10. dubna 2019

Řím (2) - schody a fontány

"Všechny cesty vedou do Říma" a v něm především ke Koloseu, archeologickému areálu Forum Romanum, Benátskému náměstí (Piazza Venezia) s památníkem Vittoria Emanuela II. a do čtvrti tvořící ministát Vatikán s bazilikou sv. Petra, Andělským hradem a Vatikánskými muzei se Sixtinskou kaplí a Michelangelovými freskami. Obrazy renesančních a barokních mistrů se může pochlubit také Galleria Borghese a dokonce i z vnějšího pohledu obyčejný kostel San Luigi dei Francesi uchovává tři Caravaggiovy originály.

Zde však zmíněné památky, obrazy a fresky vynechám a omezím se na místa, kde není nutné čekat hodiny na vstupenku, i když tlačenice lidí tam není o nic menší.

Schody a schodiště vedle primární funkce zpřístupnit místa v různých výškách mohou být i výrazným architektonickým a estetickým prvkem, známe skleněná schodiště, točitá schodiště na rozhlednách a věžích, často je krášlí kovotepci umělecky provedená zábradlí a na venkovních prostranstvích sochy.

A není divu, že se schodiště dostala i do romantických písní, např. Po starých zámeckých schodech, a ta dlouhá mohou vést až do nebe: Takový schody do nebe, Stairway to Heaven.

Schody La Cordonata v Římě, vedoucí na vrch Kapitol, navrhl Michelangelo Buonarroti (1475-1564) a podle jeho plánů je r. 1582 postavil architekt Giacomo della Porta (1532-1602).
Schody mají mírný sklon a jejich délka byla přizpůsobena tak, aby jimi mohli stoupat osli a koně se zapřaženými vozy.


Architekt současně se schody dokončil i fasádu Senátorského paláce (Palazzo Senatorio), který se tyčí nad nimi na Kapitolu.



Z obou stran schodiště naproti sobě stojí dva podobné paláce: Palazzo Nuovo a Palazzo dei Conservatori. Všechny tři paláce vystavují sbírky Kapitolských muzeí (Musei Capitolini) - antické sochy a obrazy renesančních a barokních mistrů (Tiziana, Tintoretta, Rubense a dalších).
Horní část schodiště zvýrazňují sochy mytologických hrdinů Castora a Polluxe, Diových synů, symbolizujících pevné bratrské pouto.



A před Senátorským palácem je navíc 3,5 m vysoká jezdecká socha římského císaře Marca Aurelia.



Z levé strany schodiště La Cordonata je ještě jedno a strmější.



(Zajímala mě obě a zatímco jsem se kochal, mí rodinní příslušníci zmizeli a vůbec jsem nevěděl, kterým směrem šli. Vyběhl jsem jedním i druhým schodištěm a vyhlížel jak Jeníček s Mařenkou, ale nikde nikdo. Nebýt mobilů, potkali bychom se asi až na hotelu.)

Španělské schody vděčí za název Španělskému náměstí (Piazza di Spagna) na jejich úpatí, kde sídlilo velvyslanectví Španělska při Svatém stolci, a také v anglických textech se označují jako The Spanish Steps. Italové však používají jiný název, a sice La Scalinata di Trinita dei Monti (scalinata = schodiště) podle kostela Trinita dei Monti na jejich vrcholu. Jsou dílem architekta Francesca De Sanctis (1693-1740) a postaveny byly v r. 1726.

Protože nejpůsobivější pohled na Španělské schody je z nadhledu z horního patra budovy na Španělském náměstí, kam se turisté nedostanou, výjimečně sem zařadím výřez fotografie z průvodce Splendors of Rome and Vatican, vydaného nakladatelstvím T.P.E. Editore v Římě. Na ní je pěkně vidět centrální část schodiště se dvěma paralelními větvemi, kterými se ve vyšší poloze obchází plocha s květinovou výzdobou, na terase se cesty spojují a na konci opět větví a obcházejí zástavbu s obeliskem. Schodiště překonává výškový rozdíl 23 m a tvoří jej 138 schodů.



