27. února 2017

Vážná hudba s textem jako popová píseň

Když si odmyslíme operu, vážná hudba je především instrumentální - symfonie, koncerty pro sólové nástroje, sonáty, preludia, nokturna, tance, …
Řada melodií vážné hudby je však zpěvná, a tak není divu, že svádí k otextování a je pak kvalitním rozšířením repertoáru zpěváků populární i rockové hudby.
Několik příkladů jsem už zmínil v článku Vážná hudba a pop & rock, a sice skupinu Procol Harum, která svůj hit A Whiter Shade of Pale postavila na skladbě Johanna Sebastiana Bacha, Emerson, Lake & Palmer si přizpůsobili Obrázky z výstavy (Картинки с выставки) Modesta Petroviče Musorgského a Sting v písni Russians použil melodii romance Sergeje Prokofjeva z filmu Poručík Kiže.

Uvedení rockoví hudebníci (Sting v rocku také začínal - ve skupině The Police) předlohy ale nepoužili zcela věrně a tvůrčím způsobem je upravili. Popoví zpěváci se jich naopak snaží držet a protože jsou pěvecky mnohdy lépe disponovaní, pouští se i do skladeb, které i v instrumentální podobě je obtížné zahrát pro velmi rychlé tempo. To z následujících ukázek platí zejména pro Mozartův Turecký pochod, Chopinův Minutový valčík a Montiho Čardáš.

1. Marc-Antoine Charpentier (1634-1704) - Preludium Te Deum
Vyjádření díků Bohu barokního skladatele Charpentiera kdysi v televizi bývalo znělkou Eurovize před sportovními přenosy ze zahraničí a podle Wikipedie ho ve Vídni hrávají jako první při novoročních koncertech.
V repertoáru ji mají i členové Academica Musica Zlinensis, které jsem už zmiňoval v článku o Baťově vile ve Zlíně. Když po jejich předvánočních koncertech zajdeme ještě na neformální setkání na jejich mateřskou fakultu, hrají a zpívají moravské lidovky, písně folkových i rockových skupin a ve svém vlastním otextování také Charpentierovo preludium. Bohužel ji na YouTube nevystavili, ale někdy je o text požádám a malou ukázku sem vložím.
V následujícím videu originálního provedení skladby jsou náhledy na švédský královský zámek Drottningholm a jeho zahrady.



2. Tomaso Albinoni (1671-1751) - Adagio (1730)
Albinoniho Adagio se těší široké oblibě a nazpívalo ho množství zpěváků, např. Lara Fabian, kterou do své prezentace použila i italská modelka Monica Bellucci, velmi pěkné je i provedení neznámé zpěvačky Elmiry Kalimullina z ruské talentové soutěže, ale nejvíc se mně líbí studiová nahrávka božského Káji.



3. Wolfgang Amadeus Mozart (1756-1791) - Turecký pochod
Mozartův Turecký pochod (Türkischer Marsch) se hrává jako samostatná skladba, ve skutečnosti jde ale o třetí větu z klavírní sonáty A dur, Rondo alla turca, v Köchelově seznamu rozsáhlého díla geniálního skladatele uváděné pod číslem K. 331. Je prezentována také v mnoha dalších podobách - v orchestrální verzi, v komorním provedení, na kytaru a nezalekla se jí ani Eva Pilarová. A nepotřebovala k tomu ani text.



4. Wolfgang Amadeus Mozart (1756-1791) - Malá noční hudba
Kdo by neznal Malou noční hudbu (Eine kleine Nachtmusik)? Není divu, že tato Serenáda G dur pro smyčcový kvartet a kontrabas, K. 525, zaujala i legendárního génia Járu Cimrmana, který jí dodal další kvalitu svým textem. Bohužel jeho jistě skvostná interpretace se nedochovala, proto se musíme spokojit s poněkud amatérským provedením jednoho z objevitelů jeho díla Zdeňka Svěráka.



