Kája Saudek - od filmových plakátů k erotice (a pornografii)

Článek je jen pro čtenáře 18+.

---

Káju Saudka (1935-2015), malíře a "krále komiksu", jsem poprvé zaznamenal jako autora plakátu k filmu Kdo chce zabít Jessii? s vyobrazenou kráskou s dmoucím se poprsím (Olgou Schoberovou), slovenským kulturistou Jurajem Višným a padouchem Karlem Effou.

Kulturisté tehdy byli v módě, v časopisech vycházely jejich profily, např. Trenér a cvičitel je velmi často měl na titulní stránce, mnohonásobný šampion kulturistických soutěží Arnold Schwarzenegger z Rakouska se stal vyhledávaným hercem akčních filmů (a nakonec už jako občan USA uspěl i v politice jako guvernér Kalifornie), ve filmech o Indiánech zářil jugoslávský svalovec Gojko Mitič, a to mě také ovlivnilo, cvičil jsem s činkami a každý den si měřil obvod bicepsu a snil, jak po mně budou ženy šílet.

Ale to všechno bylo nic proti tomu, jak mně nedávala spát Olga Schoberová, naše Brigitte Bardot (či Ursula Andress) a později i první Češka na titulní stránce časopisu Playboy. Plakát zmíněného filmu mě vzrušoval stejně jako puritánského italského občana doktora Antonia reklama na mléko s Anitou Ekberg ve vyzývavé pozici v nadživotní velikosti v jedné epizodě filmu Boccaccio '70 od Federica Felliniho, ale zatímco on ji chtěl odstranit, mým zájmem bylo se na film se Schoberovou dostat. Byl však přístupný až od 15 let a já jsem občanku ještě neměl. Se zatajeným dechem jsem si šel koupit lístek, paní v pokladně se na mě dívala podezřívavě, ale vydala ho, jenže uvědomělá uvaděčka, dbalá toho, aby nebyla ohrožena mravní výchova mládeže, si nekompromisně vyžádala předložení občanského průkazu a mé tužby se tak nenaplnily. Peníze za lístek propadly a ta škoda! Mohl jsem za ně mít několik kopečků zmrzliny a/nebo dršťkovou polévku v bufetu. Vlastně ani nevím, proč tehdy byl film do 15 let nepřístupný, že by snad pro důrazné večerní připomenutí ženy svému manželovi "Dnes je čtvrtek!" (a měl by podle zavedeného rozvrhu plnit manželské povinnosti)?

Nepamatuji si už přesně, kde jsem to četl, zda v rozhovoru s fotografem Janem Saudkem, nebo v některé ze čtyř knih sepsaných Slávkou Kopeckou na základě rozhovorů s hercem Jiřím Sovákem, utkvěla mně však pasáž, že mladičké Olze mimo mnoha jiných mužů nadbíhali dva holohlaví pánové, spisovatel sci-fi příběhů a psychiatr Josef Nesvadba a psychiatr, sexuolog a nakonec i autor divadelních her Miroslav Plzák, ale prvotní úspěch (připravil ji o panenství) měl Janův bratr Kája Saudek.

Dílo Káji Saudka v celé jeho šíři představuje výstava v Tančícím domě v Praze.

Na začátku je možné nahlédnout do Staudkovy pracovny.

Samozřejmě zde nemohou chybět ceněné plakáty k filmům, kromě úvodního Kdo chce zabít Jessii? ještě např. Barbarella (s Jane Fondovou) a Čtyři vraždy stačí, drahoušku.

Nevím, zda kresba s kácejícím se, hořícím mrakodrapem je odkazem na 11. září 2001, Kája Saudek nám už to neřekne, navíc posledních 9 let života strávil ve vegetativním stavu po nešťastném vdechnutí sousta a nevratném poškození mozku.

Co ale pro mě bylo novinkou, že vedle plakátů, komiksů, využití kreseb v časopisech, filmech, naučném televizním seriálu Okna vesmíru dokořán a jeho knižní podobě (z níž reprodukuji desky), výrazným tématem Saudkovy grafické tvorby byla erotika a pornografie.

V tom samozřejmě nebyl jediným, např. surrealistická malířka Toyen (1902-1980) v 30. letech přispívala do Erotické revue a v r. 1938 Bohuslav Brouk jako svatební dar svému bratrovi a jeho nastávající vydal jediný výtisk útlé knížky jejích pornografických kreseb Jednadvacet (název je podle jejich počtu), který se až v r. 2002 díky nakladatelství Torst dostal k široké veřejnosti i se zasvěceným doslovem Karla Srpa.

U Saudka však jejich zastoupení je mnohem výraznější.

Nezastřená erotika a pornografie byla i ve světě potlačována, stačí si vzpomenout na soudní zákaz vydávání románu Milenec lady Chatterleyové od D. H. Lawrence a promítání filmu Poslední tango v Paříži režiséra B. Bertolucciho. U nás to bylo ještě horší, zakázáno bylo nejen dílo, ale i autor, a Kája Saudek si navíc dokonce odseděl půl roku ve vězení. I tak se ale kresby erotiky nevzdal, používal však už raději pseudonym Erich Toman, odvozený od slova erotoman. Výstava tomuto zaměření věnuje celé druhé podzemní podlaží.

Kresba Sex v socialismu by sice cenzurou mohla projít, protože skoro nic neukazuje, pokud by ovšem nevadila zjevná ironie bezpohlavnosti.

Alkoholky by si cenzoři mohli vyložit jako pokrokovou snahu pranýřovat závislost na alkoholu, drogách a pokleslých mravech.

Horší je to s dalšími. Modrá madona gestem nedává pochyb o tom, čím se živí, a Vládkyně vesmíru je také pěkná nestyda.

Stejně jako další dvě nemravné ženštiny.

K některým vyobrazením Saudka inspirovaly slovní hříčky, co ho napadlo u Puškinovy poémy Bachčisarajská fontána, je vlevo následující koláže, a z Pearl Harbouru, známého z útoku Japonců v 2. světové válce, jsou kněžky lásky z Perlovky.

Za explicitní zobrazení masturbace, sexuálního aktu a orálního sexu si už nic než vězení nezasloužil. A že dostal jen půl roku, mohl být rád. Beztak měl někde protekci.