Václav Havel je oficiální propagandou vynášen do nebe jako osvoboditel od jha komunismu a člověk, který přinesl demokracii, ale kdo byl v r. 1989 dospělý, si pamatuje, že v tom roce se zhroutily komunistické režimy v celém východním bloku, tedy i tam, kde Havla neměli, navíc my jsme byli až předposlední, jen o několik dnů jsme předběhli Rumunsko. Mlčící většina už totiž nechtěla poslouchat pohádky, jak míříme k světlým zítřkům, když ze zahraničních televizních stanic a filmů viděla, že tam mají lepší zboží, lepší auta, větší výběr a každý to chtěl mít také, jezdit na dovolenou za hranice všedních dnů a asi nikdo nepochyboval, že stačí vyházet zkostnatělé papaláše a nic tomu nebude bránit.
Václav Havel si však spíš než soutěž politických stran představoval vládu osvícených intelektuálů, kteří vědí nejlépe, jak všechno dělat. Jeho nepolitická politika ale velmi rychle zkrachovala, v r. 1992 Občanské hnutí, které se s ním identifikovalo, ve volbách vyhořelo, a to se pak ještě několikrát opakovalo (např. v podání Unie svobody a v prezidentských volbách a další strany podobného ražení k tomu mají nakročeno). A po téměř třiceti letech porážek pravdoláskaři hořekují, že ti nevzdělaní a hloupí venkované vždy všechno pokazí a nejlepší by bylo, kdyby volební právo neměl každý.
Nikdy jsem nechápal, proč Havlovi obdivovatelé se tak umanutě snažili, aby dostal Nobelovu cenu míru, místo aby jej navrhli na cenu za literaturu. Politicky motivovanou cenu za zásluhy o mír ve světě se podařilo udělením řadě dost pochybných existencí zdiskreditovat. Havel sám uvěřil, že by ji v r. 1990 měl dostat a dokonce dopředu namluvil děkovnou řeč. Tehdy se naivně domníval, že přesvědčí mocnosti rozpustit vojenské bloky, dojedná mír mezi Izraelem a Palestinou, …, ale z mesiášství brzy vystřízlivěl a přešel k projevům naprosté servility vůči USA a jejich vojenským akcím, nejtrapněji demonstrované výrokem o "humanitárním bombardování".
Já hodnotu Václava Havla vidím ne v politice (u nás po "zabití studenta Šmída" se režim zhroutil sám jak domek z karet a prvním prezidentem mohl být téměř kdokoliv s trochou důvěryhodnosti), ale v literární činnosti. Koupil jsem si knihu jeho osmi nejvýznamnějších her a ty, které jsem dosud přečetl, se mně opravdu líbí.
Jednoaktovku Vernisáž z r. 1975 (tj. z roku, kdy také napsal Audienci a dopis prezidentu Gustavu Husákovi) jsme měli možnost vidět i v představení brněnského HaDivadla.
Vzhledem k tomu, co bylo významnou příčinou konce komunismu, kuriózně hlavním mottem hry je výsměch konzumnímu způsobu života (a nevkusu). Manželský pár Michal a Věra si pozve na návštěvu svého přítele Bedřicha a chlubí se, jak nádherně si vybavili byt, jak dokonalé je jejich manželské soužití (včetně sexu a dobrého jídla), jak geniální je jejich dítě, a s dojemnou starostlivostí kladou Bedřichovi na srdce, v čem všem by měl na sobě zapracovat, aby byl také tak šťastný.
Na stěně visí turecký kinžál, ve výklenku stojí gotická madona, na skříni přenosná televize, vytápí se krbem, do textu autor přidal i rokokové hrací hodiny, barokního andílka, intarzovanou truhlu, čínskou vázu, secesní vývěsní štít, perské koberečky, starožitný stolek, stereofonní gramofon, pojízdný servírovací stolek s láhvemi nejrůznějších značek, mísu s ledem a mušlemi, ke krbu medvědí kůži i s hlavou a nechybí tam ani zpovědnice, kterou se Michalovi podařilo získat ze zrušeného kostela.
