16. února 2019

Fjodor Michajlovič Dostojevskij - Hráč v Divadle Husa na provázku

Román Hráč F. M. Dostojevskij (1821-1881) psal ve svízelné osobní situaci - topil se ve finančních problémech a aby se nedostal do vězení pro dlužníky, byl nucen přistoupit na vyděračské podmínky nakladatele F. T. Stellovského, který mu za vydání sebraných spisů vyplatil 3000 rublů a navíc si vymínil dodání nového románu. Smlouva byla sepsána v létě 1866 a termín odevzdání románu byl 1. listopadu 1866. Pokud by spisovatel podmínku nesplnil, propadla by veškerá autorská práva na další vydání Dostojevského děl nakladateli.

Dostojevskij se však celý tento rok věnoval práci na svém vrcholném díle Zločin a trest (četl jsem ho asi v 17 letech a ještě dlouho potom jsem se v noci budil hrůzou, že jsem někoho zabil), což nakladatel věděl a těšil se, jak levně získá zlatý poklad. Spisovatel ale zmobilizoval síly a během tří říjnových týdnů román Hráč písařce (a pozdější manželce) z hlavy nadiktoval.

I když Hráč je ve stínu románů Zločin a trest, Bratři Karamazovi a Idiot, dnes je ceněn i jako psychologická studie patologického hráčství. S ním autor sám měl bohaté osobní zkušenosti. Při pobytu v Německu propadl hraní rulety a hráčská vášeň ho připravila o značné částky.

Dostojevskij děj situoval do smyšleného německého lázeňského města, příznačně nazvaného Ruletenburg (ve skutečnosti spisovatel pokoušel štěstěnu ve Wiesbadenu), kde se zastavil ovdovělý ruský generál s dětmi a služebnictvem. Dceru Polinu miluje soukromý učitel Alexej, Polina si s ním však jen zahrává, její city totiž patří Angličanu Astleymu. Generál dluží Francouzi de Grieuxovi 50 tisíc franků a naději vidí v dědictví, které by měl získat po smrti bohaté babičky, a proto je také zajímavý pro vypočítavou kurtizánu Blanche.

Stará paní však místo toho, aby příbuzným udělala radost a umřela, k překvapení všech přijede do lázní a nechá se obskakovat jako královna. Navštíví i kasino, kde tvrdohlavě sází na nulu a po nečekaných výhrách podlehne euforii a nakonec všechno prohraje. Psychicky zničená se vrací do Moskvy.

Polina dá menší částku Alexeji, aby zkusil štěstí a rodině pomohl. Když se mu po několika zvratech podaří vyhrát velkou sumu, Polina peníze nepochopitelně odmítne a odejde k Astleymu.

Zklamaný Alexej odjede s Blanche do Paříže a ta ho postupně o všechny peníze připraví. Stále však hraje a propadá se na úplné dno.

Inscenace hry v Divadle Husa na provázku na motivy Dostojevského románu překračuje jeho hranice, v monolozích probírá komunismus, kapitalismus i nacismus (včetně provolávání "Heil Hitler!"). Dalibor Buš v roli Alexeje, když obrazně řečeno prohrál i kalhoty, se svlékl do naha, po další prohře se slovy "nahého už mě stejně znáte" se svlékl znovu a v Adamově rouše se procházel mezi diváky, před jedním mužem se zastavil a prohlásil: "On nebo já." (Alespoň pro představu následuje fotografie, kde je ještě v trenýrkách. Vpravo se zdviženou paží je Růžena Dvořáková v roli Blanche.)



Uprostřed pódia byla díra naplněná břečkou a Alexej, když znovu padl do bahna hazardu, do ní skákal. Lepší chvíle, kdy se dokázal ovládnout, symbolizovalo sprchování.



Jak už u muzikálně založených členů divadla bývá zvykem, do her začleňují písně, které se texty k představení hodí. Tentokrát si vypůjčili God Save the Queen z r. 1977 od punkové skupiny Sex Pistols a scény prokládali zpěvem verše "No future, there's no future for you," završujícím hořké prohry v ruletě.

Vedle toho Milan Holenda (v roli Astleyho) a Jan Kolařík (hrál de Grieuxe) v průběhu hry několikrát preludovali na elektrickou kytaru a velmi zdařile, zvlášť Kolařík by mohl v rockových kapelách s úspěchem zastat post sólového kytaristy.




