Slavkovský les (1) - Loket, Svatošské skály, Horní Slavkov a Krásno s rozhlednou

Území Slavkovského lesa si po 2. světové válce a odsunu německého obyvatelstva jako výcvikový prostor vyhlédla armáda a i když ten už byl dávno zrušen a vojenské stavby zde neuvidíme, jako kdyby civilistům nevstřícné poměry přetrvávaly dodnes. Místo Kladská, kde jsme měli zajištěno ubytování v Loveckém zámečku, není pokryto signálem mého mobilního operátora, a jak jsem slyšel, nejen jeho, nebyla tak dostupná ani mobilní data a internet, heslo k WiFi na recepci odmítli sdělit, protože by se prý systém mohl stát neprůchodným a z registrační pokladny by neodcházely zprávy do EET.

Slavkovský les je částí Karlovarské vrchoviny, jeho nejvyšším vrchem je Lesný s pouhými 983 m n. m., a turistické trasy proto nevyžadují překonávání velkých výškových rozdílů. Kraj je však pěkný a najdeme zde hrad, zámek, lázně, vodní plochy i pozoruhodné skalní útvary.

Jako výchozí místo jednoho z výletů jsme vybrali městečko Loket s impozantním středověkým hradem z 12. století, tyčícím se nad řekou Ohře.

Záběr hradu z odstupu z přední strany byl bohužel proti Slunci, lépe tak vyšel od vstupní brány a zezadu.

Hezká je i samotná obec Loket, Ohře obtáčí celé centrum podobně jako Vltava Český Krumlov.

Mají zde i sochu Johanna Wolfganga Goetheho (1749-1832), který na sklonku života navštěvoval západočeská lázeňská města a dokonce zde v kmetském věku ještě zahořel citem k mladičké Ulrice von Levetzow.

Stezka kolem řeky je rájem cyklistů a řeka vodáků, kteří hojně využívají kemp vzdálený jen 1 km od centra Lokte.

Dalších 5 km odtud je přírodní div - Svatošské skály.

Žulové útvary, vysoké až 50 m, podle pověsti představují zkamenělý svatební průvod. Místo inspirovalo umělce z doby romantismu (včetně Goetha) a pověst se objevila také v pohádce bratří Grimmů. Názvy skal jsou patrné z výřezu informační tabule.

Most přes Ohři se při přecházení houpe a nemělo by na něj v jednu chvíli vstoupit více než 6 osob.

Z výletní restaurace naproti skalám je možné pozorovat odvážné výstupy horolezců.

Od Svatošských skal stoupáme k hájence Bor (560 m n. m.), znamená to překonat převýšení 180 m na 1,5 km cesty.

Střídavě po 6,5 km lesních pěšin, luk, štěrku a v závěru i asfaltové cestě se dostaneme do Horního Slavkova (558 m n.m.).

Město kdysi (zvláště v 16. století) bylo významné těžbou cínu a stříbra a ve 20. století také těžbou uranu, to vše je však již minulostí. Připomínají ji ještě zavalené doly v okolí.

Jiným odkazem na dávné časy je rekonstruované kruhové popraviště na Šibeničním vrchu.

Současná je ale motokrosová dráha.

Nejvýznamnější památkou Horního Slavkova je gotický kostel sv. Jiří ze 14. století. Bohužel je v značně zanedbaném stavu, údajně je v rekonstrukci, ale ta zřejmě ještě pořádně nezačala.

4,5 km odtud (částečně po silnici) je obec Krásno (688 m n. m.). Z televizního pořadu Manéž Bolka Polívky si pamatuji, jak mezi sponzory zmiňoval Masný průmysl Krásno. Jenže "Polívkovo" Krásno je na Moravě a leží nad Bečvou.

Na kašně mají pěknou čarodějnici na koštěti.

I v Krásně upoutá hlavně kostel, a sice římsko-katolický kostel sv. Kateřiny, pocházející ze 14. století a původně gotický, několikrát ale přestavěný, nejvýrazněji po požáru v 19. století, kdy dostal novorománskou podobu.

V závěru trasy nemůžeme opomenout rozhlednu na Krásenském vrchu (777 m n. m.), která v r. 2011 v anketě internetového serveru iDNES byla vyhodnocena jako nejkrásnější rozhledna České republiky. Byla postavena v 30. letech a je celá z kamene. Od kostela v Krásně je vzdálena asi 1 km.

Z odstupu vypadá nenápadně, ztrácí se v lesíku, ale když vystoupáme na horní terasu ve výšce 25 m, otevře se kruhový výhled, mimo jiné na Krušné hory.

Do Krásna pak sejdeme druhou možnou cestou, kde počkáme na autobus. Celková délka trasy byla 20,5 km.