12. května 2019

Moskva (2) - Chrám Vasila Blaženého (a Rudé náměstí)

Nedávno vzbudil velkou pozornost požár pařížské katedrály Notre-Dame a půl světa se hroutí žalem a každý, kdo má zbytný milion, by ho hned poslal na rekonstrukci, ale přiznám se, že mě nijak zvlášť neuchvátila, na rozdíl třeba od milánského dómu a katedrály v Kolíně nad Rýnem.

Co se mně však vždy velmi líbilo, jsou pravoslavné kostely. Jejich pestrobarevné, leckdy i zlaté, cibulovité věže jako kdyby vypadly z pohádkových příběhů a byť při větším počtu "cibulí" mohou působit až kýčovitě, spolehlivě zaujmou.

Jeden, Chrám Vzkříšení Krista v Petrohradu, jsem už na blogu představil, pěkný mají také ve francouzském Nice, u nás pak v Karlových Varech (a to i díky ruské komunitě, která na něj od prvopočátku přispívá), skromnější najdeme v Olomouci a velmi prostý v Brně. Naopak skvostný a současně nejproslulejší je v Moskvě.




Chrám Vasila Blaženého (Собор Василия Блаженного/St. Basil's Cathedral, podle ruského originálu by správně mělo být chrám Vasilije Blaženého) je dominantou jihovýchodní strany Rudého náměstí. Od r. 1990 je (společně s Kremlem a Rudým náměstím) na seznamu UNESCO.





Chrám v letech 1555-1561 nechal postavit car Ivan Hrozný (1533-1584) na památku porážky Tatarů z kazaňského a astrachaňského chanátu a připojení jejich území k Rusku. Tataři vyznávali islám a zřejmě i proto věže připomínají vzory turbanů, jejich typických pokrývek hlavy ze stočeného pruhu látky.



Krutovládce, který neváhal zabít ani vlastního syna, když před ním bránil svou těhotnou manželku, se podle legendy architektu Postniku Jakovlevovi odvděčil tím, že po dokončení chrámu mu nechal vypíchnout oči, aby už nikde jinde nemohl postavit něco stejně krásného.

Stavba je vrcholným dílem ruské architektury, obsahuje však i rysy asijských a evropských sakrálních staveb - čtvercový půdorys a bohatá výzdoba interiéru je typická pro byzantskou architekturu a věž nejvyšší kaple uprostřed s protaženou střechou ve tvaru polního stanu se podobá věžím gotických katedrál.



Původně chrám tvořilo 9 propojených kaplí, nejvyšší je prostřední a kolem ní v rozích pomyslného čtverce byly umístěny 4 větší a mezi ně vsazeny další 4 menší. Při jejich počtu se věže překrývají a z chodníku všechny uvidět vyžaduje celý chrám obejít. Číslo 9 symbolizovalo počet dnů dobývání Kazaně.
R. 1588 byla nad hrobem Vasilije Blaženého (blahoslaveného chudého duchem, tuláka a žebráka, který podle legend měl schopnost věštit) postavena ještě 10. kaple a chrám pak získal podle něj dnešní jméno. Původně byl zasvěcen Panně Marii (Panně Marii Pomocné - ochránkyni života) a jmenoval se Собор Покрова Божией Матери (v anglických textech Cathedral of the Intercession of the Holy Virgin) podle centrální kaple.

Názvy kaplí symbolizují 8 sjednocených církví, soustředěných podle deváté, a jejich velikost odlišuje výška věží, jak je patrné z plánku převzatého z průvodce St. Basil's Cathedral, který v r. 2017 vydalo Státní historické muzeum v Moskvě.





Před chrámem se nachází sousoší Kuzmy Minina a Dmitrije Požarského, vůdců povstání r. 1612 proti okupaci Moskvy polskými vojsky, kterým se během rusko-polské války (1605-1618) a střídavých úspěchů obou stran podařilo v letech 1610-1612 Moskvu obsadit. Jeho autorem je Ivan Martos a umístěno sem bylo v r. 1818.





Při pohledu do náměstí jeho sousedem po levé straně před zdí Kremlu je kuriózně Mauzoleum V. I. Lenina, obklopené hrobkami a bustami významných velitelů z 2. světové války a politických představitelů (včetně J. V. Stalina a u nás zvlášť "oblíbeného" L. I. Brežněva), u kterých podpora církve byla asi tím posledním, na co by chtěli myslet.



