23. ledna 2019

Titanic - na výstavě v Brně

Všichni jsme cestující na Titanicu. (We are all passengers on the Titanic.)
Jack Foster, irský filosof

Titanic se stal synonymem Napoleonova Waterloo pro 20. století, katastrofa "nepotopitelné" lodi, poskytující do té doby nevídaný luxus cestujícím v první třídě a vezoucí chudší do země zaslíbené za splněním amerického snu, nepřestává vzrušovat ani po více než 100 letech od její první a poslední plavby přes Atlantic v r. 1912, při níž přišlo o život asi 1500 osob a jen 700 se zachránilo.

Přitom nejde o největší námořní katastrofu, v lednu 1945 sovětská ponorka třemi torpédy poslala ke dnu německý parník Wilhelm Gustloff s 10 a půl tisíci lidí na palubě, jenže to bylo ve válce a tam se na oběti tolik nehledí.

O poslední plavbě Titanicu byla natočena řada filmů a po technické stránce dokonalé zpracování Jamese Camerona z r. 1997 a s tklivou písní My Heart Will Go on v podání Celine Dion bylo ověnčeno 11 Oscary, Leonarda DiCapria vystřelilo na hvězdnou dráhu, přestože právě on jako jeden z mála nominovaných Oscara za roli v tomto filmu nedostal.



Současně se ale objevují stále nové domněnky, co přesně mělo rozhodující podíl na tragédii. Některé jsou krajně nepravděpodobné: mezi jinými zásah německého torpéda a pojišťovací podvod (společnost White Star Line současně s Titanicem stavěla identickou loď Olympic, která při testovací plavbě byla poškozena, ale pojišťovna odmítla vyplatit náhradu, majitelé pak vyměnili označení obou lodí a poškozenou vyslali na cestu přes Atlantický oceán, aby při jejím potopení se domohli vyplacení pojistky).
Mnohem věrohodnější je vysvětlení irského novináře a dokumentaristy Senana Molonyho, se kterým přišel před dvěma roky. Už dříve bylo známo, že v podpalubí Titanicu několik dní před vyplutím z Belfastu vypukl požár uskladněného uhlí, který se posádce nedařilo uhasit. Molony studiem dobových fotografií na trupu odhalil dlouhou černou šmouhu, která podle něj má dokládat vážné poškození pláště lodi ohněm. Vedení společnosti o něm zakázalo informovat a při zastávkách v Anglii (Southampton), Francii (Cherbourg) a Irsku (Queenstown) loď ke břehu najížděla druhým bokem, aby si přistupující pasažéři ničeho nevšimli. Oslabený ocelový plášť se pak při srážce s ledovcem před půlnocí 14. dubna 1912 snadno prorazil a do tří hodin se Titanic potopil. Jinak by se na hladině udržel, nebo alespoň potopil mnohem později, což by stačilo k tomu, aby se na pomoc spěchající loď Carpathia k vyděšeným cestujícím na poškozeném Titanicu dostala včas.



Titanic byl objeven americkým námořnictvem až 1. září 1985 v hloubce téměř 4 km. Trup rozežírá rez a bakterie, ale řada zachovaných předmětů byla vyzdvižena a americká společnost RMS Titanic, která k tomu získala oprávnění, je ukazuje na výstavách.



Ta aktuální (a současně poslední v Evropě) je v Brně. K vidění jsou však i rekonstrukce kajut, chodby, schodiště, kavárny a vše doplňují informační panely, fotografie a dokumentární film ze stavby lodi. A také její model.




Aby se návštěvníci vpravili do tehdejší doby, panely ve vstupní části navozují atmosféru začátku 20. století - objevy techniky, významné osobnosti vědy, umění a sportu (např. Albert Einstein, hudební skladatel Leoš Janáček, malíř Salvador Dalí, silák Gustav Frištenský, …).



Jsou tu i reprodukce obrazů, které v té době znamenaly předěl v umění: Picassovy Avignonské slečny (1907, kubismus), Klimtův Polibek (1908, symbolismus a secese), Munchův Výkřik (1910, expresionismus) a Kupkova Dvoubarevná fuga (1912, abstraktní umění).



Návštěvník výstavy obdrží palubní lístek (boarding pass) skutečného cestujícího, mně byl přisouzen švédský vrátný a 3. třída :-).



Vžít se lze i do tehdejšího oblečení.



Můžeme vstoupit. Co třeba začít kavárnou? Tady je Le Café Parisien a tam Verandah Café.




Nádobí tu mají slušné.



A co si dát k jídlu?



A kam si zajít po dobrém jídle?




Třeba do čítárny. A kdo nechce tloustnout, může se tužit v tělocvičně.



A pak už je čas si oddechnout v kajutě před večerním programem.



Pardon, já patřím do 3. třídy.



