Protože z tohoto světa nevyvázneme živí, asi každého (i věřícího) napadne, co se pak děje s naší tělesnou schránkou. V některých zemích (včetně ČR), jestliže člověk ještě za svého života s tím právně nevysloví nesouhlas, se automaticky stane materiálem pro transplantace, jinde (např. v Německu) je to přesně naopak, tělo lze takto "zužitkovat" jen v případě, že k tomu člověk před svým úmrtím dá svolení.
Je však jasné, že ze zchátralých starců mnoho k vytěžení nebude, nanejvýš mohou posloužit jako kuriozita při exkurzi studentů medicíny na oddělení patologie, za to oblíbenými dárci orgánů jsou mladí motorkáři, pokud ovšem alespoň nějaký orgán zůstal v celku.
Je i dost nehumánních příkladů, kdy se nikoho na nic neptali - v koncentračních táborech objevili, že mrtvoly by mohly být surovinou pro průmyslové zpracování, z lidského tuku (byl-li nějaký) se vyrábělo mýdlo a činily se kůže; nekrofilové mají mrtvé jako zdroj sexuální rozkoše a lidožrouti si z nich udělají oběd. Třeba středoafrický diktátor a samozvaný císař Bokassa měl v 70. letech své nepřátele naporcovány v mrazáku a prý jimi pohostil i francouzského prezidenta Giscarda d'Estaing, aniž by ten tušil, z jaké "zvěřiny" ty lahůdkové steaky jsou.
Významným mrtvým se staví památníky, mohyly, honosné hrobky i decentní pietní místa, jsou ale k vidění také v podobě snažící se co nejvíce uchovat tu živoucí - nabalzámovaný Lenin a na výstavách Bodies Revealed dokonce i s detailním náhledem do útrob.
A konečně mrtví (resp. jejich kostry) mohou být součástí uměleckých děl. Pozoruhodnou galerií takových artefaktů je Kostnice v Sedlci na okraji Kutné Hory. Kostnice je spodní ze dvou na sobě umístěných kaplí hřbitovního kostela Všech svatých ze 14. století, který byl součástí někdejšího cisterciáckého kláštera a je postaven podle vzoru z Jeruzaléma.
Před kostelem stojí socha sv. Jana Nepomuckého od Matěje Václava Jäckela, kterou doplňují sochy světců Václava, Vojtěcha, Prokopa a Floriána.
Je však jasné, že ze zchátralých starců mnoho k vytěžení nebude, nanejvýš mohou posloužit jako kuriozita při exkurzi studentů medicíny na oddělení patologie, za to oblíbenými dárci orgánů jsou mladí motorkáři, pokud ovšem alespoň nějaký orgán zůstal v celku.
Významným mrtvým se staví památníky, mohyly, honosné hrobky i decentní pietní místa, jsou ale k vidění také v podobě snažící se co nejvíce uchovat tu živoucí - nabalzámovaný Lenin a na výstavách Bodies Revealed dokonce i s detailním náhledem do útrob.
A konečně mrtví (resp. jejich kostry) mohou být součástí uměleckých děl. Pozoruhodnou galerií takových artefaktů je Kostnice v Sedlci na okraji Kutné Hory. Kostnice je spodní ze dvou na sobě umístěných kaplí hřbitovního kostela Všech svatých ze 14. století, který byl součástí někdejšího cisterciáckého kláštera a je postaven podle vzoru z Jeruzaléma.
Před kostelem stojí socha sv. Jana Nepomuckého od Matěje Václava Jäckela, kterou doplňují sochy světců Václava, Vojtěcha, Prokopa a Floriána.
Původně v kostnici byly jen hromady kostí 40 tisíc lidí, z nichž většinu zkosily morové epidemie a husitské války.
V 16. století je jeden mnich uspořádal do pyramid a začátkem 18. století barokní mistr Jan Blažej Santini (1677-1723) současně s přestavbou kostela upravil i interiér (dekorace klenby, postavení schodiště a 4 obelisků a umístění korun nad pyramidy) a kosti využil i k výzdobě.
