10. listopadu 2019

Jednotka chlubivosti = 1 halík

Nedávno jsem si v Prostoru X redaktora Čestmíra Strakatého se zájmem poslechl rozhovor s Tomášem Halíkem, profesorem Univerzity Karlovy a knězem, teologem, sociologem a držitelem nejrůznějších cen a čestného doktorátu, člověkem, který je médii často vyhledáván, aby se podělil o svá moudra a názory na nejrůznější události, Karla Gotta, …, naši politickou scénu a její hlavní představitele.

Rozhovory s ním nikdy nezklamou, míra sebestřednosti a naparování tohoto "génia" je nevídaná, kdyby žil Alfred Jarry, mohl by mu být inspirací k napsání 2. dílu o králi Ubu.

Rozhovor je možné si z odkazu pustit celý, ale přece jen několik "perel" z něj vyberu.

"Jsou elity vlivu a já k této elitě … patřím" (4:22)

"Dneska je skutečně jakási globální vzpoura proti elitám a ti lidé nerozlišují, jestli je v té elitě spisovatel, myslitel, který je zván na konference a do médií, protože má co říct" (7:23).

Když redaktor zmínil vyznamenání, které Halík dostal v Německu, ten k tomu poznamenal (14:59): "Já jsem teďka dostal vlastně od hlav sousedních států dvě taková, jedna z nejvyšších státních vyznamenání, před léty od prezidenta Polské republiky … a nyní od německého prezidenta … Tohleto znamená, že přece jen si mě lidí váží a uvědomují si, že ta moje činnost má přesah přes Českou republiku. Já samozřejmě to neshromažďuju, abych chodil jako sovětský generál jako se spoustou těch, těch vyznamenání. To největší jsem už vlastně dostal - Templetonova cena, která je chápána jako ekvivalent Nobelovy ceny, … v Oxfordu, to bylo v r. 2014, takže to je něco, co mně samozřejmě otvírá, otvírá dveře do světa, protože teďka mně ti lidí psali 'nesaháte Mistru Gottovi ani po to', tak Templetonova cena je trošku víc než Zlatý slavík… Ale tohleto ocenění mezinárodně prostě znamená, že ten můj hlas je slyšet a zároveň mně otvírá také ten mezinárodní prostor ... já teď mám tolik pozvání mluvit na těch prestižních konferencích, univerzitách a přednášel jsem prostě vod Brazílie po Austrálii, Japonsko a tak dále. Já to cítím jako něco, co je obrovský závazek, že tam reprezentuju opravdu Českou republiku a jsou země, ve kterých jsem se stal takovou součástí té kulturní atmosféry. To je zejména Německo, Polsko, Portugalsko a Holandsko, tam vycházejí moje knížky v desetitisícových nákladech a lidé mně říkají, že nemine tejden, aby tě někdo necitoval - v médiích nebo teď … v otvíracím projevu na konferenci, takže ten můj hlas je nějakým způsobem slyšet a pro mě je především závazek přemýšlet, aby člověk ty věci, které říká, šly z hloubky, aby nějakým způsobem prostě přinášely jakousi inspiraci."