Večer si nechat zahrát do ouška, udělat portrétní fotografii a třeba se porozhlédnout dalekohledem.



Originální housle kapelníka lodního orchestru se podařilo po 10 dnech ve vodě vylovit a v r. 2013 byly vydraženy za 900 tisíc liber.

Nákupčí v Hornbachu a Bauhausu by si ve vzorech dlažby, podlahové krytiny a kohoutků na teplou a studenou vodu určitě také vybrali.



Titanic měl tři lodní šrouby a byl schopen vyvinout rychlost až 44 km/hod. Poddimenzováno však bylo kormidlo.



Při spatření ledovce ve vzdálenosti 410 m a rychlosti 39 km/hod manévrovací schopnosti i při zařazení zpětného chodu (k přepnutí bylo však potřeba 20 sec) a povelu "zcela vpravo" (tj. záď doprava, příď doleva) při setrvačnosti pohybu nestačily k odvrácení srážky s ledovcem. Místo čelní byla boční, což však v tomto případě bylo horší.



Nejspodnější část Titanicu byla rozdělena do 16 komor, které se měly vodotěsně uzavřít železnými dveřmi z následujícího obrázku. Prasklina na boční straně trupu po srážce s ledovcem měla však délku 91 m (tj. přibližně třetinu z celkové délky 269,1 m) a zatopil se mnohem větší počet komor než čtyři, kdy loď by se ještě udržela na hladině.



Dosah vysílání radiostanice byl až 3700 km. A byl tu i telegraf. Námořní doprava však byla řídká a pomoc byla daleko.



Světlo na předním stěžni umožňovalo Titanic spatřit ze vzdálenosti několika kilometrů. Vpravo je konzola jeřábu na navíjení lana, na němž se spouštěly záchranné čluny.



Na lodi jich bylo 20, teoreticky pro 1100 osob, evakuace v hororových podmínkách ale neproběhla ideálně, došlo i k převrhnutí člunů a nenaplnění jejich kapacity. Zachránění se snažili dostat co nejdále od lodi, která by je mohla stáhnout s sebou.



Z významných osobností na palubě Titanicu stojí za zmínku průmyslník Benjamin Guggenheim (jméno bratra Solomona a dcery Peggy máme dnes spojeny s muzei v New Yorku, Bilbau a Benátkách) a Isidor Straus, majitel obchodního domu Macy's, s manželkou Idou. Všichni na Titanicu zahynuli. Ida Strausová se mohla zachránit, při nastupování do člunu se ale zastavila a vrátila k manželovi.



Bankéř J. P. Morgan, vlastník lodi, si na poslední chvíli cestu rozmyslel. To také přispělo k teorii o jím zosnovaném pojišťovacím podvodu.

Z Čechů na palubě nebyl nikdo, i když několik mužů se snažilo učinit zajímavými a tvrdili, že se na loď dostali načerno, pracovali jako pomocníci, jeden prý hrál v orchestru, v ledové vodě vydrželi několik hodin, než je zachránili, ...
Ze seznamu cestujících je jisté jen to, že jeden byl slovenské národnosti, jmenoval se Navrátil.
Česká byla jen část luxusního servírovacího nádobí.

Ze zachráněných nejdéle žila Millvina Deanová, zemřela v r. 2009 ve věku 97 let, při osudové plavbě měla 2 měsíce.

Z původních dílů a přístrojů jsou vystaveny ještě siréna, ozubené kolo, železný klíč, barometr, teploměr a nýty. Těch se ke spojení ocelových desek použilo 3 miliony kusů, k nýtování byla nasazena hydraulická technika, ale v málo přístupných místech se nýtovalo ručně.



Zásilky v bedně a pytli už své adresáty nenašly. Skončily v rozlomeném vraku lodi.



Vděčným závěrem prohlídky je fotografie z přídě podle Cameronova filmu.


23 komentářů:

  1. Jsem ostuda, na výstavě jsem ještě nebyla, díky za zprostředkování...

    OdpovědětVymazat
  2. O Titanicu jsem hodně četla.Viděla i    film. Těch dohadů je opravdu hodně okolo a stejně je pořád zajímavé si něco doplnit, osvěžit. Miloši, krásně sestaveno, reportáž z výstavy působí uceleně, zajímavě. Díky. Ale přes veškerý luxus bych tam nechtěla být- tedy myšleno zpětně na základě té tragedie.

    OdpovědětVymazat
  3. Fenoménu Titanic jsem se dlouho vyhýbala. Z představy vědomého čekání na neodvratnou smrt se mi dělá nevolno. Nakonec jsem film shlédla. Asi jsem neudělala dobře. Na epizodu, kdy dva staří manželé leží na lůžku, drží se láskyplně za ruce a rezignují na jakýkoliv pokus o záchranu života, nezapomenu nikdy. Stejně tak gesto Idy Strausové je obdivuhodné, ale rovněž neobyčejně deprimující. Jen píseň My Heart Will Go on v podání Celine Dion mohu slyšet opakovaně, líbí se mi.

