20. listopadu 2019

Michal Pavlíček - 4krát jinak

Michal Pavlíček je špičkou mezi našimi kytaristy, už jsem ho zde jednou vzpomínal jako člena Supergroup.cz, skupiny sestavené z našich nejlepších rockových hudebníků, ale jeho aktivity a spolupráce s jinými hudebníky jsou mnohem širší, za poslední tři roky jsem ho viděl v dalších čtyřech odlišných sestavách.

1. Michal Pavlíček a Monika Načeva - Brno, 23. 7. 2016
Koncert se konal na nádvoří Mendelova muzea jako kulturní část programu Mendel is back, jehož cílem bylo představit otce genetiky i z méně známé stránky (např. jako meteorologa a včelaře), a viděl jsem ho úplnou náhodou, protože původně jsem šel na mou nejoblíbenější skupinu Futurum s Romanem Dragounem, která vystupovala před nimi.
Zpěvačku jsem viděl poprvé a její šansony jsem také neznal, jen vím, že je i herečkou a ještě než přešla do pražského divadla Sklep, působila v brněnském HaDivadle, které jsem na blogu už třemi hrami přiblížil, ale na ni si nepamatuji.



Hudba byla pro mě hodně zvláštní, Pavlíčkova rocková kytara, smyčce kvartetu Pavla Bořkovce a k tomu šansony.



Abych ale koncert neodbyl jen fotografiemi, přidám odkazy na videa z YouTube. Najdeme zde také celý koncert v Telči v r. 2017 ve stejném složení (a zřejmě i s podobným playlistem) jako v Brně. Přídavková píseň Udržuj svou ledničku plnou je dostupná také v komorním provedení bez smyčcového kvartetu jen s Pavlíčkem a líbí se mně více.


A nakonec ještě skladba Odcházení ze stejnojmenného filmu podle divadelní hry Václava Havla, zazpívaná společně s folkařem Vlastimilem Třešňákem, který k ní na Pavlíčkovu hudbu napsal text.


2. Michal Pavlíček a Roman Dragoun - Brno, 7. 12. 2017
V adventním čase r. 2017 vystoupil v královopolském sále Semilasso v tříčlenném složení s mně neznámým baskytaristou a bubeníkem Milošem Meierem.
Pavlíček se výjimečně chopí mikrofonu a něco zazpívá, ale většina programu byla ryze instrumentální a samozřejmě nemohla chybět krásná instrumentálka Jeden den v parku U Zlaté brány.



Meier, kterého jsem měl většinou v zákrytu za poněkud rozložitým Pavlíčkem, se stejně jako na koncertech Supergroup.cz blýskl čtvrthodinovým virtuózním sólem na bicí.



A pak přišla chvíle pro hosta, klávesistu, zpěváka a skladatele Romana Dragouna. S Pavlíčkem se dobře znají, Dragoun nějakou dobu vystupoval se Stromboli, Pavlíček také nahrál kytarové party na Dragounově první sólové desce Stín mý krve a teď spolu hrají v Supergroup.cz.



Všechny skladby tohoto bloku se dají zrekonstruovat z YouTube. Z kanálu textaře Milana Prince je Kronikář, k této Dragounově skladbě text však napsal jeho otec, akademický malíř František Dragoun.


Na ni navázala instrumentální skladba Bratři a v následujícím videu z televizního programu Na Kloboučku s celou plejádou našich předních kytaristů najdeme dvě skladby z koncertu: Coming Home (coververze písně Davida Coverdalea) od 11:33 a Zubatá (z repertoáru Pražského výběru autorů Pavlíčka, Michaela Kocába a textaře Františka Ringo Čecha, kterou zpíval baskytarista Vilém Čok s Kocábem, ve videu pak Dan Bárta s Dragounem a na koncertu Dragoun sám) od 11:46.


A po expresivních skladbách přišla lyrická tečka ve skladbě Zdroj, rovněž napsané zpěvákem na text jeho otce.



3. B.S.P. - Brno, 25. 11. 2018
B.S.P. je sdružení tří hudebníků - klávesisty Oty Baláže (resp. Balage), zpěváka Kamila Střihavky a Michala Pavlíčka. Koncert (stejně jako předchozí v sále Semilasso) se měl konat o 10 dní dříve, ale pro nemoc jednoho z členů skupiny byl zrušen, naštěstí na náhradní termín nebylo třeba dlouho čekat.
Koncert odehráli v sestavě rozšířené o baskytaristu, bubeníka, saxofonistu a dvě sborové zpěvačky.



Od B.S.P. žádné album nemám, a tak jejich repertoár moc neznám a zachytil jsem jen něco. Na první poslech zaujme Když se snáší déšť.


Obrat "tvař se jak slušnej člověk" v textu skladby Kredit by se mohl hodit do života, hudebníci si však evidentně o této póze iluze nedělají, protože v Lilian rock rezignovaně opakují, že "všichni lžou".



