Dolomity (1) - jarní lyžování

Zatímco příroda kolem nás se probudila ze zimního spánku, nalévají se pupeny, všichni odkládají své tlusté svršky a muži se zase mají na co dívat, my jsme si zimu ještě prodloužili pobytem uprostřed skalních velikánů italského pohoří Dolomity.

Po asi 10 letech lyžování na našich horách (např. Šerák a Petříkov v Jeseníkách, Dolní Morava pod Kralickým Sněžníkem, Nižná na Oravě), kdy nikdy nebylo jisté, zda tam vůbec bude sníh (a často nebyl), co tam však bylo zaručeně (jestliže nasněžilo), byly velké fronty na vleky a hustota pokrytí svahů jeden lyžař na metr čtvereční, jsme začali s našimi známými z turistických výletů jezdit za lyžováním do zahraničí.

Před 4 roky jsme poprvé se zatajeným dechem vyrazili do Itálie. Nepřeberným množstvím sjezdovek, jejich rozměry, úpravou a přepravou sedačkami a kabinkami v úchvatných přírodních scenériích do poloh nad 2000 m jsme byli tak nadšeni, že o rok později jsme se tam vydali znovu. Tehdy však bylo mimořádně špatné počasí (stále bylo zataženo a zamlženo), trochu jsme tím vystřízlivěli a následující zimní sezónu vynechali.
Loni jsme pro změnu byli v Rakousku, v Sankt Michael im Lungau s blízkými lyžařskými areály Aineck, Fanningberg, Katschberg a Speiereck, a přestože se nám i tam velmi líbilo, letos jsme se znovu vrátili do Itálie. Dolomity mají totiž své neopakovatelné kouzlo a jsou také zařazeny na seznam přírodních divů UNESCO.
Několik navštívených míst trochu přiblížím.

Do skiareálu Alpe Lusia-Bellamonte se vyvezeme sedačkami z města Moena. Jeho okolí je rámováno rozeklanými štíty Pale di San Martino, z nichž nejvyšší má 3192 m. Vyšší jsou i polohy horních stanic lanovek Laste (2340 m) a Le Cune (2213 m).

Na úpatí sjezdovky Le Cune se nachází oblíbená restaurace s čarodějnickou výzdobou a ta je snad započítána i do cen, protože např. gulášová polévka tam stojí 9 EUR. Spodní část Bellamonte tvoří několikakilometrové velmi nenáročné (modře značené) paralelní sjezdovky, kde by si lyžař při jízdě mohl třeba číst knihu.

Skiareál Alpe Cermis je dostupný z města Cavalese dvěma navazujícími úseky s kabinkami a sousedí s Bellamonte. Je zde několik středně těžkých (červeně značených) sjezdovek i náročných černých, úplně nejhorší je 3 km dlouhá Olimpia II (č. 81), která vede kolem druhého úseku lanovky, vedle strmého sklonu zde jízdu (alespoň v odpoledních hodinách) velmi komplikují velké nerovnosti a nahrnutý sníh. To mě tak zmohlo, že spodní úsek Olimpia III (č. 87) jsem už sjel v kabince, přestože je snazší a kratší (červeně značený, 2,5 km).

V horní části areálu se nachází zajímavý artefakt, koho však znázorňuje, nevím.
Úbočí hor jsou také vyhledávána paraglidisty, když jsme se však chtěli na další vzlétnutí podívat zblízka, nedočkali jsme se, protože silný a směrově proměnlivý vítr letcům jejich vznášedlo vždy zkroutil do nepoužitelného tvaru.

Z Pampeaga se dostaneme do skiareálu Latemar a přes několik lanovek a sjezdovek až do Obereggenu v Jižním Tyrolsku, které kdysi bylo rakouským územím, ale po první světové válce bylo připojeno k Itálii.

V úvodní části je nejnáročnější černá sjezdovka Pala di Santa začínající ve výšce 2314 m, nejzajímavější je však okolí Obereggenu, kdy z 1550 m se sedačkou vyvezeme na Oberholz do 2096 m a po sjezdovce č. 2 (případně v kombinaci s 2a a 3) se dostaneme zase dolů. Cestou nahoru kolem korun stromů se naskýtají krásné pohledy na vrcholy Gruppo del Latemar (nejvyšší je Cimon del Latemar 2842 m).

Z Pampeaga jsme ještě vyjeli na druhou stranu na Agnello (2160 m), odkud bylo vidět na pohoří Latemar z většího odstupu, a vyzkoušeli červené sjezdovky č. 28, 29 a 30.

Na Latemar vede lanovka i z města Predazzo, kde býváme ubytováni, ale ta letos byla mimo provoz. Vedle dolní stanice jsou situovány skokanské můstky, kde se konají závody Světového poháru.

Největší dojem na nás však zanechala rozsáhlá oblast Sella Ronda, která je charakteristická soustředěním impozantních štítů Dolomit, jimž vévodí ten nejvyšší - Marmolada (3342 m), vytvářející 40 km dlouhý okruh. Na něj je navázáno 550 km sjezdovek, které jsou dostupné kabinkami a sedačkami z údolí 4 středisek - Val di Fassa, Val Gardena, Alta Badia a Arabba/Marmolada. My jsme volili příjezd autem serpentinami z Canazei směrem do sedla Passo Sella, které leží mezi středisky Val di Fassa a Val Gardena. Zdatní lyžaři se snaží zvládnout během dne celý okruh, kdy po vyvezení k vrcholům sjíždějí zase do jiného místa, a tak se posunují dál. Skipas je na celou oblast jen jeden a je možné začít kdekoliv. Podle svého vkusu a odhadu snižování kvality sněhu podle polohy Slunce na obloze zkušení lyžaři volí pohyb po směru anebo proti směru otáčení hodinových ručiček. Naší ambicí však nebylo obsáhnout stovky sjezdovek, byli jsme tam 2 dny a drželi jsme se hlavně sjezdovek 107 Sass Bece a 108 Belvedere ve středisku Val di Fassa, kde se naskýtaly krásné náhledy na masivy Dolomit, a pouze v jednom půldni jsme vyjeli i na druhou stranu směrem k Val Gardeně (154 Grohman a 153 Cinque Dita ve výšce 2379 m).

Na následujících snímcích je královna Dolomit Marmolada, je to zasněžený vrchol vlevo, vrchol vpravo od ní se zdá vyšší, pohled však klame, protože Marmolada je v pozadí.

S výhledem na ni se můžeme opalovat na lehátkách restaurace Sass Bece ve 2500 m.

Restaurací je na lyžařských svazích Dolomit opravdu dost, vedle typických italských jídel lasagne, tortellini, špagety, pizzy a sladkostí jako tiramisu nabízí i ta "naše", např. guláš nebo ovarová kolena.

Nikdy zde však nechybí specifický nápoj italských hor bombardino, který se skládá z horkého vaječného koňaku s whisky a šlehačkou posypanou kakaem.