5. Ludwig van Beethoven (1770-1827) - Pátá symfonie (Osudová), první věta (1808)
První věta z 5. symfonie, op. 67, L. van Beethovena si dramatickým nástupem a zpěvnými pasážemi o transkripce přímo říká a existuje jich bezpočet, řada např. pro kytaru a jako kuriozitu si můžeme poslechnout verzi metalového kytaristy. Vzhledem k zaměření článku ale nelze vynechat zpívanou podobu. V následujícím videu tří tenorů zpěv začíná v čase 1:00.



6. Franz Schubert (1797-1827) - Serenáda
Schubertova Serenáda č. 4 (Ständchen/Zastaveníčko) v klavírním provedení se na poslech zdá celkem snadná, ale občasná kombinace tří tónů v pravé ruce proti dvěma v levé mně dělala potíže (abych správně vytvořil intervaly mezi tóny, procvičil jsem si zlomky). Svou úpravou ji okořenil Ferenc Liszt a v této verzi ji mám na vinylové desce se Sergejem Rachmaninovem, dalším skladatelem a současně virtuózním klavíristou, kde hraje skladby své i jiných autorů.
Pro Karla Gotta ji otextoval Zdeněk Borovec jako Píseň jak vánek. Měl jsem ji kdysi na malé desce, bohužel jsem ji ale zničil, ve staromládenecké etapě života jsem se občas pokoušel žehlit a jednou ještě plně nevychladlou žehličku jsem vložil do šuplíku, a to tak nešťastně, že sežehla bez obalu volně položenou desku a drážky ve vinylu se spekly. Ještěže máme YouTube!



7. Fryderyk Chopin (1810-1849) - Minutový valčík
Chopinův valčík, op. 64, č. 1, je ze všech jeho 14 valčíků nejkratší, a proto se mu dostalo označení Minutový. Za minutu ho ale nikdo nezvládne, obvyklý čas je 1 min 45 sec. A Nadě Urbánkové a Petře Janů to ve zpívané verzi ve volnějším tempu trvá ještě déle. Přiznám se však, že se mně ani jedna příliš nelíbí, proto je uvádím jen v odkazu v textu.

8. Bedřich Smetana (1824-1884) - Vltava z cyklu symfonických básní Má vlast (1874)
Vltava je druhou z deseti symfonických básní cyklu Má vlast a skladatel ji dokončoval v období úplné ztráty sluchu. Někdy se uvádí, že v melodii se částečně inspiroval lidovou písní Kočka leze dírou, těžko to ale tvrdit s jistotou. Skladba (i celý cyklus) je velmi populární a Česká filharmonie s dirigentem Václavem Neumannem ji hrávala při novoročních koncertech. Protože Smetana ve světovém měřítku není tak významný jako Antonín Dvořák a Leoš Janáček, měli jsme opravdu radost, když jsme Vltavu slyšeli jako první skladbu (pod)večerního programu se světelnými efekty u fontán pod vrchem Montjuic v Barceloně.
Oslovila i Karla Gotta, který ji nazpíval začátkem 70. let, když si budoval kariéru v Německu.



9. Edvard Grieg (1843-1907) - Solvejžina píseň ze suity Peer Gynt
Edvard Grieg r. 1875 složil orchestrální suitu Peer Gynt jako hudební doprovod scénického provedení stejnojmenné básně Henryka Ibsena. Jeho dílo však rychle překročilo prkna divadel a žije svým vlastním životem a v mnoha úpravách, např. v klavírní.
Solvejžina píseň společně se skladbami Anitřin tanec, Ráno, Průvod trollů, Ve sluji Krále hor, Åsina smrt patří z této suity k nejoblíbenějším. A protože autoři jsou z Norska, je na místě si poslechnout zpívanou verzi v provedení norské sopranistky Marity Solbergové.
V repertoáru ji má i ruská operní hvězda Anna Netrebko a muzikálová zpěvačka, herečka a tanečnice Sarah Brightman.



