31. ledna 2019

Lackenhof am Ötscher - skiareál pro rodiny i náročnější

Při našich výletech za lyžováním se většinou snažíme nacházet nové destinace (výjimkou byly Dolomity, kde jsme byli 5krát) a tentokrát jsme potřetí zvolili Rakousko (předtím oblast Lungau a Stuhleck), které je z Brna nejdostupnější.

Ubytování jsme měli v Gamingu a předpokládali jsme, že budeme dojíždět do asi 35 km vzdáleného střediska Hochkar. Jenže závěrečný 10km silniční úsek k lanovkám vede serpentinami, kde podle informace provozovatelky našeho penzionu by při neustávajícím sněžení bylo vhodné mít řetězy. Ty jsme však nechali doma a při představě neovladatelného skluzu do rokle jsme raději vzali zavděk skiareálem Lackenhof pod vrchem Ötscher, který navíc byl ve zhruba poloviční vzdálenosti.

Areál patří k menším, stejně jako Hochkar nabízí 19 km sjezdovek: modré (lehké) mají celkovou délku 6 km, červené (středně těžké) 9 km a černé (těžké) 4 km. Proti 550 km na Sella Rondě v Dolomitech, 150 km v Lungau i 88 km ve francouzském Les Orres, kde jsme byli loni, je to mnohem méně, ale na lyžování jsme měli jen 3 dny a počasí příliš nepřálo, nehledě na to, že v rozlehlých areálech jsme také sjížděli jen omezenou část.



Jak je z mapy areálu vidět, rozkládá se pod dvěma vrchy, vyšší Ötscher (nebo také Grosser Ötscher) zcela vlevo má nadmořskou výšku 1893 m a je také oblíbeným cílem turistů v letní sezóně, horní stanice lanovky je však v nižší poloze 1436 m n. m., nižší a přístupnější Kleiner Ötscher má 1560 m n. m., i když i zde přímo na vrchol lanovka nejede, ale jen do výše 1414 m n. m.

Pro lyžaře, jejichž cílem není se měřit s borci ze Světového poháru, je jasnou volbou Kleiner Ötscher. Z Lackenhofu (812) se vyvezeme čtyřsedačkovou lanovkou na stanici Eibenkogl (1000) a dolů se dostaneme po modré sjezdovce Eibenkoglpiste č. 8 s délkou 1050 m.




Z místa Eibenkogl můžeme však čtyřsedačkovou lanovkou Ötscherbahn vyjet pod vrchol Kleiner Ötscher a sjíždět pak 2930 m dlouhou modrou trasou Familienabfahrt s číslem 7. Ta po volnějším začátku (avšak v užším koridoru) změní profil na prudší sklon, než má sjezdovka 8.




Ve spodní části pak přechází v dlouhý traverz, který zvládne i ten, kdo by stál na lyžích poprvé.



Zdatní lyžaři samozřejmě oklikovou "rodinnou" sjezdovkou 7 pohrdnou a pustí se přímo dolů po strmé černé sjezdovce Kleine Ötscherpiste č. 5 (příznačně také nazývané italským slovem "direttissima"). Sjel jsem ji jednou, protože je však dost široká, dalo se i na ní jezdit v obloucích. Je na dalším snímku a vlevo je patrný oblý vrchol Kleiner Ötscher.



První den jsme se drželi jen na straně Malého Ötscheru.



Bylo však zataženo a nebylo vidět na protější kopce.

Celý druhý den sněžilo a viditelnost se postupně snížila na pár kroků. Lyžovat v závějích čerstvého sněhu bylo utrpení a po polední přestávce jsme další snažení vzdali, i když v horských chatách v Lackenhofu a vedle stanice Eibenkogl bylo příjemně.




Baterie sněžných děl v uplynulém týdnu byla evidentně k nepotřebě a sama se pod sněhem ztrácela.



A jak už to bývá, v den, kdy máme odjíždět, je počasí nejhezčí. Změnili jsme proto plán navštívit nějaké památky a/nebo skončit v termálních lázních a ještě jednou jsme se vydali lyžovat.
A konečně také mělo smysl se přesunout do levé části areálu pod Velký Ötscher na červené sjezdovky (a za lepšími výhledy). Dalo se totiž předpokládat, že správa areálu rolbami povrch sjezdovek srovná. Množství čerstvého sněhu se ale nezměnilo v pevný podklad a postupem doby jízdami lyžařů a snowboardistů se znovu vytvořily muldy a lyžování nebylo tak jednoduché a zřejmě i z toho důvodu úzká černá sjezdovka Grosse Ötscherpiste č. 1, vedoucí podél lanovky vpravo, byla zavřená.



Dostat se pod Grosser Ötscher znamená stejně jako předtím vyjet lanovkou z Lackenhofu na stanici Eibenkogl, pak sjet po modré trase Fuchswald č. 6 ke stanici dvousedačkové lanovky (Grosser) Ötscher (847 m n. m.) a s ní vyjet na nejvyšší, lanovkou dostupný bod ve výšce 1436 m n. m.





Červená sjezdovka Riffelabfahrt č. 2 z vrcholu je v úvodu nepříjemně úzká, že se na ni napříč otočené lyže nevejdou, naštěstí tato část je krátká. Našli se i tací, kteří na vrchol na lyžích stoupali.





Další část měla po straně sráz, a když se dostala do bezpečnějšího terénu, byla pro změnu velmi nerovná.





V závěru připomíná buben skokanského můstku.



Z sjezdovky 2 se však naskýtají nejhezčí výhledy na okolní vrcholy.