Když hostitelé nechají Bedřicha se vynadívat, zeptají se ho, kdy on s chotí se do bytu pustí, protože "člověk žije tak, jak bydlí" a byt dává životu "tak nějak novou dimenzi" a pak by to mezi nimi dvěma "začlo líp klapat."
Bedřich namítá, že jim to klape, ale tím je neošálí.
VĚRA: Já vím, nerad o tom mluvíš. Ale pochop, my jsme s Michalem moc a moc v poslední době o vás dvou mluvili, moc jsme na vás mysleli - a opravdu nám není jedno, jak žijete.
MICHAL: My to s tebou, Bedřichu, myslíme dobře.
VĚRA: Jsi náš nejlepší přítel - máme tě moc rádi - a ani nevíš, jak hrozně bychom ti přáli, aby se ti to všechno už konečně nějak rozmotalo.
Obratu o rozmotání Bedřich také nechce rozumět, v textu se celkem čtyřikrát opakuje, starostlivost hostitelů je příkladná.
Věra se nabízí, že zapálí v krbu, Michal chce pustit hudbu, "ze Švajcu přivezl spoustu nových desek."
A pak se jí: mušle, zapékané groombles (ty Michal také přivezl ze Švajcu), na ně pár kapek woodpeaku, …
Michal Věru chválí, že "je na vaření vyložený talent! Nemine týden, aby neudělala nějakou novinku - a vždycky do toho dá kus vlastní fantazie. Jako například v sobotu … játra s ořechy."
(Tady se mně zdá, že autor si dělá legraci trochu i sám ze sebe. V knize Voda, která hoří Jitky Vodňanské, jeho přítelkyně, je popisována Havlova hrdost na kulinářské umění, sestavoval jídelníčky pro hosty chalupy na Hrádečku na týden dopředu, pochutiny nakupoval v Tuzexu, ve spíži visely uheráky, pití bylo také vybrané. Fyzik František Janouch, předseda Nadace Charty 77, ze Švédska posílal štědré finanční částky disidentům na jejich činnost (např. kopírování samizdatových textů) a podle jeho slov nikdy nevěděl, jak s nimi skutečně naložili. Ale Havel na této podpoře výhradně závislý nebyl, protože měl i autorské honoráře za uvedení jeho her na scénách zahraničních divadel, jestli mu stačily i na nákup aut oblíbené značky Mercedes, těžko říct.)
Bedřichovi poradí, aby manželku Evu poslal do nějakých kurzů vaření, protože ty roštěnky, co jim před Vánocemi servírovala, byly strašné. A Bedřich, kdyby se trochu snažil, mohl místo koulení sudů v pivovaru sedět někde v redakci (teď je jasné, že Bedřich představuje Havla).
Rádi by Bedřichovi také ukázali své dítě - Péťu, i když spí.
MICHAL: Je fantastický! Byl jsem v tom Švajcu jen deset dní, a když jsem se vrátil, já ti ho skoro nemohl poznat - takový udělal za tu dobu skok!
…
Z ničeho nic ti za mnou přijde a prej: táto, může se žába utopit? No co bys tomu řekl? Není ohromný?
(Myslím, že kdyby Havel nepřesvědčil Vodňanskou k potratu a měl vlastní dítě, trapné rozpaky z takových historek by vystřídalo nadšení nad dětskou logikou. Jen (pra)rodič to může pochopit. Znám z vlastní zkušenosti.)
MICHAL: Proč vy vlastně ještě nemáte dítě?
…
VĚRA: Váš vztah by to určitě zase postavilo na nohy, protože by vám to dalo společný smysl života.
Oba Bedřichovi s nadšením vykládají, jak jim všechno klape, ve všem si rozumí a chtějí, "aby kluk už od dětství vyrůstal v hezkém prostředí a učil se lásce k hezkým věcem."
…
MICHAL: A co je nesmírně důležité: perfektně si rozumíme i tělesně.
VĚRA: Michal je po této stránce totiž ohromný - dokáže být divoký i něžný - zdravě sobecký i ohromně pozorný a obětavý - vášnivě bezprostřední i vynalézavě rafinovaný.