10. Vittorio Monti (1868-1922) - Čardáš (1904)
Rodilý Ital Monti se uplatnil v Paříži jako dirigent, skladatel operet, baletů, i komorních skladeb, jeho nejznámějším dílem však jednoznačně je Čardáš, který asi nechybí v repertoáru žádného vyspělejšího houslisty a díky střídání tklivých a temperamentních pasáží je zvlášť oblíben cikánskými hudebníky.
Má ale i řadu dalších verzí - kromě houslí i pro cello a orchestr, klavírní, Oldřichu Kaiserovi s klavíristou Ypsilonky Miroslavem Kořínkem se stal náplní zábavné scénky, pěvecky se ho úspěšně zhostila Eva Pilarová a jazyk se jí nezasukoval ani ve vyšším věku.



11. Albert William Ketelbey (1875-1959) - Na perském trhu
Skladba Na perském trhu (In a Persian Market) vedle provedení s orchestrem, a pro přitažlivý námět i v mnoha scénických ztvárněních, je oblíbená také v klavírní verzi, neunikla však ani pozornosti zpěváků, nazpíval ji např. jeden z nejlepších barytonistů operní historie Peter Dawson a u nás Jiří Korn.



12. Ronald Binge (1910-1979) - Alžbětinská serenáda
Alžbětinská serenáda (Elizabethan Serenade) svým názvem vzbuzuje dojem, že jde o dílo z alžbětinské doby (doby vlády Alžběty I. v 2. polovině 16. století), která je považována za období rozkvětu Anglie, autor však celým svým životem patří do 20. století. Jako v řadě předchozích případů má mnoho verzí, např. pro housle, varhany a my ji asi nejvíce známe zpívanou Karlem Gottem. Díky českému textu ("zapal svíčky sváteční") se u nás často hraje o Vánocích, první ji však zpopularizovala BBC, která jí uváděla hudební pořady cyklu Music Tapestry (podobně jako Jiří Černý s manželkou Miroslavou si do znělky soutěžního hudebního pořadu Houpačka zvolili Exodus Ernesta Golda). První anglické otextování Where the Gentle Avon Flows Christopherem Hassallem s Vánocemi také nemá nic společného, jediné datování v textu "midsummer night" lze chápat jako letní slunovrat, nebo Svatojánskou noc, tedy noc z 23. na 24. června, spojenou s oslavou narození Jana Křtitele.

41 komentářů:

  1. Tak Chopinův minuťák jsem hrála, ale čas jsem neměřila. Gott s Vltavou převapil (neznala jsem). Já miluju povedené úpravy vážné hudby do stylu Dance, Trance (či jak se všechny ty směry jmenují). Vážnou hudbou jsem přesycená. Když má "tuc - tuc" melodii, dá se to dobře poslouchat. Bohužel v ČR se tahle hudba prakticky nehraje. Jednu konkrétní povedenou adaptaci Griegova Peer Gynta, kterou mám na kazetě, se mi nikdy nepodařilo dohledat, protože autora neznám.

    OdpovědětVymazat
  2. Všechny ty nahrávky až na tu od tří tenorů a Solvejžinu píseň od Sarah jsem slyšela. Je dobré takto zpopularizovat vážnou hudbu. "Vymetala"jsem celá léta koncerty vážné hudby, ač jsem spíš milovnicí taneční hudby. Mívala jsem často puštěnou  dlouhohrající desku orchestru Lasta, ještě dnes máme "vrstvu singlů i dlouhohrajících desek, ač gramofon je někde ve skladišti.Ale i kazety a CD s různými žánry máme. Za léta se nashromáždí , ale čas a chuť je přehrávat už jaksi chybí.

    OdpovědětVymazat
  3. Gott je dobrej.
    Ale raději mám Vltavu jako instrumentálku od Wolfa Hoffmanna.

    OdpovědětVymazat
  4. Tý jo, to je dobře odvedená práce...! Mám dost mezery, budu muset dotahovat...

