Zhroucení části železobetonového Morandiho mostu v Janově v srpnu 2018 patří k nejtragičtějším událostem posledních let způsobených zanedbáním dozoru a selháním techniky, vyžádalo si 43 obětí, velké materiální škody a obyvatelé z domů pod ještě stojící částí mostu se museli vystěhovat. Netrvalo však dlouho a byla vypsána soutěž na stavbu nového mostu.
Z přihlášených návrhů byl vybrán projekt Renza Piana (1937), laureáta Pritzkerovy ceny (nejprestižnějšího ocenění, které architekt může získat) z r. 1998 (mimo jiné) za halu letiště Kansai v Osace. A i když se soutěže zúčastnil další slavný architekt Santiago Calatrava (v článku o Malmö je zmíněno jeho Turning Torso), jinak to snad ani dopadnout nemohlo, protože Piano je navíc janovským rodákem.
Nás, zvyklé na šnečí tempo stavebních prací, udiví, že most s rozpětím 1100 m má být postaven do konce r. 2019, tedy za necelý rok, a to ještě nejdříve musí být zbouráno torzo starého mostu.
U několika již realizovaných děl věhlasného architekta se zastavím blíže (a mohlo jich být více, kdybych je cíleně vyhledával).
Prosadit moderní architekturu v metropolích s dlouhou historií je velmi obtížné, bouří se památkáři a brzdí ji konzervativní politici (a panovníci) a často i místní obyvatelé. Zajímavé ale je, že v Paříži se do podpory výstavby avantgardních budov v sousedství historických památek aktivně zapojili i francouzští prezidenti Georges Pompidou a Francois Mitterand. Druhý má na svědomí skleněnou pyramidu, kterou se vstupuje do rozlehlého suterénu k pokladnám světoznámého muzea Louvre, a s prvním je spojeno Centre Georges Pompidou (nebo také Pompidou Centre). Otevřeno bylo ale až po skončení jeho mandátu v r. 1977 a zrekonstruováno v r. 2000. Stavba je společným dílem Renza Piana a britského architekta Richarda Rogerse (1933).
Působí industriálním dojmem, jako kdybychom se dívali do střev technologických rozvodů budovy, v jednom průvodci je dokonce přirovnávána k ropné rafinerii. Rozvody jsou barevně zvýrazněny, jako tomu bývá např. u potrubí přivádějícího plyn.
Ve venkovních "rourách" však neproudí ropa, plyn ani voda, ale slouží jako chodby a jsou v nich i pohyblivé schody.
Centrum v horních patrech hostí sbírky umění 20. století (zejména malířství). V sálech se fotografovat nedalo, v předsálí byl Chagallův Dvojportrét se sklenkou vína (je zařazen do článku Marc Chagall - ve stavu beztíže) a několik moderních soch.
Protože však odtud řada děl byla zapůjčena na výstavu Františka Kupky ve Valdštejnské jízdárně v Praze, na doplnění článku František Kupka - otec abstraktního malířství několik vyberu. Z období těsně předcházejícímu Kupkově přerodu k abstraktní tvorbě jsou Modrá stužka, Děvčátko s míčem, Voda (koupající se), Žlutá škála, Pasák a Plochy podle barev (Žena v trojúhelnících).
Abstrakci zastupují obrazy Tvar oranžové, Tvar rumělky, Víření, Čáry, plochy, prostor III, Soumrak a světlo (Gotické kontrasty), Synkopovaná sklenice piva I (Staccato I) a Intimní událost.
Richard Rogers r. 1986 v obdobném duchu jako Pompidou Centre realizoval budovu pojišťovny Lloyd's v Londýně (Lloyd's Building), narazil však na tvrdou kritiku prince Charlese, který se vyjádřil (volně řečeno) v tom smyslu, že něčím tak ohavným nebyly ani ruiny po bombardování Londýna německým Luftwaffe v 2. světové válce ("You have to give this much to the Luftwaffe," he remarked at the time. "When it knocked down our buildings, it didn't replace them with anything more offensive than rubble.")