Vrchol uměleckého využití kostí však představují až díla řezbáře Františka Rinta z České Skalice z druhé poloviny 19. století, který z nich vytvořil velký lustr, monstrance, kříže, kalichy, svůj podpis a také erb rodu Schwarzenbergů, jimž r. 1784 při rušení klášterů (včetně sedleckého) císařem Josefem II. se podařilo kostel odkoupit. Spoluúčast Adolfa Schwarzenberga ve vítězné bitvě nad tureckými vojsky v pravé dolní části erbu symbolizuje lebka Turka s krkavcem, který z ní vykloval oči.
Kostnice je (poněkud morbidní) atrakcí a přijíždí k ní autobusy se stovkami turistů. Naproti tomu nedaleko stojící katedrála Nanebevzetí Panny Marie a sv. Jana Křtitele, která společně s historickým jádrem Kutné Hory a chrámem sv. Barbory je zapsána na seznamu UNESCO, je stranou zájmu a uvnitř nás na prohlídce bylo asi pět. (Blíže o nich někdy jindy.)
,%20Kunstmuseum,%20Basilej.jpg)
Bravurne napisane, dostal som chut, znovu sa tam podivat. (Bol som tam tak davno, ze uz si to uz moc nepamätam.) Krasny vikend vinsujem...
OdpovědětVymazatJá tedy tento druh "umění" moc nemusím.I když výstava lidských preparovaných těl, může být pro někoho zajímavá, já si jí nechala s radostí ujít.
OdpovědětVymazatV kostnici jsem byla ale jednou za život taková návštěva stačí. I když samozřejmě klobouk dolů před tvůrci, prostě raději jsem byla ve svaté Barboře nebo kutnohorských dolech....
OdpovědětVymazatV této kostnici jsem byla coby desetileté dítě. Moc jsem všechno vnímala, měli jsme k tomu výklad, dokonce jsem si přivezla jeden pohled s nasvícenými lebkami, dodnes ho někde musím mít.
OdpovědětVymazatKutnou Horu a Sedleckou kostnici jsme navštívili v říjnu 2012. Odezvy na můj článek byly spíš negativní, skoro mě pak mrzelo, že jsem fotky dávala na blog.
OdpovědětVymazatJe pravda, že kostnice byla doslova nacpaná turisty, kdežto kolem chrámu sv. Barbory se potloukalo jen pár lidí. Tenkrát ovšem bylo dost hnusné počasí.
Jak vidím, ani při tvé návštěvě se počasí zrovna nevyznamenalo.
Fotky z kostnice máš parádní, fotí se tam špatně, je tam šero, ale nesmí se používat blesk, na to jsme byli upozorněni, což však zřejmě neplatilo pro Japonce.
Tvůj článek se mi moc líbí, Miloši, zvlášť úvod jsi napsal skvěle.
V té kostnici jsem byla kdysi dávno v rámci školního výletu a stačilo mi to, toto není zrovna to, co bych toužila vidět víckrát. A jinak, je mi jasné co bude s mou použitou tělesnou schránkou, prostě vyletí v krematoriu komínem.
OdpovědětVymazat[1]: Z tvého domova je to ale kus světa. Také ti přeji hezký víkend.[2]: Výstavu Bodies Revealed hodně propagovali a v Brně byla myslím 2-krát a několikrát ji pro "velký zájem" prodlužovali. Jednou jsem se byl podívat k budově, kde se konala, a zjistil, že se na ní nesmí fotografovat a vstupenka stojí 350 Kč. Za ty peníze si můžu koupit pěknou knížku, proto jsem tam nešel. Dvojfotka v textu je sestavena se záběrů plakátu výstavy.[3]: Myslím si to stejné, Kutná Hora a chrám sv. Barbory a katedrála Nanebevzetí Panny Marie v Sedlci jsou ale skvostné, ty bych chtěl vidět znovu.[4]: V dětském věku to musel být hororový zážitek. I jedna lebka by stačila a ne v takových počtech :)[5]: My jsme byli v Kutné Hoře na přelomu r. 2013/14 a v Sedlci se stavovali zřejmě na Silvestra. Tam bylo hodně pošmourno, i když chrám sv. Barbory jsme zastihli i ve slunečném světle.
OdpovědětVymazatHanko, jako perličku ti prozradím, že jsem se tehdy snažil o kostnici něco zjistit a mezi jinými články jsem našel i tvůj. Ten je ale bezvadný a jsou v něm tak skvělé fotografie, že mě úplně přešla chuť kostnici na blogu zmiňovat. Až po více než roku jsem si troufl a aby v něm bylo alespoň něco jiného, když už fotky to nezachrání, přidal jsem ten úvod.
