Anton Pavlovič Čechov (1860-1904) patří mezi mé nejoblíbenější spisovatele. Skvělé jsou jeho humoristické povídky, ale to je jen jedna stránka jeho tvorby. Profese lékaře, které se souběžně s psaním věnoval (a nakonec se mu i vymstila, protože se nakazil od jednoho pacienta tuberkulózou a v pouhých 44 letech zemřel), a otřesné zážitky z cesty na Sibiř a poznání života vyhnanců v carském Rusku ho přivedly k vážnějším tématům. Příkladem je novela Pavilon č. 6 o drsných podmínkách v psychiatrické léčebně.
Čechov je také velmi ceněn jako zakladatel moderního dramatu. Jeho typickým rysem je absence děje. Pokud se něco stane, ve hře tomu neodpovídá žádná akce a divák se o tom většinou dozví v mimoběžných monolozích hlavních postav.
Čechovovými nejvýznamnějšími hrami jsou Racek, Strýček Váňa, Tři sestry a Višňový sad.
A na Višňový sad jsme šli do brněnského Divadla Husa na provázku (dlouho vystupujícím pod zkráceným názvem Divadlo Na provázku, protože u husy na provázku bylo podezření z výsměchu nad rolí prezidenta Gustáva Husáka). Divadelní hru v překladu Leoše Suchařípy (známého i jako herce, např. z filmu Faunovo velmi pozdní odpoledne Věry Chytilové) nastudoval režisér Jan Mikulášek.
Čechovovými nejvýznamnějšími hrami jsou Racek, Strýček Váňa, Tři sestry a Višňový sad.
A na Višňový sad jsme šli do brněnského Divadla Husa na provázku (dlouho vystupujícím pod zkráceným názvem Divadlo Na provázku, protože u husy na provázku bylo podezření z výsměchu nad rolí prezidenta Gustáva Husáka). Divadelní hru v překladu Leoše Suchařípy (známého i jako herce, např. z filmu Faunovo velmi pozdní odpoledne Věry Chytilové) nastudoval režisér Jan Mikulášek.
Stručný obsah hry na Wikipedii je k pochopení hry postačující, a proto je v následujících kurzívou zvýrazněných odstavcích odtud převzat.
Ljubov Andrejevna Raněvská se s dcerou Aňou vrací z Paříže, kam odjely po tragické smrti syna Gríši. Návrat na rodné sídlo v ní probudil sentimentální myšlenky. Vrací se z důvodu nedostatku financí. Statek je natolik zadlužen, že je jen kousek před krachem, i přesto že se o něj svědomitě stará Varja, nevlastní dcera Raněvské.
Návrat z Paříže, kterým představení hry (Čechovem napsané v r. 1900) začíná, byl režijně pojat velmi originálně, na stěnu jednoduché scény se promítal film z pohledu řidiče auta, na skle auta byla gumovou přísavkou přichycena GPS a byly slyšet její pokyny "Zahněte doprava" apod. Po pár minutách se film zastavil, z Paříže jsme dorazili domů.
Višňový sad znázorňuje černobílý plakát se stromořadím přes celou zadní scénu.
Sentimentální myšlenky podtrhuje, že Raněvská si z CD, které si z Paříže přivezla, nechá pustit píseň Bruce Springsteena My Hometown, ovšem v české coververzi Pavla Bobka Můj rodný dům (zřejmě je tam prodával nějaký Slavjanofil).
Statek má být prodán i s krásným višňovým sadem, proto Varjin nápadník, podnikatel Lopachin, radí pronajmout pozemky sadu chatařům, ale jeho návrh se Raněvské a jejímu bratrovi Gajevovi vůbec nezamlouvá, odmítají rozprodat svou minulost. Na dražbě panství překvapivě koupí Lopachin a nechává višňový sad vykácet.
Raněvská (hraje ji Petra Bučková) si sad na památku vyfotí mobilem. Lopachin (Robert Mikluš) ho "vykácí" serváním plakátu ze stěny a ještě to zdůrazní zatnutím sekery do pingpongového stolu.
