Jednotka chlubivosti = 1 halík

Nedávno jsem si v Prostoru X redaktora Čestmíra Strakatého se zájmem poslechl rozhovor s Tomášem Halíkem, profesorem Univerzity Karlovy a knězem, teologem, sociologem a držitelem nejrůznějších cen a čestného doktorátu, člověkem, který je médii často vyhledáván, aby se podělil o svá moudra a názory na nejrůznější události, Karla Gotta, …, naši politickou scénu a její hlavní představitele.

Rozhovory s ním nikdy nezklamou, míra sebestřednosti a naparování tohoto "génia" je nevídaná, kdyby žil Alfred Jarry, mohl by mu být inspirací k napsání 2. dílu o králi Ubu.

Rozhovor je možné si z odkazu pustit celý, ale přece jen několik "perel" z něj vyberu.

"Jsou elity vlivu a já k této elitě … patřím" (4:22)

"Dneska je skutečně jakási globální vzpoura proti elitám a ti lidé nerozlišují, jestli je v té elitě spisovatel, myslitel, který je zván na konference a do médií, protože má co říct" (7:23).

Když redaktor zmínil vyznamenání, které Halík dostal v Německu, ten k tomu poznamenal (14:59): "Já jsem teďka dostal vlastně od hlav sousedních států dvě taková, jedna z nejvyšších státních vyznamenání, před léty od prezidenta Polské republiky … a nyní od německého prezidenta … Tohleto znamená, že přece jen si mě lidí váží a uvědomují si, že ta moje činnost má přesah přes Českou republiku. Já samozřejmě to neshromažďuju, abych chodil jako sovětský generál jako se spoustou těch, těch vyznamenání. To největší jsem už vlastně dostal - Templetonova cena, která je chápána jako ekvivalent Nobelovy ceny, … v Oxfordu, to bylo v r. 2014, takže to je něco, co mně samozřejmě otvírá, otvírá dveře do světa, protože teďka mně ti lidí psali 'nesaháte Mistru Gottovi ani po to', tak Templetonova cena je trošku víc než Zlatý slavík… Ale tohleto ocenění mezinárodně prostě znamená, že ten můj hlas je slyšet a zároveň mně otvírá také ten mezinárodní prostor ... já teď mám tolik pozvání mluvit na těch prestižních konferencích, univerzitách a přednášel jsem prostě vod Brazílie po Austrálii, Japonsko a tak dále. Já to cítím jako něco, co je obrovský závazek, že tam reprezentuju opravdu Českou republiku a jsou země, ve kterých jsem se stal takovou součástí té kulturní atmosféry. To je zejména Německo, Polsko, Portugalsko a Holandsko, tam vycházejí moje knížky v desetitisícových nákladech a lidé mně říkají, že nemine tejden, aby tě někdo necitoval - v médiích nebo teď … v otvíracím projevu na konferenci, takže ten můj hlas je nějakým způsobem slyšet a pro mě je především závazek přemýšlet, aby člověk ty věci, které říká, šly z hloubky, aby nějakým způsobem prostě přinášely jakousi inspiraci."

Po delším sebestředném monologu se konečně zase dostal ke slovu redaktor s otázkou: "Vy jste opakované mluvil o tom, že pan prezident nereprezentuje dobře Česko."

Halík souhlasně zamumlal.

"A teď vy mluvíte o tom, že vy Česko de facto reprezentujete v zahraničí. Cítíte se být možná lepším reprezentantem, než je pan prezident."

Halík: "Myslím, že ano, myslím, že ano, myslím, že on dělá spíš té zemi ostudu, kamkoliv vyjede, tak je vždycky nějaký skandál."

Redaktor: "A vy?"

Halík (se skromností jemu vlastní a dokonce s 3. použitím obratu o "naslouchání jeho hlasu", objeví se i počtvrté): "Jak vidíte, tak to, ta ocenění těch hlav států, to není, co by si člověk koupil, to znamená, že prostě ten můj hlas nějakým způsobem je slyšet a to, co jsem dělal a dělám, je nějakým způsobem mezinárodně uznáváno."

Redaktor: "Když teď mluvíte o tom, o tom reprezentování Česka v zahraničí, o té reprezentaci určitých hodnot, bavili jsme o tom, o té elitě, a že že je třeba hledat nástupce pana prezidenta podle vás, nebyl byste vy tím dobrým nástupcem pana prezidenta? Necítíte se se být jako někdo, kdo by mohl nahradit to, co podle vás špatného pan prezident reprezentuje, nahradit třeba něčím jiným?" (18:12)

Halík: "Já myslím, že to už je minulá kapitola, to je scénář, který už jsem odložil, který byl možný v určité době."

Redaktor: "Uvažoval jste o tom?"