Japonci mají výhodu, že se můžou tvářit, že nerozumí, a to ani piktogramům zákazu fotografování.[6]: Opravdu se divím, jak může někoho napadnout brát tam školní děti.
Jenže do krematoria se dostaneme až týden po úmrtí a předtím jsme napospas "výzkumům"
No jo, morbidnost přitahuje lidi jako magnet, jen se podívej na některé blogy, které tu fotí a fotí a fotí Čím odvážněji tím víc zájemců nejen z autobusů...
OdpovědětVymazatDo Kostnice bych se podívala hned, je to nevšední podívaná, co tu prezentuješ, velmi zajímavá. Děkuji za krásnou reportáž!
[7]: S tím "výzkumem" týden po úmrtí, nevím jaké máš informace, ale má to určitá pravidla, velmi přísná pravidla, ne každý "je" napospas výzkumům. I o tom je zdravotnictví, ale víc nepovím...
OdpovědětVymazatKostnice byla jediná z kutnohorských památek, kterou mi Egoped svolil navštívit i zevnitř :)Navštívit Chrám svaté Barbory není žádná sranda. Ze tří pokusů jsem uspěla jen jednou, jinak byl uzavřený kvůli svatbám či co.
OdpovědětVymazatKostnice rád nemám.
OdpovědětVymazatV jedné nám upálili mistra Jana.
Nuž ... uspokojím sa ja veru s Tvojím výborným priblížením tohto umeleckeho diela. Na môj vkus je to príliš morbídne. Aj keď ...prečo pohŕdať ľudskými pozostatkami v akejkoľvek forme, však? Ale aj tak ...nechcem tam!
OdpovědětVymazatJá mám ke kostnicím podobný vztah jako k jiným davům: Rád se podívám, ale součástí být nechci . Výstavu Bodies mne nelákala ani trochu, beru ji jako vyváženou kombinaci neúcty a zištnosti, což je, myslím, pravý opak toho, pro co byly kdysi zakládány kostnice.
OdpovědětVymazatV této Kostnici jsem nebyla, jen v Brně jsem kostry viděla a nijak mi to nechybí. Na obrázku se dá podívat, zvlášť při tak zajímavém přiblížení, ale ty druhé památky by mne zaujaly víc. Tam jsem taky dávno byla na prohlídce.
OdpovědětVymazatMiloši, v úvodníku píšeš, co se děje s našimi "pozůstatky". Já myslím, že dnes většina lidí upřednostňuje spálení, takže se naplní "prach jsi a v prach se obrátíš". Ono pitvat krásnou mladou holku je pro studenty určitě zajímavější, než stará suchá nebo odulá babka, ale duše už bude pryč, tak se schránkou ať se děje Boží vůle. Já osobně si spořím na pohřeb klasický, chtěla bych ležet na našem krásném hřbitově, ale kdoví...Co se týče Kostnice, nebyla jsem tam a docela mě děsí i ty fotografie. To do katedrály bych vstoupila velice ráda a s pokoru. Pěkný víkend.
OdpovědětVymazatV Kutné hoře jsem byla před několika lety a to hlavně kvůli chrámu svaté Barbory. Jsem velkým obdivovatelem tohoto umění. Kostnici jsem minula bez zájmu. Výstavu Bodies jsem také ignorovala (ne však kvůli vstupnému), protože takovou syrovou podívanou nemusím.
OdpovědětVymazatČíst tvé články s fotografiemi je pro mne potěšením, poučením a obdivuji tvou důkladnost a znalost.