Jak je u Čechova obvyklé, samotná dražba, jejíž výsledek zcela převrátí poměry a odhalí chladný kalkul v předstíraných citech, se ve hře vůbec neobjeví a dozvíme se o ní jen z monologu Lopachina, mnoucího si ruce, jak se mu podařilo statek vyfouknout pro sebe.
Panovačná služebná Duňaša, odmítla již několik nabídek ke sňatku, zamilovala se do mladíka Jepichodova, prožívají krátký vztah, ale nakonec ji Jepichodov opustí kvůli své kariéře. Rodina se rozpadá, všem se změní jejich život. Varja se rozchází s Lopachinem, protože o ni již Lopachin nemá zájem. Raněvská a Gajev se, spolu s komorníkem Jašou, vracejí zpět do Paříže. Jaša se díky tomu zbaví panské Duňaši, a naivní Aňu láká nový život, respektive změna života.
Protiklad mezi starou slávou šlechtického rodu v lepších časech a tristní současností demonstrují vysoké podpatky půvabných představitelek Raněvské a Ani (Eliška Fuksová), parfémy, extravagantní brýle Raněvské, bezstarostné houpání se (jak na obrazu Houpačka J.-H. Fragonarda) a pingpong, v dalším obraze nahrazených rozervanými matracemi, po nichž se herci válí, vyskakují z nich a přebíhají přes ně. (Fotka bez blesku je vlevo hodně rozmazaná, ale dekadenci scény to docela vystihuje.)
Jak však říká režisér Mikulášek v televizní ukázce: "Tradiční interpretace - višňový sad zastupující svět, který odchází, svět tradičních hodnot, které by měly být zachovány - je klišé." "Když text čtete, je jen o vztazích, sad je jen zástupný prvek, urychlovač situací. V našem pojetí stojí sad v pozadí, … to, co mezi lidmi je, jaké viny lidé mezi sebou cítí, jak neustále soupeří o moc, o vliv, o tom, kdo koho dřív poníží, než je sám ponížen, pokoří, než je sám pokořen, to dominuje všem situacím."
Pád z výšky do drsné reality a její odraz v prázdných gestech (např. Gajev (Jan Kolařík) si přitluče hřebíkem kravatu k podlaze a pak se na ní málem uškrtí) a ve snaze urvat, co se dá, režisér zdůrazňuje agresí v jednání osob, kde nechybí fyzická napadení, topení ve vědru s vodou a násilný sex.
Varja (Anežka Kubátová) se v zoufalství nad ochladnutím Lopachina svlékne donaha, jenže to nezabere, nápadník se zmocnil panství a už ji nepotřebuje.
Varja (Anežka Kubátová) se v zoufalství nad ochladnutím Lopachina svlékne donaha, jenže to nezabere, nápadník se zmocnil panství a už ji nepotřebuje.
Jako hudební podklad představením prolíná píseň Heart of Glass od skupiny Blondie.
I její text (např. "Once I had a love and it was a gas, soon turned out had a heart of glass. Seemed like the real thing, only to find, mucho mistrust, love´s gone behind." "Once I had a love and it was a gas, soon turned out as a pain in the ass.") se sem pěkně hodí.
Péťa Trofimov, student a bývalý učitel zesnulého Gríši, stejně jako Aňa věří, že Lopachin koupil panství jen dočasně. Hru ukončuje monolog nemocného komorníka Firse. Nevšimli si, že zůstal v domě určeném k demolici a tak zapomenut může jen čekat na nevyhnutelný konec.
Komorník Firs (Pavel Zatloukal) je podán jako vozíčkář s vzezřením bezdomovce. Několikrát přejede přes pódium, většinou ale spí nebo něco nesrozumitelného mumlá. Při závěrečné děkovačce je však jak politý živou vodou a slušivě oblečen v žaketu a s motýlkem.
Na webu jsem se dočetl o nastudování Višňového sadu režisérem Vladimírem Michálkem (i ten je z Divadla Husa na provázku) v Divadle Na Vinohradech. Podle fotografií, kde herci v kostýmech z doby Čechova vypadají značně usedle, a při představě manýr v gestech hlavní představitelky Dagmar Havlové, jsem velmi rád za brněnskou podobu hry.