Halík: "Uvažoval jsem o tom. Zvažoval jsem to kdysi. Teďka právě po té Templetonově ceně a tom oxfordském doktorátu se mně otevřel úplně nový prostor a teďka by to byl krok zpátky, teďka už jako nemám se soustřeďovat jenom trošku na ten český …"

Redaktor zalapal po dechu: "Prezident by byl krok zpátky?"

Halík: "Určitě, určitě, jako to, to je věc, která má smysl jako tady v tom prostoru, ale přece jenom člověk se zbavuje určité svobody, mně, na mě, mně strašně záleží na té svobodě říkat to, co si skutečně myslím, a jestli ten můj hlas je nějakým způsobem slyšet, tak také proto, nejenže mám co říct, ale také, že lidé cítí, že říkám to, co si opravdu myslím." (19:05)

… "A proto to má tu přesvědčivost. Zabývám se víc těmi globálními problémy, než jen problémy prostě české politické scény." (19:49)

…

"Já se snažím trošku spolupracovat s tím proudem, který ve světě reprezentuje papež František, a já se snažím rozpracovávat jednu jeho ideu a v takovémto duchu mě čekají přednášky v Americe na začátku příštího roku, tou ideou církve jako polní nemocnice … má obvazovat a léčit rány a já to ještě rozpracovávám dál … všechny tyhlety instituce, které jsou morálně kulturní, … mají mít takovou roli diagnostickou a tady rozvíjím jednu takovou disciplínu mezi sociologií a teologií, … prostě diagnostikovat to, jaký je nyní čas, jaké jsou dnes příležitosti, a zároveň být jakýmsi imunitním systémem, že tyhlety instituce mají být jakýmsi imunitním systémem ve společnosti, v které se šíří prostě ty psychické a morální infekce, to je ten populismus, jako jsou ty nenávisti, jako jsou nejrůznější strachy …" (21:22)

…

"Já jsem s jedním kolegou rakouským, jsme napsali takový podpůrný list papeži Františkovi a podpořilo ho 75 tisíc lidí během několika měsíců, kromě jiného 2400 profesorů teologie od Japonska po Brazílii, Oxford, Harvard, a to je dneska obrovská síť a my chceme s touhletou sítí pracovat, já jsem teď inicioval několik velkých mezinárodních výzkumných úkolů, jeden z těch výzkumných úkolů je Víra nevěřících."

To vidím na alespoň tři další čestné doktoráty.

A teď trochu blíže k úžasným výsledkům Halíkova myslitelství.

1. Templetonova cena se zásluhou amerického filantropa Johna Templetona (1912-2008) uděluje od r. 1973 nejdříve za "pokrok v náboženství" (Progress in Religion) a později za "pokrok ve výzkumu nebo objevech o duchovních skutečnostech" (Progress toward Research or Discoveries about Spiritual Realities). Templeton ji navrhl jako protipól Nobelových cen, které (podle něj) nezohledňují výsledky ve sféře náboženství a duchovního života. První laureátkou se stala Matka Tereza, nechybí zde ani (slovy Ladislava Jakla) "strýček v županu" z čínských hor, ale získali ji i držitelé vědeckých Nobelových cen a cen za literaturu. Jak se také můžeme dočíst na odkazované stránce, britský biolog a kritik náboženství Richard Dawkins k tomu poznamenal, že oceňováni jsou "obvykle ti vědci, kteří byli připraveni říct něco hezkého o náboženství" a holandský teoretický fyzik Martinus J. G. Veltman, laureát Nobelovy ceny za fyziku z r. 1999, se vyjádřil, že cena "staví most nad propastí mezi zdravým rozumem a hloupostí." Mně Templetonova cena spíš než "duchovní Nobelovka" připadá jako cena útěchy pro náboženské aktivisty.

2. Čestný doktorát z Oxfordu

Oxford patří mezi nejprestižnější univerzity světa, čestné doktoráty jsou ale opravdu jen čestné. Halík jej získal "za bohosloví", před ním byli z Čechů oceněni prezidenti T. G. Masaryk, E. Beneš a V. Havel.

Představitelé univerzit je někdy využívají jako pozornost zahraničním návštěvám (např. V. Havel a V. Klaus jich získali snad kolem 40), u nás si je navzájem předávají lidé z vedení vysokých škol a na Slovensku, kde jsou v tomto směru zvlášť aktivní, vymysleli titul dr. h.c. mult. pro vícenásobné držitele.

Myslím, že vážnost čestných doktorátů nejlépe vyjádřil Václav Havel, který si je údajně věšel na chalupě na Hrádečku do chodbičky vedoucí k záchodu.