Po pravé straně je obchodní dům GUM (Государственный универзальный магазин), budova v rusko-byzantském slohu z r. 1894, kdysi socialistický "supermarket" s všední nabídkou zboží, dnes však především pro vyšší příjmové vrstvy. Také už ho neprovozuje stát, ale soukromá firma a i když zkratka zůstává stejná, význam písmene G se změnil na Глaвный (Hlavní).





Na protilehlé straně je Státní historické muzeum, postavené v r. 1872.




Ve stínu hlavního magnetu Moskvy přímo na Rudém náměstí stojí růžový Kazaňský chrám (Казанский собор). Je zasvěcen Matce Boží Kazaňské, jejíž ikona je zde uložena, bývá proto také uváděn pod širším názvem Chrám Ikony Matky Boží Kazaňské (Собор Казанской иконы Божией Матери). Vysvěcen byl r. 1636 a o 300 let později na Stalinův příkaz zbořen. R. 1993 byl v ještě v působivější podobě znovu postaven a každý den se v něm konají bohoslužby.





Chrám Vasila Blaženého měl také několikrát namále, Napoleon ho chtěl vyhodit do vzduchu a Stalinovi zase vadil, protože uzavírá Rudé náměstí, a tak omezuje prostor pro velkolepé vojenské přehlídky s tanky a raketami. Během téměř celé éry Sovětského svazu (od r. 1929 až do r. 1990) se v něm nesměly konat církevní obřady a z věží byly sundány zvony. Ale i dnes jsou bohoslužby jen občasné - podle svátků pravoslavného kalendáře. Chrám slouží hlavně jako muzeum a ne k rozjímání věřících.

Tradičním prvkem interiéru pravoslavných kostelů je ikonostas - ikonami pokrytá dřevěná stěna, oddělující oltářní prostor od místa pro návštěvníky. Další snímky znázorňují ikonostasy ze dvou kaplí.




V chrámu samozřejmě nemohou chybět odkazy na Vasila Blaženého, má zde svatyni s baldachýnem a řadu vyobrazení z jeho života.




Je třeba ale říci, že vnitřní výzdoba chrámu je novějšího data (a nemá tak historickou hodnotu), sahá až do 20. století. Nejcennější ikony od středověkého mistra Andreje Rubleva (resp. Rubljova podle ruského Андрей Рублёв, 1360-1430) v Moskvě uchovává Chrám Zvěstování Panny Marie (Благовещенский собор/Cathedral of the Annunciation) a Treťjakovská galerie.

Pro představu závěrem alespoň několik náhledů na stěny a strop.




21 komentářů:

  1. Kdysi dávno při návštěvě Leningradu se mi líbila výzdoba zdejších chrámu, připadali my někdy až prezdobene... V Moskvě jsem ale nebyl.

    OdpovědětVymazat
  2. Nádherné fotky.
    S krásným světlem.

    OdpovědětVymazat
  3. Máš to nádherně nafoceno. Jsem vyznavačem sakrálních staveb. Viděla jsem Notre-Dame ve Francii, Marco Polo v Itálii, kostely v Řecku, Rumunsku a u nás. V Rusku jsem bohužel nebyla. Ty kulaté věžičky jsou originální. Chtěla bych vidět někdy takové exotické stavby. S foťákem umíš.   

    OdpovědětVymazat
  4. Krásné! Tam bych se jednou chtěla podívat. Kostelv tomto stylu jsem viděla zatím jen na Ukrajině v Užhorodu.

    OdpovědětVymazat
  5. V Moskvě jsme byli v r. 1989, dokonce i u tohoto chrámu. Impozantní pohled. Koupila jsem si soubor fotografií a nedávno ho mezi fotkami našla. Opravdu již historické záběry.Nejsou ale tak hezky nafocené jako tvoje, prostě jen takové ty ploché fotografie.

    OdpovědětVymazat
  6. Tohle je destinace, po které toužím už dlouho. Stejně mne láká i překrásný Petrohrad.
    V dětství i mládí jsem chrámy v Rusku viděla tolikrát / na obrázcích, v knihách /, že i ta naše Praha mi byla vzdálenější, ale až v dospělosti jsem tomuto poznávání přišla na chuť.
    Je to možná dané i skutečností, že chci, nikoliv musím.

    OdpovědětVymazat
  7. Já nemám ruskou architekturu ráda, a chrám Vasila Blaženého mi připadá jako nesmírná kýčovitá kolotočářská slátanina. Prostě já jsem na gotiku a její ladné krajkové tvary a štíhlé věže v jedné barevnosti a v nesmírné lehkosti i když se používal ten nejtěžší stavební kámen....