,%20Kunstmuseum,%20Basilej.jpg)
Slyšela jsem rozhlasovou adaptaci Racka a přiznávám nějak jsem se v tom ztratila. Na Čechova asi zřejmě moje mozkové buňky nedozrály,a je otázku zda vůbec ho jsou někdy schopné pochopit ....
OdpovědětVymazatZe Silvestra jsem si přinesla celkem 4 knížečky od Čechova, musím se do nich taky konečně pustit.V divadle jsem zatím viděla Racka (několikrát), ten mě fakt moc bavil a pak Platonov je darebák. U toho se přiznám jsem v první půlce netušila, která bije, pak se to naštěstí tak nějak přirozeně vysvětlilo.No, do Brna se asi jen tak nedostanu, takže možná zajdu na ty Vinohrady.
OdpovědětVymazatVišňový sad jsem viděla v několika verzích a přímo bytostně nesnáším modernu v dobových inscenacích. Ruší mě to, chci dobové kostýmy, tak, jak to v té době opravdu bylo. Výkony představitelů mohou být brilantní, ale vidět Raněvskou v dnešním outfitu, je pro mne na mrtvici.
OdpovědětVymazatRacek parusky čajka.
OdpovědětVymazatČechov k mým oblíbeným spisovatelům rozhodně nepatří, ale některá jeho díla znám.
OdpovědětVymazatTohle zpracování Višňového sadu by mě nenadchlo, Miloši.
Zato mě nadchnul tvůj článek, píšeš zasvěceně a poutavě, takže je to pro mě prima zážitek.
Čechova mám ráda. Moje spolužačka před lety získala cenu za Raněvskou na Jiráskově Hronově. Mám ráda Strýčka Váňu, líbilo se mi nastudování Platonova Na zábradlí, kde byl Igor Chmela báječný.
OdpovědětVymazatDíky za krásný a báječně zpracovaný článek. [3]: Přiznám se, že také nejsem nadšená z moderního zpracování klasických her, ale vadí mi to jen ze začátku. Loni jsem viděla nové nastudování Hamleta, který přišel s mobilem v ruce, ale pak jsem si odmyslela kostýmy a výdobytky současného světa a vnímala více text a herecké výkony.
I když během přestávky hodně lidí z divadla odešlo, Hamlet v moderním hávu se mi líbil.
Neviděla jsem a ráda jsem si přečetla tvůj článek, který jsi opět velmi pěkně zpracoval. Takže díky! :)
OdpovědětVymazat[1]: Racka neznám, předtím jsem viděl jen Strýčka Váňu, a to už hodně dávno.
OdpovědětVymazatMyslím ale, že u takových her je užitečné si nejdříve přečíst obsah, protože jinak se v nich ztratí každý.[2]: Já mám od Čechova doma několik knih, ale dramatickou tvorbu jsem nechával bokem. Teď mě to však navnadilo a šel bych na jakoukoliv další.
Višňový sad v Brně hrají od r. 2012 a příští představení je derniérou, tak jsme to stihli na poslední chvíli, už by ses tam nedostala, protože určitě bude vyprodané, jako bylo to naše.[3]: Vím, že je těžké si na to zvyknout. Znám to i z hudby. Několik let jsme chodili na cyklus vážné hudby (pak jsme přestali, protože mám nejradši klavírní a houslové koncerty nebo klavírní recitály a v programu vždy převažovaly symfonické nebo komorní věci) a několikrát jsme viděli houslistu Pavla Šporcla v šátku, rozepnuté košili a riflích. Ortodoxní návštěvníci nad tím ohrnovali nos, že jde o znevážení klasické hudby. Ale i Pavarotti běžně zpíval na koncertech společně s popovými zpěváky, moderní balet je také úplně jiný.
Je jasné, že za snahou klasickou interpretaci transformovat do dnešní doby jsou komerční cíle přiblížit díla mladým divákům, ale mně to nevadí, beru to jako realitu.[4]:Да, ты прав.
čajky byly i ruské vládní limuzíny v době, kdy u nás jezdily Tatry 603 a 613.