    OdpovědětVymazat
  5. Malá noční, Zastaveníčko, Alžbětinská serenáda a vlastně všechny vybrané skladby mám hodně ráda, a to jak v koncertním provedení, tak i nazpívané Paráda

    OdpovědětVymazat
  6. Miloši, opravdu moc krásný článek. Neznala jsem jen "Na perském trhu". Poslechla jsem si s radostí všechny skladby, tím spíš, že u řady z nich je interpretem můj oblíbený Karel Gott.
    Alžbětinská serenáda vyloženě pohladila po dušičce Přemýšlela jsem, jestli bych tvůj seznam dokázala rozšířit a ... nedokázala. Takže mne napadlo podobné téma - Dodatečně otextované filmové melodie. A tady už je to lepší. Například:
    1. Ennio Morricone: Once Upon A Time In The West (Tenkrát na západě) – Věra Špinarová: Jednoho dne se vrátíš
    https://www.youtube.com/watch?v=NX6mk1xewbM
    2. James Horner a Will Jennings: soundtrack k filmu Titanic -  Celine Dion: My Heart Will Go On
    3. Karel Svoboda: Tři oříšky pro Popelku – Iveta Bartošová: Tři oříšky

    OdpovědětVymazat
  7. Díky za nádherně zpracovaný článek s ukázkami. Vůbec nikdy jsem neslyšela Gottovu Píseň jak vánek. Doslova jsem se
    potěšila. Zítra má svátek Roman Dragoun, pokud to slaví jako jeho tatínek. Podle starého křesťanského kalendáře je zítra svatý Roman.

    OdpovědětVymazat
  8. Přidávám se k Tlusťjochovi. Jo, Mistr O.K. ale všechny jím přezpívané skladby mám prostě raději v originále. Anebo v případě Adagia tuším že ho nazpívala i Annie Lennox? Tak její verzi. Mě ty jeho texty, třeba zrovna ve Vltavě připadají takové nabubřelé, prostě poplatné své době. Te Deum je prostě klasika provázející moje dětství a hned si vzpomenu na náš obývák a jeho uspořádání  a na to, jak se line z televize před nějakým přenosem. Nejsem rozhodně proti úpravám klasiky do moderní podoby, ale když prostě klasika je klasika ....

    OdpovědětVymazat
  9. [6]:Vidíš, a já všechny zpívané verze té Moriconeho melodie nemám vůbec ráda, byť Sarah Brightman jí nazpívala o dost líp než Věra Špinarová. Od Věry Špinarové jí přímo nesnáším už od první chvíle a za celých 36 let jsem k ní cestu nenašla. Možná to bude trochu tím, že tahle zpěvačka mi nikdy nějak k srdci nepřirostla, nevím....

    OdpovědětVymazat
  10. Tak tohle musím ještě podrobněji probrat večer nebo o víkendu. Ve vlaku to není ono .

    OdpovědětVymazat
  11. [9]: Vendy, tak to jsme dvě, které Špinarovou zrovna moc nemusí. U mne je to dáno tím, že nedokážu oddělovat interpreta od jeho díla. (Vím, spousta lidí by mi vysvětlila, že je to špatně.) Ona Špinarová se v civilnějším projevu - třeba při interview - snaží být (nebo možná i taková je) bodrá, lidová, protřelá životem. Asi víš, co myslím. Navzdory tomu, co jsem řekla o své snížené toleranci, jsem ji "vzala na milost" právě kvůli téhle písni. Myslím, že nic lepšího nenazpívala.
    Uvedla jsem ji proto, že se mi hodila do dané kategorie
    Je poněkud omezující, mít možnost dát na blog.cz do komentáře je jeden odkaz. Chtěla jsem sem dát původně odkaz na C. Dion. Ale přiznám se, že si nejsem stoprocentně jistá, zda ve filmu nezní její píseň.
    U Třech oříšků si jistá jsem. Takže využiji příležitost dát následující odkaz:
    https://www.youtube.com/watch?v=FB7_c0MnbX8
    V době, kdy píseň vznikla, nebylo ještě Ivetě Bartošové co vytknout. Krásná, kultivovaná zpěvačka s příjemným hlasem...