    OdpovědětVymazat
  4. Zrovna včera jsem viděla upoutávku v televizi a přemýšlela jsem, zda by mne taková výstava oslovila. V tvém podání jsem nakloněna skutečnosti, že asi ano.
    Mnohokrát děkuji za vynikající fakta, vůbec není od věci si spoustu detailů poladit.
    Samozřejmě jsem vynikající film s Leonardem a Kate viděla, několikrát a tuto verzi si ještě mnohokrát zopakuji, je to skvostně natočené. O průvodní a profláknuté písní nemluvě.
    U Petra druhý, zde třetí třída, já předpokládám, že se vypracuješ

    OdpovědětVymazat
  5. Já četl ještě teorii, že ptaskloins byla menší ale díry byly i v komorách, kam prasklin nesahala... Také že proti pověsti   ve skutečnosti se velení lodi rozhodlo neriskoval, po ohlášení ledovců zvolilo jiznejsi trasu, ale odchylka na jih nebyla dostatečná... Jakýsi Titanic byl i nedávno ve Středomoří, kapitán z reklamních důvodu jel příliš blízko břehů..

    OdpovědětVymazat
  6. Tenhle tvůj článek jsem si vychutnala až dneska. Když jsem večer v mejlu viděla upozornění tak jsem se těšila na ranní kafe a přečtu si to, jak výstavu popíšeš ty. Já jí viděla předloni v Praze, měla jsem o ní sérii několika článků.

    OdpovědětVymazat
  7. [4]:Věř mi že by tě to vtáhlo od prvního okamžiku.....já na tom byla stejně. Pro mne zbylo místo až někde úplně dole. Mám na blogu sérii článků, tak bys musela zahledat v Na cestách z roku 2016 kde jsem o té výstavě psala.

    OdpovědětVymazat
  8. Na výstavě jsem byla v prváku na střední škole (takže už to pár let je ). Děkuji za připomenutí a rozšíření obzorů, teorii o pojišťovacím podvodu už jsem někde slyšela, ale o tom požáru jsem netušila.

    OdpovědětVymazat
  9. Báječná reportáž z výstavy, za kterou moc děkuji.
    Pamatuji si na několik článků VendyW, která výstavu zdokumentovala, když byla v Praze. A já jí tehdy nějak nestihla.
    Do Brna už na ní nepojedu, i když vím, že je výstava u nás naposledy.
    Před lety jsem putovala na Tutanchamona. který měl být pouze a jen v Brně. Jako milovník historie jsem si to nechtěla nechat ujít. Byl to úžasný zážitek. A pak překvapení, když tuto výstavu instalovali v Praze.

    OdpovědětVymazat
  10. Podľa slovenskej PRAVDY si mal včera sviatok - Namenstag. Dnes máme vďaka tomuto článku sviatok my, gratulujem!

    OdpovědětVymazat
  11. Nedávno jsem viděl moc zajímavý dokument, který se na srážku Titanicu s ledovcem podíval z druhé strany - z pohledu ledovce a jeho života týdny a měsíce před osudovou srážkou (mimochodem, asi týden po katastrofě už z ledovce nic nezbylo). Ve vraku jako kdyby byly dodneška zakonzervované obrovské různorodé emoce z mnoha individuálních příběhů, které se na palubě a v podpalubí odehrály, ať už je zaznamenala svědectví těch, kteří přežili, nebo se odvíjejí jen v naší zjitřené fantazii.

    OdpovědětVymazat
  12. O výstavě jsem slyšela poprvé nedávno, kamarád si ji nemohl vynachválit a samozřejmě jsme nebyli ochuzeni o fotografie. Díky za oživení!

    OdpovědětVymazat
  13. Moc hezký článek! Kamarádka si výstavu moc chválila, trochu mě mrzí, že se tam nedostanu naživo.

    OdpovědětVymazat
  14. Přikláním se k teorii pojišťovacího podvodu. (když vidím ty pojišťovny na našem trhu).

