Norman Foster - skleněná architektura

Historická města nás uchvacují skvostnými katedrálami, královskými paláci, hrady, zámky, pevnostmi, kláštery, …, a všem je společné, že jde o mohutné kamenné stavby. S vývojem technologií však kámen byl vytlačen, cihly u větších staveb nahradil železobeton a dnes high-tech materiály nosných konstrukcí architektům daly do ruky nevídané možnosti navrhnout takřka libovolné zborcené plochy. Odvážné tvary moderních staveb se stávají novými taháky pro návštěvníky a z architektů se staly celebrity. Mít něco od Normana Fostera, Franka Gehryho, Zahy Hadid, Jeana Nouvela, Renza Piana, … znamená dodat městu prestiž.

Britský architekt Norman Foster (1935) patří k těm, v jejichž stavbách hraje významnou roli sklo a hliník. K novému tisíciletí pro Londýn navrhl 385 m vysoký mrakodrap London Millenium Tower, ten však nebyl realizován, protože by narušil panorama města, a Foster místo toho pak přišel s nižší (180m), ale o to avantgardnější stavbou 30 St Mary Axe (vyjadřuje její adresu), kterou si u něj zadala švýcarská zajišťovna Swiss Re (Swiss Reinsurance Company). Stavba, dokončená r. 2004 a známá i jako Swiss Re Tower, si svým kuriózním tvarem vysloužila mnoho lidových přezdívek, např. "okurka" a "borová šiška" ("pine cone"), nakládací okurka nakonec převážila a dílo se už všude prezentuje jako The Gherkin.

Okurka má zdvojený skleněný plášť, který je protkán ocelovými nosníky. Z energetického hlediska je úsporná, protože 97 % vnitřního prostoru během dne nepotřebuje umělé osvětlení.

Bohužel budova je přístupná jen zaměstnancům vlastníka a těm, kteří si předem rezervují místo v drahé restauraci v nejvyšším patře. Vynahradit si to můžeme ve videu na YouTube i s pěknými leteckými záběry.

Z ulice se špatně fotografuje, protože v těsném sousedství vyrůstají další mrakodrapy. Už dříve bylo hodně překvapivé, že konzervativní Britové připustili, aby jejich královský palác (a pevnost) s korunovačními klenoty Tower of London se ztrácel ve spleti výškových staveb, zásluhou extenzivní stavební činnosti se tomu čím dál víc blíží i nová ikona Londýna The Gherkin.

Ne každému se to však líbí, viz článek The Gherkin Is Disappearing from London's Skyline.

Zajímavostí je, že svou "okurku" má i Barcelona. Je dílem Jeana Nouvela, který ji navrhl nezávisle na Fosterovi, byla dokončena těsně po londýnské a přes podobnost vnějšího tvaru se v mnohém liší, např. použitými materiály, výškou (144 m) a tím, že v noci hraje barvami. Její původní název byl Torre Agbar (torre je španělsky věž, Agbar je zkrácení názvu barcelonských vodáren Aguas de Barcelona). Po změně majitele se změnil i její název na Torre Glòries.

Další prosklenou stavbou, kterou Foster Londýnu dal, je budova nové radnice (City Hall) z r. 2002 v levé části následujícího snímku z horní lávky Tower Bridge. Bývá označována jako "motorkářská helma" ("motorcyclist's helmet"), někdy (trochu posměšně) jako "zdeformované vajíčko" ("misshapen egg"). Uvnitř se nachází točité, 500 m dlouhé schodiště.

Právě odtud starosta Boris Johnson (dnes ministr ve vládě premiérky Theresy Mayové) vedl svůj úspěšný boj za odchod Velké Británie z Evropské unie.
Špičatý mrakodrap vpravo od radnice je dílem architekta Renza Piana, nazývá se The Shard (= Střep), má výšku 310 m, s níž r. 2012 byl nejvyšší budovou v Evropě, ale brzy jej na nižší příčky odsunul boom výstavby mrakodrapů v Moskvě.

Záběr radnice v koláži vpravo dole v průhledu přes Tower Bridge je z první návštěvy Londýna, kdy tam mrakodrap The Shard ještě nestál.

Neméně známým Fosterovým dílem je nástavba na budově někdejšího Říšského sněmu (Reichstag) v Berlíně.