…
Divil by ses, Bedřichu, jak často to spolu děláme! A to jen proto, že k tomu vždycky přistupujeme, jako by to bylo poprvé.
…
MICHAL: Pro Věru totiž být dobrou manželkou zdaleka neznamená jen být dobrou hospodyní nebo dobrou matkou - ona dobře cítí, že to znamená především být dobrou milenkou!
…
Věra je pořád stejně krásná - dokonce bych řekl, že po Péťovi ještě nějak dozrála - má ti teď úžasně svěží a mladé tělo - no posuď sám! (Michal odkryje Věře šaty na prsou) Dobré, ne?
(Hubená postava herečky a šaty bez předního rozpínání dávaly tušit, že na tuto scénu je zbytečné se těšit. A také tam nebyla, jen náznak splynutí těl.)
…
VĚRA: A co vy? Jak je to s vámi?
Spíte spolu ještě vůbec?
BEDŘICH: Ale jo - občas.
…
MICHAL: Jistě to děláte jen tak halabala - ledabyle - jen aby to už bylo.
A zase přijde poznámka, že si moc přejí, aby se to Bedřichovi "už konečně nějak rozmotalo", a nabídka zapálení v krbu a přehrání desek, co Michal přivezl ze Švajcu.
Bedřichovi pak poradí, aby začal chodit do sauny, pořádně a rozumně žil, nechal flámování, naučil se hospodařit s časem, ..., a mohl by být třeba stejně šťastný jako oni a mít také pěkný byt.
Na Bedřicha je toho už trochu moc, vstane a odchází, že musí ráno do práce.
(Herec HaDivadla seskočí z pódia a prochází se kolem diváků. Manželský pár na něj jeden přes druhého z hrany pódia vyčítavě volá:)
…
VĚRA: To nechápu! Máme přece vernisáž.
MICHAL: Chtěli jsme tě provést po bytě.
VĚRA: Ukázat ti všechno, co tu máme.
MICHAL: Mysleli jsme, že dopiješ tu láhev.
…
Že se podíváš na Péťu.
VĚRA: Michal ti chtěl vyprávět o Švajcu … a pustit ty nové desky.
MICHAL: Počítali jsme, že tu zůstaneš přes noc.
VĚRA: Že se podíváš, jak se milujeme.
.. Že tě přivedeme na jiné myšlenky.
MICHAL: Vytáhneme tě z toho marasmu, v němž žiješ.
…
…
Vyčtou Bedřichovi, co všechno kvůli němu nakoupili (whisky, groombles, desky, …), a on zrádce a nevděčník si toho neváží. Věra se hystericky rozbrečí a kytku, kterou Bedřich přinesl, vytrhne z vázy a hodí ji po něm.
Bedřich ji v rozpacích sebere, vrátí do vázy a znovu usedne. Věra a Michal se po chvíli zklidní a s úsměvem se také posadí.
VĚRA: Michale, nepustíme Bedřichovi nějakou hudbu?
MICHAL: To bychom mohli.
A zazní Sugar Baby Love v podání Karla Gotta.
To byla pěkná tečka za pěknou hrou (alespoň v textu, v divadle nám ji upřeli a ani nevím, že by Karel Gott píseň do repertoáru převzal).
Kritika konzumního způsobu života v poslední době zase přichází do módy. A tentokrát ze Západu (a Severu), nově však z pohledu klimatických alarmistů. Jíme maso a hospodářská zvířata znečišťují ovzduší, cestujeme letadlem a ta zanechávají uhlíkovou stopu, jezdíme auty se spalovacími motory a ty strašné zplodiny, popojíždíme v kolonách a není kde zaparkovat, honíme se za památkami a města úpí pod náporem turistů. Místní se bouří, nedávno jsem na YouTube viděl Milana Knížáka v tričku s nápisem Stop turismu!
Přiznám se, že na nic z toho neslyším, vegetariánem se nestanu, když ukládám článek, jsem ještě v Dublinu, kam jsem se dopravil letadlem, autem budu jezdit, dokud budu při smyslech, a také přemýšlím, jak vylepšit naše letní sídlo. Jen pověsit na zeď turecký kinžál a sehnat zpovědnici mě dosud nenapadlo.
