31. srpna 2019

Piran a Portorož - slovinská dvojčata na pobřeží Jadranu

Slovinsko turisté mířící autem k chorvatskému pobřeží Jaderského moře obvykle bez většího zdržování jen projíždí, ale v posledních letech se čím dál více stává cílovou zemí. Na poměrně malou rozlohu (ČR je téměř 4-krát větší) má velmi členitou krajinu, umožňující celoroční vyžití. Díky Julským Alpám sem v zimě míří lyžaři, majestátní Triglav (2864 m n. m.) je vyhledávaným cílem zdatných horských turistů, poblíž se rozkládají malebná jezera Bohinj a Bled, najdeme zde vodopády (např. Savica), krápníkové jeskyně (Postojna), termální lázně (Zreče) a také moře, i když v porovnání s Chorvatskem je délka pobřeží mnohem kratší, jen 47 km. Vyhlášené je místní růžové víno a metropole Ljubljana je atraktivní stavbami Jože Plečnika.

V mnohém připomíná Rakousko, někde Itálii, a není divu, že Slovinsko jako první ze zemí bývalé Jugoslávie se stalo členem EU i eurozóny a na rozdíl od nás hned také získalo bezvízový styk s USA.
Údajně ke zvýšení zájmu o Slovinsko přispívá i manželka prezidenta Donalda Trumpa Melanie, která se ve Slovinsku narodila a až do doby, kdy se vydala do světa na dráhu modelky, zde žila.

Města Piran a Portorož na mořském pobřeží jsou propojena a kdyby se nelišila svým slohem, nebylo by ani poznat, kde jedno končí a druhé začíná.

Piran s necelými 4 tisíci obyvatel patří k nejkrásnějším městům Slovinska a vzhledem k podobnosti některých staveb a úzkým uličkám se mu přezdívá slovinské Benátky.





Centrem města je Tartiniho náměstí (Tartinijev trg) s mramorovou dlažbou a řadou významných staveb, pojmenované podle italského skladatele, houslového virtuosa a učitele Giuseppe Tartiniho (1692-1770), který se v Piranu narodil a na náměstí má sochu.





Monumentální budova s vlajkou a sloupovím za sochou je Městský palác (radnice).

I Tartiniho rodný dům stojí na náměstí, je na rohu vpravo na následujícím snímku.



Budova přes uličku naproti Tartiniho domu se středověkým křížem na střeše je kostel sv. Petra.



Štíhlá věž, převyšující okolní zástavbu (je vidět i na některých z předchozích snímků), patří kostelu sv. Jiří. Až na barvu je podobná červené věži Campanilla na nám. sv. Marka v Benátkách.



Červená budova s rohovým balkonem jako kdyby byla z Benátek přímo přesazena, také se nazývá Benátský dům. Od něj vlevo je budova soudu.



Piran je rozložen kolem výběžku do moře a k mysům patří maják.



Návrší nad městem rámují hradby s pěknou vyhlídkou na moře a protější břeh zálivu.





Písčité pláže zde nenajdeme, vstup do vody je přes balvany a z betonových mol.




Z Tartiniho děl je zvlášť populární sonáta pro housle g moll, známá pod názvem Ďáblův trylek. Tartinimu se prý zdálo, že o lekci hry na housle jej požádal ďábel, a když po skončení výuky chtěl vědět, co se naučil, ďábel zahrál tuto obtížnou skladbu a mistr ji pak jen zapsal do not. Od té doby se stala výzvou pro virtuózní houslisty podobně jako Paganiniho díla.

Přes spolčení s ďáblem a plno zahradních restaurací a kaváren kolem umělcovy sochy se Piran zdá poklidným městečkem.




Portorož je úplně jiný svět. Název má v překladu význam "přístav růží" a žije zde jen přibližně 3 tisíce lidí, ale množství turistů se jim možná vyrovná. Pobřeží lemují luxusní hotely a restaurace s živou hudbou, která vyhrává do nočních hodin.

Hotel Palace pamatuje ještě Rakousko-Uhersko, kdy byl považován za nejkrásnější hotel riviéry starého mocnářství. Je propojen s lázeňským komplexem.



Kromě hotelů Portorož zaujme i parky a všudypřítomnou zelení.





Celoroční relax nabízí aquapark Laguna Bernardin, do komplexu patří i venkovní bazény s přístupem na písečnou pláž.





Pláže jsou písečné i úhledně vydlážděné a skrýt se dá ve stínu stromů.






Výrazná budova na konci pláží je kasino. Těch je v Portoroži více, město také proto získalo pověst jadranského Monte Carla.


Ale i v místě hazardu propagují další slovinské pozoruhodnosti, na panelu před kasinem na následujícím snímku zrovna svítí reklama na Postoj(e)nskou jeskyni, kterou jsem už představil dříve.



Západ Slunce je důvodem přemístit se do podniků s živou hudbou.




Těch je nepřeberně a dokonce se zde konal i rockový koncert.




A k tomu "hrála" barevná hudba fontán.


