York - historické centrum severní Anglie

York, hlavní město hrabství Yorkshire, ležící na severu Anglie, bylo založeno Římany v r. 71 jako vojenská základna, po nich si jej podrobili Anglosasové a nakonec jej dobyli Vikingové.   

Dnes má přibližně 140 tisíc obyvatel, dvě univerzity, ale protože rozmach průmyslu se významně nedotkl jeho historické části, částečně se zachovaly starověké městské hradby, kostely, středověké úzké dlážděné uličky, viktoriánské cihlové budovy (z 19. století, kdy vládla královna Viktorie (Victoria)) a vše korunuje impozantní katedrála.  

Ve středověku York byl po Londýnu druhým největším městem země a metropolí severní Anglie. Během Anglické občanské války (English Civil War) (1642-1651) mezi parlamentaristy a royalisty (monarchisty) se York stal hlavní baštou krále Karla I. Stuarta (Charles I), když sem z Londýna přestěhoval svůj dvůr. Royalisté však prohráli, Karel I. byl r. 1649 popraven, monarchie byla nahrazena republikou a za vlády vůdce parlamentaristů Olivera Cromwella York své postavení hlavního města Anglie zase ztratil.

I když obraz Karel I. na honu (1635, Musée du Louvre, Paříž) od Antonise van Dycka bude součástí samostatného článku o malíři, zařadím jej i sem pro představu panovníka, kdy z něj ještě vyzařovalo sebevědomí a domníval se, že moc má od Boha a nemůže být sesazen.

Ale vraťme se do Yorku. 

Dobu římské nadvlády připomíná socha císaře Konstantina I. Velikého (Constantine the Great), který od r. 324 až do své smrti v r. 337 vládl celé říši římské, jejíž sídlo přesunul do Byzantionu, nejdříve přejmenovaného na Nový Řím (Nova Roma) a posléze podle sebe na Konstantinopol (Konstantinopolis), dnes Istanbul.

Z původních 63 římských sloupů se zachoval jediný.

Z následujícího snímku by se zdálo, že i z městských hradeb zůstal jen zlomek, městské brány s normanskými oblouky jsou však zachovalé.

Bootham Bar, severní brána do Yorku, nahradila dřívější římskou bránu.

Středověké ulice v centru města jsou nevhodné pro dnešní dopravu, proto je zde provoz v pracovní dobu omezen. Úzké uličky (podle knihy Marka W. Jonese A Walk around the Snickelways of York z r. 1983 souhrnně označované Snickelways) jsou zónami pouze pro pěší. (Významem slova snickel je mlha a/nebo stříkance vody.) 

Nejznámější je The Shambles s obchůdky, butiky a čajovnami, jejíž název pochází ze staršího výrazu pro jatka a masný trh pod širým nebem, kdy se těla jatečných zvířat věšela do ulice na háky zabudované do venkovních zdí domů. Do češtiny se název ulice překládá jako Masné krámy.  

Cihlové domy většinou nejsou omítnuty.

Zateplení tak chybí jak obytným domům, sídlu Armády spásy (Salvation Army), tak i hotelu a bance Barclays.

Dům s bílými štíty je Herbert House, patřil Thomasi Herbertovi z významné rodiny obyvatel Yorku a blízkému příteli krále Karla I.

A ještě dva náhledy do poklidných ulic, Golden Fleece se zavěšeným zlatým beranem je stylovým hotelem.

York má tradici ve výrobě čokolády, místní firma Rowntree's „vynalezla“ i u nás známou čokoládovou tyčinku Kit Kat, od r. 1988 přešla pod švýcarskou firmu Nestlé a ta později výrobu přesunula do levnějšího Polska. Dřívější slávu připomíná budova, kterou lze chápat jako „Muzeum čokolády“ a kde je zajišťována prohlídka s výkladem průvodce.   