Obslužné části budovy (schodiště, skleněné výtahy, kabeláž) jsou opět umístěny z vnějšku, aby se maximalizoval vnitřní prostor.
Rogers nakonec do značné míry za tuto budovu také dostal Pritzkerovu cenu, ale až v r. 2007, tj. více než 20 let po jejím dokončení. Princi Charlesovi z toho asi musela hrozit mrtvice, protože ji má na seznamu "deseti obludných hnisavých ložisek" (10 monstrous carbuncles) pod číslem 10.
Pozoruhodné je ještě další Rodgersovo dílo v Londýně - Millennium Dome - z doby přechodu do nového tisíciletí, jak i jeho název napovídá. Stojí poměrně daleko od centra a mám jen fotky zoomem, přímo u něj jsem nebyl. Zdálky připomíná obrovskou jitrnici propíchnutou spoustou špejlí, ve skutečnosti má ale kruhový půdorys. Problém je však s jeho využitím, občasné výstavy velký prostor s průměrem 365 m a výškou středu 50 m neuživí. Během londýnské olympiády v r. 2012 byl využíván k soutěžím v gymnastice a basketbalu.
Ale co by to bylo za architekta, kdyby nenavrhl nějaký mrakodrap? A nejlépe rovnou ten nejvyšší.
Když v Londýně r. 2012 slavnostně otevřeli Pianův mrakodrap The Shard (Střep), byl v tu dobu nejvyšší budovou v Evropě. Ale jen krátce, v moderní části Moskvy v následujících letech vyrostly hned tři vyšší a loni převzal primát Petrohrad se 462m mrakodrapem Lachta Center.
Vlevo od špičatého The Shard stojí oválná budova nové radnice (City Hall) z r. 2002 od Normana Fostera.
Piana inspirovaly špičky kostelů na obrazu Londýna od italského malíře Canaletta, vystupující z tehdy ještě "plochého" panoramatu města. Stavba ale opět vzbudila nelibost prince Charlese, ještě před jejím dokončením prohlásil: "Ve finančním centru Londýna už máme obří okurku (narážel na Fosterovu The Gherkin), teď to vypadá, že budeme mít také ohromnou slánku." ("We already have a giant gherkin in the City, now it looks as if we are going to have an enormous salt cellar as well.")
A "slánka" je (zatím ještě) odevšud viditelná.
V New Yorku od Piana mají mrakodrap The New York Times Building (někdy je v názvu místo Building uváděno Tower, stavěl se v letech 2004-2007) a jeho kolega Rodgers se podílel na návrhu budovy 3 World Trade Center na místě zničených "dvojčat" WTC. The New York Times Building zespodu ve spleti jiných výškových budov nijak nevyniká, ale při pohledu z horní terasy na Empire State Building je patrné, že je nejvyšší alespoň v lokálním měřítku, na následujícím snímku je mírně vlevo od středu. Střechu má ve výšce 228 m, opláštění jej zvyšuje o 28 m a špička antény je v 319 m.
Renzo Piano a Richard Rogers spojili svůj um i v 90. letech po sjednocení Německa při rekonstrukci Postupimského náměstí (Potsdamer Platz) v Berlíně. Společně s nimi se na ní podíleli ještě Georgio Grassi, Arata Isozaki a Rafael Moneo.
Vznikl komplex moderních budov s kancelářemi společností Daimler Benz, Asean Brown Boveri (ABB), Sony, .... , s nákupním centrem, bary a restauracemi, hotely, kinosály (Cinemax pojme 3500 diváků) a je zde i koncertní síň a kasino (největší v Německu).
A nakonec dvě Pianova díla z Holandska.