14 komentářů:

  1. Díky , Miloši. Jako bys to věděl, že je to přesně 50 let a 3 měsíce, kdy jsme jako mladí manželé vyjeli do Piranu na výměnnou rekreaci (přes Vítkovické stavby) na 14 dní. Ubytování v domě soukromníka celkem skromné, ale čisté a my jsme stejně byli venku u moře, kde jsme v jedné restauraci dostávali jídlo(snídani, oběd, večeři) a ze skromného kapesného jsme si kupovali tu nejlepší zmrzlinu a zaplatili vyjížďku kolem  pobřeží se zastávkou na grilování sardinek. Večer jsme poslouchali živou kapelu českých muzikantů, kteří tam  celé léto v kavárně hráli. Dívali jsme se na moře a osvícené  budovy. Kolem pobřeží jsme šli až do Portorože, prostě nevěděli jsme na co se dříve dívat. Pro nás to byl zážitek.Po cestě nazpět jsme se zastavili u  kamaráda v Celje, kterého jsme poznali rok předtím na rekreaci v Beskydech, kde byli na naší podnikové chatě "Jugoslávci" ze Slovenije.Od té doby jsme ve spojení pohlednicemi,skypem - zprávami o rodině atd.

    OdpovědětVymazat
  2. Je docela příznačné, že zatímco dřív byly kraje známé svými hudebníky, malíři či architekty, dnes jim hlavní reklamu dělají dobře provdané modelky .

    OdpovědětVymazat
  3. S těmi odlišnými světy máš pravdu. Piran vypadá jako typické italské městečko, Portorož zas jak pobřežní městečko někde v Kalifornii. Akorát by mne zajímalo když nese název po růžích, jestli tam také nějaké byly 🤔🤭

    OdpovědětVymazat
  4. Pěkne fotky.. Je vidět že Slovinci umějí využít i těch necelých 50 km pobřeží... Spolužáci byli na škole v Julkach, protože nejeli přes cestovku, dalo jim vyřizování povolení v roce 1988 docela zabrat a museli do tehdejší Juginy přes Maďarsko...

    OdpovědětVymazat
  5. [2]:
    Obzvlášť v kotlině české.
    A navíc, vždy se někomu socha postaví a za pár desítek let se zase odstraní (či pomaluje). A nejen socha, ba i s sloupy.

    OdpovědětVymazat
  6. Moc pěkná fotodokumentace jako vždycky.

    OdpovědětVymazat
  7. Na několika fotografiích (třeba na té druhé se zapadajícím sluncem) je vidět ohrazenou část vodní plochy. Co to je?
    Kam až smí plavci? Zábrana před žraloky?

    OdpovědětVymazat
  8. My tedy letos nenavštívili Slovinsko, ale Slovensko . Ale podle tvých fotek se mi ta země moc líbí.

    OdpovědětVymazat
  9. [1]: Růžo, to byla opravdu krásná svatební cesta. V mládí člověk na pohodlí nehledí a když má s sebou svého drahouška, je jak v ráji.My s chotí jsme takto byli v Beskydech, prochodili je celé a také to bylo prima. A podruhé jsme byli až po 6 letech už s dětmi na Vysočině.[2]: Myslím, že my od dob Masaryka bereme i Jože Plečnika.[3]: Tím jsi mě opravdu zaskočila, prohlédl jsem všechny fotky a nikde jsem růže neobjevil :).[4]: Tehdy se Jugoslávie (a zvlášť Slovinsko s Terstem) chápala jako příležitost k emigraci, a to by tak hrálo, aby si každý z hranice dělal průchozí dům :).

    OdpovědětVymazat
  10. [9]: Miloši, to byla opravdu opožděná svatební cesta. Naši synové 6 a 4letý byli na Slovensku u babičky. Tehdy to bylo dost nahonem- koncem května, uvolnilo se to náhodou a dostala jsem  to za 1900 Kčs jako odměnu za to, že jsem dala dohromady pokladnu ROH  za ženu, která zpronevěřila vybrané příspěvky a známky nekoupila.. Takže po 7 letech od svatby konečně dovolená, dokonce u moře. Naše posvatební cesta v r. 1961 byla na Veletrh do Brna, na jeden den. To jsou vzpomínky. Jak je to možné, že si člověk pamatuje tolik detailů.-   

    OdpovědětVymazat
  11. [5]: Sochy umělců ale mají větší životnost :).[6]: Dokumentace je amatérská a neúplná, na anglické Wikipedii mají krásný snímek na celé Tartiniho náměstí v Piranu z nadhledu, nechci však vylepšovat texty cizími snímky, proto přidám alespoň odkaz na stránku https://en.wikipedia.org/wiki/Piran.[7]: Myslím, že tak daleko na sever žraloci nepřiplouvají, ani kdyby tam byl autobus českých učitelek :).
    Zdá se mně, že je to teď standardem všude a asi hlavně kvůli člunům, aby nedošlo ke srážce s plavcem.[8]: Slovensko mám velice rád a byl jsem tam také nesrovnatelně častěji než ve Slovinsku.
    A když vezmu ta největší lákadla obou zemí, je to (až na moře) dost podobné :).

    OdpovědětVymazat
  12. Krásné fotky, Miloši :). Jsi velký cestovatel :).

    OdpovědětVymazat
  13. Vedoucí našeho pobytu na horách byla letos ve Slovinsku. Věnovali se s dětmi horám, jsou prý mimořádně krásné, přívětivé a schůdné. Jen to moře bylo obrovské zklamání, přístup mizerný, přes šutry a jen mola, s neplavci to není ono.
    Tvé fotky mne pohladily, mají letní atmošku, nyní v 5 stupních po ránu, velice příjemné.

    OdpovědětVymazat

Aktuální článek

Boka Kotorská - krásná příroda i místo, kudy kráčela historie

Boka Kotorská , česky také Kotorský záliv (v srbštině  Бока Которска , v angličtině Bay of Kotor), je záliv Jaderského moře na území Černé ...

10 nejčtenějších článků (od 23. 4. 2020)