[5]: Myslím, že je vždy těžké si zvyknout na něco jiného. Sám nevím, zda bych chtěl viděl "klasické" představení Divadla Na Vinohradech. V 90. letech jsem tam několikrát byl a vždy mně projev herců připadal hodně strojený. Přiznám se, že jsem nikdy neměl rád Jiřinu Jiráskovou, protože ta si v těch přehnaných gestech libovala. Pak tam dělala ředitelku a možná to i v projevu herců prosazovala, i když samozřejmě hlavní slovo má režisér a umělecký šéf.[6]: Zdá se mně velice výstižný výklad režiséra Mikuláška, který v článku cituji, že jde hlavně o vztahy a sad je jen jakýsi prostředek, který je obnažuje, a ne o změnu systému (zánik tradičního světa šlechty a nástup dravých podnikatelů - marxisté by řekli přechod od feudalismu ke kapitalismu). A v tomto pojetí na kostýmech a kulisách hry vůbec nezáleží.[7]: Jitko, kdybys tam šla ty, fotky by byly úplně jiné. udělal jsem jich stejně jen asi 5 (bez blesku a se zoomem ze zadní řady, takže se většinou rozmazaly). Obvykle v divadle hned na začátku řeknou, že je zakázáno cokoliv fotografovat nebo natáčet, tady to sice neřekli, ale i tak jsem měl obavy, aby mě někdo nevyvedl za límec.
OdpovědětVymazatHm, byla jsem na koncertu Yes a nesmělo se dovnitř ani s pitím či foťákem. Tvůj článek je opět úžasně podán a jsem ráda, že jsem si rozšířila své obzory - díky!
OdpovědětVymazatČechov, Višňový sad, Husa na provázku..dneska jsi mi zahrál na citlivou notu!Děkuju :)Akorát teda focení divadelního představení...to bych tě snad vyvedla za límec já, kdybych tam byla...:)
OdpovědětVymazat[9]: Jasně, je to věc názoru a vkusu, Miloši.
OdpovědětVymazatPoprvé jsem byl na Čechovovi v Divadle J.K.Tyla v Plzni. Byl to Strýček Váňa, já byl na gymplu a po představení jsem si připadal jako úplný idiot. Ale k Čechovovi jsem se nakonec dostal právě přes jeho povídky a oklikou jsem skončil zase u divadla. Myslím, že by se Anton Pavlovič divil, jak se také jeho hry hrají; vzhledem k tomu, jak jsou oblíbené u experimentátorů a "zesoučasňovačů" po celém světě, myslím, že musí v hrobě pěkně rotovat .
OdpovědětVymazatKdyž slyším Višňový sad od Čechova, vybaví se mi jedno představení, které jsem viděla už hodně dávno. Měla bych si někdy zase zajet někam do většího divadla,, k nám někdo přijede občas hostovat a myslím si, že i kulisy mohou být v domovském divadle výpravnější. Ovšem tohle moderní pojetí Čechovovy hry by mne asi dorazilo. Když vidím na fotkách ze scény kufr od Vietnamců, se kterým jezdím na dovolenou, tak nevím. K tomuhle jsem ještě nedozrála. Mám raději, když je hra jak kostýmově tak scénou posazená do té doby, kdy se příběh odehrál. Dodává to na autentičnosti.
OdpovědětVymazat[10]: To se dost divím, mohla to být pro ně reklama. Na koncertech Uriah Heep, Smokie i našich Supergroup se dalo fotit bez omezení i pod pódiem.[11]: Ty jsi studovala v Brně?
OdpovědětVymazatNevyvedli mě, protože si možná řekli, že jsem nějaký dosud neznámý divadelní kritik
Při nahé scéně (a herečka v rouše Evině stála nejméně půl minuty) jsem si všiml, že choť mě bedlivě pozoruje, připravena zadržet ruku, kdybych chtěl fotoaparát vytáhnout z kapsy, ale samozřejmě jsem měl dost soudnosti a dokumentaci oželel.[12]: Taky myslím, a nakonec názor se může i změnit, nebo budeme chtít vidět obojí, abychom mohli porovnávat.[13]: Oblíbené asi jsou proto, že jsou nadčasové. Podobně jako Gogolovy hry.
Myslím, že by Čechov byl rád, že i dnes je o něho zájem.