Děkuji za hezký a vtipný komentář; á propos - má lednice je na tom zrovna tak. ☼☼☼
byla jsem jen v kostnici v Brně a musím říct, že atmosféru to mělo parádní - na člověka to dýchne - jak ze všech zbyde hromádka kostí - a je pak úplně jedno jestli Tě někdo sní, nebo vyhodí k dalším tisícům, nebo postaví to pietní místo :-O chci se tam jet podívat
OdpovědětVymazat[8]:Kurnou Horu znáš, pamatuji, že jsi o ní už články psala a kostnice je od centra max. 2 km.[9]: Věřím, že nějaká pravidla musí být, podobně jako řidiči z povolání musí zapisovat do deníku své jízdy, ale transplantační zákon nakládání s orgány těl umožňuje.[10]: Možná si Egoped řekl, že v chrámu sv. Barbory bys ještě mohla pomyslet na vdavky a to v kostnici nehrozí
OdpovědětVymazatMy jsme měli větší štěstí, jeden pokus a hned úspěch.[11]: A navíc představitelé katolické církve (myslím) Husa ještě ani nerehabilitovali.[12]: Já tam už asi taky nepůjdu, leda někdy jako náhradní díl do lustru [13]: Co vím, kostnice by měla člověka přivést k uvědomění si pomíjivosti lidského života a k pokoře a snaze jej plnohodnotně prožít, kdežto výstava Bodies je trochu jako kočovný cirkus.[14]: V kapucínském kostele v Brně jsem byl kdysi dávno, už si z toho pamatuji jen, že tam byly kostry v celku a vypadalo to dost depresivně. V Sedlci, kdyby nebylo lebek, ani by to člověk příliš nevnímal.[15]: Když vidím, s jakou neochotou chodí naši potomci na hřbitovy předků pomoct udržovat jejich hroby, považuji za nejlepší variantu žeh a rozptýlení. Nechtěl bych být ještě po smrti přítěží.[16]: Sv. Barbora mě nadchla, my jsme byli ubytování ve Vile U Varhanáře, což je od ní tak 150 m a z okna pokoje jsme ji večer viděli nasvícenou. I vnitřek chrámu je nádherný.[17]: Myslím, že za vidění kostnice v Sedlci rozhodně stojí, kosti jsou vyběleny, tak ten mrtvolný dojem z nich tolik nečiší, ale nenech si ujít katedrálu, která je nedaleko, a hlavně památky v Kutné Hoře.
Já k takovým věcem nemám kladný vztah. V žádné kostnici bych se necítila dobře, jsou mi nějak proti srsti.
OdpovědětVymazatVýstavy bodies považuji vyloženě za zvrhlé, úchylné a hnusí se mi.
Také se mi nelíbí, jak si někteří lidé nechávají dělat z popela zemřelých šperky. To mi přijde také tak trochu jako úchylka.
Tak vidět kostnici zrovna nemusím, bez toho se obejdu, je to divné, kosti patří do hrobu...
OdpovědětVymazatJa si beztak myslim, ze je to skoda materialu. Predtym neboztikov skonzumovali a bolo.
OdpovědětVymazatDuch ovládající hmotu byl, je a bude prostředkem a pomocníkem mocichtivých, nadvlády církví ve středověku a zdrojem příjmů v honbě za zisky dnes, i s podobných atrakcí. Nepůsobí to na mě nijak, pokud to není spojeno s pozadím hrůzných činu, jako třeba ve druhé světové? Tam, opravdu stačí vidět plynové komory, pece a ta hrůza se mnou lomcuje, tady u této přirozené úmrtnosti, se mě to morbidní nejeví. Velice dobře jste ten článek pojal i v širších souvislostech a zarážející na tom všem je to, co všechno dnes, lidi nechává v poklidu? Smysl pro humor tedy není moje silná stránka, někdo ho použije jako sebeobranu, když není východisko. Pan Werich by řekl, nic lidského mně není cizí a já dodám, dokud to lidské zůstává.
OdpovědětVymazat[20]: a [21]: no a přeci jen... nebývalo to mnohem lepší za dob starého Egypta, kdy se mumifikovalo ? Já říkám, že ano.
OdpovědětVymazat[2]:
OdpovědětVymazat[13]:
[16]:
[19]:
Nechci nikomu brát jeho názor, Bože chraň, ale docela mě udivujou takový negativní reakce na výstavu Bodies. Vstupný asi bylo dražší, ale ani se nedivím vzhledem k tomu, kolik práce muselo dát to celý připravit. Pro někoho ta výstava může bejt jenom zábavou, ale pro mě to tak teda nebylo. Necítila jsem v tom vůbec žádnou neúctu, spíš naopak. Třeba zobrazení nervové soustavy (http://www.latinsky.estranky.cz/img/mid/204/nerovova-soustava2.png.jpg) bylo ohromující. Na to člověk nikdy nezapomene a hned se mu zdá, že (nejenom) svoje tělo zná o dost víc. Je jím najednou neskutečně ohromenej. Ta výstava byla jedna z nejpřínosnějších věcí, který se mi mohly přihodit.
