22. dubna 2019

Vysoké Tatry (9) - Kopské sedlo (a Belianské Tatry)

Kopské sedlo ve Vysokých Tatrách svou nadmořskou výškou 1750 m nemůže konkurovat jiným přechodům, jako jsou Sedielko (2376) a Bystrá lávka (2300), a nešplhá se k němu po řetězech jako na Priečne sedlo (2352), Prielom (2288), Poľský hrebeň (2200) a Sedlo pod Svišťovkou (2023).

Ale jak se říká, i cesta může být cíl, sedlo je totiž středem turistické trasy vedoucí podél Belianských Tater, které pro svou unikátní květenu jsou turistům z větší části uzavřeny, z ní je však můžeme alespoň zpovzdálí obdivovat.

Za výchozí místo jsme vybrali Tatranskou Javorinu (1000) blízko hranic s Polskem. Úvodní, modře značená část vede Javorovou dolinou podél horské říčky Javorinka.



Od začátku se otvírají výhledy na vápencové skalní útvary Belianských Tater. Prvním vrchem je Muráň (1890).



Z bočního pohledu se jeví jako jehla, ale postupně se předvede v celé své rozložitosti.



Zalesněný vrch je Kýčera (1283).



Trasa představuje naučný chodník s informačními tabulemi o místní flóře a fauně i expozicí hornin Vysokých Tater - granodioritu, žuly, břidlice a dolomitu.



Představa setkání s medvědy však radí se jejich studiem příliš nezdržovat, do vyšších poloh snad šplhat nebudou.



Až tam je čas na oddech.



Pod Muráněm z Javorové doliny odbočíme do doliny Zadné Meďodoly. V minulosti se zde těžila měděná ruda.



Po výstupu z lesa se naskytne pohled na západní část hřebene Belianských Tater s nejvyššími vrchy. Nový vrch na následujícím snímku má 1999 m n. m.



Havran s 2152 m n. m. je úplně nejvyšší.



Tvarově nápadná Ždiarska vidla (2142) je jen o něco nižší.



Stoupáme ke Kopskému sedlu a zmíněné vrchy (odleva Nový vrch, Havran, Ždiarska vidla) máme po levé straně, náhled je tak již z odlišného úhlu. V pozadí vpravo je Hlúpy (2061).




Kopské sedlo je nejvyšším místem trasy a z něj nejdříve sestoupíme k Veľkému Bielemu plesu (1615).





Cestou se však vedle Belianských Tater otevírají výhledy také na východní část Vysokých Tater. Na dalších třech snímcích jsou Malý Kežmarský štít (2514) s impozantní 900m stěnou nad Zeleným plesem, Jahňací štít (2230) a na posledním je patrná klikatá vlásečnice cesty stoupající na Sedlo pod Svišťovkou (2023).





Ve východní části Belianských Tater jsou nejvýraznější Zadné Jatky (2019) a Predne Jatky (Košiare, 2011).




Byliny s fialovými květy v popředí následující fotografie (a také na třetí fotografii Veľkého Bieleho plesa) jsou vrbovky úzkolisté, podle textu z odkazu by měly mít léčivé účinky.



Za plesem přecházíme na zelenou značku a sestupujeme do Doliny Siedmich prameňov k Chatě Plesnivec (1290) pod Bujačím vrchem (1946), kam je možné zajít na oběd.



5 km dlouhý závěr trasy klesá až do Tatranské Kotliny (760) lesem.

Na horách jsou však důležitější časové údaje. Z Tatranské Javoriny na Kopské sedlo se dostaneme za přibližně 3 hodiny a stejný čas vyžaduje úsek ze sedla do Tatranské Kotliny.
Převýšením 750 m v první části trasa patří k méně náročným. Částečně (i s rozložením vrcholů) je patrná z mapy převzaté z www stránky Belianských Tater.



Poblíž Tatranské Kotliny se nachází Belianská jaskyňa, o té však někdy příště.

