Moskva (2) - Chrám Vasila Blaženého (a Rudé náměstí)

Nedávno vzbudil velkou pozornost požár pařížské katedrály Notre-Dame a půl světa se hroutí žalem a každý, kdo má zbytný milion, by ho hned poslal na rekonstrukci, ale přiznám se, že mě nijak zvlášť neuchvátila, na rozdíl třeba od milánského dómu a katedrály v Kolíně nad Rýnem.

Co se mně však vždy velmi líbilo, jsou pravoslavné kostely. Jejich pestrobarevné, leckdy i zlaté, cibulovité věže jako kdyby vypadly z pohádkových příběhů a byť při větším počtu "cibulí" mohou působit až kýčovitě, spolehlivě zaujmou.

Jeden, Chrám Vzkříšení Krista v Petrohradu, jsem už na blogu představil, pěkný mají také ve francouzském Nice, u nás pak v Karlových Varech (a to i díky ruské komunitě, která na něj od prvopočátku přispívá), skromnější najdeme v Olomouci a velmi prostý v Brně. Naopak skvostný a současně nejproslulejší je v Moskvě.

Chrám Vasila Blaženého (Собор Василия Блаженного/St. Basil's Cathedral, podle ruského originálu by správně mělo být chrám Vasilije Blaženého) je dominantou jihovýchodní strany Rudého náměstí. Od r. 1990 je (společně s Kremlem a Rudým náměstím) na seznamu UNESCO.

Chrám v letech 1555-1561 nechal postavit car Ivan Hrozný (1533-1584) na památku porážky Tatarů z kazaňského a astrachaňského chanátu a připojení jejich území k Rusku. Tataři vyznávali islám a zřejmě i proto věže připomínají vzory turbanů, jejich typických pokrývek hlavy ze stočeného pruhu látky.

Krutovládce, který neváhal zabít ani vlastního syna, když před ním bránil svou těhotnou manželku, se podle legendy architektu Postniku Jakovlevovi odvděčil tím, že po dokončení chrámu mu nechal vypíchnout oči, aby už nikde jinde nemohl postavit něco stejně krásného.

Stavba je vrcholným dílem ruské architektury, obsahuje však i rysy asijských a evropských sakrálních staveb - čtvercový půdorys a bohatá výzdoba interiéru je typická pro byzantskou architekturu a věž nejvyšší kaple uprostřed s protaženou střechou ve tvaru polního stanu se podobá věžím gotických katedrál.

Původně chrám tvořilo 9 propojených kaplí, nejvyšší je prostřední a kolem ní v rozích pomyslného čtverce byly umístěny 4 větší a mezi ně vsazeny další 4 menší. Při jejich počtu se věže překrývají a z chodníku všechny uvidět vyžaduje celý chrám obejít. Číslo 9 symbolizovalo počet dnů dobývání Kazaně.

R. 1588 byla nad hrobem Vasilije Blaženého (blahoslaveného chudého duchem, tuláka a žebráka, který podle legend měl schopnost věštit) postavena ještě 10. kaple a chrám pak získal podle něj dnešní jméno. Původně byl zasvěcen Panně Marii (Panně Marii Pomocné - ochránkyni života) a jmenoval se Собор Покрова Божией Матери (v anglických textech Cathedral of the Intercession of the Holy Virgin) podle centrální kaple.

Názvy kaplí symbolizují 8 sjednocených církví, soustředěných podle deváté, a jejich velikost odlišuje výška věží, jak je patrné z plánku převzatého z průvodce St. Basil's Cathedral, který v r. 2017 vydalo Státní historické muzeum v Moskvě.

Před chrámem se nachází sousoší Kuzmy Minina a Dmitrije Požarského, vůdců povstání r. 1612 proti okupaci Moskvy polskými vojsky, kterým se během rusko-polské války (1605-1618) a střídavých úspěchů obou stran podařilo v letech 1610-1612 Moskvu obsadit. Jeho autorem je Ivan Martos a umístěno sem bylo v r. 1818.

Při pohledu do náměstí jeho sousedem po levé straně před zdí Kremlu je kuriózně Mauzoleum V. I. Lenina, obklopené hrobkami a bustami významných velitelů z 2. světové války a politických představitelů (včetně J. V. Stalina a u nás zvlášť "oblíbeného" L. I. Brežněva), u kterých podpora církve byla asi tím posledním, na co by chtěli myslet.

Po pravé straně je obchodní dům GUM (Государственный универзальный магазин), budova v rusko-byzantském slohu z r. 1894, kdysi socialistický "supermarket" s všední nabídkou zboží, dnes však především pro vyšší příjmové vrstvy. Také už ho neprovozuje stát, ale soukromá firma a i když zkratka zůstává stejná, význam písmene G se změnil na Глaвный (Hlavní).

Na protilehlé straně je Státní historické muzeum, postavené v r. 1872.

Ve stínu hlavního magnetu Moskvy přímo na Rudém náměstí stojí růžový Kazaňský chrám (Казанский собор). Je zasvěcen Matce Boží Kazaňské, jejíž ikona je zde uložena, bývá proto také uváděn pod širším názvem Chrám Ikony Matky Boží Kazaňské (Собор Казанской иконы Божией Матери). Vysvěcen byl r. 1636 a o 300 let později na Stalinův příkaz zbořen. R. 1993 byl v ještě v působivější podobě znovu postaven a každý den se v něm konají bohoslužby.

Chrám Vasila Blaženého měl také několikrát namále, Napoleon ho chtěl vyhodit do vzduchu a Stalinovi zase vadil, protože uzavírá Rudé náměstí, a tak omezuje prostor pro velkolepé vojenské přehlídky s tanky a raketami. Během téměř celé éry Sovětského svazu (od r. 1929 až do r. 1990) se v něm nesměly konat církevní obřady a z věží byly sundány zvony. Ale i dnes jsou bohoslužby jen občasné - podle svátků pravoslavného kalendáře. Chrám slouží hlavně jako muzeum a ne k rozjímání věřících.

Tradičním prvkem interiéru pravoslavných kostelů je ikonostas - ikonami pokrytá dřevěná stěna, oddělující oltářní prostor od místa pro návštěvníky. Další snímky znázorňují ikonostasy ze dvou kaplí.

V chrámu samozřejmě nemohou chybět odkazy na Vasila Blaženého, má zde svatyni s baldachýnem a řadu vyobrazení z jeho života.

Je třeba ale říci, že vnitřní výzdoba chrámu je novějšího data (a nemá tak historickou hodnotu), sahá až do 20. století. Nejcennější ikony od středověkého mistra Andreje Rubleva (resp. Rubljova podle ruského Андрей Рублёв, 1360-1430) v Moskvě uchovává Chrám Zvěstování Panny Marie (Благовещенский собор/Cathedral of the Annunciation) a Treťjakovská galerie.

Pro představu závěrem alespoň několik náhledů na stěny a strop.