    OdpovědětVymazat
  8. Máš ušlechtilého koníčka
    Přečetla jsem si článek se zájmem. Možná jsem kulturní barbar, ale doteď jsem nevěděla, že chrám Vasila Blaženého tvoří 10 kaplí. Šla jsem se podívat, co říká o Ivanu Hrozném wikipedie. Z jeho krutosti se mi dělá nevolno.
    Ohledně architektury souhlasím s VendyW.

    OdpovědětVymazat
  9. Chrám je velice zvláštní,  vůbec ve mně nenavozují pocit pokory, spíš vypadají jako z nějaké kreslené pohádky .

    OdpovědětVymazat
  10. Tehdejší stavitelé se nebáli roztodivných tvarů ani barev.
    Chrám je krásně veselý a vskutku, jak z pohádky.   

    OdpovědětVymazat
  11. V Moskvě jsem nebyl a asi ani nebudu. Sakrální architekturu mám sice rád strozší a pokud jde o mauzoleum, dávám přednost tomu v Agře, ale i tak je to pro zvědavé oko moc dobrá příležitost k nakouknutí .

    OdpovědětVymazat
  12. [1]: Já jsem Petrohradem také začal, před pár roky a ještě bych tam chtěl někdy znovu, ale v Moskvě je toho také dost k vidění, vedle staré architektury i nová s více než 300m nápaditými mrakodrapy.[2]: Beru to s rezervou :)[3]: V Rumunsku jsem sice také byl, hlavně v Bukurešti, ale na výraznější kostely si nevzpomínám. Řecké, myslím, mají něco společného s ruskými, protože se tam také hlásí k pravoslaví, ale nepamatuji si tam více než jednu cibulovitou věž, která navíc bývá (a neví proč) hladká a modrá.
    Ten foťák je jen v mobilu :).

    OdpovědětVymazat
  13. [4]: Na Ukrajině jsem nebyl víc než při jednom mezipřistání v Kyjevě, ale tamější poměry mě od návštěvy odrazují, jet tam autem znamená mít značné částky na úplatky policistům, kteří číhají na každého, kdo projede, aby ho mohli zkasírovat za smyšlené přestupky.
    Švagr se švagrovou tam loni jeli na zájezd do Černobylu (i tam se jezdí) a byl to jeden podvod za druhým, pořád z nich jen vytahovali peníze navíc, které chtěli na každém kroku.
    Ale chrámy tam určitě mají pěkné, právě kyjevský patří k nejkrásnějším.[5]: Také si říkám, že papírové fotky, co jsme si kdysi nechali vyvolávat a mám je v albu, mají velmi malé rozlišení a vůbec nemá cenu je skenovat.[6]: Za sebe můžu říct, že Petrohrad je přitažlivější, protože v jeho blízkém okolí jsou navíc skvostná sídla carských rodin Petrodvorec, Carskoje Selo s Jantarovou komnatou a ještě několik dalších, která už ale neznám. Ale obě města se pyšní krásnými galeriemi.[7]: Barvami opravdu překypuje, gotika je zase chladná, ale v architektuře bývají velké rozdíly i v rámci několika let, příkladem je ornamentální secese na přelomu 19. a 20. století a pak takřka krabicový funkcionalismus ve 20. letech.
    Mně se ale líbí, jsem tak trochu rusofil, mám rád ruské umění, hlavně literaturu a vážnou hudbu, ale architekturu a malířství také.
    Nakonec chrám Vasila Blaženého se na seznam UNESCO dostal dřív než všechny naše památky.

    OdpovědětVymazat
  14. [8]: O Ivanu Hrozném jsem našel několik článků s ještě drastičtějšími informacemi, než jsou na Wikipedii, např. https://refresher.cz/31788-Ivan-IV-Hrozny-byl-jednim-z-nejkrutejsich-panovniku-vypaloval-mesta-mucil-upaloval-a-varil-zaziva-sve-obeti,  https://dotyk.denik.cz/publicistika/ivan-hrozny-bazlivy-tyran-20170925.html a http://spirit.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=13663:posedlosti-cara-ivana-hrozneho&catid=58:ostatni&Itemid=82.[9]:[10]: Na mě také působí pohádkovým dojmem, avšak spíš orientálních pohádek.[11]: Moskevské mauzoleum také už moc nepřitahuje. Dříve se tam prý na Lenina stály mnohahodinové fronty, dnes stačí 15 minut. A ve frontě jsou především Asiati, kteří chtějí všechno vidět. Ale také jsem si tu "atrakci" nenechal ujít. Exponát vypadá spíš jako umělá figurína a podle jednoho ruského poslance by měli Lenina pohřbít, protože z těla už podle něj stejně zbývá nejvýše 10 % a celá spodní strana těla chybí. Podle lidí, kteří se o něj starají, je ale revolucionář pořád "ve velmi dobré kondici" :).Ale Moskva jinak za návštěvu rozhodně stojí. Mauzoleum je nepodstatná položka.