Krupiéři se zase předvedli u kláves a bicích. Oba byli namaskováni jako tlouštíci. Reprezentovali zhýralý kapitalismus a kapitalista, tyjící z neštěstí chudáků, musí být tlustý.




Babičku, vedle níž byl generál (v podání Tomáše Milostného) prostým pěšákem, ztvárnila Ivana Hloužková (v bílém kostýmu).



A když má být obsazena role krasavice, nikdy nemůže chybět Simona Zmrzlá (uprostřed). Hrála Polinu.


A zde jsou všichni.


22 komentářů:

  1. Husa na provázku byla vždy velmi alternativní divadlo které i klasiku dokázalo podat zcela jinak a nově. Ale nevím, jestli by mne jejich zpracování bavila. Když vidím tvé dokonalé reportáže, říkám si, že jsem v mnoha věcech hrozná konzerva....

    OdpovědětVymazat
  2. Jo první  vyhrani pak z kapsy vyhání... 😊 Já jsem nekdy na střední škole četl od něho Besi prot tehdejším revolucionarum mezi něž přes svým zatčení sám patřil působilo to na mne také dost depresivne... Lepší na čtení  byy Zápisky z mrtvého domu, kde je hlavní hrdina vězněn za vraždu manželky, ale někdy to vypadá, jako by byl politický vězeň... Někde jsem četl, že hráčská vášeň přivedl Dostojevského i do Karlových Varů, kde v tamním kasinu nechal pěknou částku.

    OdpovědětVymazat
  3. Bláto hazardu!
    Mně obvykle stačí bláto (pražského) velkoměsta - konkrétně lokalita Žižkov.

    OdpovědětVymazat
  4. Divadelní nahota už začíná být poslední dobou tak trochu klišé, ale kde by už měla být funkční, když ne u patologických hráčů?

    OdpovědětVymazat
  5. Každopádně to musel být báječný kulturní zážitek. Jsem pravidelným návštěvníkem divadla a i když dávám přednost klasice, nevyhýbám se ani alternativě.
    Není to tak dlouho, kdy jsem viděla v televizi Lásky jedné plavovlásky, právě z Husy na provázku.
    Nahota je dnes na divadelních jevištích poměrně běžným jevem. V novém zpracování Hamleta, které uvádí od roku 2013 Švandovo divadlo, je ve finále Patrik Děrgel nahý. Byl nominován za tuto roli na Thálii.

    OdpovědětVymazat
  6. Dostojevského jsem četla: Zločin a trest, Bratři Karamazovovi i Hráče a různé povídky. Bylo to tehdy pro mne spíš ponuré čtení,lidské osudy nepříliš dobré. Nezlobte se na mne, ale tato "alternativní" tendenčně přizpůsobená době představení se mi nelíbí. Navíc, za každou cenu obnažené osoby, ač v tomto možná symbolizující prohru všeho teprve ne. Viděla jsem  na př.Krále Leara , běhajícího ve spodkách po jevišti (v Šumperku) a níjak mne to nenadchlo. Jsem asi konzerva- jak se nyní moderně říká.

    OdpovědětVymazat
  7. Mimochodem mnozí autoři by se v hrobě obraceli, kdyby viděli, co z jejich děl lidé udělali.

    OdpovědětVymazat
  8. Už dlouho jsem nebyla v divadle. Nepotřebuji nutně pro emocionální zážitek (nic jiného od divadla neočekávám) být v jednom sále spolu s živými herci. Vzpomínám si ale na divadelní představení, na kterých jsem byla v porevolučních letech (po roce 1989 ): Kočičí hra, Růže pro Algernon, Amadeus... Herci nepotřebovali ani štoudve s bahnem, ani se producírovat nazí mezi diváky. Chci věřit, že ještě zbyli konzervativní herci a konzervativní divadla a představení. Ještě bych někdy ráda do divadla zašla...
    Poznámka: Miloši, proč se ostýcháš vyfotit nahého herce a fotografii pak publikovat na blogu? Že by ti to taky přišlo zbytečné a lacině podbízivé?