Stavbu kostela financoval francouzský král Ludvík XII. a Francouzi také významně přispěli na realizaci schodiště. Král Slunce Ludvík XIV. si představoval, že Italové se odvděčí tím, že mu umožní tam umístit (nejspíš jeho) jezdeckou sochu. S tím ale narazil u papeže, který naopak prosazoval místo sochy obelisk. Ten se tam nakonec skutečně objevil, ale až po francouzské revoluci a svržení Bourbonů.



Na dalším snímku jsou věže kostela bohužel skryty za plakáty, protože v tu dobu byly v rekonstrukci (a při první návštěvě několik roků předtím byl už večer a špatné světelné podmínky).



Místo je velmi oblíbené a na Španělském náměstí a v blízkém okolí si ubytování našli mnozí slavní umělci, např. spisovatelé a básníci G. Byron, P. B. Shelley, J. Keats, J. W. Goethe, Stendhal, H. de Balzac, H. C. Andersen a skladatel F. Liszt.



Živo je také na terase, kde malíři nabízí žánrové obrázky a zruční kreslíři a karikaturisté na počkání zhotoví portrét.




Na jedné z předchozích fotografií Španělských schodů je v popředí částečně zachycena Fontana della Barcaccia. Jejím autorem je sochař Pietro Bernini (1562-1629), dokončena byla po jeho smrti v r. 1629 díky přispění jeho slavného syna Gian Lorenza Berniniho (1598-1680), architekta, sochaře a malíře, který vtiskl podobu Svatopetrskému náměstí (Piazza San Pietro) ve Vatikánu i vnitřní výzdobě baziliky sv. Petra.


Fontána má podobu člunu, Pietru Berninimu byla inspirací povodeň r. 1598, kdy voda z řeky Tibery se vylila do ulic a dalo se do nich doplout na člunech a po jejím opadnutí tam jeden člun uvízl.



Nejslavnější římskou fontánou je ale bezpochyby Fontana di Trevi.


Autorem návrhu fontány v pozdně barokním stylu byl Niccolo Salvi (1697-1751), dokončena byla 11 let po jeho smrti Giuseppem Panninim. Fontána je široká 20 m a vysoká 26 m. Název Trevi je odvozen od Tre Vie (three ways, tři cesty).



K jejímu věhlasu přispěl také film Sladký život (La dolce vita, 1960) Federica Felliniho a scéna, kdy znuděná filmová diva Sylvia v podání švédské sexbomby Anity Ekberg se jde do fontány zchladit a spisovatel Marcello, živící se psaním do bulvárních novin (hrál ho italský filmový krasavec Marcello Mastroianni), se nechá zlákat za ní.


S fontánou se pojí řada pověstí, pokud do fontány vhodíme jednu minci, ještě se do Říma vrátíme, dvě mince způsobí, že se zamilujeme do atraktivní Italky a při třech zde najdeme partnera/partnerku do manželství. Podmínkou je však mince házet pravou rukou přes levé rameno. Pověrčiví turisté do fontány ročně naházejí víc než milion eur. Radnice je pak využívá na podporu chudých i na opravy památek.

Na následujícím snímku je vidět i horní část, ale ne voda, fontána byla zrovna v rekonstrukci.



Fontana dei Tritoni na Piazza Bocca della Verita je ohraničena osmicípou hvězdou, která byla heraldickým znakem papeže. Na skalnatém podstavci uprostřed klečí dva Tritoni (Triton je bůh z řecké mytologie, posel moře, který v horní části těla má podobu člověka a dolní tvoří rybí ocas) a na ramenou a vztyčených pažích podpírají velkou lasturu ústřice, která slouží jako horní nádrž. Mezi Tritony je erb papeže.
Autorem fontány je architekt Carlo Francesco Bizzaccheri (1656-1721), dokončena byla r. 1715.



