Francis Bacon a Lucian Freud - moderní malíři slavných jmen

Malíři Francis Bacon (1909-1992) a Lucian Freud (1922-2011) zaujmou už svými jmény, na první pohled nás napadne, že ta jsme už někde slyšeli v jiné souvislosti a jestli se k nim nějak vztahují. 

Francis Bacon (1561-1626) byl anglický filozof, zakladatel anglického materialismu a empirismu, nikde jsem však přes úplnou shodu jména a příjmení nenašel, že by byl předkem malíře. Za to Lucian Freud byl vnukem slavného lékaře, neurologa a psychoanalytika Sigmunda Freuda (1856-1939), který je pro nás zajímavý i tím, že se narodil v Příboru na úpatí Beskyd.    

Oba malíři prožili téměř celé 20. století, ale ve změti malířských stylů si našli své místo, především se vymezili vůči abstraktnímu umění a přednost dali figurativní tvorbě. Oba se také dobře znali a Bacon Freuda portrétoval.   

Bacon se narodil v Dublinu, byl tedy irské národnosti, rodina se ale po vypuknutí 1. sv. války přestěhovala do Londýna a malíř sám v dospělosti hodně cestoval, žil mimo jiné v Berlíně, Paříži, Monte Carlu, kam ho svedla hráčská vášeň, Římě a Madridu, kde zemřel. Jeho život byl hodně neuspořádaný, daný i homosexuální orientací, která dlouho byla považována za úchylku a někde i důvodem k trestnímu stíhání. 

Jeho malířskému stylu se dostalo označení nová figurace, postavy umisťoval do trubkovitých skleněných a konstrukcí a v pozměněné (až znetvořené) podobě. Příkladem jsou obrazy Studie pro portrét (1953, Kunsthalle, Hamburk) a Muž v modrém IV (Museum Moderner Kunst Stiftung Ludwig Wien (Mumok), Vídeň).

Sedící postava (1960, Albertina, Vídeň) se vznáší ve vzduchu a připomíná rozjařené opilce Chaima Soutina. 

V Studii k portrétu Luciana Freuda (1964, The Israel Museum, Jeruzalém) se portrétovaný přítel asi těžko poznal.

Bacon se často inspiroval starými mistry, např. Grünewaldem a Velázquezem, ale i Vincentem van Goghem, a od těch nejstarších převzal triptych, který byl populární v době renesance.   

Tři studie u nohou Ukřižování (1944, Tate Britain. Londýn) malíř sice pojmenoval podle postav, které jsou svědky Ježíšovy smrti, sám k tomu však dodal, že ve skutečnosti zobrazil Fúrie, římské bohyně pomsty a kletby. Bacon obraz poprvé vystavil v dubnu 1945 jako memento válečných hrůz. Ve vyjádření zděšení se projevila inspirace obrazem Výkřik norského expresionisty Edvarda Muncha a filmem Křižník Potěmkin ruského režiséra Sergeje Ejzenštejna.  

Obraz Ukřižování Bacon poprvé veřejnosti představil na výstavě v Londýně v r. 1933 a i když byl prodán, neúspěch na jeho samostatné výstavě o rok později způsobil, že labilní umělec většinu svých děl zničil. 

K tématu se vrátil v r. 1965 a nová verze Ukřižování je ve sbírkách Pinakothek der Moderne v Mnichově (fotografie je však bohužel s mnoha odrazy).

Poslední triptych má název Tři studie k portrétu (1973, The Israel Museum, Jeruzalém).

Z Velázquezových obrazů na Bacona silně zapůsobil Portrét papeže Innocenta X. (1650, Galleria Doria Pamphilj, Řím) a v první polovině 50. let namaloval kolem 40 variací. Žádnou z nich na fotografii nemám, můžu ale přidat Velázquezův originál. Ve zmíněné římské galerii se velmi špatně fotografuje, protože v ní nejsou velké prostorné sály a při procházení chodeb vidíme obrazy v několika řadách nad sebou, takže ty výše umístěné nelze zachytit bez efektu kácení svislic. Velázquezův obraz zde však má privilegované postavení, nachází se v samostatné místnosti. 

***

Lucian Freud se narodil v Berlíně, ale v jeho 10 letech se rodiče přestěhovali do Londýna a umělec tam strávil zbytek života. Společně s Francisem Baconem je počítán k Anglické škole malířů.

Freud maloval realisticky, ale snad i pod dojmem učení jeho dědečka se v obrazech projevuje snaha zachytit stav duše a pocity osamění.

Vzpomínka na Londýn (1940, National Gallery of Ireland, Dublin) působí strašidelně, jako kdyby malíř zachytil Jacka Rozparovače. 

Obraz Přemítání s dvěma dětmi (1965, Museo Thyssen-Bornemisza, Madrid) má alternativní název Autoportrét.

Z uvedeného madridského muzea jsou i zbývající ukázky.

Freud maloval také akty, ale výhradně jen těch osob, které dobře znal, své přátele, ale dokonce i dospělé dcery. Podobně jako Egon Schiele přitom nevynechával ani intimní detaily. Na dalším obraze Velký interiér, Paddington (1968-1969) je jedna z dcer ještě v dětském věku, s čímž by dnes mohl mít problémy a být podezříván z pedofilie. (Paddington je čtvrť v městské části Westminster v centru Londýna.)

V 70. a 80. letech namaloval řadu zádumčivých portrétů své matky, která prožívala velké trauma po smrti manžela, Lucianova otce. Je i na Posledním portrétu (1976-1977).

Na závěrečné fotografii je Portrét barona H. H. Thyssen-Bornemisza (1981-1982), holandsko-švýcarského průmyslníka a sběratele umění, zakladatele pravděpodobně největšího soukromého muzea umění na světě.