    OdpovědětVymazat
  12. [11]:Naprosto chápu to (ne)oddělování, mám to taky tak. Jak u zpěváků, tak u herců. Ale já jako pražský patriot nikdy moc nebrala na vědomí ostravskou hudební scénu. Jedinou zpěvačku kterou jsem byla schopná akceptovat byla Marie Rottrová. Po 89 roce se ale hodně situace změnila, nástup skupin Buty a hlavně Kryštof můj způsob nazírání změnil. Ale jak Špinarová nebo Janků pro mne byly a stále jsou nezkousnutelné. Nicméně, Marie Rottrová je pro mne stále no.1. Rozhodně hodně daleko před nesmrtelnou tetou a diblíkem Vondráčkovou. A co se týče Ivety Bartošové, no, ani ta mne nějak moc nezaujala. Jo, byla to v určitém čase své kariéry hezounká osůbka, ale její zpěv v některých písních mne nezaujal. Pro mne to bylo takové kníkání. Ale tohle jsou věci těžko rozebíratelné, protože každý má jiný vkus a každému se líbí něco jiného.

    OdpovědětVymazat
  13. Skvěle zpracovaný článek!Jak tak koukám (a poslouchám), Kája prostě boduje .

    OdpovědětVymazat
  14. Perfektně zpracovaný článek, většinu těch skladeb znám. Pročítala jsem text a poslouchala jsem je hezky jednu po druhé a dostavil se povznášející pocit.

    OdpovědětVymazat
  15. zdravím... asi nejvíce mne oslovila píseň Adagio v podání Karla Gotta

    OdpovědětVymazat
  16. Tohle přidávání textů k původně jen instrumentálním skladbám moc nemusím. Pokud se nejedná o nějakou legraci jako v Simpsonových xD https://www.youtube.com/watch?v=YO1sIam1sNQ
    Ale líbí se mi spojení starého s novým, jako v případě Vivaldianna (Dvořák&Svěcený), nebo skupiny Lesiëm. A nebo něco v tomto stylu: https://www.youtube.com/watch?v=i21pyS0EsWA

    OdpovědětVymazat
  17. To byla nádhera. Jako první mě oslovila skladba Adagio, tu jsme mívali na gramodestce a já si ji tenkrát pouštěla pořád dokola. Na desce jsme mívali i tu píseň z Peer Gynta. Pak je jasné, že se mi líbila i Vltava s Kájou Božským a také Alžbětínská serenáda, kterou jsme měli na desce též, ale jen jako orchestrálku. Klip se Serenádou jsem si užívala nejen jako překrásnou melodii skvěle zazpívanou Karlíkem, ale kochala jsem se i zimními obrázky, neboť zimu, tu já můžu.

    OdpovědětVymazat
  18. [14]: Lítala jsi jako holubička, Signoro? No to vlastně ne, na to jsi moc vzdělaná a chytrá.

    OdpovědětVymazat
  19. [1]: Kdysi jsem uměl valčíky 8 až 14. Ty všechny jsou kratší. Raději než Minutový mám však ten, který s ním sdílí stejný opus 64, ale má číslo 2 https://www.youtube.com/watch?v=wTSu1jjKpgI.
    "Úpravy vážné hudby do stylu Dance, Trance" neznám, nemohla bys do svého blogu zařadit i hudební rubriku? :)Mě zase překvapilo, kolik celkem toho z klasiky Kája převzal. Bylo to však asi jen v mladých letech, později ho to zřejmě přešlo.[2]: Jamese Lasta si vybavuji podle jména, žádnou desku s ním ale nemám. Bohužel s gramofonem to mám stejně, naposled jsem ho pustil minimálně před 15 lety. Kupodivu ale vinylové desky zase začaly vycházet a v poslední době jsem jich několik koupil s mými oblíbenými rockovými hudebníky. Mám je teď jako archivní kusy [3]: Díky za tip, podívám se.[4]: Já se o vážnou hudbu celkem zajímám a leccos znám z někdejšího hraní na klavír. Kdybych měl psát o jazzu nebo šansonu, budu úplně vedle [5]: Mně se všechny tolik nelíbí, ale Schubertovu Serenádu bych určitě zařadil mezi nejlepší tři.

