Barefoot in the Park) (1963). Patří k autorovým nejznámějším, o což se zasloužilo i filmové zpracování z r. 1967 s Jane Fondovou a Robertem Redfordem v hlavních rolích.

I. dějství

Mladí novomanželé Corie a Paul Brotterovi po 6 dnech v hotelu, kde trávili líbánky, se mají stěhovat do pronajatého bytu. 

Ten se nachází v 5. patře pod střechou na Manhattanu, v baráku bez výtahu, jde o jednopokojový byt, ložnice má velikost šatny s rozměry 2 x 1,5 m, k tomu minikoupelna jen se sprchou, kuchyň se starým sporákem, ledničkou a otlučeným dřezem. Topení nefunguje a vikýř netěsní, do bytu protahuje a dokonce hrozí, že tam bude pronikat sníh, je únor.  

Do bytu se první dostane Corie, nechá zavést telefon a přinést kufry, jen nábytek před příchodem manžela nestihne. Ten složil advokátní zkoušky a zítra má mít u soudu první případ. Když utrmácený zdolá schodiště, na intimnosti s manželkou nemá pomyšlení, přestože chce vařit v bikinách a vzala si s sebou černou krajkovou noční košili. Musí totiž k soudnímu jednání nastudovat spisy.

Do beznadějné situace – i manžel zjistí, že radiátor nehřeje, ve vikýři je díra, v noci má sněžit – se ozve zvonek a místo toho, aby přivezli nábytek, přichází Coriina matka Ethel Banksová. Paul po Corii chce, aby ji rychle vystrnadila, protože se musí připravit na zítřejší jednání u soudu.  

Matka popadá dech a posadí se na kufr, nábytek zatím chybí, a předstírá, že se jí v bytě líbí. Zdržovat se ale nechce, že už musí jít, ale Corie pošla Paula pro whisky a aby ještě koupil sýr, že si přiťuknou, ten ji probodává zrakem, protože tak se tchyně brzy nezbaví.  

Matka rozdělává krabice s dárky, které manželům koupila ke svatbě, je v nich budík a kávovar.  

Pavel se vrátil s lahví whisky a je také plný nových informací od prodavače kořalky, kdo v domě žije. Kromě homosexuálů a různých podivínů, kteří ani nevycházejí z bytu, je největším překvapením, že ještě nad nimi někdo bydlí, a sice Viktor Velasco, který obývá půdu. Má 58 let, lyžuje a leze po horách, je znám jako Modrovous ze 48. ulice. 

Paul se odebere do ložnice, kde chce pracovat, s Corií se loučí: „Kdyby sem nahoru něco přišlo, jako třeba nábytek nebo teplo, tak mi dej vědět.“  

Do pokoje vstoupí Velasco, Corie se vyděsí. Velasco má problém, že nemá peníze a kvůli čtyřměsíčnímu zpoždění nájemného se nedostane na zavřenou půdu a jedinou možností je vylézt na půdu oknem přes ložnici manželů.   

Přitom navíc projevuje velký zájem o Corii, je na mladé zajíčky, a rád by také přišel na večeři.  

II. dějství

O 4 dny později je byt již zařízen, uprostřed pokoje je pohovka, po stranách starodávné lenošky, před pohovkou kávový stolek, vedle něj servírovací stolek, pod okny psací stůl, k tomu židle, po pokoji rozmístěny lampy, v ložnici je postel. Je sice pro jednoho, ale když se s Pavlem otáčejí současně, vejdou se na ni.   

Corie přinesla dvě láhve (vermut a gin), má na sobě koktejlky k večírku, který na dnešek naplánovala.  

Po nekonečných schodech se jako první vydrápe Paul a padne na pohovku. U soudu vyhrál, jeho klient obhájil své dobré jméno, ale náhrady škody žádná a Paul také nic nedostal.     

Jako další přijde matka, přijela autem a vyčerpaná ze schodů se zhroutí do lenošky a nutně potřebuje podat růžové pilulky, aby se vzpamatovala.

Corie domluvila, že přijdou i Paulovi rodiče a telefonicky to matce sdělila, ale zamlčela přitom, že navíc tam bude i nájemník z půdy Velasco, o němž se ví, že byl 3krát ženatý. Matka lituje, že se lépe neoblékla, kvůli Paulovým rodičům chtěla vypadat jednoduše.   

Velasco přijde vyšňořený ve dvouřadovém obleku a v pánvičce jako předkrm přináší speciální jídlo, které prý získalo 2. cenu na Jídelním festivalu v Benátkách. Velasco se pochlubil členstvím ve Společnosti labužníků, kam patří švédský král, princové a osobnosti filmového průmyslu. Z popisovaných ingrediencí – kousky soleného úhoře, strouhané olivy, koření, sušenky s cibulovou příchutí, … – se matce dělá nevolno, má totiž problémy se žaludkem. O to horší je to po ochutnání. 

Z večeře nic nebude, protože sporák po prvním zapnutí shořel. Velasco navrhne přesunout se do albánské restaurace na ostrově.

