Vysoké Tatry (7) - Východná Vysoká (+ Poľský hrebeň a Prielom)

"Život sám se chce budovat do výšky, s pilíři a stupni; do dalekých dálek chce vyzírat a po blažených krásách - proto potřebuje výšky. A protože potřebuje výšky, potřebuje stupňů i sváru stupňů a stoupajících! Stoupati chce život a stoupáním se překonávat."

Friedrich Nietzsche: Tak pravil Zarathustra

Po zkušenosti ze Slavkovského štítu, kdy po krátkém úvodním úseku jsem šel sám, tentokrát jsem získal nového společníka, kolegu z Prahy. Dost mě jeho zájem překvapil, o Pražácích mám představu, že život tráví v kavárně a přírodu znají hlavně z dokumentárních filmů National Geographic, ale v tomto případě jsem byl úplně vedle, protože kolega už byl i na Gerlachu a znal také vyhlédnutou trasu. Na rozdíl od Priečneho sedla jsem k ní rodinu nikdy nepřesvědčil, protože i přes začátek a konec na Hrebienku zabere čas přes 10 hodin a výstupem na dvě sedla (Poľský hrebeň a Prielom) a horský štít Východná Vysoká je ve Vysokých Tatrách ze všech tras dostupných bez horského vůdce nejnáročnější.

Na Hrebienok (1280 m n. m.) jsme se ze Starého Smokovce (1010) vyvezli zubačkou, žádná velká výhra to ale není, protože od dalšího postupného bodu, vysokohorského hotelu Sliezsky dom, se vzdálíme víc, než kdybychom tam šli přímo, ale ušetří se na převýšení.
Počasí se zdálo nadějné, Slavkovský štít vlevo i Lomnický štít vpravo (částečně skrytý stromem) nehalily žádné mraky.

Jenže ve Vysokých Tatrách se vše rychle mění a při cestě k Sliezskemu domu (1670) jsme Gerlach z bočního pohledu viděli jen částečně a jeho vrchol se už ztrácel v oblacích.

To nás rozladilo, a proto jsme zašli do hotelu na předčasný oběd v naději, že počasí se mezitím zlepší. Strávili jsme tam asi hodinu a půl, během oběda jsem si totiž na menu všiml borůvkové knedlíky a byl z toho chod č. 2.

Za hotelem ve Velické dolině se rozkládá Velické pleso, na délku má 350 m a napájí ho Velický vodopád.

S postupem vzhůru se naskýtá pěkný zpětný pohled na Velické pleso a hotel.

Terasa nad vodopádem se nazývá Vyšná Kvetnica a zpovzdálí vidíme první kamzíky.

Ve výšce 1939 m n. m. leží Dlhé pleso, to se ale ztrácelo v mlhách.

Závěrečné stoupání na sedlo Poľský hrebeň (2200) vede už nepřehledným terénem, ty tam jsou chodníky z vyskládaných kamenů, místy pomáhají řetězy a kramle natlučené do skal.

Převalující se mlhy jsou k vzteku, protože ze sedla zbývá hodina k hlavnímu cíli cesty - štítu Východná Vysoká (2429). Kolega o výstup na vrchol ztratil zájem, protože už na něm byl a dovedl si také představit, že sotva něco bude vidět, domluvili jsme se proto, že se sejdeme na Zbojnické chatě.

Cesta k vrcholu (v následující koláži na prvním snímku uprostřed) je zde opět nezřetelná, žlutá značka se objevuje jen sporadicky a jde se spíš intuitivně. Naštěstí šikmá stěna závěrečného stoupání občas vystoupila z mlh.

Z vrcholu, kde se před námi měly objevit pěkné výhledy na čtyřvrchol Bradavica a Slavkovský štít, vpravo na Gerlach a vlevo na Ľadový štít, však nebylo vidět vůbec nic. Posezení na vrcholu (označeného jen žlutým kolečkem na skále) tak bylo dost smutné.

Bradavica je ze sedla také dostupná, mineme vrchol Východní Vysoké a postupujeme zprava, povoleno je to ale jen s horským vůdcem. Patří totiž k horám, která má největší počet pomníčků na Symbolickém hřbitově (cintorínu) u Popradského plesa.

Dočkat se rozjasnění bylo nepravděpodobné, nezbylo než sejít zpět na Poľský hrebeň bez kýžených fotografií.

Abychom se dostali k dalšímu sedlu Prielom (2288), je nutné ještě nejdříve scházet směrem k Zamrznutému plesu (2047), naštěstí ne až přímo k němu, ale k rozcestí Zamrznutý kotol (2089), kam se dá také dostat z Lysé Poľany a Bielovodskou dolinu. Pleso v srpnu už zamrznuté nebylo, ale stále u něj ležela sněhová pole.

Cesta na Prielom zpočátku vypadá snadně, ale brzy přijde vystřízlivění. Zavede nás do "komínu", kde si můžeme vybrat 20 m dlouhý řetěz, nebo žebřík z kramlí. Zvolil jsem žebřík, ale bylo mně trochu úzko, praxi ve šplhání na komín nemám a na nich navíc bývají odpočivadla.

Kupodivu ještě horším úsekem byl začátek sestupu z Prielomu ke Zbojnické chatě (1960), zde se totiž není čeho chytit a na suťovitém terénu hrozí uklouznutí.

Kamzíci u chaty předvádí, že to jde i bez řetězů.

Vůbec mě nenapadlo, že by kolega na Zbojnické chatě ještě mohl čekat (vynecháním Východní Vysoké ušetřil 2 hodiny), šel jsem proto dál na Hrebienok, abych stihl jednu z posledních lanovek do Starého Smokovce. Nakonec jsem tam byl o jeden spoj dříve.

Obdivuji nosiče nákladu potravin a materiálu na horské chaty, tito už jdou dolů s prázdnými sudy a bednami, ale táhnout je plné nahoru si neumím představit.

Na závěr časový rozpis trasy podle ukazatelů:
Hrebienok (1280) - Sliezsky dom (1670) 2:05, Sliezsky dom - Poľský hrebeň (2200) 2:00, Poľský hrebeň - Východná Vysoká (2429) 1:00, Východná Vysoká - Poľský hrebeň 1:00, Poľský hrebeň - Razcestie Zamrznutý kotol (2089) 0:10, Zamrznutý kotol - Prielom (2288) 0:45, Prielom - Zbojnická chata (1960) 1:00, Zbojnická chata - Hrebienok 2:15. Celkový čas 10:15.

Za tuto dobu jsme to zvládli i s vydatným obědem.

Převýšení z Hrebienku na Východní Vysokou je 1149 m.