Vídeň (1) - setkání s Eltonem Johnem

Protože pop music poslouchám spíše výjimečně, písně Eltona Johna jsem nevyhledával a znal ho jen z náhodných záběrů a na nich se mně vždy zdál divný jeho účes, jakoby nosil paruku. První a poslední písní, která se mně od něj líbí, je Sorry Seems to Be the Hardest Word. Vlastně jsem ji ani neznal, nejdříve jsem ji slyšel na Slunečném pobřeží v Bulharsku od dvojice barových hudebníků, a protože ti ji představili jako píseň Eltona Johna, dodatečně jsem ji pak našel na YouTube. A to také dalo odpověď, jak je to s jeho vlasy.

Elton John se zřejmě umí dobře komerčně prodat, v případě písně Candle in the Wind, krátce poté, kdy se při autohavárii zabila princezna Diana, mně to přišlo vysloveně trapné.

Pružně se také svezl na vlně popularity chlapeckých skupin (Backstreet Boys, Boyzone, …), která v podobě Luneticu pronikla i k nám, a skladbu Sorry Seems to Be the Hardest Word oprášil a ve vlastní cover verzi nazpíval společně se skupinou Blue.

I když tedy Eltona Johna v oblibě nemám, při mém měsíčním pobytu ve Vídni na TU Wien v r. 2002 mě zlákaly všudypřítomné reklamy na charitativní akci boje proti AIDS, kde měl vystoupit jako hlavní hvězda večera. Vzhledem k jeho homosexualitě a vyššímu výskytu AIDS v této komunitě jeho účast slibovala pohled znalce. Mě však daleko více než téma AIDS zajímalo jeho hudební vystoupení, nikdy jsem totiž žádnou světovou hvězdu živě neviděl. Akce se konala v parčíku před vídeňskou radnicí a vstup na ni byl volný. (Fotografie radnice je z pozdější doby (ve Vídni jsem byl tolikrát, že bych tam mohl dělat průvodce), tehdy jsem totiž digitální fotoaparát ještě neměl.)

Protože prostranství před radnicí je poměrně malé, bylo podle očekávání zcela zaplněné a prodrat se k podiu bylo nemožné. Byl jsem tam asi od 18 hod a poslechl si spoustu nezáživných vystoupení mně neznámých umělců, které uváděl jeden travestita a přitom se "vtipně" pitvořil. Čekání v tlačenici bylo úmorné, Elton John se totiž ukázal asi až po 5 hodinách. Mnozí to mezitím vzdali, a tak se mně podařilo posunout k pódiu a mohl se těšit na věci příští. Za velkého aplausu se zpěvák konečně objevil a řečnil pak nejméně půl hodiny, zmiňoval známá fakta, že nejvíce je AIDS rozšířeno v chudých afrických zemích, a proto je třeba jim poskytnout humanitární pomoc, šířit tam osvětu o nutnosti používat kondom atd. Když se vypovídal, myslel jsem, že zazpívá nějakou píseň. K tomu však nedošlo. I když jej dav po odchodu z pódia vyvolával, umělec se už neobjevil. Alespoň, že jsem ještě stihl půlnoční metro do mého bydliště na okraji Vídně.