Na tomto místě jsem byla jednou a stačilo mi to. Fascinující místo, ale také děsivé. Ohromilo mě, jaké věci se daly z kostí vytvořit, ale taky jsem z toho měla noční můru - zdálo se mi, že mi rostly troje zuby, jako v pyramidové řadě, jedny za druhými. Nojo, kosti.
OdpovědětVymazatJe to fascinující místo a máš hodně dobré fotky. Určitě místo, které by měl navštívit aspoň jednou každý (i když věřím, že podruhé se tam vrátit už není tak lákavé...)
Kostnici jsem navštívila jednou, už je to hodně dlouho a hned jak jsem tam vstoupila, tak mě napadlo jen jediné - Žjova! To je ale náhradních dílů!!
OdpovědětVymazatPak jsem si to všechno začala prohlížet a bylo mi z toho kapánek úzko. Nad schodištěm u toho pultíku, jsem si pak při odchodu koupila jednu malou skleněnou lebku. A Kutnou Horu mám ráda, některé její uličky mi trochu připomínají starou Prahu...Moc pěkný článek i fotky, Miloši! :)
Je to už pár let, kdy jsem v kostnici byla. Ocitla jsem se tam jen díky tomu, že vedle kostela byla pout'. Kutnou Horu jsem od té doby navštívila vícekrát, ale dala jsem přednost sv. Barboře, Galerii Středočeského kraje, či dalším památkám, které toto město nabízí. Jednou mi kostnice v Sedlci stačila.
OdpovědětVymazatS mrtvými těly se v každé kultuře nakládá různě - někde je balzamují, jinde staví pietní místa a třeba v Tibetu jimi nakrmí supy při takzvaném nebeském pohřbu. Pro nás nepředstavitelné, pro buddhisty a hinduisty je ale tělo jen prázdná schránka a nevyžaduje zvláštní úctu.V kostnici jsem byla kdysi dávno se školou, když jsme navštívili Kutnou Horu. Moc si to nepamatuji, kdybych se tam někdy dostala, asi bych se šla podívat.
OdpovědětVymazatTaková místa se navštíví asi jednou a konec nebo vůbec, já tohle oželela v Halstattu.Představ si Miloši, že už ani kanibalové nechtějí maso bělochů, chutná jim velmi slaně - steack pro francouzského prezidenta, dobře okořeněný, je to všechno tak morbidní,až hrůza. O transplantaci orgánů je to skutečně v Čechách tak, že po smrti, ale co je po smrti, můžou, pokud to člověk nemá písemně odebratorgány. Měla jsem kamarádku, zemřela velmi mladá, po operaci páteře, její teta mi říkala, že ji pak otvírali ještě jednou, pak zemřela. Nejsem si jistá, ale tenkrát mi přišla myšlenka, oni ji vybrali. Nejvíc jsem byla překvapená v Limě, když průvodce v klášteře vyprávěl, jak mniši kompostovali těla zemřelých, koulela jsem oči, na druhou stranu dnes se už ani mrtvoly v hrobech nerozkládají, jsme tak napuštěni chemií, že už to nechutná ani těm mikroorganismům, které mají rozklad na starosti. Promiń, že ti péšu takový komentář.
OdpovědětVymazat[29]: A omlouvám se za spoustu chyb, kterých jsem v komentu nasekala hafo.
OdpovědětVymazat[19]: O špercích z popela slyším poprvé. Jeden kolega dává k lepšímu historku o pozůstalých, kteří svého nebožtíka, protože ještě neměli připravenou urnu, nasypali do prázdně sklenice od kávy, a pak jeden rodinný příslušník, který o tom nevěděl, popel nasypal do hrnku, zalil vodou, přidal smetanu a pak si stěžoval, že ta káva nějak divně chutná.[20]: Je to hodně zvláštní, ale za vidění to stojí.[21]: I dnes by se našlo využití, např. teplo z kremačních pecí by mohlo sloužit k ohřevu vody.[22]: To si myslím, že je důležité, že kosti lidí v kostnici nejsou z koncentračních táborů nebo z obětí inkvizice, a proto zde z etického hlediska žádný rozpor není.[23]: Myslím, že mumifikace je dost náročná a každý nebyl faraonem, aby stál za tolik práce.[24]: V poslední fázi výstavy jsem také projevil mírný zájem na ní jít, ale cena mě dost zarazila, např. minulý víkend jsem byl na světové výstavě Rembrandta a dalších holandských mistrů a měl kombinovaný lístek i do stálé sbírky Szepmüveszeti muzea a ten byl levnější, a navíc fotky z výstavy těl se daly na webu snadno najít a už by to ani nemělo ten moment překvapení.