Když jsem zmínil nahotu, která pronikla i na divadelní pódia, a není to jen otázka mládí a žen, vzpomínám si, že se dost mluvilo o tom, že uctívaný herec Jan Tříska se objevil nahý ve hře Král Lear při Shakespearovských slavnostech na Pražském hradě. Co by měl říkal Shakespeare, jak se za 400 let posunulo jevištní pojetí jeho hry?[14]: Kufr od Vietnamců - bezvadný postřeh. Toho jsem si nevšiml.
Kdyby aspoň z Paříže přijela s taškou Louis Vutton! Ale obyčejný kufr se zase hodí k neradostné finanční situaci.
Čechov napsal toho ptáka, Holuba, ne?
OdpovědětVymazatNašlapané divadlo. Akorát se mi nelíbí ty moderní pojetí. Byl bych to všechno nechal, jak to bylo a ať si dělají současné divadlo se současnými tvůrci. :)
[15]: To máš dobrou image :))Nestudovala, spíš jsem tam kdysi něco jako randila :) A ještě jsem na Husu párkrát narazila v Hradci na festivalu Divadlo evropských regionů :)
OdpovědětVymazatNa Špagátě jsem nebyla už snad dvacet let, hru Višňový sad neznám vůbec, ani jsem to nečetla.Ale po tvé recenzi mám přinejmenším chuť vytáhnout Čechova a přečíst si aspoň jeho povídky (hru bych si zřejmě musela půjčit z knihovny).Mohl to být opravdu solidní zážitek, navíc aplikovaný na dnešní dobu. Ten moment vykácení sadu si dovedu představit, to je, jako by od člověka koupili rodný dům a pak ho srovnali se zemí.
OdpovědětVymazatAsi bych měla vytáhnout i Gogola.
Mimochodem, Gogol napsal dost dobrý horor Podobizna, který byl i dost dobře zfilmovaný. Jestli jsi nečetl, doporučuji, jestli jsi neviděl, doporučuji...
[16]: Ano, Čajku (Racka). Mně ten posun do dneška nevadí.
OdpovědětVymazatV divadle se chystají premiéry Švejka a Amadea a na to bychom také chtěli jít i kvůli tomu, jak tuto klasiku pojmou. V Amadeovi má hrát hlavní roli Martin Donutil (je na poslední fotografii čtvrtý zprava) i se svým otcem Miroslavem.[17]: Mohlas tu udělat štěstí.
Doufám, že ne jako Tomáš Baldýnský, který svými kritikami rozčílil Zdeňka Trošku a ten pak v jednom filmu svěřil malou roli zkroušenému pacientu, jmenujícímu se čirou náhodou Tomáš Baldýnský, který si stěžoval na impotenci. [18]: Když jsme loni jeli do Petrohradu, znovu jsem si přečetl Petrohradské povídky, kam je Portrét také zařazen. Povídka je tajemná a ten strašidelný portrét byl určitě vděčným tématem pro zfilmování podobně jako Wildův Obraz Doriana Graye.
Vendy, díky za informaci, o filmu vůbec nevím.
Z Petrohradských povídek mám asi nejradši Plášť o ušlápnutém úředníčkovi Akakiji Akakijeviči, který si naspořil na plášť a všichni kolegové ho pak obdivovali a šéf ho pozval k sobě domů, jenže při nočním návratu ho banditi o plášť okradli a mu se zhroutil svět a když ho "význačná osobnost", na kterou se obrátil o pomoc vypátrat, kde plášť je, místo pomoci ještě zpérovala, měl z toho smrt.
Gogolův (a také Čechovův) smutný humor je kouzelný a nenapodobitelný.
Krásny článok na krásnu tému, zaujímavá diskusia. Pre mňa však bohužiaľ niečé ako "dávno zabudnuté". Tu sa dostávam k úplne iným autorm, dielam a pod., predsa je to len rozdiel v kultúrach a jeden nemá už toľko času, všetko stihnúť, inkluzíve opakovania dávno videných - napríklad Čechovových - drám. Škoda, čas, čas...
OdpovědětVymazatApropos "čas": Som veľmi za časovo adekvátne inscenácie. Všetko sa vyvíja, dnes by aj ten Shakespeare nosil džínsy a mal mobil...