Po delším sebestředném monologu se konečně zase dostal ke slovu redaktor s otázkou: "Vy jste opakované mluvil o tom, že pan prezident nereprezentuje dobře Česko."
Halík souhlasně zamumlal.
"A teď vy mluvíte o tom, že vy Česko de facto reprezentujete v zahraničí. Cítíte se být možná lepším reprezentantem, než je pan prezident."
Halík: "Myslím, že ano, myslím, že ano, myslím, že on dělá spíš té zemi ostudu, kamkoliv vyjede, tak je vždycky nějaký skandál."
Redaktor: "A vy?"
Halík (se skromností jemu vlastní a dokonce s 3. použitím obratu o "naslouchání jeho hlasu", objeví se i počtvrté): "Jak vidíte, tak to, ta ocenění těch hlav států, to není, co by si člověk koupil, to znamená, že prostě ten můj hlas nějakým způsobem je slyšet a to, co jsem dělal a dělám, je nějakým způsobem mezinárodně uznáváno."
Redaktor: "Když teď mluvíte o tom, o tom reprezentování Česka v zahraničí, o té reprezentaci určitých hodnot, bavili jsme o tom, o té elitě, a že že je třeba hledat nástupce pana prezidenta podle vás, nebyl byste vy tím dobrým nástupcem pana prezidenta? Necítíte se se být jako někdo, kdo by mohl nahradit to, co podle vás špatného pan prezident reprezentuje, nahradit třeba něčím jiným?" (18:12)
Halík: "Já myslím, že to už je minulá kapitola, to je scénář, který už jsem odložil, který byl možný v určité době."
Redaktor: "Uvažoval jste o tom?"
Halík: "Uvažoval jsem o tom. Zvažoval jsem to kdysi. Teďka právě po té Templetonově ceně a tom oxfordském doktorátu se mně otevřel úplně nový prostor a teďka by to byl krok zpátky, teďka už jako nemám se soustřeďovat jenom trošku na ten český …"
Redaktor zalapal po dechu: "Prezident by byl krok zpátky?"
Halík: "Určitě, určitě, jako to, to je věc, která má smysl jako tady v tom prostoru, ale přece jenom člověk se zbavuje určité svobody, mně, na mě, mně strašně záleží na té svobodě říkat to, co si skutečně myslím, a jestli ten můj hlas je nějakým způsobem slyšet, tak také proto, nejenže mám co říct, ale také, že lidé cítí, že říkám to, co si opravdu myslím." (19:05)
… "A proto to má tu přesvědčivost. Zabývám se víc těmi globálními problémy, než jen problémy prostě české politické scény." (19:49)
"Já se snažím trošku spolupracovat s tím proudem, který ve světě reprezentuje papež František, a já se snažím rozpracovávat jednu jeho ideu a v takovémto duchu mě čekají přednášky v Americe na začátku příštího roku, tou ideou církve jako polní nemocnice … má obvazovat a léčit rány a já to ještě rozpracovávám dál … všechny tyhlety instituce, které jsou morálně kulturní, … mají mít takovou roli diagnostickou a tady rozvíjím jednu takovou disciplínu mezi sociologií a teologií, … prostě diagnostikovat to, jaký je nyní čas, jaké jsou dnes příležitosti, a zároveň být jakýmsi imunitním systémem, že tyhlety instituce mají být jakýmsi imunitním systémem ve společnosti, v které se šíří prostě ty psychické a morální infekce, to je ten populismus, jako jsou ty nenávisti, jako jsou nejrůznější strachy …" (21:22)
"Já jsem s jedním kolegou rakouským, jsme napsali takový podpůrný list papeži Františkovi a podpořilo ho 75 tisíc lidí během několika měsíců, kromě jiného 2400 profesorů teologie od Japonska po Brazílii, Oxford, Harvard, a to je dneska obrovská síť a my chceme s touhletou sítí pracovat, já jsem teď inicioval několik velkých mezinárodních výzkumných úkolů, jeden z těch výzkumných úkolů je Víra nevěřících."

To vidím na alespoň tři další čestné doktoráty.

A teď trochu blíže k úžasným výsledkům Halíkova myslitelství.

1. Templetonova cena se zásluhou amerického filantropa Johna Templetona (1912-2008) uděluje od r. 1973 nejdříve za "pokrok v náboženství" (Progress in Religion) a později za "pokrok ve výzkumu nebo objevech o duchovních skutečnostech" (Progress toward Research or Discoveries about Spiritual Realities). Templeton ji navrhl jako protipól Nobelových cen, které (podle něj) nezohledňují výsledky ve sféře náboženství a duchovního života. První laureátkou se stala Matka Tereza, nechybí zde ani (slovy Ladislava Jakla) "strýček v županu" z čínských hor, ale získali ji i držitelé vědeckých Nobelových cen a cen za literaturu. Jak se také můžeme dočíst na odkazované stránce, britský biolog a kritik náboženství Richard Dawkins k tomu poznamenal, že oceňováni jsou "obvykle ti vědci, kteří byli připraveni říct něco hezkého o náboženství" a holandský teoretický fyzik Martinus J. G. Veltman, laureát Nobelovy ceny za fyziku z r. 1999, se vyjádřil, že cena "staví most nad propastí mezi zdravým rozumem a hloupostí." Mně Templetonova cena spíš než "duchovní Nobelovka" připadá jako cena útěchy pro náboženské aktivisty.