OdpovědětVymazat[25]:Na mě to strašidelným dojmem nepůsobilo, podobně jako na hřbitově člověk spíš vnímá mramorové náhrobky, než že jsou pod zemí ostatky mrtvých. Kosti jsou v kostnici vyběleny a můžeme si pod nimi klidně představit tyčky v proutěném košíku nebo křesle. Z toho se vymykají jen lebky.[26]: Na to jsem zapomněl, skleněná lebka by se hodila jako těžítko.
OdpovědětVymazatV jednom filmu s Burianem se pacient před operací Buriana v roli lékaře ptá, co má znamenat ta lebka na stolem a ten mu odpověděl: "Toho jsem také operoval."[27]: Kostnice mně také stačila jednou, ale Kutnou Horu bych chtěl vidět znovu a nejlépe v létě, abychom si ji trochu víc užili. Je to nádherné město.[28]: Ponechání supům by pro nás bylo dost nepředstavitelné, ale myslím, že "dobrý" způsob rozloučení s mrtvými měli námořníci, kteří je "svěřili" vodnímu živlu moře.[29]: Lékaři mezi sebou drží a určitě spoustu jejích přehmatů zůstalo utajeno.
Heleno, tvůj komentář je velmi zajímavý, to mě ani nenapadlo, že díky spoustě chemikálií (např. v konzervantech) se vše promítne i do "kvality" našeho masa.
Těším se, až se na blogu zase vrátíš ke své velké jihoamerické cestě. Nedávno jsem četl, že zájemců o Machu Picchu je tolik, že je nutné počet návštěvníků regulovat a vůbec není jisté, že se tam člověk bez nějaké rezervace vůbec dostane. A tobě s manželem se to podařilo.[30]: Nemáš proč se omlouvat, překlep není chyba, mně se to stává téměř v každém komentáři, i krátkém, a dokonce i v každém článku ještě několik dní od vydání něco opravuji,
jak píšeš morbidní... Ano ano, ale nádherné :)
OdpovědětVymazatZajímavý příspěvek z místa,kde jsem byl jednou coby dítě školou povinné.Myslím si ale,že podobná místa by děti navštěvovat neměly.Ovšem jako starší by si to člověk měl prohlédnout, aby si uvědomil co vlatně je a co bude.Přesně jak je to napsáno v Kapucínské hrobce v Brně: Co jste vy,byly jsme i my a co jsme my,budete i vy
OdpovědětVymazatKdyž jsem dával loni v lednu na blog článek z kostnice u kostela sv.Jakuba v Brně,tak většina komentářů byla taky negativní
[7]: Pořádně přeháníš, Miloši, moje fotky vůbec bezvadné nejsou, v takovém šeru se bez stativu pořádné ani nedají nafotit.
OdpovědětVymazatMně se tvoje fotky moc líbí, fakt nechápu, proč jsi se zveřejněním čekal tak dlouho!
... díky za tu perličku.
Po pravdě ani nedokážu přesně říct, jaký z toho mám vlastně dojem, vím, že je to vytvořené z kostí skutečných lidí a přesto to vnímám jenom jako poněkud nezvyklou, ani ne děsivou, spíš zvláštní výzdobu. Kdybych měla možnost, nejspíš bych se tam i zašla podívat, i když přednost dávám přece jenom jiným materiálům.
OdpovědětVymazatByl jsem se také jednou podívat v Mělnické kostnici, která patří spolu se sedleckou u Kutné Hory k největším v České republice. Je umístěna v kryptě pod presbytářem proboštského kostela sv. Petra a Pavla. Moc působivé to pro mne nebylo a radši se podívám na člověka živého, veselého, obou pohlaví, než na jejich zůstatky.