    OdpovědětVymazat
  15. Miloši, mne tvůj článek prošpikovaný skvělými fotkami nadchl, v Rusku jsem dosud nebyla ( ač by se mi líbilo udělat pořádný zátah na ty jejich kláštery, některá města a chrámy ), mám příbuzné, kteří na Ukrajinu i do Ruska jezdili a jezdí, hodně mi vyprávěli.
    Díky Jiřina z N.

    OdpovědětVymazat
  16. nemam slov - nadhera!Milos, kedy Ti zakazu pisat? S odovodnenim, ze beries turistickym organizaciam kseft, pretoze po skvelych reportazach tam uz nikto nemusi "nazivo"?!?     

    OdpovědětVymazat
  17. Moskvu jsem navštívil včetně Mauzolea a Gumu. Jsou to všechno nádherné stavby, které musí na každého zapůsobit, tak jako Petrohrad. Tam jsem se zúčastni i oslav 1.máje, které mne překvapily svoji spontálnosti a kamarádstvím od všech účastníků.

    OdpovědětVymazat
  18. [15]: Díky za pochvalu , můžu jen doporučit.
    Nepříjemné je ale to, že kvůli protiruské politice a sankcím je třeba mít do Ruska víza a k jejich vyřízení mít pozvání z ruské strany. Na to se specializují různé firmy, které za úplatu pozvání zařídí. Všechno se tím ale prodražuje.[16]: Kingu, tyto organizace se mým blogem určitě nevzrušují, protože o jeho existenci nejspíš vůbec netuší .Ale trochu odbočím: v sobotu jsem byl v Curychu a myslel jsem, že tě někde potkám, a nic . Počasí za moc nestálo, asi jsi byl v teple :).
    Město jinak moc pěkné, projeli jsme se i lodí po jezeře, ale zvlášť mě nadchl Kunsthaus a mám z něj hodně cenných úlovků, především Neklidné múzy Giorgia de Chirica, snad nejslavnější surrealistický obraz, hned jsem ho zařadil do dřívějšího článku, který se jím zabýval.[17]: Přesně tak, jak jsem už zmiňoval, mám velmi rád ruské umění a vím, že Rusové v mezilidském kontaktu jsou příjemní a přátelští. Bohužel vodu kalí mnozí naši politici, kteří v servilitě k západním zemím by se mohli přetrhnout a vše ruské je pro ně špatné. "pěkně" to vyjádřila socioložka Jiřina Šiklová: "Raději se budu mýlit s Amerikou, než mít pravdu s Ruskem." Nad idiocií tohoto názoru se lze jen útrpně pousmát.

    OdpovědětVymazat
  19. No jo,zrovna Rusové provokují ostatní svět tím, že mnohé armády včetně naší cvičí v Estonsku na hranici s Ruskem, někdo ze mne dělá blbce.
    Jiřina z N.
    ( o Rusech si nedělám iluze, ale...)
    Loni: chtěla jsem jet do Pobaltí a Petrohradu, ale odradilo mne, že chtěli pas na 2 měsíce odebrat, proč? ), tak z toho bylo jen Pobaltí a nakonec jel místo mne někdo jiný.

    OdpovědětVymazat
  20. [19]: To je pěkná drzost - takto provokovat :). Měli bychom urychleně instalovat radar v Brdech.Souvisí to s vízy, zatím jsem je vyřizoval jen do Číny a Dubaje a už si nepamatuji, jestli se tam pas také musel nechávat, anebo tam po zpracování žádosti při příští návštěvě jen vlepili příslušné potvrzení. Do USA stačí na internetu vyplnit registrační formulář a pak už jen čekat, zda imigrační úředník nevystaví stop po příletu.

    OdpovědětVymazat
  21. Věže vypadají jako dortíky, jen je zblajznout :).

    OdpovědětVymazat

Aktuální článek

Nikola Tesla - geniální vynálezce a špatný obchodník (+ památník u Niagarských vodopádů)

Původem chorvatský rodák Nikola Tesla (1856-1943) je zřejmě největším vynálezcem všech dob, obdiv k němu však neměl dlouhého trvání a nakon...

10 nejčtenějších článků (od 23. 4. 2020)