Patřím k těm, které by rušil ten současný kabátek představení a mám pochyby i o tom, že bych se na Čechovovu hru do divadla vypravila. Ruská mentalita je mi cizí a moc ji nechápu. Tvůj článek, s doprovodnými fotografiemi, byl ovšem moc vydařený!
OdpovědětVymazatMiloši, myslím, že tvůj výběr je perfektní a představení v tvém podání rovněž. Neodsuzuji žádnou národnost a umím ocenit jejich klasiku, i když zde je prezentována v moderním pojetí. Možná, že k ruským autorům máme blíž, neboť jsme generace, která ruský jazyk měla povinný a věřím, že hodně z nás jí částečně ovládá dodnes. Pěkný den.
OdpovědětVymazat[1]: no... tak ono to není ani tak o "dozrávání buněk" jako spíše o prostém zájmu či nezájmu (každého baví/přitahuje něco jiného) - na tom není nic ponižujícího nebo znevýhodňujícího ve společnosti ostatních.[21]: vidíte... vám je mentalita už jen Rusů cizí a Evropané chtěli takzvanou multikulturalizaci (tady je "krásně" vidět, že by se mělo ustoupit a to rychle od výše zmíněného směšování národů)
OdpovědětVymazatModerní pojetí této hry se mi líbí z hlediska nápaditosti - kpř. plakát višňového sadu a jeho vykácení = strhnutí plakátu ze zdi apod., ale co nemusím, je svlékání herců a vulgarismy, které jsou dnes ve hrách a muzikálech docela častým jevem.
OdpovědětVymazatČechova neznám, nicméně mě tvé vyprávění zaujalo tak, že bych si i něco přečetla.
Asi se zařadím mezi stoupence tradičního pojetí. Proč? Viděl jsem ve Velkém divadle v Moskvě Evžena Oněgina ve zmodernizovaném pojetí a byl jsem otráven, i když stačilo zavřít oči a poslouchat jen zpěv, který byl v podání místních interpretů jako obvykle vynikající. I mí ruští přátelé byli po představení značně rozpačití.
OdpovědětVymazatklasika!
OdpovědětVymazata hudba od Blondie? no paráda!
Miluji Čechova, ale nesnáším moderní pojetí inscenací... vždy mám dojem, že se režisér snaží na sebe upozornit a čím větší blbost vymyslí, tak si myslí, že je originálnější...
OdpovědětVymazatBlondie k Čechovovi? Ale proč ne, zkusit se má všechno .
OdpovědětVymazatČechova jsme se lehce dotkli v češtině a musím říct, že článek mě navnadil si o něm najít něco víc :)
OdpovědětVymazatHezky popsané a při trošce fantazie, bych se dokázal vžít do celého děje. Tolik příležitostí s návštěvou divadla tady není,tak aspoň něco málo od tebe. Rád jsem si poslechl i Pavla Bobka,jeho písničky jsou moji srdeční záležitostí.
OdpovědětVymazat[20]:"Som veľmi za časovo adekvátne inscenácie."
OdpovědětVymazatTaky si myslím, že to ničemu neškodí.[21]: Rusko (a tím i Rusové) u nás po 40-letých zkušenostech není populární, ale klasické ruské spisovatele mám ve velké oblibě - především Čechova, Gogola a Dostojevského, i když toho posledního jsem asi četl trochu i ze snobství, protože kdo nezná Dostojevského, jako kdyby nebyl :)[22]: Já také nemám žádnou předpojatost k ruské kultuře, bohužel však přestože jsem rusky kdysi uměl velmi dobře, loni v Petrohradu jsem se neodvážil rusky mluvit a domlouval se tam jen anglicky. Rusky naštěstí ale ještě docela rozumím.[23]: S první částí zcela souhlasím, s tím "nežádoucím" multikulturalismem si nejsem tak jistý, myslím, že různé kultury se mohou ovlivňovat ku prospěchu všech, pokud ovšem jedna druhé nevnucuje svůj pohled.[24]: Vulgárnost také nemám rád (ani v písních, na blozích, vůbec nikde), ale nahota (krásných žen) mě nepobuřuje. Beru ji jako estetickou záležitost, podobně jako sochy antických sochařů nebo obrazy renesančních malířů.