3. "přednášel jsem prostě vod Brazílie po Austrálii, Japonsko a tak dále" … "mě čekají přednášky v Americe"

Koho tím Halík chce oslnit? Akademici dostávají každý den několik nabídek k publikování příspěvků na konferencích po celém světě. S tím souvisí konferenční byznys organizátorů (vložné na konference málokdy bývá nižší než 500 EUR/USD, sborníky článků se už dávno netisknou, ale jen vypálí na CD, nebo nahrají na kartu připojitelnou do USB portu, náklady na občerstvení s kávou a někdy i raut tolik nestojí, ubytování a dopravu si účastníci musí hradit sami). Výhodné to je i pro účastníky, konferenční turistikou si rozšiřují obzory a získávají kontakty, jen je třeba najít zdroj financování na vložné, cestovní náklady a ubytování.

Konference se dělí na vědecké, pseudovědecké a pavědecké. Příspěvky z těch prvních (a z vědeckých časopisů s impaktním faktorem (IF), který se vypočítává podle citovanosti časopisu) jsou evidovány v prestižní databázi publikací Web of Science (ve zkratce WoS). Existuje ještě další databáze SCOPUS, zaměřená na časopisecké (resp. periodické) publikace, ale jsou zde i periodika bez IF, proto WoS se považuje za významnější.

Ve WoS má Halík (k datu zveřejnění tohoto textu) jen 3 publikace a ve SCOPUSu 6. Z toho je patrné, že se prezentuje především v nevědeckém prostředí. A je také s podivem, s jakým málem se mohl v r. 1997 stát profesorem na UK (tehdejší "skóre" měl nicotných 1/2), vysokoškolský profesor je totiž vědeckopedagogická hodnost.

Na našich vysokých školách se publikace zapisují do Rejstříku informací o výsledcích (RIV) a kromě mnoha identifikačních údajů (název, autor/autoři, abstrakt, …) se sem vkládá i odkaz na číslo ve WoS a SCOPUSu, pokud tedy publikace je tam vedena, a školy z takových publikací mají finanční prospěch. Za konferenční článek ve WoS (a někdy i ve SCOPUSu, pokud jsou vedeny na speciálním seznamu) je 12 bodů a protože 1 bod odpovídá (či odpovídal, může se to měnit) 2500 Kč, za takovou publikaci škola z Ministerstva školství a tělovýchovy (MŠMT) dostane 30 tisíc Kč. Více jsou hodnoceny články v časopisech s IF. Přesný počet bodů v RIVu se určuje ze složitého vzorce, který je zbytečné zde rozebírat, ale jen pro představu: vedle samotné hodnoty IF zohledňuje i pořadí časopisu v daném vědním oboru, protože články z přírodních věd mají IF zpravidla vyšší než z oblastí, kterým se věnuje úzce specializovaná komunita výzkumníků.

U RIVu se předpokládá, že jsou tam vkládány informace o publikacích vědeckého charakteru, tj. především ty, které jsou "bodované" a ministerstvem finančně honorované.

Na Halíkově stránce ve Wikipedii je uvedeno, že na základě informace jednoho člověka, s nímž měl Halík spory a který poukazoval na nevědeckost mnohých Halíkových prací zapsaných do RIVu, "Odborná komise … shledala, že uvedené publikace skutečně nesplňují kritéria vědecké publikace" a z RIVu je "14 Halíkových meditačních publikací (10 knih, 3 knižní kapitoly a 1 článek v časopise Dingir) odstraněno."

4. "Nemine tejden, aby tě někdo necitoval"

Záleží na tom, o jaké citace jde. Citace z prací, které nejsou zařazeny do vědeckých databází (např. v novinách, TV a studentských pracích), nemají větší význam. Podle počtu citací ve WoS a SCOPUSu se vypočítává tzv. h-index (Hirschův index). Jeho hodnota je n, pokud autor má zde n publikací s počtem citací n nebo vyšším.

Halík má k dnešnímu datu h-index jen 1 (2 jeho publikace ve SCOPUSu mají po jedné citaci, ve WoS nic).

Zatím jsem si nevšiml, že by se Halík vedle intelektuála, myslitele, příslušníka elity, člověka, který se v řadě zemí stal součástí kulturní atmosféry, … někdy také označil za vědce. Zřejmě si uvědomuje, že by tím u zasvěcenějších mohl vzbudit veselí. Jak je ale vidět z předchozího (pozvání na konference, citovanost, "Nobelova" cena, doktorát z Oxfordu, iniciace velkých mezinárodních výzkumných úkolů), přinejmenším nepřímo se tento dojem snaží vyvolat.

Jestliže Halíkův standardní projev prohlásíme za etalon chlubivosti o hodnotě 1 halík, pak v tomto rozhovoru dosáhl nejméně 15 halíků.

Internetové rozhovory s Tomášem Halíkem patří k tomu nejlepšímu, co v zábavných pořadech lze najít. Bezděky mě přitom napadá opera Jiřího Pauera Žvanivý slimejš, určená pro dětského diváka.