    OdpovědětVymazat
  9. [1]: Já mám právě raději ta "alternativní" nastudování než klasiku. Klasická provedení her Maryša, Švanda dudák nebo Stříbrný vítr apod. by pro mě nebyla.[2]: Dostojevskij byl kdysi mým nejoblíbenějším autorem a četl jsem od něj úplně všechno, jen román Běsi zůstal stranou. Nedávno jsem ho ale našel na webu v .pdf a nahrál do čtečky knih a také na něj dojde (až čtečku začnu používat :)).
    Ale nejen jeho romány jsou čtivé, platí to také o novelách, mezi nimi např. Věčný manžel a Něžná (ta byla i zfilmovaná francouzským režisérem Robertem Bressonem).[3]: To je zajímavé, že Žižkov (a Karlín) má tak bídnou pověst a přitom na Žižkově je dost pozoruhodností - skvostný Plečnikův kostel, televizní věž, VŠE s Churchillovou sochou, jezdecká sochy Žižky, …[4]: Opravdu to tak je, nedávno jsem byl na hře Tichý Tarzan o svérazném fotografovi Miroslavu Tichém a tam se dokonce dvě herečky proběhly po pódiu nahé. Co si tak pamatuji, poprvé jsem to zaznamenal ve hře Král Lear, kde se obnažil uznávaný herec Jan Tříska.

    OdpovědětVymazat
  10. [5]: Lásky jedné plavovlásky jsem viděl přímo v tomto divadle a mám o tom i článek. To představení bylo výjimečné tím, že na něj ještě navazoval koncert skupiny hereckého souboru divadla, vtipně nazvaného Brněnská skupina Meteor z Prahy .
    A repertoár mají opravdu velmi široký a zvládnou jak 60. léta (včetně Beatles), tak i skladby novějších skupin. A instrumentálně jsou na výši profesionálních hudebních skupin.[6]: Upřímně řečeno ty politické vsuvky až po Hitlera mně také nesedí, ale asi bylo snahou přiblížit Dostojevského ideové tápání, kdy odsouzení k smrti za angažovanost v proticarském levicovém hnutí a změna rozsudku na vyhnanství na Sibiři ho nakonec přivedla zpět k víře a konzervativnímu náhledu.
    Výrazové prostředky zasazené do současné doby mně ale nevadí, i když bez nahoty se obejdu, ale na nahé a krásné herečky bych se vydržel dívat .[7]: Nožná ano, ale myslím, že se to nedá tvrdit úplně stoprocentně, protože kdyby žili dnes, zase by se současné reálie musely projevit v jejich vnímání a mohly by je také inspirovat k jinému vyjádření.

    OdpovědětVymazat
  11. [8]: Jsou skoro jak agenti z "vólstrýtu", jen buřinka a doutník jim chyběl .[9]: Já jsem si dřív myslel, že divadlo a knihy s nástupem filmu zmizí, stejně jako se říkalo, že televize zničí kina, ale právě ta možnost vidět živé herce a na druhé listovat v knize a podněcovat fantazii je nenahraditelná.
    Podobně živý koncert je působivější než vyšperkované studiové nahrávky na CD/DVD.
    Nahé herce a herečky jsem se nikdy nesnažil fotografovat, protože bych si připadal jako paparazzi. Už tak mám značné zábrany získávat kradmé záběry z představení, protože mým sousedům to určitě musí být nepříjemné. Kupodivu ale v Divadle Husa na provázku a v HaDivadle to tolerují.
    Ale např. na Shakespearovských slavnostech, v Divadle Bolky Polívky vždy v úvodů upozorní, že fotografování je zakázáno a v klasických kamenných divadlech to určitě bude stejné.

    OdpovědětVymazat
  12. K tomu fotografovaniu: Doletel som s vplazenym jazykom na Predanu nevestu v Nemecku. Dcera spievala Marenku a mali dernière. Predohra uz bezala, vyborny balet, tak som to chcel ako dokaz nahrat, ze som priiel este nacas, ze som to predsa stihol. Nejaka sudruzka - asi pozosatok po Adolfovi - si ma v prvej prestavke chytila a musel som to pred nou zmazat! Ani som nevedel, ako sa to robi, ani argumentacia, ze hlavnu roku spieva moja dcera, nepomohlo. Takze historicka nahravka nie je...

    OdpovědětVymazat
  13. [10]:
    Ad3) Žižkovu a Libni - obloukem se vyhni, jak se říkávalo za první republiky.