OdpovědětVymazat[31]: škoda
OdpovědětVymazatV Sedlci je pěkný krkavec. :)
OdpovědětVymazat[24]: Mě zase udivují kladné ohlasy na tuto výstavu. Plastinová těla totiž nápadně připomínají využívání lidských ostatků v koncentračních táborech za druhé světové války, jako např. lidská kůže na výrobu stínítek lamp nebo lidský tuk na výrobu mýdel. Výstava, která se tváří jako "vědecká" nemá s vědou nic společného. Jedná se jen o zástěrku, jak přikrýt stroj na peníze. Kam se poděla úcta k zemřelým a k zacházení s lidskými ostatky v souladu s všeobecně přijímanými pravidly? A pak také, kde je jistota, že dárci souhlasili s plastinací, obzvlášť, když se jedná o vězně z Číny? Že by žena v pokročilém stádiu těhotenství soulasila s plastinací? Sama Společnost Premier Exhibitons přiznala, že těla byla přijata od čínské vězeňské správy. V roce 2008 byla osočena že používá těla k plastinaci bez souhlasu zemřelých a musela dát před vchod ceduli s nápisem: "To, co uvidíte, může pocházet z vězňů perzekuovaných a popravených v Číně.“
OdpovědětVymazatCo se týká vašeho ohromujícího nadšení ze zobrazení centrální nervové soustavy, to bych přirovnala k ohromujícímu nadšení z cirkusových představení lidských "zrůd" v devatenáctém století. Tehdy to také byla senzace. A toto je zase můj názor.
[31]: Fotky z tý výstavy neukazujou ani z deseti procent to, co můžeš vidět naživo. Ty uzoučký svazky různých cév a kanálků... Bylo to prostě úchvatný.[40]: Srovnávat tu výstavu s děním v koncentračních táborech je úplně zcestný. A srovnávat to s přístupem k lidem, který byli v 19. století považovaný za "zrůdy", je taky úplně mimo.
OdpovědětVymazatJá nikomu neberu jeho názor, jenom jsem vyjádřila ten svůj. Mě ta výstava prostě obohatila, mnohem víc si uvědomuju křehkost a hlavně komplexnost těla a jsem za to ráda.
Co se týče těch těl... ne že bych to nějak do podrobností zkoumala, ale v Číně je taková legislativa, že tohle prostě umožňuje. Navíc lidi to tam dělají i proto, aby nemuseli platit za pohřeb. To, že je tam špatnej sociální systém, kvůli čemuž to dělají, je úplně jiná věc a nechci ji tu řešit. Jenom píšu, jak to zřejmě je.
Souhlasím s tím, že je třeba tu etickou stránku výstavy řešit, ale zatracovat ji kvůli neověřeným pochybnostem není možný!
[33]:Taky jsem přemýšlel, zda článek nezařadit do rubriky Výtvarné umění [34]: Pěkný citát.
OdpovědětVymazatS těmi dětmi mám stejný názor.
Na to, že je kostnice i u sv. Jakuba, jsem úplně zapomněl.[35]: Nejdříve jsem musel zapomenout na tvůj článek a řazení fotografií, abych se alespoň trochu odlišil Ale dodatečně jsem si ho znovu našel a tvé fotografie jsou opravdu moc povedené. Já jsem se raději schoval za koláže.[36]: Zvláštní to je, taky jsem měl smíšené pocity, ale myslím, že za jednu návštěvu to stojí.[37]: Docela žasnu, kolik těch kostnic vlastně je, už Patrik (Frypat) zmínil dvě v Brně, ale Sedlec je určitě tím výtvarným zpracováním jedinečný.[38]: Třeba by se dalo na mumifikaci našetřit :), ale já se bez ní obejdu.[39]: To ano, ani v jedné lebce oči nezůstaly :)[40]: O tom, že jde o těla popravených, jsem také četl, a jinde zase to, že všichni dali před svou smrtí souhlas s takovým využitím těla. Šalamounská věta "To, co uvidíte, může pocházet z vězňů perzekuovaných a popravených v Číně." přiznává, že s tím "dobrovolným" souhlasem to nebude tak úplně pravda.
Vystavující společnost sází na senzaci, protože však fotky přes zákaz fotografování unikly na web, počítám, že zájem brzy zcela pomine.
(Už bych chtěl tento text překrýt něčím novým, ale nějak se nemůžu přinutit, snad zítra.)
Pěkný. V takových lehce morbidnějších věcech se vyžívám. Fascinuje mě to. Neplánuješ navštívit nějakou mučírnu?
