Letně s hádankou (2)

S létem, kdy i mozkové závity se zavařily tropickými teplotami a těžko je přimět k hlubšímu přemýšlení, je čas na oddechový příspěvek. Stejně jako loni jde o nesouvisející fotografické drobnosti, na konci doplněné hádankou.

A začít můžeme u vody. "Krásná je Neapol, když Slunce svítí…"
Co se tady stalo? Opuštěná loďka, trepky na vodě, někdo se utopil? Ale kdež, vpravo už vidíme zadní část potápěče, trepky raději "odložil" na vodní hladinu, na kamenech by se po vynoření s nimi nemusel shledat.

Zato tahle bota je zde (vo Vyšných Ružbachoch) asi hodně dlouho, když stačila obrůst "mechem", zajímavě naaranžovaných květin bylo však na zahrádce víc.

K letní pohodě patří vedle koupání i dobré jídlo a pití. Ve stravovacím zařízení poblíž MU ESF v Brně turistické značky ukazují, jaká je tam nadmořská výška a kolik metrů ještě zbývá do restaurace, country salonku atd. Byla tam také směrovka, kolik metrů je na WC, tu raději odstranili, protože informaci využívali četní návštěvníci, kteří nic dalšího nehledali.
Nechceme-li příliš utrácet, můžeme vzít za vděk gulášem. Na ten "nejlepší na světě" lákají u skokanského můstku v středisku Štrbské Pleso.
Párky je dnes možné považovat za vegetariánské jídlo, u Galerie Vaňkovka v Brně slibují, že v nich nějaké maso přece jen je.

Elektronická evidence tržeb je u nás téma pro vzrušené politické debaty, na Slovensku ji dávno mají a lidi motivují schovávat doklady, protože jsou slosovatelné a je možné na ně něco vyhrát. Co kdyby se to povedlo třeba na tento z WC na železničním nádraží v Popradu?

Selfie tyč se stala sourozencem mobilu, je třeba se zvěčnit před každou památkou, udělat vrcholové foto a vše hned distribuovat do sociálních sítí. A vylepšit to může správný rámec snímku, např. červené srdce u jezera Bled.
Knížecí rodina v Monacu pro návštěvníky přichystala rovnou honosný rám, stačí vyjít 3 schůdky, zaujmout státnický postoj a cvaknout spoušť. Ale tady je lepší požádat o vyfotografování některého z turistů čekajících na uvolnění rámu, protože ten má nejméně 3 metry a do selfie snímku by se nevešel.

K létu neodmyslitelně patří spoře oděné ženy. Za ideál krásy se považuje socha antické Venuše z 2. století před naším letopočtem, která je vystavena v Louvru v Paříži. Jejího autora přesně neznáme, nejčastěji se uvádí Alexandr z Antiochie, méně pravděpodobným tvůrcem byl Praxiteles. Nejednotné je ale i její označování v českých textech. Uvádí se jako Venuše Mélská, Venuše Milóská či Venuše z Milo. Název je podle místa nálezu - ostrova Melos v Egejském moři, v angličtině Milos (odtud Venuše Milóská), a protože v ní neznají háčky, klidně by to mohl být i Miloš.
A na "Miloše" jsem natrefil i v Athénách.

V Brně zase najdeme ulici pojmenovanou mým příjmením. Zatím jsem se po "mé" ulici neprošel, znám ji jen z mapy, ale na internetu jsem zjistil, že se jmenuje po odbojáři v 2. světové válce.

A konečně ve Zbirohu mají MISHMASH, obchod s levnou značkovou módou. No, nevím, a k tomu vypadané kachle z obložení. Měli by se víc snažit, aby mně nedělali ostudu. A ta firma, co kousek odtud nabízí elektronické zabezpečení objektů na zchátralých dřevěných vratech, se také moc nepředvedla.

K jídlu, pití a ženám už chybí jen zpěv, nebo alespoň trochu hudby. Hudební lavička je z Tallinnu. Nikoho jsme na ní neviděli, sednout si na hlavu Chopina by také bylo neuctivé ke klasikovi.

A kde je hádanka? Na dalším snímku z parčíku před Univerzitou v Mariboru je zvláštní značka, kterou jsem do té doby neviděl. Nedávno na hlavním železničním nádraží v Praze jsem však narazil na podobnou. Co vyjadřuje (vyjadřují)?