Jezero Loch Ness a tajemná příšera z dávných věků

Jezero Loch Ness leží na severu Skotska v malebném hornatém kraji a magnetem je i zřícenina středověkého hradu Urquhart ze 13. století na jeho břehu.

Rozlohou 56 km čtverečních je ve Skotsku druhým největším, na délku má 36 km a největší šířka je 2,7 km. Množstvím vody, které zadržuje, je však největší, protože je velmi hluboké, průměrná hloubka je 132 m, největší 227 m a dno pod nánosy bahna je v hloubce víc než 300 m.

Prvořadým turistickým cílem se Loch Ness stalo ale hlavně zásluhou svědectví lidí, kteří v jezeře zahlédli tělo prehistorického ještěra značných rozměrů. Těch už podle informací v muzeu Loch Ness Visitor Centre evidují více než 3 tisíce a další stále přibývají. Podle zlých jazyků se v záznamech vyskytují hlavně majitelé penziónů a hotelů v okolí jezera, kteří se tak snaží přilákat turisty do odlehlých končin (z Londýna vzdálených asi 1000 km). V každém případě se to daří, v rámci Skotska se tam nevydat je totéž jako v Paříži nechat bez povšimnutí Eiffelovku nebo Louvre.

První zmínka je ze 6. století. Podle legendy ji jeden mnich nejen viděl, ale dokonce se s ní utkal jako s pohádkovým drakem, aby zachránil svého druha. Protože není pravděpodobné, aby obluda mohla mít 1500 let, údajně jde o potomky Nessie a v jezeře žije celá kolonie těchto ještěrů, kteří se skrývají v hlubinách v neprostupné tmě.

Hlavním důkazem přítomnosti ještěra (či ještěrů) v jezeře měla být známá fotografie z r. 1934, pořízená váženým londýnským chirurgem Robertem Wilsonem, jenže později se ukázalo, že se stal obětí mystifikace a ve skutečnosti vyfotografoval maketu krku a hlavy ještěra, připevněnou na dětskou ponorku.

Proto asi také mají ponorku v turistickém centru u jezera, na potápění do stametrových hloubek totiž moc nevypadá, spíš jako kdyby vypadla z animovaného filmu Yellow Submarine od Beatles.

Falešnou Nessie se svým synem nastražil lovec Marmaduke Wetherell, jehož odlitek stopy obrovského zvířete, jímž měla být Nessie, byl odhalen jako podvod a místo slávy mu přinesl posměch v novinách. Wetherell se chtěl pomstít novinářům z Daily Mail a zesměšnit je, jak skočili na špek, ale své tajemství si nakonec vzal do hrobu a pravdu prozradil až o 40 let později jeho syn.

Věrohodným dokladem se zdála i fotografie z novější doby, ukazující hřbet velkého zvířete. Její tvůrce George Edwards, který provozuje na jezeře výletní loď, si však z veřejnosti jen vystřelil a hřbet vytvořil ze skla z uhlíkových vláken.

Jezero zkoumali i seriózní vědci, např. Japonci v 80. letech, ale ani pečlivé "pročesávání" hlubin sonary a filmování z ponorek nepřineslo nic víc než nejasné záběry snad i pohybujícího se živočicha značné velikosti, ale mohla to také být hejna ryb, kmeny potopených stromů či optické klamy.

Po vodní ploše křižují výletní lodi a plachetnice a výletníci doufají, že budou mít větší štěstí.

Když to však nevyjde, mohou si alespoň prohlédnout věrnou napodobeninu plesiosaura, druhohorního ještěra, který dorůstal 20 m a kdo ví, zda tu ještě není s námi i dnes.

Bez namočení prstů v jezeře nikdo neodejde, ale nedoporučuje se plavat dále od břehu, protože co kdyby jeden z ukrytých ještěrů měl zrovna hlad.