5. května 2012

Vysoké Tatry (2) - Priečne sedlo

V letech 2003-2008 jsme o prázdninách vždy jeden týden trávili ve Vysokých Tatrách. Počasí je tam velmi nestálé a ať jsme dovolenou volili začátkem července nebo koncem srpna, minimálně 2-3 dny propršely a horské štíty jen chvílemi vykoukly z mlhy. Jeden rok jsme vůbec neměli štěstí. V námi zvoleném týdnu pršelo každý den. Šplhat na štíty nemělo smysl, stejně bychom nic neviděli, a tak jsme se značným sebezapřením do odjezdu zvládli jen dvě túry přes sedla: 1. ze Štrbského Plesa (1355 m n. m.), Mlynickou dolinu, Bystrou lávku (2300) do Furkotské doliny a zpět na Štrbské Pleso; 2. z Tatranské Lomnice (850) k Zelenému plesu a přes Sedlo pod Svišťovkou s krátkou odbočkou na Velkou Svišťovku (2037) a odtud na Skalnaté pleso. Na druhé túře jsme v poryvech větru promokli na kůži, aby toho nebylo málo, při stoupání k sedlu navíc začalo sněžit a nakonec padaly kroupy. V den odjezdu se konečně počasí umoudřilo. I když jsme znechuceni z nepovedené dovolené měli v plánu odjet hned ráno, pohled na modrou oblohu nás zviklal. Zubačkou jsme vyjeli na Hrebienok (1280), že se trochu rozhlédneme a pak zajdeme na oběd. Jenže počasí s ideálním výhledem na masiv Lomnického štítu (mírně vpravo od budovy) a skalnatou část Slavkovského štítu (vlevo nad střechou) přímo svádělo k výšlapu.



Zvolili jsme trasu Malou Studenou dolinou k Téryho chatě (2015), což je podle značek 2,5 hod cesty. Počasí bylo stále nádherné a otázkou bylo, co dál. Jít stejnou cestou zpět je na túrách ta nejméně zajímavá věc a nabízely se už jen dvě možnosti - přes Sedielko (2378, nejvýše položené sedlo ve Vysokých Tatrách) dojít do Tatranské Javoriny, která je u polských hranic, to by však znamenalo pak jet autobusem do Tatranské Lomnice a kdo ví, jak dlouho bychom tam museli čekat; druhou (a zajímavější) možnou trasou bylo vydat se přes Priečne sedlo (2352) ke Zbojnické chatě a odtud klesáním zpět na Hrebienok.


Cestu do Tatranské Javoriny (ze Starého Smokovce) jsem už kdysi absolvoval a nejpozoruhodnější je na ní značná délka. K překonání Priečného sedla jsem rodinu už několikrát předtím marně přemlouval, odrazoval je text v průvodci, kde se psalo o mimořádně náročné túře, kdy se snad 200 m vzhůru šplhá po řetězech, i v létě tam ještě leží sníh a místy se jde po suti. Teď však bylo na dosah, přesněji od Teryho chaty 1,5 hod, ze sedla další 1,5 hod ke Zbojnické chatě (1960) a odtud 2,5 hod na Hrebienok. Byl jsem pro to, abychom se podívali k výstupové stěně, a když to bude vypadat hrozivě, že se vrátíme. Od Téryho chaty se nejdříve stoupá asi 100 m vzhůru, pak se zase sleze dolů a kolem malých jezírek se konečně dospěje ke stěně pod Priečnym sedlem. Cesta mezi chatami je povolena jen v jednom směru (od Téryho ke Zbojnické), protože vyhýbat se na řetězu by bylo dost nebezpečné. Ve skutečnosti to však mnozí turisté buď nevědí anebo nedodržují, případně někteří se zaleknou a po několika desítkách metrů se raději vrací. Výsledkem je, že lidé se na řetězech houpají jak opice na liánách a složitě přeručkovávají při vyhýbání se s "kolemjdoucími".



Výstup jsme však zvládli bez problémů, nejhorší asi byl až sestup sutí za sedlem vedoucí ke Zbojnické chatě. Je trochu vidět na předposledním snímku. Na posledním je terasa u Zbojnické chaty, za jejíž hranou je táhlé klesání Velkou Studenou dolinou na Hrebienok. Při cestě od Hrebienku ke Zbojnické chatě není cílové místo (na rozdíl od trasy k Téryho chatě) vidět dříve, než přelezeme hranu terasy. Proto se zdá cesta tímto směrem nekonečná.




Po návratu jsme ještě v Tatranské Lomnici zašli na večeři a vydali se k domovu. Na společných cestách vždy řídím, i když mnohem více auto využívá manželka (jezdí s ním denně do práce). Dojel jsem na hraniční přechod v Makově a pak měl pocit, že za volantem usnu. Těch 8 hodin v nohách, stres z adrenalinové túry a pocit zodpovědnosti z možného zranění, když jsem si trasu vymohl, a snad i trochu úpal z horka mě zmohly. Manželka nás pak dovezla domů, byla tehdy naším nejsilnějším článkem.

3 komentáře:

  1. Hezké fotky. Budu muset na jaře opět do Tater

    OdpovědětVymazat
  2. Pěkné tuhle cestu si v dešti budu pamatovat asi hodně dlouho. Víš že od roku 2013 je cesta povolená oběma směry? Ale slízat to dolů mi teda přijde mnohem horší, než lézt to nahoru...

    OdpovědětVymazat
  3. [2]: V dešti to muselo být nebezpečné, za sedlem ke Zbojnické chatě je suť a tam to podkluzuje i v pěkném počasí.Také jsem to slyšel, ale nedovedu si to představit, jedině, že by tam přibylo něco na uchycení. Např. v Prielomu je možné si vybrat mezi řetězem a žebříkem z kramlí.

    OdpovědětVymazat

Aktuální článek

Henri Matisse - fauvismus

Henri Matisse (1869-1954) se k malířství dostal úplnou náhodou, pocházel z rodiny obchodníků a dostalo se mu vzdělání, vystudoval práva a p...

10 nejčtenějších článků (od 23. 4. 2020)