20 komentářů:

  1. Krása mistře a hned tě opravím. Ta fialová bylina v žádném případě není orchidej, ale vrbovka. Tou Tatry zarostly po té velké vichřici, která je z valné většiny oholila. Vstavače jsou rostliny s výškou max 15 - 20 centi. Vrbovka měří skoro metr...

    OdpovědětVymazat
  2. Kýčera - ten název by mne velice zajímal z etymologického hlediska.
    Pěkné fotografie i doprovodný výklad jako vždycky.

    OdpovědětVymazat
  3. Krásná připomínka mojeho pobytu v Tatrách s rodiči v dětství, Tatry na mne udělaly tenkrát opravdu silný dojem...Pak jsem byl ještě před asi šesti lety v Západních Tatrách, udělali jsme několik dvoutisicovek, ale pak nás zahnal vytrvalý déšť... Překvapily mne hejna much na vrcholcích přes 2000 metrů...

    OdpovědětVymazat
  4. [1]: VendyW, díky moc za opravu, už jsem ji zanesl do textu. Máš pravdu, teď jsem i v knize o Vysokých Tatrách našel podobnou fotografii s popiskou, že jde o vrbovku úzkolistou.Ale ta horská orchidej vstavač mužský a informace, že si ordinoval i Jára Cimrman https://cs.wikipedia.org/wiki/Vstava%C4%8D_mu%C5%BEsk%C3%BD, byla tak návodná .

    OdpovědětVymazat
  5. V Tatrách jsem nikdy nebyla, ale letos se na Slovensko chystáme na dovolenou, tak to snad vyjde .

    OdpovědětVymazat
  6. V Tatrách jsme párkrát byli, ale spíš  tak opatrně. Díky za připomenutí jejich krásy. Jezdili jsme přes Poprad každý rok k babičce pod Košice, většinou přes noc a koukali na východ slunce nad Tatrami - nádhera.   

    OdpovědětVymazat
  7. Na pohled moc krásné. Ale ta realita - vědět, že od návratu do civilizace mne dělí 6 hodin chůze - je pro mne dost děsivá. Možná, že když má člověk s sebou celou rodinu a je mlád a zdráv, žádné obavy nepociťuje. Potkávali jste aspoň cestou jiné turisty? A jak často? Míváte/mívali jste plán "B" pro případ, že by se něco stalo, např. vymknutý kotník? Nebo jsou jen dvě možnosti, buď vpřed nebo se vrátit po vlastních stopách?

    OdpovědětVymazat
  8. [2]: Závidím, v západní části Tater (v Roháčích) jsem nikdy nebyl, ale ve Vysokých Tatrách více než 20-krát.
    Na ty mušky si pamatuji z Rakouska, zmiňoval jsem to u trasy Reiteralm, v Tatrách si je nevybavuji.[3]: Také jsem to hledal, nečekal bych, že to má rumunský původ.[5]: Můžu vřele doporučit, dají se vybrat trasy od krátkých a jednoduchých až po celodenní.

    OdpovědětVymazat
  9. [6]: Vysoké Tatry miluju, také na blogu nic nemá tolik dílů jako ony, a ještě budou přibývat :).
    Z nádraží v Popradu jsou jak na dlani, a náhled na kotel Gerlachu je odtud snad nejlepší.[7]: Tato túra je docela jednoduchá. Právě tady turistů moc není, protože většina se žene na nejvyšší vrcholy, kam se dá jít bez horského vůdce (Rysy, Kriváň, Slavkovský štít, ...). Také jsem byl takový (a mám je v jiných článcích), ale při velkém počtu návštěv pak dojde i na ty méně vyhledávané.
    Na této trase jsem byl 2-krát ve dvou rocích po sobě a fotky jsou vybrány z obou. Jednou jsme tam zažili opravdu děsivou bouřku, blesky práskaly kolem nás, choť měla nápad si čupnout, abychom zmenšili siluetu, ale když to trvalo snad 20 minut, vzdali jsme to a pádili dál.[8]: Je jen škoda, že se nemůže chodit přímo Belianskými Tatrami.