,%20Kunstmuseum,%20Basilej.jpg)
Vzpomínám si,že tu hru jsme viděli dávno v televizi, ale připadalo nám to pořád dokola, místy dost trapné. To samé pal s Landovským ta "pivní"- bylo to hned po roce 1989. Od té doby už na Havlovy hry vůbec nekoukám. Prostě podle- hesla- káže vodu pije víno.Prostě jeho život i konání nebyl vůbec příkladný.
OdpovědětVymazatTak to abys začal rychle tu zpovědnici shánět 🤭😆. No, ale vážně. Co se týče politických názorů a preferencí jsme na opačných stranách, takže o tom jaké byly nebo nebyly zásluhy Václava Havla mlčím. Ale zůstává pro mne stále tím nejlepším presidentem v novodobé historii. Měl své chyby stejně jako je měli T. G. M. nebo Eduard Beneš. Ale jeho hrám jsem na chuť nikdy nepřišla. Nějak si u nich připadám trochu jako major Terazky. A Kefalín, čo si predstavujetě pod tým slovom absurdný.... Nějak mi připadají zdlouhavé, vadí mi některé stále se opakující věty a fráze.
OdpovědětVymazatMyslím že to Havel s tou "nepolitickou politikou" myslel trochu jinak než je mu někdy předkládáno. Mimochodem at Havel říkal cokoli bez tlaku zdola ať už jde o místní odbory. řadovou členskou základnu politických stan, nebo i ty občanské i iciativy to nefunguje dobře.. Zema. v této souvislosti mluvil o ostrovech pozitivní deviace" to je v podstatě pofobne... Jinak čiste laicky hry Havla např. Mlýny mi připadají většinou, že sitor tam jednak po slibně začátku začne honit oč zajíců najednou"
OdpovědětVymazatMoc zajíců najednou..
OdpovědětVymazatSuper text so správnymi názormi!
OdpovědětVymazatUrčitě souhlasím, že by to tu v roce 1989 prasklo i bez Havla. Ale s ním to jednak byla o dost větší zábava a taky jsme díky němu získali neobyčejnou (řekl bych, že vzhledem k reálné situaci výrazně nezaslouženou) a do budoucna už nejspíš neopakovatelnou pozici na mezinárodním poli. A když už ses o tom zmínil, musím tě v jednom bodě poopravit: Pokud vím - jako první použil v souvislosti se zásahem NATO v Jugoslávii (mimochodem, řádně schváleným vládou Miloše Zemana, která v tom měla jako jediný orgán výkonnou pravomoc; o tom ovšem většinou lidé spojující s tím právě Havla taktně mlčí) výraz "humanitární bombardování" Richard Falbr, který ho Havlovi v brutální zkratce přiřknul. Václav Havel tento termín nejenže nepoužil, ale také ho několikrát veřejně označil za obskurní a nevkusný. Ale i na tom je moc pěkně vidět, že pravda a fakta v dlouhodobém vědomí lidí znamenají oproti stále dokola opakovanému a sdílenému nesmyslu jen velmi málo.Havlovy hry jsou mi většinou velmi sympatické svou strukturou, nejednoznačností i humorem. Mnohem méně sympatické mi bylo, jak se autor úporně snažil přesnými scénickými poznámkami rozhodovat předem i o způsobu inscenování (on měl ostatně vždycky velké režijní ambice a jako divadelní režisér bych s ním jako s autorem textu věru spolupracovat nechtěl ); jsem přesvědčený, že větší inscenační volnost by mohla vést aspoň v některých případech k mnohem lepším výsledkům. Myslím, že se opět postupně rozjíždí nová vlna inscenací Havlových her, ke kterým teď bude hledat cestu nová divadelnická generace. Jsem na to moc zvědavý a těším se.
OdpovědětVymazatKonzumní způsob života - to se nedá zastavit.
OdpovědětVymazatTy dokážeš vše tak prožít, tak procítit, to se čte tak, jako kdyby tam člověk byl s tebou! Úžasný, že chlap dokáže taky takhle vnitřně vnímat!