V restauraci bylo veselo – moucha v talíři a číšník si při jejím vytahování v polévce smočil celou dlaň.   

Matka je z jídla v restauraci i cesty do ní a schodů do bytu zničená, už ani nemá své růžové pilulky a chce jít domů (do New Jersey) umřít. Velasco se nabídne, že ji tam sveze, na námitku, že pak už nejezdí žádné autobusy, aby se dostal zpět, odvětí, že to bude řešit až v New Jersey. A když mají spolu strávit večer, měli by si tykat. Corrie hned pochopí, že u matky chce přespat. Na jedné straně má o matku strach a na druhé je ráda, že třeba najde partnera. Paulovi je to úplně jedno a Corie se s ním pohádá, že v něm není špetka touhy po dobrodružství. „Ne že bys byl škrobený panák, ale jen se přemrštěně korektní a důstojný díváš… Jsi vždycky správně oblečen, vždycky správně vypadáš, vždycky říkáš to pravé. … Jakživa jsem tě neviděla bez saka. Než jsme se vzali, tak jsem byl přesvědčena, že spíš s kravatou. … A odmítls chodit se mnou bos v parku.“ 

Paul to dál nechce poslouchat a jde spát. „Teď nemůžeš jít spát, teď se hádáme.“ „Ty se hádáš. Až skončíš, tak zhasni.“ „Já se z tebe zblázním. Ty i svůj vztek dovedeš ovládat.“ 

Corrie lká, že se k sobě vůbec nehodí: „Teď nepůjdeš spát. Zůstaneš tady a budeš se hádat, abys zachránil naše manželství.“

Ani to na Paula nezapůsobí, ale když Corie prohlásí, že se chce nechat rozvést, Paul ožije a chce to s právnickou precizností řešit. Po dalším dohadování, jde Corie do ložnice s pláčem a prásknutím dveřmi spát. Za chvíli vyhodí k Paulovým nohám přikrývku, prostěradlo a polštář a ten si ustele na pohovce. 

Dlouze zvoní telefon, Paul vzteky vytrhne kabel ze zdi a konečně si lehne. V noci z vikýře mu sněží na hlavu.

III. dějství

Přijde opravář telefonů, napojuje vytržený kabel, nikdo se s ním nebaví, manželé mají tichou domácnost. Paul je nachlazený, zatím si žádný jiný pokoj nenašel a musí tu zůstat další noc.    

Volá teta Kateřina, že Coriina matka se nevrátila domů a v její posteli nikdo nespal. Paula to nevzrušuje: „třeba ji trápila záda a lehla si na žehlící prkno.“

Corie šílí, že matka je nezvěstná a na Paula zlostí bez sebe vyjede: „Nechtěl bys zmizet? Vypadni už z mého života a plav!“ Vyběhne o patro výš, aby zjistila, co je s matkou.  

Paul se začne balit a do kufříku nahází kravaty. Obává se, že chytil chřipku, a proto se musí něčeho silnějšího napít.  

Na chodbě potká Corii, ta si ho nevšímá. „Corie… Co se děje? Nějaké neštěstí?“

Najednou otevřenými dveřmi do bytu vlétne matka, má na sobě pánský koupací plášť, o mnoho čísel větší její postavy. Corii popsala, že když vyšli s Velascem ven, ze všeho pití se jí zamotala hlava, Velasco pak spadl na schodech a nahoru je sousedé museli vynést. A když se u Velasca probudila, měla na sobě jeho koupací plášť. 

Ten se objeví s holí a nohou v silné bílé punčoše, má zlomený palec. I když se matka styděla a nechtěla Velasca vidět, po chvíli roztála a nechala si vypravovat, co všechno se minulé noci stalo, oblečení má v čistírně, protože byla celá mokrá a prokřehlá a museli jí ho svléct. To ji vyděsilo, ale Velasco ji uklidnil, že ji svlékl soused doktor Gonzalez (doktor filozofie).  

Matka je šťastná, ale Coriin Paul je pryč. Corie ho chce jít hledat, ještě předtím se ale objeví opilý u dveří i s kufrem. Ale tak jednoduché to není, Paul se vrátil s tím, že Corie má vypadnout, protože byt je psaný na něj a také platí nájem. 

„Paule jsi studený jako led … jako rampouch … Cos dělal?“ „Co myslíš, že jsem dělal, procházel jsem se bos po tom zatraceným parku.“

Corie má strach, že Paul dostane zápal plic. Paul se začne chovat nepředvídatelně, chce, aby si vlezli do postele, Corie se schová v koupelně a Paul mezitím vyleze z vikýře na římsu a málem spadne na ulici. 

Vystrašená Corie se ho snaží uklidnit: „Miláčku, nehýbej se! Vylezu tam a přijdu si pro tebe.“     

A jaké bylo obsazení hry? Novomanžele hráli Anna Kameníková (dcera Jitky Asterové) a Radúz Mácha, její matku Veronika Freimanová a Velasca Rudolf Hrušínský.