Fontana del Pantheon stojí před římským Pantheonem, obelisk pochází ze 13. stol. před n. l. z doby vlády egyptského faraona Ramsese II. Podstavec zdobí sochy čtyř delfínů od Filippa Barigioniho (1690-1753), v 19. stol. však byly nahrazeny kopiemi a mramorové originály přemístěny do muzea.



Drobná Fontana della Pigna (pigna = šiška jehličnanu) nedaleko památníku Vittoria Emanuela II. je novějšího data, realizována byla r. 1925 sochařem a architektem Pietrem Lombardim (1894-1984).



Jestliže se o Praze říká, že je stověžatá, u Říma lze tuto charakteristiku parafrázovat na fontány. Cestovatelský server TripAdvisor jich zmiňuje 92. Alespoň formou odkazu doplním čtyři: Fontana del Nettuno (Neptunova fontána), Fontana delle Tartarughe (Želví fontána), Fontana dei Quattro Fiumi (Fontána Čtyř řek) a Fontana del Moro (Maurova fontána).

A na závěr ještě fontána ze Svatopetrského náměstí ve Vatikánu.



Vlastně jsou zde dvě stejné, jak je vidět i ze střechy baziliky sv. Petra. Jejich autorem je Carlo Maderno (1556-1629).


21 komentářů:

  1. Ta fotka rozkvetlých Španělských schodů je úžasná! Fontány jsou nádherným architektonickým prvkem který mám velmi v oblibě. Schody už tak moc ne....

    OdpovědětSmazat
  2. Myslím, že bych se spokojil s jednou do fontány vhozenou mincí. Člověk nikdy neví: Myslíš si, že hodíš tři mince, a oni ti pak rozhodčí po prozkoumání videa jednu nezapočítají, protože nešla přesně přes levé rameno; to beru jako příliš velké riziko .

    OdpovědětSmazat
  3. Sedím, čtu, prohlížím si fotky a vzpomínám na Řím. I já patřím k těm, kteří hodili pravou rukou přes levé rameno minci do vody. I když se mi zatím nepodařilo se do Říma vrátit, mám dobrý pocit, že jsem malým obolosem přispěla na dobrou věc.
    S lehce nostalgickým pocitem jsem se s tebou znovu prošla věčným městem. Španělské schody jsem vystoupala v podvečer a pak se z terasy nad nimi dívala na slunce zapadající nad Římem. Snad se ještě někdy vrátím.

    OdpovědětSmazat
  4. Kdysi jsem byl v Římě, ale kromě Španělských schodů a fontány Di Trevi a vatikánského  si to už moc nepamatoval.. Zajímavé, co tu těch fontan je

    OdpovědětSmazat
  5. tam být aspoň pár dní....

    OdpovědětSmazat
  6. Koukám, že je všude lidí jako maku.

    OdpovědětSmazat
  7. Zatím v mém životě z italských měst největší láska, vhodila jsem a přesně vím, že se tam vrátím  a zopakuji si atmosféru, kterou mám stále pod kůží

    OdpovědětSmazat
  8. V Římě jsem nikdy nebyla, jen jsem hodně o něm četla. Díky za pěknou procházku, ale schody bych asi moc nevystoupala, když se na ně dívám, pohled hezký, ale rozbolí mne kolena. Ty fontány určitě osvěžují vzduch a na pohled jsou krásné.

    OdpovědětSmazat
  9. Ach, Řím, každý rok se tam vracet!

    OdpovědětSmazat
  10. To je pech být v Římě zrovna když je Fontana di Trevi v rekonstrukci.

    OdpovědětSmazat
  11. [1]: Však ta je také od profesionálů :). Bez ní by to nebylo ono.[2]: Taková investice a nic z toho :). A Arabům s mnohoženstvím se to tuplem prodraží.[3]: Tam je pořád co nacházet. Hrozně času se ztratí ve frontách a to pak chybí. Třeba na Vatikánská muzea a Michelangelovy fresky jsme čekali 5 hodin. A navíc pokaždé něco bylo v rekonstrukci.