OdpovědětVymazatTolik intelektuálních keců po ránu, to je i na mě moc. Samozřejmě tím myslím ukázky ze hry .
OdpovědětVymazatV rámci dědictví jsem se stala majitelkou několika knih, moje drahá matinka si je zakoupila, aby pochopila toho starého kurevníka. Reprodukuji její slova ..pro oponenty. Zda pochopila, netuším, mne to nebavilo, prostě nebavilo. Třeba do toho dorostu.
OdpovědětVymazatJsem konzumní, jen jsem si uvědomila problém s vodou v přírodě, hodně ovlivňuje můj život a zde jsem hodně přehodnotila a snažím se o změnu.
Jinak zdravím do Dublinu, ráda bych koukla z jara ..
[1]: Já si Vernisáž z televize také pamatuji, hrála v ní Daniela Kolářová a Jiří Ornest. Protože Kolářovou vůbec nemiluji, nebyl jsem z hry nijak nadšený.
OdpovědětVymazatTo opakování má ale svůj půvab.[2]: Vím, že v tomto máme dost odlišné názory, to však ničemu nevadí. Mně Havel jako politik vůbec nebyl sympatický svým frázovitým "filozofováním" a snahou řešit "problémy globalizace", skoro bych se vsadil, že dnes by z něj byl vítač migrantů.
Ale jeho hry mají zvláštní kouzlo a humor, který v jeho projevech chyběl, protože tam spíš byla patrná "blbá nálada", že kapitalismus zcela převálcoval jeho idealistické vidění.[3]:[4]: Jeho hry jsou většinou dost krátké na počet stránek, proto mně to ani tak nepřijde, že by se rozutíkaly do mnoha směrů.
[5]: Díky :).[6]: Máš pravdu, že Zemanova vláda schválila přelet strojů NATO přes naše území do Jugoslávie, i když s tím vůbec nebyla srozuměna (např. ministr zahraničí Kavan raději odjel do zahraničí "mimo dosah internetu", aby se nemusel k usnesení připojit), tehdy jsme v NATO byli snad jen 2-3 týdny a vláda se neodvážila vůči NATO vymezit. Stejné je to třeba s naší účastí v Afganistánu, kterou kupodivu Zeman podporuje, i když si stejně jako Václav Klaus ml. myslím, že je úplně k ničemu, nic se tam nevyřeší ani nezlepší a až Trump vojska stáhne, učiníme tak učiníme také přes proklamace o boji s terorismem.A "humanitární bombardování" je opravdu Falbrova zkratka, proto jsem ji také dal do uvozovek. Havel to řekl rozvitějším obratem, něco ve smyslu, že "bombardování Jugoslávie má ve své podstatě humanitární povahu", což si myslím je prakticky totéž.
OdpovědětVymazatHry se mně líbí a asi je škoda, že se do politiky vrhl, protože po r. 1989 už napsal jen Odcházení (2007) a Pět tet (2010), u první hry si splnil sen režírovat, jak o něm píšeš, a o druhé jsem nic bližšího neslyšel, ani jedna z nich se však nepočítá k lepším a do knihy, kterou mám, ani nebyly vybrány.
[7]: No, jasně, přece nezemřeme hlady .
OdpovědětVymazatA nepřipravíme se o zážitky, když jsme na tom světě jen jednou.[8]: Hru jsem si nejdříve přečetl, abych byl v obraze a pak je vše snazší. Jen mě mrzí, že jsem se ke konci nechal unést dějem a neudělal fotku, jak manželé vyskočili ze židlí a na odcházejícího Bedřicha chrlí své výčitky.[10]: Jeho sexuální život byl opravdu dost pestrý, ale udivilo mě, jak se k Havlově otcovství postavila manželka Olga. Netrvala na tom, aby Vodňanská šla na potrat, a navrhovala, že by s dítětem mohli všichni žít společně na hromádce jako v Komuně :).Z Dublinu jsem už doma (po 5 dnech), je tam opravdu pěkně a na roční době ani tolik nezáleží, protože celoroční rozmezí teplot není velké.