Zcela atypickým je Nemo Science Centre (1997) v Amsterdamu, nedaleko hlavního nádraží. Vědecké centrum má podobu velké lodi (snad by s ní Jules Verne a kapitán Nemo byli spokojeni) a uvnitř se nachází 5 podlaží, kde je možné svět vědy a techniky poznávat zábavnou formou. Je proto přitažlivé i pro děti.
Z "paluby" je pěkný výhled do okolí.
96 m vysoká budova KPN Telecom Tower (2000) v sousedství Erasmova mostu v Rotterdamu je sídlem telekomunikační společnosti. Její nakloněná stěna je podepřená ocelovým sloupem.
Celá stěna je vybavena diodovými svítidly a večer se rozzáří jako obrovský reklamní poutač.
Tak to je opravdu jiná liga, postavit takový most za rok, to u nás opravdu nehrozí .Ta nakloněná stěna na posledním obrázku nepůsobí moc příjemně...
OdpovědětVymazatMiloš, takto hne´d po ráne som si na -Tvojom texte vyslovene pochutnal, schňamstol. Si Ty "Kunsthistorik" najlepšieho razenia, najvyššej klasy, už len preto, ak pre nič iné, že šíriš osvetu medzi ľudom pospolitým, aký som napríklad ja! Za to by si mal mať tiež Pritzkeho...BTW som o chlp chodil s Calatrava do školy, ale pozná ho len moja dcéra osobne, ja nie...
OdpovědětVymazat[1]:
OdpovědětVymazatKdyž za císaře pána nahrazovali řetezový most v Praze přes Vltavu, taky to šlo rychle...
-------------------------------------
Na tom návrhu se mi líbí ty tubusy pro pěší. Alespoň tam nebudou chodit sebevrazi jako v Praze na Nuselák.
Vidíš, o tom že už je vypsaný a schválený projekt na ten most o tom se už u nás moc nemluví, rozhodně to není takovej krvák jako mluvit o těch mrtvých . A pak, ta ostuda s tím že u nás se není schopný uzavřít rok případ spadlé Trojské lávky, natož vymyslet novou!Za rok budou mít novej most jak hrom a my se ještě za bůhvíkolik let teprve dozvíme kdo může za to že spadla .... všechno jsou to krásné ukázky moderní městské architektury...
OdpovědětVymazatPěkně fotky... Jinak je to docela problém zařadit moderní architekturu do staré zástavby... Na Mělníku budova okresního úřadu na náměstí ve třicátých letech nezapadá, i když se snažili má také podloubí apod... Ale stejně je tak trochu jako pěst na oko. M
OdpovědětVymazatMilý Miloši,já jako barbar přiznávám, že mně se na těch stavbách nejvíc líbí ty kvetoucí stromy před nimi.
OdpovědětVymazatNo, u nás do roku nestihli postavit 20 metrů dlouhý most. Máte moc hezké fotky, ale když vidím prosklený výtah venku... Brrr, nikdo by mě do něj nedostal!
OdpovědětVymazatMusím se poklonit, tahle reportáž ze světa mne hodně bavila, já ráda kov a sklo, hodně skla.
OdpovědětVymazatNyní už mám ucelený pohled a budu moci machrovat, že vím.
Tvoje věta o stavu stavebního počinu v naší republice byla na místě, což je v kontextu italského životního stylu alarmující. Víceméně to začíná úřadem, který má čas a pak končí muži činu na stavbě.
[1]: Nevím, zda si to pamatuju správně, ale u nás prý vyřídit stavební povolení trvá v průměru 7 roků. A staví se deset .[2]: Kunsthistorik, byť v uvozovkách, to polechtá ego .
OdpovědětVymazatKingu, ty máš ale známosti, vzpomínám z dřívějška Hundertwassera, měl bys napsat životopisnou knihu.[3]: Císař nevypisoval výběrové řízení, rozhodl a bylo :).[4]: No, právě, pořád budou zkoumat, kdo to zavinil, resp. co bylo příčinou, a stejné nic nevymyslí a mezitím se už mohlo stavět.