2. Čestný doktorát z Oxfordu
Oxford patří mezi nejprestižnější univerzity světa, čestné doktoráty jsou ale opravdu jen čestné. Halík jej získal "za bohosloví", před ním byli z Čechů oceněni prezidenti T. G. Masaryk, E. Beneš a V. Havel.
Představitelé univerzit je někdy využívají jako pozornost zahraničním návštěvám (např. V. Havel a V. Klaus jich získali snad kolem 40), u nás si je navzájem předávají lidé z vedení vysokých škol a na Slovensku, kde jsou v tomto směru zvlášť aktivní, vymysleli titul dr. h.c. mult. pro vícenásobné držitele.
Myslím, že vážnost čestných doktorátů nejlépe vyjádřil Václav Havel, který si je údajně věšel na chalupě na Hrádečku do chodbičky vedoucí k záchodu.

3. "přednášel jsem prostě vod Brazílie po Austrálii, Japonsko a tak dále" … "mě čekají přednášky v Americe"
Koho tím Halík chce oslnit? Akademici dostávají každý den několik nabídek k publikování příspěvků na konferencích po celém světě. S tím souvisí konferenční byznys organizátorů (vložné na konference málokdy bývá nižší než 500 EUR/USD, sborníky článků se už dávno netisknou, ale jen vypálí na CD, nebo nahrají na kartu připojitelnou do USB portu, náklady na občerstvení s kávou a někdy i raut tolik nestojí, ubytování a dopravu si účastníci musí hradit sami). Výhodné to je i pro účastníky, konferenční turistikou si rozšiřují obzory a získávají kontakty, jen je třeba najít zdroj financování na vložné, cestovní náklady a ubytování.

Konference se dělí na vědecké, pseudovědecké a pavědecké. Příspěvky z těch prvních (a z vědeckých časopisů s impaktním faktorem (IF), který se vypočítává podle citovanosti časopisu) jsou evidovány v prestižní databázi publikací Web of Science (ve zkratce WoS). Existuje ještě další databáze SCOPUS, zaměřená na časopisecké (resp. periodické) publikace, ale jsou zde i periodika bez IF, proto WoS se považuje za významnější.
Ve WoS má Halík (k datu zveřejnění tohoto textu) jen 3 publikace a ve SCOPUSu 6. Z toho je patrné, že se prezentuje především v nevědeckém prostředí. A je také s podivem, s jakým málem se mohl v r. 1997 stát profesorem na UK (tehdejší "skóre" měl nicotných 1/2), vysokoškolský profesor je totiž vědeckopedagogická hodnost.

