Brno (1) - čtvrť Kohoutovice, příroda na prahu paneláků

Do Brna jsem přišel z okresního města studovat VŠ a postupně zde vystřídal 3 adresy. Všechny byly v blízkém dosahu centra a tehdy jsem ani netušil, že existuje nějaká čtvrť Kohoutovice. Sice na horizontu byly vidět zalesněné kopce, z nichž vykukovaly věžové paneláky a vodojem ve tvaru trychtýře, ale neměl jsem žádný důvod tam cestovat a dost jsem litoval lidi, kteří tam bydlí, protože ztrácí dopravou "do města" spoustu času a kdo ví, zda do sídliště "na konci světa" vůbec něco jezdí.

Ale jak se říká, odříkaného největší krajíc, moje poslední předmanželská známost byla právě odtud. A dnes tam bydlím čtvrtstoletí. Ještě asi rok po svatbě jsem odolával a držel si svůj malý byteček v klidné čtvrti, kde jsem měl klavír a při toleranci sousedů na něj 2-3 hodiny denně cvičil, nakonec jsem ale podlehl přesvědčování manželky a klavír jsme přestěhovali do paneláku. To se však ukázalo zásadní chybou, jakmile jsem se dotkl kláves, noví sousedé okamžitě začali klepat na radiátory, abych toho nechal. Klavír se postupem doby stal odkladištěm pro knihy, pracovní věci a všechno možné, nakonec i to přestala manželka tolerovat a musel jít z bytu. Dnes je na chalupě u jejích rodičů. A protože tam nejsem tak často a nechci rušit jejich klid, úplně jsem s hraním přestal.

Na Kohoutovice jsem si nakonec zvykl, přestože i dnes mně vadí, že jsou pro svou odlehlost jednou z mála brněnských čtvrtí, která nemá přímé spojení do centra na ulici Česká a ani na nádraží, předností je však sepětí s přírodou. 50 m od domu máme les a tím dojdeme až do Bystrce na přehradu. A v lese je docela živo, oblíbeným cílem je obora s divočáky, kde se vždy na jaře objeví asi 10 pruhovaných a nesmírně hbitých selátek.

Vzácností není vidět srnky ve volné přírodě, v jezírkách jsou žáby, kdysi tu byl i bobr, přilétají sem kachny a vedle rákosí se vyskytují lekníny a asi i Claude Monet by tu byl spokojený.

Na rozcestí, odkud vedla cesta z Kohoutovic na hřbitov do Žebětína, stojí asi 220 let starý, památkově chráněný dub, rostou zde houby a raritou je louka s konikleci na hranici se čtvrtí Kamenný vrch. Jak se píše v novinovém článku, počet trsů konikleců přesahuje 50 tisíc, to se mně ale zdá nadsazené a navíc mám pocit, že jich v druhé polovině března vykvétá rok od roku méně.

Protože Kohoutovice leží v kopcích a také se zde nachází nejvyšší místo Brna (415 m n. m.), je odtud i hezký výhled. Z různých míst čtvrti je vidět většina dominant Brna.