Jeskyně Postojna nebo také Postoj(e)nská jeskyně (Postojnska jama/Postojna Cave) se nachází ve stejnojmenné obci asi 40 km od slovinské metropole Lublaň (Ljubljana) a zpřístupněnou částí 5,3 km je nejdelší na světě. Celý jeskynní systém má pak přes 20 km.
Aby bylo možné prohlídku urychlit, 4 km návštěvníci projedou elektrickým vláčkem. Ten v úzké uličce jede nečekaně rychle a všichni spořádaně sedí, aby si neurazili hlavu.
I když historické nápisy prozrazují, že první lidé jeskyni navštívili už v 13. století, všeobecně známou se stala až díky Lukovi Čečovi, který r. 1818 objevil nový vchod do dalších prostor a později se zde stal prvním průvodcem.
Ráz Postojenské jeskyně se proměňuje a vedle stalaktitů (krápníky rostoucí od stropu dolů), stalagmitů (vyrůstají ze dna jeskyně směrem vzhůru) i stalagnátů (vzniklých srůstem stalaktitu a stalagmitu) zaujmou bělostné stěny ze sintru, množství drobných brček na stropech tvořících závěsy a velké oblouky jak v gotických katedrálách.
Ráz Postojenské jeskyně se proměňuje a vedle stalaktitů (krápníky rostoucí od stropu dolů), stalagmitů (vyrůstají ze dna jeskyně směrem vzhůru) i stalagnátů (vzniklých srůstem stalaktitu a stalagmitu) zaujmou bělostné stěny ze sintru, množství drobných brček na stropech tvořících závěsy a velké oblouky jak v gotických katedrálách.
Části jeskyně mají podle toho různá jména, v Bílém sále (The White Hall) dominuje běloba horniny sintr.
V Červeném sále (The Red Hall) se stěny působením oxidu železa zbarvily do červena a jsou zde i krápníky okrově žluté.
Ve Špagetovém sále (The Spaghetti Hall) ze stropu visí tenká vlákna připomínající italské těstoviny.
Kovová lávka se nazývá Ruský most (The Russian Bridge), postavili ji ruští zajatci v 1. světové válce.
Ikonami jeskyně jsou dva masivní stalagmity: Tlustý sloup (A Fat Column) a Bílý diamant (The White Diamond).
V jeskyni žije zvláštní obojživelník macarát jeskynní, kterému Slovinci říkají človeška ribica (lidská ryba). Je slepý a na rozdíl od ryb nemá ploutve, ale nohy. Téměř bez potravy (živí se jen mikroorganismy) se údajně dožívá až 100 let, dorůstá do 25 cm a kromě Postojenské jeskyně se vyskytuje jen v několika málo dalších v Bosně a Hercegovině a v Chorvatsku.
Protože fotografie přes sklo akvária se mně vůbec nepovedla, převzal jsem následující dvě z Wikipedie a 100+1.
Jen asi 9 km od Postojenské jeskyně se nachází Predjamský hrad (Grad Predjama/Predjama Castle).
U hradů je obvyklé, že se vypínají na skále, nebo alespoň na kopci, aby strážci mohli včas spatřit nepřítele a dobytí znesnadňovala těžká dostupnost. Predjamský hrad je však situován právě opačně, na úpatí skály je vestavěn do vchodu jeskyně (pred jama = před jeskyní).
Historie hradu sahá do 13. století, ale současnou podobu v renesančním slohu získal po přestavbě o 3 století později.
Nejznámějším obyvatelem hradu byl loupeživý rytíř Erasmus Jamský v 15. století. Labyrint chodeb za hradem s tajnými východy je 13 km dlouhý, a proto Erasmus dlouho unikal dobyvatelům hradu, kteří nedokázali zjistit, kudy je zajištěno jeho zásobování. Zbojník je navíc z okna provokoval vystrkováním vybraných pochoutek.