Největším magnetem Yorku je gotická katedrála a metropolitní kostel svatého Petra (Cathedral and Metropolitical Church of St Peter in York), zkráceně uváděná také jako katedrála York Minster. Označení minster (v Německu Münster) se zpravidla používá pro kostely srovnatelné významem s katedrálami, často klášterní kostely, kde nesídlil biskup. York však je sídlem arcibiskupa anglikánské církve pro severní Anglii.

Katedrála má délku 175 m a tři věže (dvě v čele a jedna uprostřed delší strany) jsou vysoké 65 m. Stavba byla zahájena r. 1220, ale dokončena až r. 1472. 

Interiér zaujme síťovou klenbou se zlacenými figurálními svorníky.

Proslulá jsou také vitrážová okna, která patří k největším na světě. 

Varhany jsou téměř 200 let staré, vzdálenější záběr je z druhé strany.

Sochy připomínají osobnosti místního významu, jejichž jména (Thomas Musgrave, George Savile, …) nám nic neříkají.

Figurativních artefaktů je zde ale daleko víc, např. králové Anglie od Viléma Dobyvatele (William the Conqueror) po Jindřicha VI. (Henry VI), které v koláži doplňuje reliéf sv. Anny, matky Panny Marie (a spolu se sv. Jáchymem prarodičů Ježíše Krista). 

V katedrále jsou také dva řečnické pulty ve tvaru roztažených křídel orlů, jeden z mosazi a druhý ze dřeva, které symbolizují Boží slovo vznášející se k uším účastníků bohoslužby. Orel současně představuje nejmocnějšího nepřítele hada, zpodobňujícího ďábla. 

V katedrále jako reverend působil otec Lewise Carrolla, autora Alenky v říši divů a za zrcadlem, a spisovatel zde v jednom reliéfu kočky našel inspiraci pro svou Šklíbu.

Na posledním vnějším snímku katedrály byla vidět roseta (okno ve tvaru růžice) a takto vypadá z vnitřní strany.

A před opuštěním kostela si můžeme koupit drobné občerstvení a v jiné sekci suvenýry a tištěné průvodce.

V Yorku je zajímavých pamětihodností více, např. pevnost Clifford’s Tower, radnice (Town Hall), několik muzeí, protékají jím dvě řeky, …, ale to jsme již při krátkém zastavení neviděli, více je možné se dozvědět zde.

Pravěké šperky a Věstonická venuše v Pavilonu Anthropos v Brně

Po předchozím článku Tutanchamon, jeho hrobka a poklady na výstavě v Brně je i tento věnován archeologickým nálezům, tentokrát ale na území Moravy. Pavilon Anthropos Moravského zemského muzea v Brně od 29. srpna 2022 do 26. února 2023 část prostor vyhradil pro výstavu Nejstarší šperky a ozdoby těla, které doplňuje originál Věstonické venuše, nejcennějšího archeologického nálezu na našem území. 

Věstonická venuše je většinu času uschována v trezoru a na výstavy je zapůjčena jen výjimečně, v poslední dekádě se objevila v r. 2013 v British Museum v Londýně na světově výstavě Ice Age Art – Arrival of the Modern Mind (Umění doby ledové – zrození moderní mysli) a v r. 2019 byla k vidění ve Vlastivědném muzeu v Olomouci. Přeprava tohoto pravěkého artefaktu vždy znamená manévry těžkooděnců, podle posledního ocenění amerických znalců z r. 2004 je její hodnota 40 milionů dolarů (přibližně miliarda Kč). A to jde o sošku, která má pouhých 11,5 cm délky, je rozlomená na dva díly, má uražená chodidla, na boku prasklinu a obličej kromě rýhou naznačených očí nezachycuje žádné detaily. Její hodnota je totiž historická, pochází z paleolitu, z období 29 000–25 000 let před naším letopočtem. Nalezena byla v r. 1925 Josefem Seidlem a Emanuelem Daniou (členy archeologického týmu prof. Karla Absolona, známého také objevy jeskyní v Moravském krasu) mezi Dolními Věstonicemi a Pavlovem. Slovo „venuše“ se v tomto případě píše s malým „v“, protože se jím míní žena a ne jméno. 

