Osmé výročí tento blog měl už 4. listopadu, ale k bilancování se lépe hodí konec roku a navíc lze spojit obojí. Kromě toho však stručně zmíním kulturní akce (divadelní představení, koncerty, výstavy), na které se nedostalo v samostatných článcích.
Stejně jako v minulých letech každý měsíc přibyly tři a opět jsem se snažil alespoň trochu zmírnit rozdíly mezi rubrikami, i když "rovnostářství" nelze čekat, protože některé mé zájmy jsou výraznější. Současné skóre je v tabulce, kde sloupec Z zahrnuje údaje o počtu článků Zuzany, kterých je celkem 70 a byly ozdobou blogu v letech 2012-13, kdy teprve hledal své první čtenáře, sloupec M udává počty mých textů a M+Z celkové počty.
V srpnu jsem zveřejnil jubilejní 300. článek a k němu připravil soutěž, která pak měla dva vítěze, Axinu a Čerfa, odměněné knihou podle vlastního výběru.
Podtitul blogu Cestování a umění prozrazuje, kam se mé zájmy nejvíce upínají, proto je (i pro mě) poněkud překvapivé, že mezi červnem a listopadem přibylo 5 článků do "odkladiště" O všem možném a z toho tři se týkají politiky. Myslím, že k mým "oblíbencům" na politické scéně by to mohlo stačit. Polemické texty by sice v jiném prostředí mohly vést ke vzrušenější výměně názorů, ale nemají trvalejší hodnotu, byť i zde jednorázově přivedly větší počet návštěvníků. Např. článek Jednotka chlubivosti = 1 halík 11.11. (následující den po zveřejnění) jich měl 109 (jeden, s adresou *.apha.cz, přišel z Arcibiskupství pražského :)) a přes 100 za den bylo už jen 5.2. (v návaznosti na Rozhovor s Čerfem), 1.5. (Kája Saudek - od filmových plakátů k erotice (a pornografii)) a 20.5. (Déšť v písních).
Mnohem víc než polemik si cením 4 přírůstků do rubrik Výtvarné umění, Architektura a Literatura, divadlo, film, např. profilů malířů Vermeera, Amedea Modiglianiho, Jamese Ensora, architektů Jana Blažeje Santiniho, Renza Piana a Richarda Rogerse, děl Miguela de Cervantese, Fjodora Michajloviče Dostojevského, Karla a Josefa Čapka i Václava Havla.
V rubrice Cestování jsem se záměrně držel při zemi, když pominu, že s ním souvisí i řada dalších, témat mám přebytek, zařadil jsem jen slovinská města Piran a Portorož, albánskou metropoli Tiranu a dotkl se Říma.
Ke sportovněji zaměřeným výletům patří lyžování v rakouském středisku Lackenhof am Ötscher a (bohužel ne zcela dotažený) výstup na Gerlach.
V hudební rubrice jsem přiblížil široký záběr kytaristy Michala Pavlíčka a mé nejoblíbenější písně Karla Gotta. Netušil jsem, že jde o předčasný nekrolog naši legendy popu.
Víc už nové texty rozebírat nebudu, vše se dá najít v rubrikách, snad jen jednu poznámku na konec: letos přibyly 2 články do rubriky Sex, což se mně naposled podařilo před 5 roky.
Pokud se týká statistik, návštěvnost má v posledních letech sestupnou tendenci, jak je patrné z následujícího grafu, zachycujícího roky 2013-2019 (bez letošního Silvestra). Jde nejspíš o obecnější jev, protože s menší návštěvností jsem v žebříčku TOPlistu na vyšší příčce než dříve, kdy byla dvojnásobná. Je to i tím, že mnozí dřívější čtenáři z řad blogerů/blogerek jsou neaktivní (a tím je i menší počet komentářů) a vedle nich a přístupů z vyhledávačů (zpravidla na 15-25 článků denně) jiní nejsou, protože s blogem jsem se nikde nepochlubil.
Návštěvníci dosud přišli ze 116 zemí a do Návštěvní knihy se zapsalo 417 komentujících. Stav návštěv v čase ukládání textu v TOPlistu je 170907 a 125887 ve FLAGcounteru (z ČR a SR 110804), kde se (zřejmě) nezapočítávají opakované návštěvy během dne. K témuž asi přistoupila i služba Google Analytics, protože rozdíl vůči TOPlistu se zvětšil a přitom před několika lety údaje obou čítačů byly takřka totožné.
A teď k dodatkům o kulturních akcích. První tři jsou ze sklepní scény Divadla Husa na provázku, která dříve byla provozována pod názvem Divadlo U stolu.
Oskar a růžová paní je hrou podle prózy Érica-Emmanuela Schmitta o umírajícím dítěti (ztvárnil ho ale dospělý herec) a jeho kamarádském vztahu se starší ženou z nemocnice.
