David Herbert Lawrence - Milenec lady Chatterleyové (a Auguste Renoir)

David Herbert Lawrence (1885-1930) se jako spisovatel těžce prosazoval, přes rozsáhlé dílo více na sebe upozornil a věhlasu dosáhl až posledním románem Milenec lady Chatterleyové (Lady Chatterley's Lover) z r. 1928, který dokončoval v době vážných zdravotních problémů a z úspěchu díla, poprvé vydaného v Itálii vlastním nákladem autora, se těšil jen krátce, podlehl tuberkulóze.

Román však u puritánů vzbudil pohoršení, byl označen za pornografii a v Anglii bylo jeho vydání až do 60. let soudně zakázáno.

Přitom v Československu vyšel poměrně záhy v překladu Staši Jílovské. Dnes je už vydáván výhradně v novějším překladu Františka Vrby a k porovnání obou překladů jsem na webu dokonce našel diplomovou práci Radky Petráškové z r. 2007, kterou napsala na Ústavu translatologie FF UK v Praze. Autorka na řadě příkladů rozebírá jazykové nepřesnosti, kdo si kdy nevšiml či nepochopil časovou souslednost a/nebo použil nevhodný výraz, jak se liší pohled ženy a muže při přiblížení erotických scén apod., ale mě spíše zajímalo, jak vypadala pornografie v r. 1928.

Dějová linie románu je vcelku prostá. Sir Chatterley se z 1. sv. války vrátí zmrzačen, je upoután na invalidní vozík a s manželkou ho pak už pojí jen jalové diskuse během návštěv snobské společnosti. Sir se realizuje literárními pokusy, píše se o něm ve společenských časopisech, a lady pak (k její velké radosti) své výtvory předčítá. Kromě toho také sleduje, jak se daří jeho důlní společnosti. Lady se nudí, občas se v podkroví vyspí s manželovým kolegou spisovatelem, ale ten při sexu myslí jen na sebe a lady z chvatných sexuálních aktů nic nemá. Aby přišla na jiné myšlenky, chodí na procházky po rozlehlém panství, a tak se potká s hajným, který spravuje sirovy lesy. Po prvotní nevraživosti (hajný se rozešel s hysterickou chotí, na ženy zanevřel a je rozladěný, že mu někdo leze do jeho království) se nakonec sblíží a hájovna se pak stane místem jejich sexuálních dostaveníček. Hajný je na společenském žebříčku na nízké příčce, sir má takové lidí pod rozlišovací úrovní, ale jako milenec je úžasný a lady s ním objevila dříve nepoznané rozkoše.

Sir by rád měl potomka, sám sice sexuálního života není schopen, ale nevadilo by mu, kdyby choť decentně počala dítě s někým společensky přiměřeným a sir by formálně byl otcem. Lady však přijde do jiného stavu s hajným. Se sestrou na léto odjede do Benátek, tím by se dalo těhotenství vysvětlit v duchu sirova přání, lady však už bez hajného nemůže být, vztah s ním už stejně objevila hajného hašteřivá manželka, která se nečekaně vrátila a našla v hájovně věci lady Chatterleyové. Lady sira opustí a odjíždí do Londýna, sir hajného vyhodí a v tomto bodě s nejistou budoucností a jak se zhrzeným sirem zařídit rozvod román končí.

A jak je to se zmíněnou pornografií díla? Sice se zde objevují obsáhlé pasáže popisující erotické hrátky, oba si sexu umí užívat, hajný např. zdobí nahý klín své milé květy, lady nahá vyběhne z chaty a nechává se zkrápět deštěm, tato scéna na konci videa je ukázkou z francouzsko-belgického filmového zpracování z r. 2006 a nechybí ani v českém televizním filmu Viktora Polesného o 8 let dříve se Zdenou Studénkovou a Borisem Rösnerem v hlavních rolích, ale k pornografii, jak ji chápeme dnes, to má daleko.

Hajný personifikuje pohlaví, svému říká John Thomas a klín své milé oslovuje lady Jane. Autor dokonce zpočátku uvažoval, že dílo nazve John Thomas and Lady Jane.
Mick Jagger, zpěvák Rolling Stones, pod dojmem četby románu pak složil píseň Lady Jane.

A sex by měl být základem šťastných věcí příštích. Poslední slova románu jsou z dopisu hajného: "Now I can't even leave off writing to you. But a great deal of us is together, and we can but abide by it, and steer our courses to meet soon. John Thomas says good-night to Lady Jane, a little droopingly, but with a hopeful heart."

Český překladatel z Johna Thomase udělal pana Frantíka a lady Jane přeložil jako paní Blaženku. Závěrečný odstavec tak zní: "Teď se nemůžu odtrhnout ani od psaní. Ale tím hlavním je být spolu a musíme při tom vytrvat a zařídit si to tak, abychom se brzy setkali. Pan Frantík přeje paní Blažence dobrou noc, trochu sklesle, ale se srdcem plným naděje."

Z hovoru lepší společnosti o umění mně z románu utkvěla citace údajného výroku francouzského malíře Augusta Renoira: "Maluji penisem." ("I paint with my prick.")
Když se tento citát někde vzpomíná, vždy je u toho odkaz na Lawrencův román. Je tedy otázkou, zda si spisovatel výrok nevymyslel.

Na druhé straně: podle svůdných modelek by se tomu i dalo věřit.

P.S.: Zařazené obrazy jsou z Musée d'Orsay v Paříži (2, 3 - Women Bathing, 4 - Dancing in the Town), Metropolitan Museum of Art v New Yorku (1 - Young Girl with Daisies, 6 - By the Seashore) a Ermitáže v Petrohradě (5 - Woman Arranging her Hair).