Jenže ho zradil sluha, nepřátelům za úplatek prozradil, že Erasmus právě sedí v dřevěné budce, kam i císař pán chodí pěšky, a dobyvatelé ji i s ním kamennými koulemi rozstříleli.
Do hradu jsme ale nešli, vybavení je tam prý velmi prosté a nepůvodní a jeskyně za ním se nemůže srovnávat s Postojenskou, jen jsme prošli okolí hradu a vydali se do Lublaně, kde nás čekal Jože Plečnik.
,%20Kunstmuseum,%20Basilej.jpg)
Miloši, díky za připomenutí návštěvy této jeskyně a hlavně za krásné fotky.
OdpovědětVymazatByla jsem tam v době, kdy se ještě fotilo klasicky na kinofilm a fotky, které tehdy vznikly, jsou s těmi tvými nesrovnatelné. Do hradu Predjama jsme tehdy také nešli, pravděpodobně ze stejných důvodů. Pamatuji si, že tam poblíž stál obrovský strom, do kterého se bylo možné schovat.
Tak jsem si tu nad tvým článkem hezky zavzpomínala.
Kdyby to v Japonsku, tak vás posadí na Šinkansen a to by byl teprve kalup. Chudák Erasmus, dostal koulí po kebeni a ještě k tomu na hajzlíku.
OdpovědětVymazatJeskyně já ráda, a to jó. Takže dík za alespoň malé přibléžení
OdpovědětVymazatSpousta zajímavých informací! Živá i neživá příroda a k tomu historie.
OdpovědětVymazatJeskyně je nepochybně úžasná. Ale ráda se smířím se zprostředkovanými informacemi. Asi bych do podzemí nevlezla. Shlédla jsem video pořízené z vláčku a místy tam bylo ze všech stran hodně těsno. Co kdyby se něco zvrtlo? Takový menší zával. Nebo výpadek el. proudu. I kdyby na cestě nebyly žádné překážky, tak 4 km pěšky v podzemí, v lepším případě s nějakým nouzovým osvětlením, není nic pro mne. Fotografie železné lávky je dost tmavá, nevidím nad jakou hloubkou lávka vede. Připomnělo mi to můstek v Khazad-dum (Pán prstenů, https://www.youtube.com/watch?v=QbFENhyCFcc od 2:05)
Stejně tak Predjamský hrad. Přede mnou je naprosto bezpečný i když je situovaný pod kopcem, nikoli na kopci
Macaráti jeskynní jsou pozoruhodní. Prý se rodí s funkčníma očima. Po vystavení světlu zčernají, ale jsou-li pak přeneseni do tmy, opět se zabarví do světle růžové. 10-12 let bez potravy! Neuvěřitelné. Ta vzdálená podobnost s lidským embryem (ručičky, prstíčky) je zneklidňující.
Poznámka: Také bych se přimlouvala za malé mezery mezi obrázky, tam kde to jde. Pod dojmem komentáře signoryA jsem na okamžik podlehla úžasu, že dutina ve stromě je tak obrovská, že by se do ní vešel celý kiosek, co stojí opodál. Pak jsem si teprve všimla záběru auta vpravo nahoře a uvědomila si, že to jsou obrázky dva, každý v jiném měřítku.
Macaráti jsou fascinující.
OdpovědětVymazatJsem rád, že tam mají TlusŤjochůff sloup.
Jeskyně je nádherná. Udivil mě ten můstek postavený v 1.světové válce. To mi někdo říct, tak na něj nevlezu, působením vlhkosti je jistě celý rezavý. Maceráti jsou s těmi nožičkami moc zajímaví, ale úplná bomba je ten skalní hrad. Opět jsi navštívil krásné místo a my máme štěstí, že jsi se s námi podělil o zážitky.
OdpovědětVymazatTam to musí být, moc pěkné. Tam by to stálo za zhlédnutí.
OdpovědětVymazatTým vláčkem by to bylo určitě zajímavé, ale nevím jak by to dělal někdo moc vysoký třeba jako můj táta...
