'My guitar gently weeps'

V New Yorku v Bonhams na Manhattanu se loni v březnu konala aukce hudebních nástrojů Erica Claptona ve prospěch léčby lidí závislých na drogách a alkoholu, některé byly prodány za víc než milión liber.

Zuzana

V době, kdy se sběratelé z celého světa chystají nabízet ceny na další charitativní aukci Claptonových kytar, otázky se množí a zní následovně. Proč by někdo dělal repliku Claptonovy oblíbené kytary Fender Stratocaster 'Blackie' s každým jednotlivým zářezem a škrábancem, včetně odřenin a stop od Claptonových cigaret? A proč se čekalo, že ona replika vynese v aukci přinejmenším 20 000 dolarů a možná ještě víc?

Vědci pracují na odpovědích. Po experimentech a rozhovorech s kytaristy i sběrateli udělali analýzu tak zvané 'nákazy celebritami' a kouzla imitace, cyklického modelu fetišizace, odpovídající éře masové produkce. Jeden z jejich závěrů: jedná se o zdánlivě nelogickou touhu po relikvii, dokonce i pseudorelikvii, pramenící z instinktu, zásadně rozhodujícího pro přežití katastrof jako Black Death: víra, že určité rekvizity a předměty jsou nakažlivé - ať už v dobrém, nebo špatném smyslu. Další závěr je ten, že magie 'primitivních' kmenů bude mít na nabídky za Claptonovy kytary, jejichž aukce začala v Bonhams uprostřed Manhattanu, velký vliv.

Někteří dražitelé mohou racionalizovat svoje nákupy jako dobrou investici, nebo tvrdit, že jsou to objekty, které je dobré vlastnit, neb poskytují příjemné vzpomínky a duchovní spojení s někým, koho obdivují. Avšak - dle psychologů z Yale to nejsou ty hlavní důvody k nákupům rekvizit slavných lidí. Výzkumníci se ptali lidí, jak moc nadšeně by kupovali objekty, které vlastnily rozdílné typy celebrit, například George Clooney a nebo vyvrhelové jako Saddam Hussein. A zjistili, že motivací nejsou ani tak vyhlídky na profit, protože lidé kupují i repliky, které nemohou znovu prodat. Tato restrikce sice mírně snižuje zájem lidí o předměty, které vlastnili darebáci, ale neutlumuje nadšení pro nákup rekvizit svých idolů.

Jak se jeví, nejdůležitějším faktorem je míra 'nákazy celebritami'. Vědecký tým z Yale přišel na to, že třeba svetr, který vlastnila populární celebrita, začal mít pro fanoušky daleko větší cenu, když se dověděli, že celebrita ten svetr nosila. Ale pokud ten svetr byl v čistírně a je tím pádem jaksi 'sterilizován', ztrácí pro fanoušky na ceně, evidentně proto, že byla odstraněna vůně (nebo tedy sama 'podstata') zbožňované celebrity. Výsledky zkoumání naznačují, že fyzický kontakt s celebritou zvedá cenu objektů, takže lidi jsou ochotni platit nejvíc například za Claptonovu kytaru, na niž Eric Clapton skutečně hrál, nebo dokonce ji pouze držel v rukou.

Tento druh fyzického kontaktu s celebritou vysvětluje, proč originální kytara 'Blackie' byla prodána před lety za jeden milión dolarů. Eric Clapton na ni hrál extenzívně déle než deset let. Ale proč budovat repliku kytary se všemi těmi zářezy a škrábanci? Vědci tvrdí, že působivost repliky souvisí s druhem přemýšlení, nazvaným 'zákon podobnosti'. To je víra, nazvaná taky 'imitativní kouzlo': věci, které se jedna druhé podobají, mají podobnou moc a sílu.