Jako poslední zazněla píseň, na kterou všichni čekali, Země vzdálená (Pavlíček ji složil na text Ivana Hlase). Je obdivuhodné, že tak náročnou píseň Kamil Střihavka zvládá i v 50 letech. Píseň jsem si nahrál na mobil, nemám však YouTube kanál, proto opět převzaté video z dřívější doby.


Diváci naladění touto skvostnou písní samozřejmě skupinu nechtěli pustit z pódia a ta pak přidala ještě 2 skladby. První z nich neznám, zazněla už v předchozí části koncertu, a tou definitivně poslední byla "australská lidová" Highway to Hell od AC/DC.




4. Stromboli - Brno, 12. 9. 2019
Stromboli byla vždy Pavlíčkova nejvýraznější značka, i když v 80. letech souběžně hrál i s Michaelem Kocábem v Pražském výběru. Ve skupině zpívala Bára Basiková s Vilémem Čokem a podle Čokových slov ho pak Bára "vystrnadila", s Pavlíčkem hudbu tvrdil baskytarista Jiří Veselý, na bicí hrál Klaudius Kryšpín a na klávesy Vendula Kašpárková. Kašpárková s Kryšpínem, kteří tvoří i životní pár, však emigrovali do Austrálie, nahradili je klávesista a zpěvák Roman Dragoun a bubeník Jan Seidl z brněnské skupiny Futurum, což k mému velkému zklamání vedlo k zániku Futura.

I Stromboli po několika letech ukončilo činnost, ale v posledních letech je patrná doba návratů a protože Kryšpín s Kašpárkovou se do Čech vrací, Stromboli zase může koncertovat v původní sestavě. (K příležitostným koncertům se občas sejde i Futurum.)
A návrat byl impozantní, Stromboli vystoupili na velkém koncertu na nádvoří hradu Špilberk.



Úvod obstarala skladba Stromboli a po několika mně neznámých zaznělo Sandonorico.





Jak řekla Bára Basiková, v ústavu (myšleno v blázinci) dostali vycházku, mohl tak přijít Vilém Čok. Zazpíval tři písně, mezi nimi Pavlíčkovu Ó hory, ó hory, k níž si napsal text.



Ve Stromboli se pod zvukem Pavlíčkovy kytary zcela ztrácejí klávesy a říkal jsem si, proč je vlastně mají, ale Vendula Kašpárková dala o sobě výrazně vědět v pro mě nejpůsobivější skladbě večera Katova pomocnice, nejdříve hrála sama a předvedla také technickou vyspělost, později se k ní přidali všichni další spoluhráči a nakonec Bára Basiková. Na YouTube je i video z brněnského koncertu, a je tak možné se alespoň trochu vžít do mých pocitů.


Konec zhruba dvouhodinového koncertu obstaraly Pavlíčkovy skladby na Josefem Hiršalem přebásněné texty Christiana Morgensterna Veliké lalulá a Košilela.



A jako přídavek zazněla Okolo ohňů (hudbu opět složil Pavlíček a text je dílem Martina Němce, frontmana skupiny Precedens, kde Basiková zpívala ještě před přestupem do Stromboli).

Ze známých skladeb chyběla jen Souměrná od klávesisty B.S.P. Oty Baláže s textem Jana "Sahary" Hedla (zpěváka z první sestavy Precedens). U ní ale přesně nevím, kde má původ, dá se dohledat s několika odlišnými doprovodnými skupinami. U vybraného odkazu vedle Pavlíčka na další sólovou kytaru hraje Olda Krejčoves ze skupiny Monkey Business.

14 komentářů:

  1. Hlášku, že "všichni lžou", si oblíbil Dr. House a před ním Sherlock Holmes

    OdpovědětVymazat
  2. Pavlíček je kytarista a skladatel par excellance. Samozřejmě že nejvíc znám jeho věci z dob Pražského výběru a Stromboli. B.S.P. má vlastně jen ty dvě hitovky, Země vzdálená a Když se snáší déšť. Nějak si neuvědomuji, že bych od nich znala ještě něco jiného. Ale za to obě opravdu stojí za to a mám je vlastně nejraději z celého Pavlíčkova díla. S těmi vztahy ve skupinách to je prostě takové zvláštní. Dlouhá doba pohromadě - ponorka, a když se k tomu přidá ženský element (Bára Basiková) jsou problémy na světě. P + B dlouhou dobu tvořili pár, jenže jak to bývá, jeden nechtěl odejít od rodiny a druhý jí chtěl s tím prvním založit. Teď už zas naštěstí dokáží vedle sebe na jevišti existovat a tak se můžou občas, pokud to zdraví M.P. dovolí sejít a potěšit skvělou hudbou....

    OdpovědětVymazat
  3. Myslím, že můžu směle říct, že právě Michal Pavlíček měl zásadní vliv na to, jak vnímám hudbu; vlastně jsem si částečně přivlastnil jeho přístup k harmonii uplatňovaný nejprve v Pražském výběru a poté ve Stromboli. Jeho první veřejný koncert s Bárou Basikovou v předjaří 1986 byl pro mě naprostým zjevením a dodnes ho beru jako pana Muzikanta, který na co sáhne, proměňuje v hudební zlato pro mé uši .