[12]: U Odcházení si Havel splnil svůj sen být filmovým režisérem; o filmu, který, myslím, jen prokázal závěr dávno známý z týmových sportů, že když se v týmu sejde spousta hvězd, ještě to automaticky neznamená, že vznikne výborné dílo, jsem kdysi psal http://pvapenik.blog.cz/1103/odchazeni. Pokud jde o tehdejší divadelní inscenaci, sice ji autor hry nerežíroval, ale do režijní koncepce zasahoval takovým způsobem, že bych mu to jako režisér omlátil o hlavu a pustil bych se místo toho do něčeho užitečnějšího . A díky za informaci o Pěti tetách, tento opus mi nějak unikl, podívám se po něm. Mimochodem, divil bych se, že právě Odcházení by se do nového výběru divadelních her nevešlo. Pokud nejde o reprint staršího výběru, spíš bych řekl, že text v době publikace nebyl uvolněn pro knižní vydání. Kvalitou by se do výběru jistě zařadil a já věřím, že po nějaké době v dobrých režijních rukou může z toho kusu vzniknout mimořádná divadelní událost.
OdpovědětVymazatV co tedy o skoro třicet let později věříme? Jsme zemí, kde kvete láska, přátelství, soucit? Začínáme chápat: ona asi žádná "společnost pravdy a lásky" neexistuje nikde na světě. Silně však záleží na tom, koho má země v čele, jaké tváře, nebo spíš duše, má před sebou, komu naslouchá. Havel by zíral, jak jsme se změnili, nejenže velká síla lidu ničemu nevěří, ani sobě, vše má za relativní, ale oni si na tom zakládají, mnoho lidí to bere jako výhodu.
OdpovědětVymazat[14]: Velmi rád jsem si tvou recenzi přečetl, napsal jsi ji v době, kdy jsem blog ještě neměl a nečetl ji ani dodatečně.
OdpovědětVymazatFilm jsem neviděl, představoval jsem si, že jím bude prolínat smutek politika, že už není ve světle reflektorů, neobklopují ho houfy lichotníků, protože už nemá moc a nemůže nikomu nic dát. Nechtěl jsem trpět s ním :).
Ale po naladění na jeho dílo bych ho rád zhlédl.
Kniha Hry, kterou mám, je z r. 2017 a jsou do ní vybrána díla Zahradní slavnost (1963), Vyrozumění (1965), Ztížená možnost soustředění (1968), Žebrácká opera (1972), Audience (1975), Vernisáž (1975), Largo desolato (1984) a Pokoušení (1985). V komentáři vydavatele se píše: "Vynechána byla dramata, k nimž už se divadla či vydavatelé tak často nevracejí: ..." a tam je zmíněno i Odcházení.
Ale teď si uvědomuji, že to nemusí znamenat nižší kvalitu, jen menší oblíbenost.[15]: Ano, asi existuje jen v utopických představách.
Jak teď čtu názory Václava Klause st., ten Havla označuje za socialistu a navíc silně nazelenalého :).
[12]: podle Wikipedie se v přepisu rozhovoru pro agenturu Reutero bombardování vůbec nemluví... "rozsah tě humanitární katastrofy je takový že podle mého názoru opravňuje vstup těch mírových vojsk" Teprve lanek v Le Mondu na základě tohoto rozhovoru píše o tom, že ty bomby jsou vlastně humanitární... Kdoví jak to bylo, ale může to být podobná tichá pošta jako údajně Klausová "Neznám špinavé peníze" aod.
OdpovědětVymazat[17]: Já jsem si to také našel a z té pasáže v rozhovoru je (v českém překladu) stěžejní:
OdpovědětVymazat"Domnívám se, že během zásahu NATO v Kosovu existuje jeden činitel, který nikdo nemůže popřít: nálety, bomby, ty nebyly vyvolány ze zištných zájmů. Jejich povaha je výlučně humanitární".Myslím, že zestručnění rozevlátého vyjádření na "povaha bombardování je výlučně humanitární" a ještě stručněji na "humanitární bombardování" nijak nemění podstatu toho, co řekl, a jeho pozdější protesty už nemohly na nehoráznosti tohoto výroku nic změnit.