Povislá ňadra a vystouplé břicho jsou symbolem mateřství a/nebo těhotenství. 

Materiál, z něhož je soška zhotovena, není jednoznačně určen, Absolon se domníval, že byla vypálena z hlíny s příměsí rozdrcených kostí, bílá zrnka v mikrotomografických snímcích však mohou být jak úlomky kostí, tak i vysrážený vápenec. Destruktivní metody, které by dokázaly materiál určit přesněji, zde nelze použít. 

Na výstavě je i Venuše z Předmostí u Přerova, rytina v klu mamuta, a 4,6 cm velká bezhlavá Petřkovická venuše, spolu s obrázky a podrobným textem dostupné z vložených odkazů. 

V následující koláži pravěkých miniatur jsou Venuše z Pavlova, dvě Petřkovické venuše a stylizovaná Venuše z jeskyně Pekárna.

Soška muže z Brna vyžaduje trochu představivosti.

Z rozpadlých kusů lidských kostí paleolitického stáří z hrobu v Brně byla zrekonstruována plastika (či loutka) muže, označovaného Brněnský šaman.

Je samozřejmé, že Věstonická venuše je hlavním lákadlem výstavy, zajímavé jsou však také starodávné ozdoby. I pravěké ženy se chtěly líbit svým silnějším polovičkám, zajištujícím potravu lovem mamutů a další divoké zvěře. Je ovšem také možné, že mnohé předměty ve skutečnosti neplnily funkci šperků a ozdob, ale měly rituální význam či představovaly talismany.   

A takto vypadaly pravěké čelenky, jehlice, náramek, prsteny, na druhém snímku kostěné perly nejrůznějších tvarů a na třetím (uměle sestavené) náhrdelníky. 

Jako závěsné šperky sloužily i zuby zvířat, ty největší vpravo jsou z medvěda.

A také schránky živočichů (č. 1), jantar (4), rostlinná vlákna a šlachy zvířat (5) a peří, ulita (7) posloužila k roztírání barev.

Na závěr ještě hudební dovětek: skladba Venuše skupiny Synkopy 61, v mládí mé nejoblíbenější. Netradičně ji na text Františka Jemelky složil bubeník Jiří Rybář (dnes známý hlavně z aukcí jako obchodník s obrazy) a až na úvod Michala Poláka (který loni bohužel zemřel na covid) ji také zpívá. 

Tutanchamon, jeho hrobka a poklady na výstavě v Brně

Když 4.11. před 100 lety anglický archeolog Howard Carter po 7 letech hledání v Údolí králů objevil první schod do předsíně pohřební komory Tutanchamona, stanul na prahu největšího archeologického objevu. 

V 19. století objevené královské hrobky byly totiž vykradeny a zůstala jen výzdoba na stěnách pohřebních komor, Carter sám několik odhalil začátkem 20. století a po něm ještě americký archeolog Theodore M. Davis, který pak dospěl k závěru, že žádné další se zde již nenacházejí a nemá smysl v archeologickém zkoumání na tomto místě pokračovat. S touto hypotézou se však nesmířil lord George Herbert Carnarvon, získal povolení k vykopávkách a pověřil jimi právě Howarda Cartera. 

Podle konspiračních teorií skutečnou motivací lorda a archeologa bylo budoucí nálezy tajně vyvézt a zpeněžit. V článku S objevem Tutanchamonovy hrobky to bylo jinak. Skutečnou pravdu prozradil prsten se píše: „Předpokládá se, že hrobku, kterou důmyslně vykradli, připravili až o 80 % veškerého bohatství, znovu zazdili, omítli a dokonce vykopali novou přístupovou cestu. Pak velkolepě oznámili svůj objev. Když však lord Carnarvon roku 1923 zemřel, zůstal v jeho pozůstalosti také prsten se jménem Tutanchamona. Tím se však Carnarvon chlubil dávno předtím, než byla hrobka oficiálně objevena. Prsten tak prozradil skutečnou pravdu.“   