A ten hrad zabudovaný v té skále vypadá taky zajímavě.
To je opravdu nádherné místo
OdpovědětVymazatTen hrad je přímo pohádkový Miloši, být tak na chvilku hradní paní...
OdpovědětVymazatKdykoli vidím macaráta, vzpomenu si na větu Miroslava Horníčku, ve které popisoval, že běžně mívá docela nízkou tělesnou teplotu, "...při které macarát má možná delirium, ale na člověka je to málo." Krásná místa. Do jeskyně bych určitě vlezl, když si vzpomenu na návštěvy japonských stísněných a lidmi zaplněných jeskyní v oblasti bohaté na zemětřesení, horší by to asi být nemohlo. A ta výzdoba je exkluzívní!
OdpovědětVymazat[1]: Slovinsko (kromě Bledu a Triglavu) je pro nás málo známá země, ale opravdu jsem překvapený, kolik krás tam mají.
OdpovědětVymazatNení strom, do kterého se dá schovat, ten, co je v poslední koláži vpravo?[2]: V takové rychlosti by sis nic nestačil prohlédnout a všechny fotky by byly rozmazané .
Takhle bídně zhynout na latríně je opravdu hodně smutné :).[3]: Však si také vzpomínám na tvůj bezvadný článek o Macoše. Byl mně inspirací. Máme ji od Brna něco přes 30 km a byl jsem tam naposled v 90. letech. Loni jsem si alespoň doplnil mezeru návštěvou Sloupsko-šošůvské jeskyně.[4]: Lidské embryo - skvělé přirovnání, vykolejení a zhasnutí by mohlo být námětem pro katastrofické film :).Vím, že koláže jsou dost nepřehledné, ale snažím se teď výřezy volit pokud možno alespoň trochu kontrastně.
Fotku lávky jsem se snažil zesvětlit, ale barvy pak byly nepřirozené a stejně nebylo poznat, jaká hloubka pod ní je. Proto jsem to nechal v přítmí, které tam skutečnosti panovalo. A díky za odkaz.[5]: V dostupných textech většinou píší jen o Sloupu, ale to by bylo neuctivé k tvé značce, když v angličtině ji uvádějí
[6]: Ruské výtvory jsou většinou bytelné, vzpomeňme jen na "slavné" kolo Ukrajina [7]: Také mě to zarazilo, kdyby si kvůli záběru někdo stoupl, přišel by o hlavu. A velcí museli zalézat pod lavice :).[8]: Opravdu je, i celé Slovinsko stojí za to, mají vysoké hory i moře.[9]: Ale asi tam bude poněkud zima, ledaže bychom se zahřáli lidským teplem .[10]: Studenokrevní jsou na tom líp :). Škoda, že si to z Horníčka nepamatuji, ale možná jsem to slyšel, ale vůbec jsem nevěděl, o čem mluví .
OdpovědětVymazatJeskyní mají ve Slovinsku požehnaně, Škocjanská (i když je menší než Postojnská) je dokonce na seznamu UNESCO
https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%A0kocjansk%C3%A9_jeskyn%C4%9B.
Ve slovinsku mám kamaráda- tedy rodinu kamaráda, kterého jsme poznali na rekreaci výměnné v r. 1968 a dodnes si dopisujeme. Pohlednic od něj mám celkem dost, protože jsme si dopisovali na pohlednicích daných do obálky. Byli jsme v Celje a pak Piranu, výlety po celém pobřeží v r. 1969, bylo to pro nás nové, zajímavé. Sloveniji jsme projížděli autobusem, jen pár zastávek bylo, takže jsme vše viděli jen tak zdálky. Ale je tam krásně.
OdpovědětVymazatVe Slovinsku-pardon a pohlednici z uvedené jeskyně Postojnaja tam byla také.
OdpovědětVymazatJeskyní tu máme několik a do téhle se určitě nepodívám, takže děkuji za přiblížení.
OdpovědětVymazatTen hrad je úžasný
Překrásné umělecké dílo, příroda je hotový mistr!