OdpovědětVymazat[42]: Není to vůbec zcestný, podle mě to tak je, já to tak cítím a za tím si pevně stojím. Navíc také nikomu neberu jeho názor, jen reaguji.
OdpovědětVymazat[44]: No, to jsi teda zase tak moc nezareagovala, když se akorát cítíš ublíženě, že ti beru názor. Což samozřejmě neberu, jsou ale věci, který porovnávat, se absolutně nehodí - názor nenázor.
OdpovědětVymazat[42]: Asi by to nejvíc ocenili medici.
OdpovědětVymazatAle docela by mě zajímalo, zda pozůstalí vystavovaných zemřelých mají potom nějaký podíl na zisku, jako třeba autor písně, kterou hrají v rádiu.[43]: Nějaké mučírny, resp. mučící nástroje jsem už viděl, např. na Spišském hradě a v Toweru v Londýně, musel bych se prohrabat fotkami, jestli je tam něco použitelného.
Díky za námět na článek do budoucna, píšu si
[46]:Jestli se někdo cítí ublíženě, já to rozhodně nejsem. Tobě se jednoduše nelíbí, že si někdo z té výstavy nesedne na zadek. Nechápu, proč pořád omíláš, že srovnávám něco, co se absolutně nehodí. Je to můj názor, tak pořád do toho nešťourej. Chudák Miloš, ten z toho musí mít hlavu v pejru, jak se mu to tady zvrtlo a to jen proto, že musíš mít poslední slovo. Už reagovat nebudu, piš si co chceš.
OdpovědětVymazat[44]:[46]:[47]: Děvčata, že se lišíte v názoru, není nic neobvyklého a nijak mně to nevadí, sám jsem si byl vědom, že téma související se smrtí a nakládáním s mrtvými je mimo to, nač by člověk chtěl myslet, i Hanka psala v komentáři [5]:, že na její článek o kostnici byly ohlasy spíš negativní.
OdpovědětVymazatSnad zítra už tu bude něco jiného, měl jsem (a vlastně stále mám) hodně pracovních povinností, proto jsem na blog neměl moc času.
[47]: Jistě, ukončit diskuzi je nejjednodušší. Ale jak chceš. A ještě se vymlouvat na to, že by to Milošovi mělo vadit. Od toho se to jmenuje "komentáře", aby tady čtenáři něco řešili, samozřejmě pokud možno k tématu, což plníme.
OdpovědětVymazat[49]: Nic ve zlém, ale mě ty diskuze strašně vyčerpávají, proto diskuzi z mé strany končím. Řeknu to jednou, jasně a hotovo. Snad je jasný, co jsem chtěla říct a nebudu to pořád omílat kolem dokola. Možná kdybych se nudila, tak bych diskutovala do alelujá, což ovšem v mém případě nepřichází v úvahu.
OdpovědětVymazatVelmi zajímavý článek. Trochu mne od dřívějšího přečtení odrazovaly ty snímky z umělecké výstavy, ale nakonec jsem se přece jen odhodlala hop číst, díky soutěži u Vendy. Dověděla jsem se hodně zajímavého, dobře napsáno. O kostnici v Kutné Hoře jsem slyšela,ale nepamatuju si, že jsem tam byla. Sice v Kutné Hoře jako dítě ano, ale kostnici samotnou si nepamatuju. nyní vidím, že netuším, jak by to na mne vše působilo v reálu, když na fotkách mi ledacos stačilo.Výzdoba působí opravdu hodně morbidně. Je to určitě nevšední zážitek. Děkuji.
OdpovědětVymazatdo Kostnice jezdím často, fascinuje mne
OdpovědětVymazatjen mě naposledy mrzelo, že se nesmělo
fotit s bleskem,
fotky mám opravdu hodně pochmurné....
V Brně je krypta u kapucínů - tam jsou pohřbeni kapucíni + jejich mecenáši apod., jsou velmi zachovalí díky geologickému podloží a systému průduchů - vypadají jako mumifikovaní, ale není to kostnice. Kostnice byla asi 4 roky zpátky otevřena u sv. Jakuba, jako součást zpřístupněného brněnského podzemí. Mimochodem, k těm kapucínům vodí i výpravy z MŠ, říkala mi paní na pokladně - to mi přijde hodně mimo, já jsem se tam klepala ještě v 8 letech...
OdpovědětVymazat