Po dosažení spodní stanice (Grosser) Ötscher se kotvou vyvezeme do horního bodu sjezdovky Distelpiste č. 4, která ale veřejnosti není přístupná, je vyhrazena pro slalomáře a jejich soutěže, pořádané lyžařskou federací FIS.



Využijeme proto část modrých tras 6 a 8 a sjedeme na stanici Eibenkogl.



Až se lyžování na všech trasách nasytíme, sjedeme naposled do Lackenhofu a vydáme se k autu.



A Grosser Ötscher, dolnorakouskou Fujijamu, snad někdy zdoláme i po svých na turistickém výletu.


13 komentářů:

  1. Miloši, je to krásný pohled na tu krajinu. Lze jen závidět tu možnost lyžování. To mi bylo -prý ze zdravotních důvodů- odepřeno. Takže hory jen občas navštívit, pokoukat případně, jinak se musím spokojit přenesenými zážitky. Ty je umíš krásně podat.Díky.

    OdpovědětVymazat
  2. tak tohle jde všechno mimo mě. Hory jo, ale od té doby kdy sleze sníh do doby než napadne možná kdybych se v mládí naučila lyžovat a hlavně měla s kým jezdit (rodiče na tohle nebyli ani náhodou) asi bych dneska taky patřila k lyžařským šílencům....

    OdpovědětVymazat
  3. Pěkné fotky zasněžené krajiny, Připomnělo mne to lyžařský výcvik na střední škole v Krkonoších a cesty v a Šumavu.... Bohužel jsem se pořádně jezdit na lyžích nenaucil

    OdpovědětVymazat
  4. Lyžovaní jako vždy čistí občanům hlavu - i když je jinak zcela čistá!

    OdpovědětVymazat
  5. Chudák sněhostřelecká baterie

    OdpovědětVymazat
  6. Pěkné prostředí, které dokážu ocenit i jako zarputilý nelyžař .

    OdpovědětVymazat
  7. [1]: Díky, Růžo.
    Na řadu míst je možné se dostat lanovkou, u náš třeba na Sněžku, v Beskydech na Pustevny, …, tady alespoň se přiblížit k vrcholu (a v létě na něj pak dojít).[2]: My (s chotí) jsme začali pozdě, víc až se syny, protože když prošli lyžařskými kurzy a měli zájem lyžovat, bylo nám hloupé se na ně jen dívat.
    Ale přišli jsme tomu na chuť právě kvůli přírodě.[3]: Na střední škole jsem k lyžím také poprvé přišel. Kupodivu jsem po několika cvičných jízdách byl zařazen do 1. skupiny lepších. Ale když po mnoha letech jsme jeli do Nižné na Slovensku, kde byla příšerná, ledovatá a boulovatá sjezdovka, pocit mistra světa mě rychle přešel .

    OdpovědětVymazat
  8. [4]:Pročistí úplně dočista :).
    Jediné minus bylo dlouhá cesta od auta ke svahu. Byli jsme tam od čtvrtka do neděle a v neděli jsme si říkali, že pobožní Rakušáci budou v kostele a pak nic nedělat, jak se na věřící sluší, ale byla tam takový řetěz aut, že jsme šlapali nejméně 3/4 km.[5]: Ani si nefoukla :).[6]: Petře, však také v jednom článku (odkaz jsem doplnil na konec) je Ötscher označen jako dolnorakouská Fujijama.

    OdpovědětVymazat
  9. Prohlédla jsem si nádherné hory, i když z počátku bez sluníčka. To se nakonec přeci jen ukázalo.
    V mládí jsem lyžovala, ale maximálně v Krkonoších, nebo u nás na Jedlové. O tom, že bychom mohli někdy vycestovat a vidět Alpské velikány na vlastní oči, se nám ani nezdálo. Pak jsem začala jezdit už jen na běžkách a kopce a kopečky se staly minulostí.

    OdpovědětVymazat
  10. Jako vždy jen obdivně vzdychnu.
    Nejen nad vašim sportovním umem, ale hlavně nad tvou krásnou reportáží. Děkuji za ni.

    OdpovědětVymazat
  11. Pěkný kopeček, krásné výhledy, i počasí přálo.
    Alespoň v tom nebylo tolik rizika jako to lezení po kamení po provazových žebříkách.

    OdpovědětVymazat
  12. Vypadá to dobře. Taky bych si rád zalyžoval někde za hranicemi...

    OdpovědětVymazat
  13. [9]: Reaguju až po roce, ale i tak příhodně, protože je tu další lyžařská sezóna a i letos si ji nenecháme ujít.[10]: Sportovní um je pouze rekreační a ne závodní, alespoň ale máme čas si také prohlédnout okolí.[11]: Ano, akorát se mně zdá, že na lyžích hrozí větší nebezpečí než na žebříku, jak dopadl třeba Michael Schumacher.[12]: Můžu jen doporučit, my máme nejvíce zkušeností s Itálií a Rakouskem, jednou jsme byli ve Francii, ale jakmile tam vyjedeš, už u toho asi zůstaneš, protože proti našim areálům je to úplně jiný svět, velký výběr sjezdovek všech typů, nestojí se taková doba ve frontách, je tam vzhledem k vyšším polohám zaručeně dost sněhu a výhledy jsou také atraktivnější.

    OdpovědětVymazat

Aktuální článek

Anton Pavlovič Čechov - <i>Racek</i> v Mahenově divadle

Z nejznámějších dokončených divadelních her A. P. Čechova (1860-1904) po Višňovém sadu (1904), Strýčku Váňovi (1899) a Třech sestrách (19...

10 nejčtenějších článků (od 23. 4. 2020)