[5]: V tomto mě nejvíc udivuje Londýn, tam se staví o překot a zdá se, že i bez jakékoliv urbanistické koncepce a ultrakonzervativní princ Charles se může zbláznit.[6]: Jen ta květena barevně nic moc.[7]: Prosklený výtah ani tolik nevadí, mnohem horší je prosklená podlaha. Tu mají na lávce mezi věžemi Tower Bridge a v Šanghaji na nejvyšším patře mrakodrapu Shanghai World Financial Center a pod ní je 474 m hloubky.[8]: Ty teď poznáváš stavební peripetie na vlastní kůži. U nás je to docela děs, na všechno je třeba povolení, např. i na výměnu oken, na pokácení stromu na vlastní zahradě, ...
OdpovědětVymazatMy třeba máme na zahrádce u letního sídla přerostlý smrk. Sami ho pokácet nemůžeme, nabídli jsme ho magistrátu jako vánoční strom na náměstí, ale nikdo se pak neozval a jednou to dopadne tak, že nám spadne na střechu a ještě přitom strhne elektrické dráty, které jsou tam vedeny na sloupech.
Ta sklenice piva a intimní událost jsou jako živé! [7]: To mi připomnělo prosklený můstek vysoko v čínských horách, který zdánlivě praská lidem přímo pod nohama:
OdpovědětVymazathttps://www.lidovky.cz/video/video-proskleny-mustek-vysoko-v-cinskych-horach-praska-lidem-primo-pod-nohama.A171018_110443_ln-video_jbs
[10]: K mé stavbě se nyní vyjadřuje ze zákona celkem 14 institucí, včetně ústeckého muzea. Tato skutečnost mne položila na lopatky, ale už mne znáš, doba, kdy jsem na nich ležela trvala pár vteřin.
OdpovědětVymazatMěla jsem u chaty nádherný stříbrný smrk, který narostl dva metry v její blízkosti.
Pokud by spadl, rozmlátil by mojí chatu, ale i sousedovu, nehovořím ani o kořenech, co vytvořily za paseku na mém pozemku včetně narušené žumpy.
Půl roku mi trvalo než jsem dostala povolení na jeden strom !
Úřednice z magistrátu byla na mém pozemku celkem třikrát a vždy podotkla, že mohu být ráda, že se k řízení nepřidalo nějaké ekologické sdružení, to by pokácení trvalo i několik let. Povolení jsem dostala, ale dva dny po termínu, když se smí kácet, žádný slušný horolezec s licencí si tohle nevezme na triko.
V kontextu těchto vět jsem nikdy nepochopila, jak pokácí celou alej stoletých stromů a bez povolení. Zajímavé, že ?? Když já čekala na jeden strom pomalu dva roky.
Mně se to nelíbí, já mám radši starou architektůru.
OdpovědětVymazatCentre Georges Pompidou je moje oblíbená stavba a stejně tak jsem při svých dvou návštěvách poctivě prolezl i moc zajímavé letiště Kansai na umělém ostrově u Ósaky. Moderní architekturu mám moc rád, bohužel té opravdu zajímavé a zároveň i kvalitní se v Praze zas tak moc nevidí.
OdpovědětVymazatJe to určitě zajímavé, ale přiznávám, že se mi většina těch technických moderních vymožeností připomíná průmyslové stavby a hodně mrakodrapů vedle sebe je podle mne skoro horší než ty pomlouvané paneláky.Ty aspoň dostávají nové "kabátky" jsou mezi nimi stromy.O vilkách a rodinných domcích ani nemluvím. Díky ale za výlet o jiných měst.
OdpovědětVymazatJsou to hodně zvláštní stavby a na některé bych si asi zvykala dlouho :). Ale všechny jsou hodně zajímavé :).
OdpovědětVymazat