[25]:Oněgin, dopis Taťjány, ..., k tomu už máme pod kůží vtisknutu romantiku a Puškinovu dobu, Čajkovského hudbu, ale proč by milenci nemohli vypadat jako dnešní mladí, s dnešními účesy a oblečením? [26]:[28]: Melodie Heart of Glass od Blondie je dost vlezlá, od poslechu jsem ji znal, ale nevěděl, kdo ji zpívá. Pak mě napadlo, že ji určitě převzala nějaká naše zpěvačka a na stránce http://gramo-retro.kvalitne.cz/cover.html se seznamem coververzí objevil ji i coververzi (jako Kosmickou lásku ji nazpívala Věra Špinarová). A z jejího textu pak pochopil, proč si ji režisér vybral.[27]: Máš pravdu v tom, že asi každý režisér do nového nastudování chce vložit svůj náhled a patrně se i odlišit od předchozích podob, aby na tom získal ostruhy. Pokud to ale není samoúčelné a nová interpretace díla není proti jeho duchu, vidím to spíš jako klad.[29]: Ve škole mě máloco inspirovalo k čtení děl ze seznamu povinné literatury. K většině autorů jsem přišel, až když mě nikdo nenutil. Jsem rád, že tě text "navnadil". Čechov je sice klasik, ale živý.[30]: I když do divadla máme v Brně blízko, chodíme tam jednou za čas.
OdpovědětVymazatAle i toto představení nám dodalo chuť to trochu změnit.
Pavla Bobka mám také rád. Všechny písně, které převzal, měly výborné texty a navíc je moc pěkně nazpíval.
[9]: Přesně tak, Miloši - i já se bojím na takových akcích fotit a většinou raději nefotím. Jedné známé se stalo (šlo o koncert), že jí s foťákem (se zrcadlovkou) vůbec nepustili dovnitř a marně vysvětlovala, že není fotograf profesionál. Nakonec musela odnést drahou zrcadlovku do auta a z koncetru neměla nic, protože se celou dobu bála, aby jí v tom autě po návratu ještě i našla :-I. Dopadlo to sice dobře, ale už sebou na takové akce foťák vůbec nebere.
OdpovědětVymazatMiloši, zfilmovaná Podobizna patří mezi filmy pro pamětníky, je točená někdy z roku 1947, a našel bys ji zde:
OdpovědětVymazathttp://uloz.to/x23RvPnZ/podobizna-avi
Jinak, k modernizacím - vzpomínám si na jednu zmodernizovanou Prodanou nevěstu, zasazenou spíš do chudého dělnického prostředí a moc se mi to nelíbilo, připadalo mi to divné. Ale nebyla jsem na tom v divadle, tohle dávali jednou v televizi.
Višňový sad si pamatuji ze školy, jinak jsem hru nikdy neviděla, možná kdysi hodně dávno v televizi. Současné provedení by se mi zcela určitě nelíbilo, jsem proti zavádění moderním manýrů do klasických děl.
OdpovědětVymazatJednou Š. Margita vypravoval, jak po něm chtěli, aby běhal po jevišti s motorovou pilou. Odmítl a ani se mu nedivím.
[32]:[25]: Dcéra onehdá spievala úloha Tatjany. V kombinačke pisala a "pismÓ" jej na scéne furt nejako nešlo. Scéna bola posiata zmuchlanými papiermi. Tak ma napadlo, že vlastne dnes by si Tatjana a Eugen vymenili SMS, alebo ešte lepšie e-Mail.
OdpovědětVymazatTen papier musel totiž niekto zase vyzametať, kým sa dcéra zase obliekla. Hanba a hamba to bola preveliká, válali sa s Oneginom neslušne, spievajúc pri tom.
[36]: I v téhle inscenaci se zametalo smetí. A při té příležitosti byla odmetena i padlá oběť souboje.
OdpovědětVymazatPodnětná byla i scéna, v níž se píšící Taťána povaluje v peřinách ve 2. patře trubkového lešení.
