Jan Blažej Santini (a UNESCO)

Jan Blažej Santini (1677-1723), jak je vidět z dat narození a úmrtí, ve svém životě rovnoměrně nahlédl do dvou staletí a stejně tak v díle dokázal spojit dva slohy, které se v mnohém jeví protikladné: strohou gotiku a bohatou zdobnost baroka, a dal tak vzniknout novému slohu - barokní gotice.

Narodil se v Praze, ale měl italské předky. Kvůli tělesnému postižení mu nebylo souzeno pokračovat ve fyzicky náročném řemesle v otcově kamenické dílně a jako náhradní uplatnění si zvolil architekturu. Během poměrně krátkého života realizoval kolem 80 staveb a dvě z nich jsou na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO, což je i ve světovém měřítku výjimečné, pomineme-li neobvyklé a jednorázové zařazení souboru 17 děl architekta funkcionalismu Le Corbusiera na tento seznam v r. 2016.

Poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře u Žďáru nad Sázavou, Santiniho vrcholné dílo, sem byl zapsán v r. 1994. Kostel byl postaven v letech 1719-1722 v souvislosti s kanonizací Jana Nepomuckého a byl jemu zasvěcen. Obepíná jej zastřešený prstenec dvou zdí ve tvaru deseticípé hvězdy, jehož působivost vynikne z leteckého snímku. Řada jich je na stránce Zelená hora, památka UNESCO.

Santini v pravidelných tvarech využíval i dalších čísel, velmi často čísla pět. Vstup ke kostelu je pěti branami a do ambitů (chodeb v prstenci s klenutým stropem), sloužících poutníkům k úkrytu před nepřízní počasí, je vsazeno pět kaplí s pětiúhelníkovým půdorysem.

Zatímco chodby jsou prosté, kaple jsou vyzdobeny freskami.

Na střechách kaplí byly umístěny sochy pěti ctností Jana Nepomuckého od Řehoře Thenyho, žáka Matyáše Bernarda Brauna. Dochovaly se ale jen tři (Víra, Zdrženlivost a Čistota) a nevýznamnější je socha Víry s dalekohledem namířeným na Polárku.

I po obvodu samotného kostela je pět kaplí s trojúhelníkovým půdorysem a pět oválných kaplí.

Oblouky oken a síťová klenba jsou gotické, výzdoba je barokní.

Uvnitř kostela je pět oltářů a hlavní oltář zdobí pět andělů. Tři drží zeměkouli a pět hvězd symbolizuje pět tehdy známých světadílů. Na ní stojí socha sv. Jana Nepomuckého, je rovněž od Řehoře Thenyho.

A ještě dva oltářní výklenky.

Motiv pěti hvězd se v kostele několikrát opakuje, podle legendy král Václav IV. (1361-1619) Jana Nepomuckého, který odmítl sdělit zpovědní tajemství královy manželky Žofie, nechal r. 1393 svrhnout z Karlova mostu do Vltavy a v místě, kde utonul (v jiném výkladu byl předtím mučen a shozen už mrtvý), se objevilo pět hvězd.

Svržení těla Jana Nepomuckého v kostele znázorňuje zlacený reliéf.

Legendu o neprozrazeném zpovědním tajemství měla potvrdit exhumace těla, uloženého v hrobce v Katedrále sv. Víta na Pražském hradě, po více než 300 letech, kdy se v lebce údajně našel neporušený jazyk (ve skutečnosti šlo o krevní sraženinu z mozku). Sytě červená zvětšená napodobenina jazyka je umístěna ve středu kupole o 4 snímky zpět.

Ze Zelené hory je pěkný náhled na někdejší cisterciácký klášter (dnes zámek rodiny Kinských s expozicí děl barokních mistrů z Národní galerie v Praze) ve Žďáru nad Sázavou (je na následujícím snímku vlevo) a rameno řeky. Poblíž něj stojí ještě dvě Santiniho stavby, hospodářské budovy dvoru Lyra (s černými střechami) a dolní hřbitov, a most s barokními sochami (zmenšená obdoba Karlova mostu).

To by však mohlo být námětem samostatného článku.

Druhou Santiniho stavbou na seznamu UNESCO je Katedrála Nanebevzetí Panny Marie a sv. Jana Křtitele v Sedlci, kam byla zapsána r. 1995 společně s Chrámem sv. Barbory v Kutné Hoře. Původní kostel Panny Marie cisterciáckého kláštera v Sedlci byl založen kolem r. 1300, během husitských válek se z něj stala ruina a k obnovení se přikročilo až o 400 let později. Zahájil jej stavitel Starého Města pražského Pavel Ignác Bayer, ale r. 1702 byl nahrazen tehdy teprve 25letým Santinim, který katedrále vtiskl výslednou podobu. Dokončena byla r. 1708.

Socha Panny Marie je na vrcholu štítu. Po obou stranách vchodu jsou sochy andělů a mnoho dalších soch je uvnitř. Jejich autorem je Matěj Václav Jäckel.

Santiniho architektonickým příspěvkem je zvláštní samonosná klenba (vzhledem k odlišnosti od tradiční klenby ve tvaru polokoule se pro ni vžil termín "česká placka") a samonosné točité schodiště.

Klenbu kupole ve výšce 28 m zkrášlil freskou Nejsvětější Trojice Jan Jakub Stevens ze Steinfelsu.

Bohužel jsem netušil, že v kostele bylo možné vyjít i do podkroví a připlatit si také návštěvu chrámové klenotnice se "Sedleckou monstrancí", která patří mezi nejcennější náboženské předměty z období gotiky v Evropě, pochází z doby kolem r. 1390 a má být snad nejstarší monstrancí na světě. Bylo tam totiž liduprázdno, zatímco nedaleko odtud u známé sedlecké kostnice se tísnily davy.

Alespoň spodní část schodiště je vidět na následujícím snímku.

V katedrále samozřejmě nemohou chybět varhany.

Jsou zde také cenné obrazy. Následující namaloval Petr Brandl v r. 1728 a jmenuje se Patroni země české s Nejsvětější Trojicí.

V Sedlci byl kdysi i Brandlův největší oltářní obraz Nanebevzetí Panny Marie, ale od konce 18. století je v Kostele sv. Vavřince ve Vysokém Mýtě, kam jej zakoupili poté, co shořel původní oltář.

Vánoční stromky a výzdoba v interiéru i pošmourné počasí ve venkovních záběrech jsou připomínkou na dobu návštěvy.

P.S. Výborný článek o sedleckém kostele s mnoha zajímavými informacemi a bohatou fotografickou přílohou (včetně vzácné monstrance a záběrů točitého schodiště a podkroví) napsala Janinka.