Pravěké šperky a Věstonická venuše v Pavilonu Anthropos v Brně

Po předchozím článku Tutanchamon, jeho hrobka a poklady na výstavě v Brně je i tento věnován archeologickým nálezům, tentokrát ale na území Moravy. Pavilon Anthropos Moravského zemského muzea v Brně od 29. srpna 2022 do 26. února 2023 část prostor vyhradil pro výstavu Nejstarší šperky a ozdoby těla, které doplňuje originál Věstonické venuše, nejcennějšího archeologického nálezu na našem území. 

Věstonická venuše je většinu času uschována v trezoru a na výstavy je zapůjčena jen výjimečně, v poslední dekádě se objevila v r. 2013 v British Museum v Londýně na světově výstavě Ice Age Art – Arrival of the Modern Mind (Umění doby ledové – zrození moderní mysli) a v r. 2019 byla k vidění ve Vlastivědném muzeu v Olomouci. Přeprava tohoto pravěkého artefaktu vždy znamená manévry těžkooděnců, podle posledního ocenění amerických znalců z r. 2004 je její hodnota 40 milionů dolarů (přibližně miliarda Kč). A to jde o sošku, která má pouhých 11,5 cm délky, je rozlomená na dva díly, má uražená chodidla, na boku prasklinu a obličej kromě rýhou naznačených očí nezachycuje žádné detaily. Její hodnota je totiž historická, pochází z paleolitu, z období 29 000–25 000 let před naším letopočtem. Nalezena byla v r. 1925 Josefem Seidlem a Emanuelem Daniou (členy archeologického týmu prof. Karla Absolona, známého také objevy jeskyní v Moravském krasu) mezi Dolními Věstonicemi a Pavlovem. Slovo „venuše“ se v tomto případě píše s malým „v“, protože se jím míní žena a ne jméno. 

Povislá ňadra a vystouplé břicho jsou symbolem mateřství a/nebo těhotenství. 

Materiál, z něhož je soška zhotovena, není jednoznačně určen, Absolon se domníval, že byla vypálena z hlíny s příměsí rozdrcených kostí, bílá zrnka v mikrotomografických snímcích však mohou být jak úlomky kostí, tak i vysrážený vápenec. Destruktivní metody, které by dokázaly materiál určit přesněji, zde nelze použít. 

Na výstavě je i Venuše z Předmostí u Přerova, rytina v klu mamuta, a 4,6 cm velká bezhlavá Petřkovická venuše, spolu s obrázky a podrobným textem dostupné z vložených odkazů. 

V následující koláži pravěkých miniatur jsou Venuše z Pavlova, dvě Petřkovické venuše a stylizovaná Venuše z jeskyně Pekárna.

Soška muže z Brna vyžaduje trochu představivosti.

Z rozpadlých kusů lidských kostí paleolitického stáří z hrobu v Brně byla zrekonstruována plastika (či loutka) muže, označovaného Brněnský šaman.

Je samozřejmé, že Věstonická venuše je hlavním lákadlem výstavy, zajímavé jsou však také starodávné ozdoby. I pravěké ženy se chtěly líbit svým silnějším polovičkám, zajištujícím potravu lovem mamutů a další divoké zvěře. Je ovšem také možné, že mnohé předměty ve skutečnosti neplnily funkci šperků a ozdob, ale měly rituální význam či představovaly talismany.   

A takto vypadaly pravěké čelenky, jehlice, náramek, prsteny, na druhém snímku kostěné perly nejrůznějších tvarů a na třetím (uměle sestavené) náhrdelníky. 

Jako závěsné šperky sloužily i zuby zvířat, ty největší vpravo jsou z medvěda.

A také schránky živočichů (č. 1), jantar (4), rostlinná vlákna a šlachy zvířat (5) a peří, ulita (7) posloužila k roztírání barev.

Na závěr ještě hudební dovětek: skladba Venuše skupiny Synkopy 61, v mládí mé nejoblíbenější. Netradičně ji na text Františka Jemelky složil bubeník Jiří Rybář (dnes známý hlavně z aukcí jako obchodník s obrazy) a až na úvod Michala Poláka (který loni bohužel zemřel na covid) ji také zpívá.