    OdpovědětVymazat
  4. Na Stromboli jsme chodili za studentských let v půlce osmdesátých let. To bylo skvělé Pavlíček a Basiková non plus ultra...

    OdpovědětVymazat
  5. Jsem nekulturní barbar, znám to jméno, ale vůbec nic mi neříká .

    OdpovědětVymazat
  6. [6]: U mne jako přes kopírák! Ale nejsme nekulturní barbarky Jen posloucháme jinou hudbu.

    OdpovědětVymazat
  7. Občas si poslechnu různou hudbu, ale až na výjimky je pro mne tato hudba dost agresivní. Neberu jim však to, že jsou výborní hudebníci,  zpěváci.

    OdpovědětVymazat
  8. Druhá fotka ze sekce 2 je bájčná. (=super momentka).

    OdpovědětVymazat
  9. [1]: Tady je vidět, jaké mám mezery, když se nedívám na TV a Doyleovy detektivky jsem četl hodně dávno.[2]: Basiková to s muži neměla zrovna jednoduché ani před Pavlíčkem, první manžel, s nímž má dvojčata, byl s nimi doma a ona živila rodinu, pohybovala se v uměleckých kruzích, jezdila po koncertech, bylo jasné, že vztah nemůže vydržet. Druhý byl umělec a týral ji požadavky, že nesmí přibrat a ona pak hladověla.
    Jsem rád, že se nad to povznesli a znovu spolu vystupují.[3]: A.B. tě nenechává klidnou .
    Přestože není žádný velký řečník, teď mě opravdu pobavil poznámkou, že "opozice na tom je hodně bídně, když jí musí radit šestadvacetiletý nedostudovaný student."
    To těm lidem, co jsou v politice i přes 20 let, muselo zvednout mandle .

    OdpovědětVymazat
  10. [4]: Petře, jak tomu rozumět? Ty také skládáš hudbu?
    Já jsem je poprvé viděl někdy kolem r. 1988 a koupil jsem si jejich dvojalbum a později ještě Shutdown.
    Dokonce mám ještě desku s Petrou Janů, kde Pavlíček také hraje. Je neskutečně všestranný.
    Bára Basiková je mou dlouhodobě nejoblíbenější zpěvačkou a v mládí se mně také hodně líbila Marie Rottrová, které jsem věnoval úplně první článek na blogu.[5]: Mně se také velice líbila skupina Precedens a jejich album Doba ledová. Jenže Pavlíček ji zlanařil do Stromboli, Bára chvíli zkoušela zpívat s oběma skupinami, ale nakonec Precedens opustila, což samozřejmě byla nenahraditelná ztráta.
    Později  měla ještě svou vlastní skupinu Basic beat, vydala i sólové desky a také psala texty, to znamená, že není jen interpretka, ale zapsala se i autorsky, moc pěkná je např. skladba Mama https://www.youtube.com/watch?v=5mJY1T7-O0A.

    OdpovědětVymazat
  11. [6]:[7]: Je samozřejmé, že každý má jiné zájmy a vkus, myslím si však, že je to dáno i prostředím a časem, kde se člověk pohybuje a k čemu se dostane.
    Kdybych bydlel na vesnici a znal jen místní kutálku, možná bych byl nadšeným fanouškem dechovky .[8]: Myslím, že i když jde o "tvrdší" hudbu než běžný pop, pořád ještě je tam (na rozdíl třeba od rapu a hip hopu) zřetelná melodie. A také mám rád, když ve skupině jsou vyspělí instrumentalisté, kytarová sóla, …
    To třeba u oblíbených skupin, jako jsou Lucie, Chinaski, Kryštof a nakonec i Kabát, zcela postrádám.[9]: Jak byl bubeník pořád v pohybu, všechny fotky (a to jen mobilem) z jeho sólového čísla jsou více či méně rozmazané, ale přišla mně lepší tato, kde se to dá svést na "rozcuchanou" hlavu :).

    OdpovědětVymazat
  12. Krátce před Štědrým večerem a já přijdu na takovou krásu nesmírnou. Ráda jsem si zopakovala poslech písniček Romana Dragouna, doplněné úžasnými fotkami.Přeji pohodový čas vánoční i novoroční.

    OdpovědětVymazat
  13. Tedy Miloši, ještě že tvůj blog doporučila kavárnice Ruža. Klikla jsem sem a jen se divím - zde asi bude různorodé psaní. Za 8 roků jsi zde zřejmě napsal o mnohých počinech, podívám se do tvého archívu. A gratuluji k výročí blogu  i tvé "Z". Ať je tvůj blog zajímavý po celý letošní rok - a i víc propagovaný

    OdpovědětVymazat

Aktuální článek

Henri Matisse - fauvismus

Henri Matisse (1869-1954) se k malířství dostal úplnou náhodou, pocházel z rodiny obchodníků a dostalo se mu vzdělání, vystudoval práva a p...

10 nejčtenějších článků (od 23. 4. 2020)