OdpovědětVymazatMacaráti jsou boží, zrovna nedávno (ale možná to bylo už minulý rok :)) jsem četla, že se tam měla vylíhnout mláďata.
[3]: ovšem jen do té doby než se její stěny začnou bortit, že ?
OdpovědětVymazat[11]: Miloši, musím se omluvit, já ten strom v té koláži přehlédla. Určitě to bude on. Slovinsko je opravdu hodně zajímavé, ale naprosto s tebou souhlasím. Turisté míři do hor, zastaví se na Bledu, někteří možná zavítají na Bohinj. Ti další pokračují dál, navštíví jeskyně, Lublaň, možná i Portorož. Ono kdyby mělo víc pobřeží, než ten kousek, který zůstal po rozdělení, asi by bylo známější a navštěvovanější.
OdpovědětVymazatSympaťák, ten Erasmus! Škoda, že jsem se nenarodila o pár století dříve.
OdpovědětVymazatjako vždy skvělá reportáž!
OdpovědětVymazatbáječné krápníky, rozkošní macaráti
a hrad ve skále nemá chybu
Nádherný článek a úchvatné fotky, jeskyně mne fascinují, mívám v nich takový zvláštní velkolepý pocit, smíchaný se strachem, že se všechno kolem mne zřítí...
OdpovědětVymazatJeště jsem chtěla napsat něco k tomu pohádkovému hradu přilepenému ke skále, vždy takové stavby obdivuji a přeji si být hradní paní, ale to se mi těžko splní a tak své přání uskrovním... stačilo by mi tam strávit jeden den, jednu noc s hradním pánem a hezky si to užít, ale to se mi asi nikdy nesplní...
OdpovědětVymazat[13]: [14]: Celje neznám, ale dvojměstí Piran-Portorož ano, to bych chtěl někdy přiblížit také. Mně se ve Slovinsku také líbilo, tam snad nechybí vůbec nic z toho, za čím se cestuje - moře, hory, příroda (jeskyně, jezera. vodopády).[15]: My a Slovensko jsme na jeskyně také velmoc, třeba projížďku lodičkami jako v Macoše ve Slovinsku nemají.[16]: V tom odkazovaném článku ve 100+1 také píší o 60 vajíčkách, z nichž by se mláďata měla vylíhnout.[17]: Takový tísnivý pocit asi přepadne každého, ale nejhorší to mají speleologové, kteří se pouští do neprobádaných prostorů a pak je překvapí stoupající voda.
OdpovědětVymazat[18]:Taky ten strom mám v koláži a velmi nevýrazně, kde není poznat, jak velký otvor v něm je.
OdpovědětVymazatPrávě to, co zmiňuješ, jsem také viděl, navíc jsem ještě 2-krát byl v Mariboru, pak u vodopádů Savica a jednou 4 dny na pobřeží v městečku Strunjan nedaleko Piranu. Ale samozřejmě na hlubší poznání je to málo.[19]: Prý také vystavoval pečené kusy masa . Na tvého momentálně nejoblíbenějšího muže ale nemá .[20]: Macaráti už ale musí být z těch davů turistů dost otrávení [21]: Něco se zřítí, anebo se propadneme do propasti, která ještě nebyla objevená. Také mě to napadá.[22]: Dnes i některé naše hrady nabízejí pobyty v hradních apartmánech. Loni jsme byli ve Zbirohu, kde mimo jiné Mucha maloval svou Slovanskou epopej, samozřejmě jsme ale nespali přímo v zámeckých pokojích, ale ve stejném komplexu. Letos podobně pojedeme na 2 noci na hrad Svojanov. Dopřáváme si iluzi, o které mluvíš
Miloši, dostáváš se na samá krásná a zajímavá místa, je to nádhera :). V jeskyních se mi vždycky špatně fotí, ale tobě se fotečky povedly :). Ten hrad je prostě pohádkový.. :).
OdpovědětVymazat