Na našich vysokých školách se publikace zapisují do Rejstříku informací o výsledcích (RIV) a kromě mnoha identifikačních údajů (název, autor/autoři, abstrakt, …) se sem vkládá i odkaz na číslo ve WoS a SCOPUSu, pokud tedy publikace je tam vedena, a školy z takových publikací mají finanční prospěch. Za konferenční článek ve WoS (a někdy i ve SCOPUSu, pokud jsou vedeny na speciálním seznamu) je 12 bodů a protože 1 bod odpovídá (či odpovídal, může se to měnit) 2500 Kč, za takovou publikaci škola z Ministerstva školství a tělovýchovy (MŠMT) dostane 30 tisíc Kč. Více jsou hodnoceny články v časopisech s IF. Přesný počet bodů v RIVu se určuje ze složitého vzorce, který je zbytečné zde rozebírat, ale jen pro představu: vedle samotné hodnoty IF zohledňuje i pořadí časopisu v daném vědním oboru, protože články z přírodních věd mají IF zpravidla vyšší než z oblastí, kterým se věnuje úzce specializovaná komunita výzkumníků.
U RIVu se předpokládá, že jsou tam vkládány informace o publikacích vědeckého charakteru, tj. především ty, které jsou "bodované" a ministerstvem finančně honorované.
Na Halíkově stránce ve Wikipedii je uvedeno, že na základě informace jednoho člověka, s nímž měl Halík spory a který poukazoval na nevědeckost mnohých Halíkových prací zapsaných do RIVu, "Odborná komise … shledala, že uvedené publikace skutečně nesplňují kritéria vědecké publikace" a z RIVu je "14 Halíkových meditačních publikací (10 knih, 3 knižní kapitoly a 1 článek v časopise Dingir) odstraněno."

4. "Nemine tejden, aby tě někdo necitoval"
Záleží na tom, o jaké citace jde. Citace z prací, které nejsou zařazeny do vědeckých databází (např. v novinách, TV a studentských pracích), nemají větší význam. Podle počtu citací ve WoS a SCOPUSu se vypočítává tzv. h-index (Hirschův index). Jeho hodnota je n, pokud autor má zde n publikací s počtem citací n nebo vyšším.
Halík má k dnešnímu datu h-index jen 1 (2 jeho publikace ve SCOPUSu mají po jedné citaci, ve WoS nic).

Zatím jsem si nevšiml, že by se Halík vedle intelektuála, myslitele, příslušníka elity, člověka, který se v řadě zemí stal součástí kulturní atmosféry, … někdy také označil za vědce. Zřejmě si uvědomuje, že by tím u zasvěcenějších mohl vzbudit veselí. Jak je ale vidět z předchozího (pozvání na konference, citovanost, "Nobelova" cena, doktorát z Oxfordu, iniciace velkých mezinárodních výzkumných úkolů), přinejmenším nepřímo se tento dojem snaží vyvolat.

Jestliže Halíkův standardní projev prohlásíme za etalon chlubivosti o hodnotě 1 halík, pak v tomto rozhovoru dosáhl nejméně 15 halíků.

Internetové rozhovory s Tomášem Halíkem patří k tomu nejlepšímu, co v zábavných pořadech lze najít. Bezděky mě přitom napadá opera Jiřího Pauera Žvanivý slimejš, určená pro dětského diváka.

24 komentářů:

  1. První, co mě napadlo :Jestli je ten pán normální. On by snad chtěl být papežem? Párkrát jsem jeho "rozhovory" tedy spíš monology viděla, ale pokud on chce přivést nevěřící  lidi k víře, spláče nad výdělkem. Jo, mohl by bavit někde v Kabaretu, aby to mohlo být bráno žertem, jinak je to trapárna.

    OdpovědětVymazat
  2. No nemine tejden, aby ho někdo necitoval.
    Jestli nemyslí třeba články, jako je tenhle Tvůj.
    Mimochodem skvělý.
    Poučila jsem se a hlavně pobavila.
    Jo a můj hlas je taky slyšet.
    Když mě naštve dítko, tak na celé sídliště. Počítá se to?

    OdpovědětVymazat
  3. Super, skutočne super! Keby som nemal tak rád pána Trampa, tak by som povedal, že si s. Halík s ním môže podať ruku, čo sa nabublanosti týka. Lenže to by bola urážka hlavy štátu. Hlavy štátu, ktorého špruchy a počiny si napriek všetkým rozporom veľmi cením!

    OdpovědětVymazat
  4. Nikdo není imunní proti tomu, aby mu sláva s úspěchem stoupla do hlavy... U katol. kněze k tomu přistupuje celibat a jiste "ghetto ve kterém zije..

    OdpovědětVymazat
  5. Ono I kdyby pu likoval např. unavené odborné publikace s oblasti teologie, pro jinovercr nebo ateistu teologie skutečná věda nikdy nebude..