Je příkladem prolnutí starého s novým, do historické budovy je vestavěna skleněná kupole s trychtýřem, pronikajícím do dolních pater. Dílo, dokončené v r. 1999, bylo výsledkem výběrového řízení na rekonstrukci budovy v r. 1991 po sjednocení země, kdy bylo rozhodnuto, že Berlín se stane sídlem německé vlády a parlamentu. Ze spirálovitě vinoucích se ochozů v kupoli (a také ze střechy) je přímo vidět do poslaneckých lavic.

Dostat se do budovy vyžaduje dlouhé čekání, resp. rezervaci předem, absolvování kontrol jak na letišti, ale vyplatí se, zvlášť působivé je večerní nasvícení.

Norman Foster má "na svědomí" také skleněnou střechu centrální části Britského muzea v Londýně (British Museum), realizovanou v r. 2000. Muzeum je přitom známé především exponáty antického umění.

Mrakodrap Torre Caja Madrid (anebo také Torre Cepsa) v pravé části následující fotografie je s výškou 250 m nejvyšší budovou Španělska. Název je podle vlastníka budovy, dostavěna byla r. 2008 a otvorem v horní části připomíná 492m "vývrtku" Shanghai World Financial Center, zmíněnou zde v jednom z prvních článků, kdy blog ještě nikdo neznal.

V jiném pohledu (v pěší vzdálenosti od stadionu Realu Madrid) je v pozadí uprostřed. Dvojice mrakodrapů v popředí se jmenuje Torres Puerta de Europa (Brána Evropy) a má 114 m. Ty už však navrhli jiní architekti než Norman Foster, a sice Philip Johnson a John Burgee.

Fosterova mrakodrapu Hearst Tower v New Yorku jsem si přes výšku 182 m v množství jiných blíže nevšímal a až dodatečně jsem ho objevil na jedné fotografii z Central Parku, je charakteristický sítí trojúhelníků o velikosti čtyř pater. Více o něm např. zde.

Budovu Chesa Futura (Dům budoucnosti) ve Svatém Mořici, připomínající meloun, si architekt postavil pro sebe a své přátele jako víkendové místo s vyhlídkou na jezero Moritzsee a okolní hory. Vedle skla zaujme také dřevěná fasáda ze šindelů z modřínu. Aby se zabránilo nasávání vlhkosti od sněhu, který v této části Švýcarska (s vyhledávaným lyžařským areálem) leží několik měsíců v roce, dům stojí na 8 ocelových pylonech.

Architekt ale nestavěl jen budovy, Londýn mu vděčí i za Millenium Bridge, most pro pěší, který také spadá do děl postavených při příležitosti přechodu do nového tisíciletí. Byl otevřen v červnu 2000, ale když se na něj nahrnuly davy zvědavců, most se rozkmital a musel být záhy uzavřen. První opatření, spočívající v omezení počtu chodců, vedla k velkým frontám a vyvolávala nespokojenost, navíc kmity se tím nepodařilo odstranit, problém vyřešila až dodatečná a nákladná instalace hydraulických tlumičů. Přezdívka "chvějící se most" ("wobbly bridge") mu však i tak zůstala.

Po mostě se dostaneme ke galerii moderního umění Tate Modern a na druhé straně ke katedrále sv. Pavla.

Pro nás nejbližším dílem renomovaného architekta je nadstavba budovy Hlavního nádraží v Drážďanech. Působivé náhledy z ptačí perspektivy jsou na stránce architekta.

A nakonec jsem našel ještě jednu Fosterovu stavbu i ve Varšavě. Je jí palác Metropolitan. Na fotografii ho nemám ani celý a v článku Lord Foster ve Varšavě vedle podrobných informací autor píše, že podobně jako u Zlatého Anděla v Praze od Jeana Nouvela v tvorbě slavných architektů nejde o zásadní díla.

Do r. 2020 má ale ve Varšavě podle Fosterova návrhu navíc vyrůst 310 m vysoký mrakodrap Varso Tower, který pak bude nejvyšší budovou Polska.

Norman Foster za svá díla dosáhl nejvyšších ocenění, mimo jiné r. 1999 získal Pritzkerovu cenu za architekturu, která se považuje za Nobelovu cenu architektů, a královna Alžběta ho povýšila do šlechtického stavu.