    OdpovědětSmazat
  12. [4]: Už jen kvůli nim bych tam ještě jednou chtěl jet.[5]: To si říkám také, byl jsem tam 2-krát, ale krátce, celkem jen 3 dny.[6]: K fontáně di Trevi prý za rok přijde 6 milionů lidí.

    OdpovědětSmazat
  13. [7]: Když se vezme všechno dohromady, určitě ano. Ale co se týká galerií, Benátky a Milán jsou možná ještě bohatší.[8]: Nic náročného to není a na schodech se dá nakonec i posedět.[9]: Venco, kolikrát jsi tam byl?
    Nedávno jsem zjistil, že je tam i moderní architektura, např. Renzo Piano, ale mimo centrum. Snad někdy příště :).[10]: Naštěstí při první návštěvě v podvečer jsme si ji mohli vychutnat, kdybych ale fotil mobilem, jako to dělám teď, byly by fotky ještě mnohem lepší.

    OdpovědětSmazat
  14. [11]:Tak to je mi tak nějak jasné, psal si to, ale já to beru jako celkově, že ty s chody s tím osázením vypadají naprosto úžasně...

    OdpovědětSmazat
  15. [11]: To my měli obrovské štěstí v tom, že jsme si nechali poradit a na Vatikánská muzea si přivstali. Sice jsme stáli necelou hodinu před vchodem, než otevřeli, ale patřili jsme k prvním návštěvníkům toho dne. Ráda bych se tam ještě někdy vrátila.

    OdpovědětSmazat
  16. Nádhera! Jen to neskutečné množství lidí mi tam vadí .

    OdpovědětSmazat
  17. [13]: Letos poprvé, Řím jsem si zamiloval, takže doufám, že příští rok znovu.V centru je třeba úžasný barák Ara Pacis od Richarda Meiera a v centru je v podstatě i Maaxi od Zahy Hadid.

    OdpovědětSmazat
  18. [14]: My jsme štěstí na květiny na Španělských schodech neměli, poprvé jsme tam byli na přelomu roku, kdy na to nebylo počasí, a podruhé v červenci a zase nic, zřejmě kvůli těm rekonstrukcím.[15]: To si budu pro příště pamatovat :).[16]: Vzpomínám, jak jsme tam byli na koncertu ze Silvestra na Nový rok, byli jsme v davu zmáčknutí jak sardinky a  zezadu se tlačili další zájemci o kulturní zážitek, myslel jsem, že nás ušlapou.

    OdpovědětSmazat
  19. [17]: Díky za zajímavé informace, doufám, že je využiju, chtěl bych se tam ještě vrátit právě kvůli tomu zaměřit se už i na novější věci.Letos ale máme na programu Brusel a odtud plánuju také cestu do Antverp a tam bych chtěl navštívit tu zahradu se sochami, o níž jsi před časem psal, a také "diamantový dům" Zahy Hadid.

    OdpovědětSmazat
  20. [19]: Jo, Middelheim se ti bude líbit. A nezapomeň v Antwerpách na vilu od Corbusiera, aspoň z venku. :)

    OdpovědětSmazat
  21. [20]: Díky moc za další tip.Našel jsem si na webu Maaxi od Zahy Hadid v Římě, kterou zmiňuješ v komentáři [17]:, dost připomíná její realizaci Ekonomické univerzity (Wirtschaftsuniversität) ve Vídni.

    OdpovědětSmazat

Aktuální článek

Peleș a Pelișor - zámky rumunských králů

V centrální části Rumunska, na úpatí pohoří Bucegi, nejvýchodnější částí Jižních Karpat, leží město Sinaia , které s přibližně 10 tisíci oby...

10 nejčastěji zobrazovaných článků