    OdpovědětVymazat
  20. [19]: Mohla - až budu mít jednou kvalitní nástroj, tak budu skládat léčivou hudbu, improvizace mi šla. Ale to je zatím hudba budoucnosti.

    OdpovědětVymazat
  21. [6]:Ještě vím, že Eva Pilarová nazpívala Beethovenu drobnou skladbu Elišce (Für Elise) https://www.youtube.com/watch?v=ofMjqkq66R8, ale tu jsem vynechal,  je v díle hudebního velikána okrajová, na klavír ji hrají všichni jen trochu pokročilejší začátečníci.  
    Filmové melodie, které uvádíš, znám, z nich bych ale článek nevytvořil, napadá mě už jen melodie z filmu Sedm statečných (vybavuji si slova písně Waldemara Matušky "Buď se mnou pořád, lásko sladká"), a z filmu pak ještě píseň z  filmu Jako jed, ale ta ve filmu zazněla i s textem, není nazpívaná dodatečně.[7]: Gottovu verzi Schuberta mám opravdu moc rád. Je výborná i co se týče aranžmá.
    Pamatuji si, že loni začátkem března jsem byl na koncertu k Romanovým kulatým narozeninám. Zřejmě v tuto dobu slaví i je. Někdy z něho nějaké fotky ještě použiju.[8]: Z Gottových se mně nejvíce líbí Schubertova Serenáda a Albinoniho Adagio. Tam ještě jeho hlas byl v plné síle a formě, posledních 20 let je už jen stínem bývalé slávy.[9]: Věra Špinarová v této písni září, mně se od ní z jejích počátků pár písniček líbilo, např. Máme máj, později už méně, ale oceňuji na ní, že zůstala věrná Ostravě, i když to její kariéře neprospělo.[10]: Myslím, že to je tak nejlepší, protože v každém článku vidím místa, která by chtěla lepší formulaci či jiný výraz, aby se třeba neopakoval slova. Opravami se vyvíjí . Neumím je napsat v definitivní verzi napoprvé jako ty.
    Chtěl bych také dohledat, kdy všechny skladby vznikly.[11]:Přesně tak - osobnost interpreta může ovlivnit vztah i k jeho umění. Třeba u spisovatelů to necítím a vlastně se o jejich život nijak nezajímám. ale třeba Iveta Bartošová nebo Lucie Bílá mně vždy připadaly dost hloupé a nedokážu se přes to přenést.
    Např. jak Bartošová byla pod vlivem nějakého podvodníka, který ji radil, že musí chodit po bytě nahá, aby se od odrážely paprsky, které prý její nepřátelé na ni vysílají, a ona tomu věřila a dokonce s ním měla i nějaký vztah.[12]: Marii Rottrovou jsem měl také vždy moc rád, dokonce hned můj třetí článek na blogu jí byl věnovaný. Měl jsem štěstí ji také vidět, a sice v 80. letech v komorním vystoupení s klavíristou Vladimírem Figarem a Jaromírem Nohavicou.

    OdpovědětVymazat
  22. [13]: Kája se hodně snažil, aby v Německu prorazil, Vltavu nazpíval i v němčině.[14]: Já se povznáším hudbou každý večer, nejméně polovinu doby do ulehnutí na lůžko strávím se sluchátky na uších. Hudba je radost.[15]: V Adagiu je obdivuhodné, jaký hlasový rozsah zde Mistr ukázal. Skvělý výkon, na YouTube jsou i videa ze živých vystoupení, ale ta se mně zdaleka tolik nelíbí jako tato studiová nahrávka.[16]: Díky za tipy.
    Houslistu Svěceného s klávesistou Dvořákem a jejich úpravu Vivaldiho znám (uváděl jsem je také v textu Vážná hudba a pop & rock], ostatní ale ne.[17]:Myslím, že kdyby tito autoři žili dnes, tak by populární hudba měla o hodně vyšší úroveň. Je úžasné, kolik nádherných melodií složili.[18]: Myslíš, že vzdělání a intelekt vzletu brání? [20]: Já doktory vůbec nenavštěvuju, ale pokud bys v ordinaci preludovala, hned bych změnil názor .