Praktiky různých kultur, například pálení 'woodoo doll' s cílem ublížit svým nepřátelům jsou s vírou v 'zákon podobnosti' naprosto konzistentní. Identická replika Claptonovy kytary se všemi důlky a škrábanci může sloužit jako zástupkyně či náhradnice Claptonovy originální kytary do té míry, že je určitým způsobem zaměňována za pravou. A dokonce i masově produkovaná replika kytary bez škrábanců může mít to kouzlo. Vědci kladli otázky sběratelům kytar, včetně jednoho sběratele, jenž utratil stovky dolarů za repliky výbavy Beatles. Tihle sběratelé nic nedají na akademické teorie, že masové produkované objekty nikdy nemohou mít auru fetiše, což je antropologický termín pro objekt, o němž se věří, že má nadpřirozenou moc. Naopak - trvají na tom, že dokonce replika kytary slavného hudebníka, vyrobená v továrně, má v sobě kouzlo, které jim umožňuje hrát lepší hudbu.

Prostě i imitované nástroje jsou prý napuštěny kouzelnou silou, věřte nebo nevěřte. Semiotické, 'znamenané', magické myšlení dává prý replikám moc vysílat 'auru' - a tudíž je přeměňovat na fetiše. Samozřejmě, že sběratelé stále dávají přednost otlučené kytaře, na niž hrála jejich oblíbená, slavná hvězda, před zbrusu novou replikou. Jeden ze sběratelů tvrdil výzkumníkům, že si kvalitu hraní na kytaru vylepšil starými strunami, které odložil kytarista Duane Allman. Víra v nakažlivé kouzlo může znít nelogicky, ale podle vědců má prý určitý evoluční smysl. Víra našich předků v nakažlivost, obzvláště biologickou, je jedním z důvodů, proč jsme dnes tady. Ti, kteří se nestranili lidí, umírajících na mor v temném středověku, zemřeli na mor taky. A ti, kteří zemřeli ve středověku na mor mají dnes následovníky jen stěží. V našem moderním a vědeckém světě tyto víry stále přetrvávají. Nakažlivá moc Erica Claptona se šíří nejen do kytary na niž hrál, ale taky do zesilovačů a knoflíků, kterých se dotýkal. Desítky takových objektů se budou prodávat na aukci, pořádané ve prospěch Crossroads Centre, založené Ericem Claptonem, kde je poskytováno léčení z drogové a alkoholické závislosti.

Jeden ze zesilovačů - 1957 Fender Twin, který Eric Clapton užíval extenzivně ve studiu i na jevišti - byl vybrán magazínem pro sběratele Guitar Aficionado jako 'holy grail' celé aukce. Robert Ender, kytarista z New Jersey, jenž si prohlížel 'zboží' v aukčním domě, takové hodnocení naprosto chápe. Řekl, že plánuje účastnit se dražby, ale tuší, že ten 1957 zesilovač, zrovna jako replika 'Blackie' budou nejspíš nad jeho finanční možnosti. Povzdechl si : "Bylo by to prima mít některý z těch zesilovačů nebo kytaru, protože jakékoliv spojení s Ericem přinese nějaký druh hudební 'mojo'.

P.S. (Miloš) Název článku Zuzany je inspirován písní While My Guitar Gently Weeps George Harrisona z r. 1968, tedy z konce éry Beatles, objevila se na dvojalbu známém jako The White Album. Jak se píše na anglické Wikipedii, Harrison nebyl s první verzí nahrávky spokojen, a proto požádal svého přítele Erica Claptona, aby ji oživil svým kytarovým sólem. Ten přes zdráhání ("Nikdy nikdo na deskách Beatles nehrál") nakonec vyhověl, a tím jí dal nový rozměr.

Píseň pak společně zahráli s dalšími hvězdami (Ringo Starr, Phil Collins, Elton John) na charitativním koncertu na podporu Bangladéše. Existuje spousta dalších nahrávek, pěkná je např. ta, kde Eric Clapton r. 2002 hraje na koncertu na památku George Harrisona (zemřel r. 2001) se zbývajícími členy Beatles Paulem McCartneym, Ringo Starrem a Georgeovým synem.