    OdpovědětVymazat
  6. Tenhle pán na kněze vypadá velmi ďábelsky, takže mi přesně připomíná svou nadutostí postavu Lucifera v pohádce Čert ví proč v podání Csongora Kasai střiženou tupou a chamtivou postavou prvního ministra v podání Jiřího Lábuse.... prostě si pluje na svém obláčku nadutosti a nevnímá svou vlastní směšnost. Další ukázka toho jak moc jsou církevní činitelé nadutí a falešní jak celá církev.

    OdpovědětVymazat
  7. [6]: ovšem nelze pausalizovat. Jsou I skromni a pokorni představitelé církve, jako byl kardinál Tomášek, Rsinsberg a další, méně známí..

    OdpovědětVymazat
  8. Rozhovor jsem si kdysi pozorně vyslechl a dělalo mi velké problémy proklestit si cestu k obsahu, která vedla značně pichlavým křovím zbytnělého ega. Na druhou stranu musím říct, že když jsem z rozhovoru odfiltroval tu chlubivou polovinu, s velkou částí řečeného jsem souzněl. Uznávám ale, že to není úplně lehký postup, a kdybych s panem Halíkem neměl dobré zkušenosti z dřívějška (knihy, rozhovory, přednášky), nejspíš bych tento konkrétní rozhovor po krátké době vypnul.

    OdpovědětVymazat
  9. [7]:To je pravda, kardinál Tomášek byl jedna z mála vzácných výjímek. Nicméně můj postoj k církvi a jejím představitelům je velmi negativní a takovýhle jedinci ho jen posilují....

    OdpovědětVymazat
  10. Normálně takhle nereaguji, ale po větě "Myslím, že ano, myslím, že ano, myslím..." ze mě vylétlo "Ty vole, ty už radši nemysli!"

    OdpovědětVymazat
  11. Ó, děkuji za skvěle podaný článek, který mi rozšířil mé vědomosti o různých jednotkách! A, Miloši, máš tu zas skvělý komentáře! Jak já se tu pobavila!

    OdpovědětVymazat
  12. [1]: Růžo, skvěle jsi ho vystihla, naprostý souhlas.
    A také z něj sálá zášť k Zemanovi, Babišovi a jejím voličům. Prý bude řečnit na příští sešlosti Milionu chvilek.[2]: Na pláč a křik malých dětí si dobře vzpomínám, tehdy jsem měl i jisté pochopení pro jednoho muže, který to nevydržel a vyhodil dítě z okna. Ale máme už 3leté vnučky a to jsou naše zlatíčka, protože je nevidíme pořád a můžeme se na ně těšit.[3]: Trump zatím nedostal "Nobelovku", ale za to má otisk na holywoodském chodníku slávy, a to určitě je také víc než Zlatý slavík Karla Gotta . Ale možná i Nobelovu cenu míru si vyslouží za jednání s Kimem ze Severní Koreje.
    Být v USA, Trumpa bych také volit, Clintonová byla falešná jak děravá pětka.

    OdpovědětVymazat
  13. [4]: On opravdu žije v bublině, jednou se podivoval, že nezná ani jednoho člověka, který by chtěl volit Zemana.V rozhovoru mě také pobavila pasáž, kde zmiňuje kázání jednoho slovenského biskupa, který se v předvolebním období vyslovil proti Čaputové, a slovenští přátelé Halíka požádali, aby tam přijel a "špatný dojem z církve" napravil. A on přijel a pomohl :). A s Čaputovou se přitom velice spřátelil a teď si píšou. Předpokládám, že z toho má slastné pocity, když celibát mu bere ty naše radosti :).[5]: Přesně tak, však on se také i v tomto rozhovoru zmiňuje, že není jen teolog, ale také sociolog, což už působí vědečtěji.[6]: Docela dobře ho vystihl Ladislav Jakl, který ho označil za "zapšklého černokněžníka".
    U církve oceňuji alespoň to, že při své hrabivosti všechno nezkonzumovala sama, ale v historii přispěla k stavbě pěkných kostelů a objednávala i obrazy a sochy u známých umělců. Něco po ní zůstane, i kdyby se všichni stali ateisty.