    OdpovědětVymazat
  14. Když se  tak dívám na ty fotky z představení,. vtírá se mi myšlenka, že to zmodernizování- šaty jako ze sekáče,. je hlavně kvůli úsporám a nahota aby přilákala diváky. Hlavní je děj, já vím, ale...

    OdpovědětVymazat
  15. Dostojevskij byl má maturitní otázka v ruském jazyce a dodnes jsem za to velice vděčná, mohlo to být podstatně horší. Ještě dnes se těším z vytažení otázky č.12, ten šutr co mi spadl od srdce.
    Já velice ráda navštěvuji hlavně pražská divadla a určitě jednou za měsíc zajdu.
    Vždy to tak nějak patří k zimě, člověk se rád baví, kde je teplo a hlavně živo. Mám ráda svět divadla, kontakt herců s diváky, prostě to živé. Nenahradí to film, televizi, ani žádný záznam. Emoce v tomto směru je nepřenosná, herec je důležitý a jeho výrazové prostředky ještě víc.
    Minulý měsíc jsem zažila představení dvou herců, hru Moje tango, pojato moderně. Trvalo mi dlouho než jsem zpracovala moderně pojatou hru včetně svlékání, ovšem nijak mne to nepudilo.
    Pro mne jako člověka je důležité, jakou emoci si nesu domů a jak jí následně zpracuji, bývám otevřená i novému, nevadí mi.
    Domnívám se, že i z tohoto představení bych si odnesla své, já živá představení miluji a pevně věřím, že je nevyměním, jsou pro mne důležitá, jen to Brno mám trochu z ruky.

    OdpovědětVymazat
  16. Miloši děkuji moc za krásné představení, tedy reportáž.

    OdpovědětVymazat
  17. Mimořádná kniha geniálního spisovatele!

    OdpovědětVymazat
  18. [13]: To byla ale nepřející osoba! Měl sis udělal alespoň selfie s bočním náhledem na pódium, abys měl důkaz pro dceru.
    Mně se jednou stalo totéž. V Sacre Coeur jsem udělal jednu jedinou fotku uvnitř a odcházel ven a nějaký zaměstnanec vyběhl a začal mě casnovat s fotoaparátem a musel jsem fotku potupně smazat. A přitom ten kostel není žádný velký zázrak. V mnohem významnějších se fotografovat může bez omezení.[14]: Ta špatná pověst historicky přežívá, možná to bude chtít ještě jednu dvě generace, než přejde :).

    OdpovědětVymazat
  19. [15]: Já jsem o nahotě dopředu nevěděl a když už, dal bych přednost ženské .
    Když se ale během představení skoro všichni umažou od té malty (nebo čeho), zřejmě záměrně si neničí kvalitnější oblečení.[16]: Ty máš ale paměť, když si pamatuješ i číslo otázky.
    Mám úplně stejný náhled jako ty, že živí herci jsou něco úplně jiného než na obrazovce.
    S Husou na provázku vypadám už jako jejich reklamní agent, ale jejich inscenace (a také HaDivadla) mě opravdu baví.
    Asi před 20 lety jsem měl možnost hodně jezdit do Prahy a tam také chodit do divadel (Národní, Stavovské, Vinohrady, …) a přestože tam vystupovali známí herci, žádné hluboké dojmy jsem si neodnesl. Pražáci také pohostinsky jezdí do Brna, několik představení jsem viděl (loni třeba 3), ale pro mě není nic nad Brno (a v rockově hudbě to mám stejně).[17]: Jsem krajský reportér z Brna .[18]: Četl jsem také dost románů a novel od Tolstého, ale Dostojevskij vždy byl pro mě mnohem působivější.
    Je úžasné, že Hráče dokázal nadiktovat spatra.

    OdpovědětVymazat
  20. Bylo to dost autentické představení!
    Od Dostojevského jsem četla hodně knih, dost se mi líbily.

    OdpovědětVymazat
  21. tak to musel být zajímavý zážitek

    OdpovědětVymazat

Aktuální článek

Boka Kotorská - krásná příroda i místo, kudy kráčela historie

Boka Kotorská , česky také Kotorský záliv (v srbštině  Бока Которска , v angličtině Bay of Kotor), je záliv Jaderského moře na území Černé ...

10 nejčtenějších článků (od 23. 4. 2020)