    OdpovědětVymazat
  10. Jako čerstvá maturantka jsem byla odměněna poslední rodinnou dovolenou, tedy s matkou a bratrem. A bylo to právě do Vysokých Tater, odměna nejlepším pracovníkům ROH. Vše bylo organizované včetně vycházek, tanečků a musím říct, z dnešního úhlu pohledu pro mnoho lidi nemyslitelné.
    Přesto, nezažila jsem  cesty jako ty, jen vím, že z jednoho mraku právě zde dokáže ve vteřině tak pršet, že je člověk na kost mokrý. A za pár minut z toho mraku vyleze zářivé slunko.
    Oprášila jsem vzpomínky už hodně zapadlé, včetně té, jak jsme ráno vylezli z vlaku v Popradu a nedodechli pro příval čerstvého vzduchu a emocí.

    OdpovědětVymazat
  11. Do Tater a do Roháčů jsem moc rád jezdil a taky jsem si prošel skoro všechny klasické "řetězové trasy". Teď už jsem tam nebyl řadu let a musím říct, že jsi mě touhle vycházkou opět namlsal.

    OdpovědětVymazat
  12. Je nějaký kout světa, který ty a tvá paní nemáte procestován?

    OdpovědětVymazat
  13. nenachadzam slov - rodna zem neznama! Vyborna reportaz...

    OdpovědětVymazat
  14. krásné...až si říkám, že Alpy mám zlezené skrz naskrz, ale u bratrů jsem v horách ještě nebyl,
    toť ostudné

    OdpovědětVymazat
  15. Je tam nádherná příroda, taky bych se tam chtěla někdy podívat

    OdpovědětVymazat
  16. Děkuji za krásnou procházku.
    Do Tater jsme loni zavítali po 43 letech na krátkou návštěvu. Slíbili jsme si, že dokud nám to ještě šlape, musíme to někdy zopakovat.

    OdpovědětVymazat
  17. [11]: ROH a Tatry - u toho si nelze nevzpomenout na odboráře Anděla v podání Jaroslava Marvana.
    Ten hotel v Tatranské Lomnici (myslím, že se jmenuje Uran) prý stále zachovává původní vybavení, aby se nostalgici cítili jako doma.
    Změny počasí jsou tam opravdu prudké a při celodenní túře je třeba se připravit na všechno - od horka až po sněhové vichřice :).[12]: Já bych chtěl někdy navštívit Roháče, co jsem slyšel, jsou tam také obtížné trasy s převýšením přes 1000 m a místy, kdy se jde po hřebenu a z obou stran jsou propasti.[13]: Ve Vysokých Tatrách z míst, které jsou dostupné bez horského vůdce, takřka ne, jinak nekonečně mnoho :).

    OdpovědětVymazat
  18. [15]: Já jsem naopak z Alp teprve loni absolvoval dvě jednoduché dvoutisícovky, jinak se bojím tam jezdit kvůli tomu, že značení tam není na takové výši jako u nás a na Slovensku a ani nebude zřejmé, kam se dá jít bez rizika zabití.[16]: Je to blízko, tak je snadné se tam vypravit, někteří to zvládají i na otočku.[17]: Přesně tak, dokud to šlape, já mám ještě nějaké nesplněné cíle, třeba Gerlach ve Vysokých Tatrách a Triglav ve Slovinsku, ale už si nejsem jist, zda na to mám.

    OdpovědětVymazat
  19. [18]: Možná bych opravila, ve filmu šlo o hotel Morava v Tatranské Lomnici.
    Za mých mladých let na Kopském sedle končila magistrála, vraceli jsme se k Bílému plesu.Teď už se na některé vrcholky jen dívám, ale ten pocit, když vystoupím na Štrbském plese ze zubačky, nadechnu se a řeknu si: jsem doma, ten zůstává pořád.

    OdpovědětVymazat

Aktuální článek

Gent - historické centrum Východních Flander

Gent (v angličtině Ghent) s přibližně 265 tisíci obyvatel je hlavním a největším městem vlámské provincie Východní Flandry v Belgii. Z Brus...

10 nejčtenějších článků (od 23. 4. 2020)