Námětem hry Tichý Tarzan je život neškoleného malíře Miroslava Tichého z městečka Kyjov na jižní Moravě, který později přesedlal na fotografování a svým svérázným stylem se prosadil do absolutní špičky a jeho fotografie dnes na aukcích patří k nejžádanějším a nejdražším.
Zvrhlá Margaret je příběhem skutečného výzkumu, podporovaného v 60. letech americkou vesmírnou organizací NASA (National Aeronautics and Space Administration), jehož cílem bylo navázat mezidruhové kontakty mezi lidmi a zvířaty (pokusy probíhaly s delfíny), a tím dokázat, že inteligence není vlastní jen lidem. "Zvrhlá" v názvu má souvislost s bulvárními články, které o vědkyni Margaret Lovattové psaly jako o nemocné ženě se sklony k zoofilii (sex s delfínem).
Mein Švejk byl již na hlavní scéně Divadla Husa na provázku, netradiční nastudování režiséra Jana Antonína Pitínského vycházelo nejen z románu Jaroslava Haška, ale i pokračování Karla Vaňka.
Klíště je další autorská hra hlavního protagonisty Divadla Bolka Polívky, pojednává o dvou postarších hercích (hrají je Bolek Polívka a Milan Lasica), někdejších rivalech, kteří vzpomínají na dřívější časy a řeší, zda už dospěli do "podzimu života či jara smrti".
Muzikál Mamma Mia! s písněmi skupiny ABBA jsme zhlédli v Městském divadle.
V Museu Kampa jsem viděl výstavu fotografií Helmuta Newtona. V první koláži je ve společnosti ikony pop-artu Andyho Warhola.
Helmut Newton je však asi ještě více než portrétní fotografií znám akty.
Museum Kampa jsem už navštívil několikrát, ale letos poprvé jsem vystoupil pod střechu do skleněné krychle, proti jejíž instalaci kdysi tak protestovali památkáři, že naruší malostranské panorama. Je z ní pěkný výhled na Pražský hrad.
Brno se někdy namyšlenými Pražáky posměšně označuje jako největší vesnice v Česku nebo poslední zatáčka před Vídní, my ale na něj nedáme dopustit a ani nás to netrápí, což také vyjadřuje název výstavy Brno - předměstí Vídně. Jsou na ní k vidění obrazy a sochy z Moravské galerie, které mají vztah ke sbírkám ve Vídni. Alespoň několik příkladů: Lucas Cranach starší - Pieta (kolem 1510-1515), Paris Bordone - Mrtvý Kristus oplakávaný dvěma anděly (kolem r. 1550), Petrus Paulus Rubens - Hlava Medusy (1617-1618), Max Klinger - Cassandra (po r. 1903), Gustav Klimt - plakát první výstavy spolku Vídeňská secese z r. 1897 a Egon Schiele - Ležící ženský akt (1917).
První koncert vážné hudby byl věnován skladbám Michaila Ivanoviče Glinky, Josefa Suka a vrcholem byla Šeherezáda Nikolaje Rimského-Korsakova.
V sále Semilasso se konal 10. brněnský Beatfest jako vzpomínka na Oldřicha Veselého, skladatele, zpěváka a klávesistu skupin Synkopy 61, Blue Effect a E-band (v hudební rubrice jsem mu věnoval 2 články) za účasti Synkop 61, skupiny Neopak Miloše Makovského, Leška Semelky, Romana Dragouna a řady dalších hostů.
Baskytarista skupin Flamengo, Etc, T4, Supergroup.cz Vadimír "Guma" Kulhánek letos oslavil 75 let a s mnoha hosty (např. s Vladimírem Mišíkem) vystoupil v sále SONO.
Letos jsem byl poprvé v Belgii (v Bruselu a z něj na skok v Antverpách a Gentu) a v Irsku (v Dublinu) a v rámci zájezdu k Rýnským vodopádům také v Curychu. Měl jsem tak možnost navštívit několik dalších významných galerií a navíc v Praze jsem viděl výstavu obrazů z kodaňského muzea Ordrupgaard. Protože ale fotografií obrazů z nich mám desítky (někdy i přes 100) a bylo by těžké z nich vybírat, raději je využiji ve specializovaných článcích o malířích. Současně bych chtěl doplnit dřívější články o malířích a sochařích o nová díla, se kterými jsem se letos (a také loni) potkal.
Do posledních dvou výročních článků jsem zařadil fotku našich vnuček a učiním tak i teď. V červnu měly 3 roky a už se umí pěkně prosazovat, zábavná je také jejich dětská logika i vzájemná odlišnost. Začaly chodit do kurzu plavání a odtud je následující fotografie přes sklo aquaparku. Instruktorka něco vysvětluje, ale Laura se dívá kamsi do nekonečna a o minutu mladší Nela vypadá, že se snaží něco pochytit.