[36]:[35]:[37]:jak to tak čtu, asi bych o moderní implantaci klasiky nestála...A co se týká svlíkání herců v divadle do naha - nechápu smysl. Mimo toho, že chce herece šokovat a ukázat, jak je odvážný a bez předsudků.
OdpovědětVymazat[33]: Zrcadlovka je moc nápadná, já jsem kompakt měl v kapse. Kdyby upozornili na zákaz fotografování, netroufl bych si ho porušit, ale ten nezazněl, zřejmě divadla, která se neřadí mezi kamenná, na tom tolik nelpí.[34]: Vendy, díky za odkaz.
OdpovědětVymazatPosun Prodané nevěsty do dělnického prostředí je opravdu hodně zvláštní, už jen chybělo, aby tam kalili ocel [35]: Motorová pila v opeře je taky pěkná kuriozita. Tady by mohl být inspirací Texaský vrah s motorovou pilou [36]: Zpívat při milostných hrátkách je už vyšší dívčí, musí to být hodně náročné na správné dýchání.[37]:Odmetení mrtvoly - vtipné
Kdysi jsem tu zmiňoval inscenaci Richarda III. na Špilberku a tam také základem scény bylo několikapodlažní lešení s dřevěnými deskami, jak používají stavebníci pro omítání baráku. Když někoho zavřeli na Toweru, tak herec vyběhl na některou z plošin a tam zůstal sedět.
To jsou ty moderní minimalistické výrazové prostředky, přiznám se ale, že na divadle mě docela baví.
[38]: Ve svlékání asi hraje roli kalkul, že se to rozkřikne a návštěvnost je tak zajištěna. My jsme o tom ale dopředu nevěděli.
OdpovědětVymazat[31]: na toto téma jsem napsal nejeden článek (co se týká toho multikulturalismu) a musím jen zdůraznit, že můj názor byl myšlen ve smyslu propojení POUZE takových kultur, které navzájem nenacházejí chuť k agresivnímu boji. Pokud nacházejí chuť k boji, musí být odděleny.
OdpovědětVymazat[39]:[36]: Vsak uz v probach patricne nadavaju a pytaju sa, ci su operni spevaci alebo cinski artisti. Dnes je to halt fakt tak trochu "action must be"!
OdpovědětVymazatTo je zajímavé, že zrovna brněnská verze je modernizovaná, i když v tomto divadle není divu. To, když nás před maturitou vyvezli do Prahy, navštívilo se tam představení Revizora s Rašilovem a Donutilem, bylo převedené do současnosti. Pár týdnů na to uvedli Revizora v Mahence a podle kostýmů se to odehrávalo v době autora hry.
OdpovědětVymazatMiloši, kdy zase bude něco cestovatelského, mám tvoje články z cest ráda...
OdpovědětVymazat[41]: Máš pravdu, problém ale je v tom oddělení, protože to samo o sobě povede k boji.[42]: V tom se asi bude promítat obliba akčních filmů.[43]: V Mahenově divadle jsem byl hodně dávno, dáváme přednost Městskému divadlu na Lidické, občas chodíme do Divadla Bolky Polívky (zvlášť na pohostinská představení z Prahy nebo Bratislavy) a myslím, že teď se nejvíc budeme držet Husy na provázku. Líbí se mně jeho klubový charakter.[44]: Elis, tvé přání plním skoro na počkání. I když cestování tam mnoho není, leda na onen svět :)
OdpovědětVymazatMyslím, že jsem od Čechova nic nečetla a pokud ano, tak se mi to zcela a úplně vypařilo z hlavy, proto velmi vítám tvou skvěle podanou reportáž včetně stručného zasvěcení do děje. Četla jsem s potěšením a dostala chuť aspoň něco si od něj přečíst. Pojetí je velmi moderní, ale jak říká pan Mikulášek - je to především o vztazích a sad je jen zástupný prvek - a tak si myslím, že to nemusí být špatné. Vztahy fungují pořád stejně, řekla bych. Maličko mi to připomnělo nastudování Tylovy hry v prvním dílu básníků, ale říkám si proč ne, umění je proměnlivé a bez hranic a všechno se může zkusit a nakonec i vidět.
OdpovědětVymazat