Sporné jsou i dohady o životě a smrti Tutanchamona, nejčastěji se uvádí, že vládl v době 18. dynastie v letech 1333 až 1323 před n. l., od svých 9 do 19 (nebo 18) let, příčina smrti je ale nejistá, podle různých pramenů zemřel na malárii, na zánětlivé zranění kolena po pádu z vozu, prý mohl být i zavražděn. Stejně tak se spekuluje, zda byl významným panovníkem a válečníkem či jeho úspěchy si přisvojili následovníci, a tím se jeho význam upozadil, případně byl nedůležitou postavou, za niž ve skutečnosti vládl poručník, z toho se pak odvozuje, že vykradené hrobky jiných faraonů mohly být mnohem honosnější.      

Ať to bylo jakkoliv, předměty z Tutanchamonovy hrobky jsou nevyčíslitelné hodnoty a originály byly jen výjimečně a v malém počtu několika desítek kusů zapůjčeny do zahraničí, většina je k vidění jen v Egyptském muzeu v Káhiře (mluví se o přemístění do nově budovaného Velkého egyptského muzea blízko pyramid v Gíze) a za freskami hrobky je nutné se vydat do Údolí králů u Luxoru, asi 700 km od Káhiry.  

Obojí jsem viděl, proto výstava replik Tutanchamonovy hrobky v Brně na přelomu let 2008-2009 a v r. 2013 v Praze mě k návštěvě nepřesvědčila, od 26. dubna 2022 je pod názvem Tutanchamon – jeho hrobka a poklady v Brně znovu (nově prodloužena až do 8. ledna 2023) a tentokrát jsme už neodolali. 

Věrnost přibližně 900 replik artefaktů i stěn s malbami je neuvěřitelná, kolekce tak úspěšně putuje po celém světě a za návštěvu rozhodně stojí, zvlášť když je zde (na rozdíl od předloňské výstavy Poklad Inků, kde však byly originální zlaté artefakty) povoleno fotografovat. 

Válečný vůz, který se panovníkovi měl stát osudným, je společně se štíty na prvním snímku.

V koláži následuje Tutanchamonův trůn se stupínkem na podložení noh.

Hrobka faraona byla vybavena k posmrtnému životu, měl zde i jídlo a pití, přenosnou skříňku na cennosti s bohem mrtvých Anupem v podobě šakala, za nímž je posvátná kráva, a k tomu bohatě zdobený „nábytek“.

Na panelu s náhledem do sarkofágu (schránky k uložení rakve) je původní Carterova kresba.

Sošky krále s korunami egyptských zemí zobrazují Tutanchamona v dětském věku.

Soška boha Menkerera vyzdvihuje krále na nebesa, symbolizující královskou moc, a kobra ochranu hrobky.

Tutanchamon měl v hrobce několik rakví různých velikostí. 

Na následujícím snímku je vnitřní rakev s Tutanchamonovou mumií. 

Hlavu mumie překrývala posmrtná maska z 11 kg zlata, považovaná za nejcennější část pokladu. Na čele masky vedle kobry je hlava supa, další ze symbolů ochrany pohřbených faraonů. 

Na brněnskou výstavu byl zapůjčen i jeden staroegyptský originál, a sice horní rakev princezny Hereret z Městského muzea v Moravské Třebové, kterou z cesty kolem světa v r. 1912 přivezl a muzeu věnoval mecenáš Ludwig V. Holzmaister.

Reprodukce maleb jsou na výstavě nasvíceny jen spoře, snad alespoň základní představu dá následující koláž.

Na závěr doplním, že fotografii originálu posmrtné masky a rakve Tutanchamona v Egyptském muzeu v Káhiře jsem zařadil do dřívějšího článku Káhira, Memphis a Sakkara - lesk a bída Egypta a Údolí králů přiblížím někdy „příště“.   

P.S. Čtvrtý listopad (před 11 lety) je spojen ještě s jednou světodějnou událostí, tehdy jsem si založil blog.