    OdpovědětVymazat
  14. [7]: Mně se docela líbí i Duka a není divu, že s Halíkem nevychází. A absolutně jsem nesnášel Vlka, to byl úlisný žvanil, který se tvářil jako lidumil, katedrálu sv. Víta obrazně "věnoval českému lidu" a přitom se pořád o ni soudil se státem.[8]: Je to asi nějaká zvrácenost, ale já rozhovory s ním beru jako humoristické pořady. Knížku bych si však od něj nekoupil, je třeba ho vidět. Možná by mohl vystupovat v Semaforu jako kdysi MUDr. Plzák .[9]: Jako ateista se o církev nezajímám, jen kvůli umění někdy musím něco vyhledat z bible, abych obrazům či sochám lépe porozuměl. Kardinála Tomáška si pamatuji jen z jedné situace, kdy v r. 1989 přijal mladého, nadějného a mimořádně neoblíbeného komunistického aparátníka  Miroslava Štěpána, který si tím chtěl vylepšit dojem a odkazoval se na Tomáška, ale kardinál to vysvětlil velmi stručně, že ho přijal jen proto, aby mu poskytl rozhřešení .

    OdpovědětVymazat
  15. [13]: Četl jsi Kámen a bolest o sochaři Michelangelovi Buonarotti? To je správná kniha, která o praktikách církevních hodnostářů pojednává a přitom práci a zakázky pro chrámy a všechny těžkosti popisuje. Mě ten román hodně oslovil a ovlivnil.

    OdpovědětVymazat
  16. [10]: Dost mě překvapilo, jak nízkou úroveň jeho projev měl, blábolil, jako kdyby měl v sobě alespoň 1,5 promile.[11]: Díky, Dorko, to byly přímo nahrávky na smeč .

    OdpovědětVymazat
  17. [15]: Ano, četl, knihu také vlastním a uvažoval jsem ji zpracovat do rubriky o výtvarném umění, podobně i knihu Nahý jsem přišel na svět o Augustu Rodinovi.
    Ale už mám od nich odstup, možná se už omezím jen na fotky jejich soch, kterým mám docela dost.

    OdpovědětVymazat
  18. [17]: Je to poměrně obsáhlá kniha, mám ji také doma.

    OdpovědětVymazat
  19. [3]: „Cizí blbec pro smích, vlastní pro ostudu.“
    České přísloví.

    OdpovědětVymazat
  20. Bavič národa, i když by radši byl jeho svědomím. Ale cítí se slušně.

    OdpovědětVymazat
  21. [16]: No, třeba je v sobě fakt měl...

    OdpovědětVymazat
  22. [12]: S tím "řečněním na příští sešlosti Milionu chvilek" to nějak nevyšlo, že?  Nevadí, nevěš, hlavu, třeba se to podaří příště .

    OdpovědětVymazat
  23. [18]: Ale čte se dobře.[19]: Neznám, ale pěkné a výstižné.[20]: Jen kdyby nebylo těch hloupých voličů .[21]: Asi si přihnul svěcené vody .[22]: Možná si to organizátoři rozmysleli, že by jeho řeč mohla být pro návštěvníky příliš složitá .
    Ale další den už nechyběl.
    (Anebo jsem tu zprávu o chystaném vystoupení jen přiřadil špatnému dni.)A kdyby příště jeho účast měla být 100%, už teď si rezervuju jízdenku .

    OdpovědětVymazat

Aktuální článek

Henri Matisse - fauvismus

Henri Matisse (1869-1954) se k malířství dostal úplnou náhodou, pocházel z rodiny obchodníků a dostalo se mu vzdělání, vystudoval práva a p...

10 nejčtenějších článků (od 23. 4. 2020)