    OdpovědětVymazat
  15. [1]: Do konce března je času dost, kdybys měla cestu do Brna :).[2]: Byl jsem docela zvědavý, jak se podaří Titanic přiblížit, protože bylo jasné, že loď tam montovat nebudou. Ale ukázkou kajut, kavárny a nejrůznějšího příslušenství spolu s fotografiemi a dokumentárním filmem se všechno propojilo v působivý celek. I ta ledová stěna je opravdovým ledem.[3]: Já zrovna na velkofilmy moc nejsem, Pána prstenů jsem přetrpěl (a místy u něj usínal), z Harryho Pottera viděl jen první díl a Avatara jsem dodnes neviděl, ale Titanic mě zajímal, vůbec ne kvůli romantické lásce, ale byl jsem zvědavý na technické provedení, protože se psalo, že má téměř originální rozměry a věrně napodobený interiér, vystupovalo tam spoustu kaskadérů, všechno bylo skoro jako ve skutečnosti.
    Píseň je opravdu pěkná a obrazový doprovod k ní také.[4]: Výstava určitě nezklame, ale do Prahy bys to měla blíž.
    Zajímavé jsou teorie příčin potopení. Je to skoro jako u stvoření světa a vzniku vesmíru .
    U Petra bychom se mohli dostat na dělené první místo s TlusŤjochem, kdybychom dodatečně napsali komentáře k článkům, které jsme opomněli :).

    OdpovědětVymazat
  16. [5]: To je také zajímavé.
    Ano, Costa Concordia https://cs.wikipedia.org/wiki/Ztroskot%C3%A1n%C3%AD_lodi_Costa_Concordia.
    Překvapuje mě ale, že havárie měla 32 obětí, protože to bylo blízko břehu a v teplé vodě a bylo dost času na evakuaci.[6]: Teď jsi mě zase navnadila ty. Články jsem četl, ale už si to pamatuji jen matně a při sestavování textu jsem si na to ani nevzpomněl. Dohledám je.[7]: Choť dostala 2. třídu, možná by se zachránila :).

    OdpovědětVymazat
  17. [8]: Letí to, má střední škola je dost dávno v minulém tisíciletí :)
    Katko, odbočím ještě k tvému novému blogu mimo Blog.cz. Zkoušel jsem tam před Novým rokem některé články komentovat a vůbec mně nešlo komentáře odeslat. Nevím, kde je zakopaný pes.[9]: Já jsem zase vynechal Tutanchamona v Brně, z webu jsem zkopíroval řadu informací o výstavě a než jsem se rozhoupal, bylo po ní. Ale originál posmrtné masky Tutanchamona jsem viděl v Egyptském muzeu v Káhiře. Někdy ho sem možná také zařadím, i když fotky jsou s odlesky.[10]: V Čechách (a na Moravě :)) je až 25. ledna. Zítra ho oslavím na rakouské sjezdovce a doufám, že ho přežiju ve zdraví.

    OdpovědětVymazat
  18. [11]: Chudák ledovec! Předpokládám, že ekologové vznesli interpelaci na britskou vládu .[12]: Je prima, že na výstavách je čím dál víc možné fotografovat. Dřív to byla výjimka, dnes se to překlápí na příjemnější stranu. Bez nich se vše rychle vykouří z hlavy.[13]: V Brně je tolik pozoruhodností, že bych to ještě zvážil .[14]: Předevčírem jsem dostal výpis z jedné pojišťovny na důchodové připojištění a tam píší, že loni byla pro ně složitá situace (prý za to může obchodní válka mezi USA a Čínou), a proto všechny jejich fondy oslabily. A nabízeli nějaké aktivnější investování, že tím je šance na vyšší zhodnocení .
    Na to ale neskočím, nechci dopadnout jak na Titanicu.

    OdpovědětVymazat
  19. [15]: Do Brna nepojedu, mrzí mě, že jsem se nevykejvala v Praze, ale nikdo se mnou nechtěl jít...

    OdpovědětVymazat
  20. [17]: Mám tam nastavené schvalování (vůbec se mi nedaří to vypnout), takže všechny komentáře už jsou viditelné. I jsem na ně reagovala. :)

    OdpovědětVymazat
  21. Nádherná reportáž a nádherná podívaná. Tedy na tvé fotky, samozřejmě! Já bych si asi vybrala tu "consomé Olga" a pak bych klidně uhynula. Jen bych si nevybrala k té poslední fotce na přídi tatínka, ale nějaké milence, či Vojtu Dyka! Táta a dítě, mi tam nějak nepasuje. Bylo to přeci o lásce milenecké, tedy ten příběh, který někdo napsal.

    OdpovědětVymazat
  22. Lidštější background story byla ta z Costa Concordia. :)

    OdpovědětVymazat
  23. Miloši, moc pěkně jsi to nafotil a popsal. Zatím jsem neměla štěstí, ale taky byl se ráda podívala :).
    Snad se komentář zobrazí, poslední týdny mám s komentáři problémy, u mě na blogu se zobrazují se zpožděním..    .

    OdpovědětVymazat

Aktuální článek

Karlovy Vary (1) - vycházky s vyhlídkami

Karlovy Vary z větší části obklopují zalesněné kopce, které nabízejí desítky kilometrů turistických tras s vyhlídkovými místy a rozhlednami....

10 nejčtenějších článků (od 23. 4. 2020)