Jan Zrzavý (v Národní galerii a na výstavě ze soukromých sbírek)

Jan Zrzavý (1890-1977) poutal pozornost nejen svým malířským uměním, ale i vizáží. Jak vypadal za mlada, nevím, na všech známých fotografiích je totiž vidět starší muž s plnovousem a hučkou na hlavě, který by se dobře vyjímal v hospodě nižší cenové skupiny či v partě bezdomovců na lavičkách u nádraží.

Svérázného umělce pamětníci potkávali na Nových zámeckých schodech, když kráčel s hůlkou do svého ateliéru, byl národní celebritou.

Přestože se malíř postupně zapojil do několika uměleckých sdružení (1910 s Josefem Váchalem založil Sursum (Vzhůru), na doporučení Bohumila Kubišty se stal členem Spolku výtvarných umělců Mánes a s Josefem Čapkem, Václavem Špálou a Rudolfem Kremličkou stál u zrodu skupiny Tvrdošíjní), jeho díla jsou snadno poznatelná a ovlivnění symbolismem, kubismem a dalšími směry v raném období je u něj nevýrazné.

Osobitým stylem má nejblíže k poetismu a magickému realismu (označení bylo poprvé použito pro literární díla, v nichž se prolíná realita s iluzivními prvky). Zrzavý svými ilustracemi také doprovodil významná díla našich básníků - Kytici Karla Jaromíra Erbena a Máj Karla Hynka Máchy a oblíbil si i Julia Zeyera.

Nejznámějším Zrzavého dílem je Kleopatra. Malíř vytvořil několik verzí, které mnohokrát upravoval. Vyjadřuje to také datování 1942-1957 u obrazu Kleopatra II z Národní galerie v Praze.

Obraz má jednoduchou kompozici, pyramidy symbolizují antiku, váza bohatství, červená barva vitalitu a vášeň a zelené Zrzavý přisuzuje význam tragického osudu a smrti.

V Zrzavého dílech se objevují i biblické motivy, příkladem je Kázání na hoře, kde Ježíš pronesl poselství k lidu.

Veselé poutnice završují výběr z obrazů NG v Praze.

Další jsou z výstavy v Museu Kampa, představující díla ze soukromých sbírek, nejvíce z Galerie Kodl, Collett Prague/Munich, Galerie Zdeněk Sklenář a Nadačního fondu 8smička (v dalším budou uváděny ve zkratkách GK, CP/M, GZS, Nf8), ale i sbírek anonymních vlastníků.

Nejstarší obraz je Ostrov blažených z r. 1909, který autor namaloval v 19 letech.

Dva rané obrazy z r. 1918 (CP/M), nazvané Krajina a Zasněná, ještě prozrazují vliv expresionismu Edvarda Muncha, kterého ale Zrzavý znal jen z reprodukcí v časopise. A řadit sem lze i obraz Princezna s drakem (označovaný také jako Sedící dívka v březovém háji, 1920, CP/M).

Malíř obdivoval středověké umění, ruské ikony, měl rád loutkové divadlo a z toho podle historiků umění pramení minimalistická stylizace postav v jeho obrazech, jako je tomu u Kleopatry II a v následujícím obraze Adam a Eva ((1914, Nf8).

Delší dobu strávil ve Francii a Itálii. V Paříži se r. 1934 seznámil s Giorgiem de Chiricem, ten však už v té době dávno opustil svou oceňovanou metafyzickou malbu a přešel ke klasickému stylu.
Surrealismus na Zrzavého díle se vůbec nepodepsal, i když jeden z jeho obrazů se jmenuje Fantastická krajina (1913, GK). Tento barvami hýřící obraz byl vybrán i na plakát a desky výpravného katalogu výstavy.

Zrzavý z pobytu v Paříži příliš nevytěžil, složil však hold velkým malířům, namaloval kopii Leonardova Sv. Jana Křtitele z Louvru (1923) a Hlavu dle El Greca (1933, GC/M).

Mnohem více ho oslovil přímořský pobyt v Bretani. Odtud jsou obrazy Bretaňské pobřeží (1932, GZS), Motiv z Bretaně (1930, CP/M), Studna v Locronanu (1938, CP/M) a Stoh v Locronanu (1935, GK).

Neméně tak na něho zapůsobila honosnost paláců v Benátkách, které vystihl v základních geometrických liniích. První dva z r. 1928 a 1934 (GK) se bez bližšího určení jmenují Benátky, další jsou San Marco v noci (1930, GK) a Rio San Gregorio (1930, GK).

Obrazy Via Appia znázorňují silnici spojující Řím s pobřežím.

Inspiraci však samozřejmě nacházel i doma. Jedouchov (1972, GK) je malá obec na Havlíčkobrodsku.

Ve figurálních obrazech mnohdy není zřejmé, zda znázorňují muže či ženu. Sem patří Hlava Krista (1936-38, CP/M).

Výraznou částí Zrzavého tvorby jsou i kresby.

Zrzavého dílo bylo během okupace označeno za zvrhlé a bylo mu zakázáno vystavovat. I když socialistický realismus v poválečném období byl jeho stylu také na hony vzdálen, malíři se i tak dostalo všeobecného uznání a v r. 1965 společně s Janem Werichem dostal titul národního umělce.

Dnes se jeho obrazy na aukcích prodávají za milionové ceny a na výstavě je k vidění i Hornatá krajina (1912), za kterou kupec před několika roky zaplatil více než 12 milionů.