    OdpovědětVymazat
  23. Turecký pochod, ten jsem kdysi hrála. Jo, to už je let, to už snad není pravda. Dík za vzpomínku.

    OdpovědětVymazat
  24. [21]: Jen malinko opravím: Píseň "Do Not Forsake Me, Oh My Darling" (Buď pořád se mnou) je z filmu "High Noon" (V pravé poledne), nikoli ze Sedmi statečných. V originále ji nazpíval Frankie Laine. Matuška ji nezpíval špatně, ale já ji mám už od dětství navždy spojenou s verzí v podání J.Poppera:
    https://www.youtube.com/watch?v=zbH4J6Nn8MU

    OdpovědětVymazat
  25. A ještě jedna poznámka:
    Co lidí pudí shazovat Karla Gotta modifikováním jeho jména? Kája, božský Kája, Kája Božský, Mistr, apod.
    Vypadá to jako familární oslovení oblíbeného člověka, ale není tomu tak.
    Myslím, že nejen jeho věk a společenské postavení, ale především jeho umění a celoživotní poctivá a profesionální práce si zaslouží víc úcty.

    OdpovědětVymazat
  26. [23]: Není to jednoduchá skladba, vzpomínám si, že jsi také psala o Ježkově skladbě Bugatti step, a to už je takřka virtuózní věc.[24]: Díky za opravu, doplnění a odkaz na Poppera (neznal jsem), dokonce mě to samotného pak napadlo, že jsem filmy zaměnil, oba mám moc rád, ale je to celý věk, co jsem je viděl naposledy. Navíc jsem zjistil, že odkaz na Matuškovu píseň ani ve svém "archivu" nemám. Ale zkusím ho najít.[25]: Axino, myslím, že takovými označeními se nikdo nesnaží Karla Gotta znevážit, spíše jde o vyjádření, že je naším "rodinným stříbrem" a miláčkem, obdivovaným idolem. Trochu na tom má sám podíl, když si zvolil jako umělecké jméno Gott - Bůh, pak se božský Kája samo nabízí.
    Přestože pop tolik neposlouchám, jeho kvality se nedají popřít a i v těchto ukázkách je vidět, že je opravdu Mistr.

    OdpovědětVymazat
  27. [26]: Ty máš tedy paměť! No jo, absolvovala jsem 1. stupeň školy klavíru.

    OdpovědětVymazat
  28. Miloši ty jsi mně dal zabrat, ještě nikdy jsem si neposlechla tolik videí naráz, zaujaly mne všechny až na video č.4 tam mne výkon pana Svěráka neoslovil...

    OdpovědětVymazat
  29. [27]: Pamatuji si to, protože klavír a kytara jsou mé nejoblíbenější hudební nástroje.[28]: Teď jsi mě notně překvapila, já jsem dosud žil v domnění, že jeho rodné jméno bylo Matějček či Matějíček.[29]: Kdo ví, jak dlouho budou odkazy funkční :). To je chronická slabina hudebních textů, že videa se často ztrácí.
    Zdeňkovi Svěrákovi se také dost divím, že se do zpěvu pouští, nemá na to hlas, nesnáším ani jeho pravdoláskařskou mánii pořád podepisovat nějaké hloupé petice, ale naopak mám velmi rád jeho a Smoljakovo Divadlo Járy Cimrmana divadlo a humor jejich filmů.[30]: Karel Gott je opravdu třída. Vždy jsem na něm obdivoval jeho profesionalitu.

    OdpovědětVymazat
  30. [31]: No ale aby sis pamatoval, kterou skladbu jsem v dětství hrála - jsi třída!

    OdpovědětVymazat
  31. Miloši budu asi opět(?!) výjimka, ale mně nikdy Gott nějak zvlášť nezaujal a skladba Adagio je pro mě nejkrásnější v podání Lary Fabian. Nevím proč, ale tahle písnička mi od ženy zní daleko citlivěji než od muže, v tomto případě od pana Mistra. Písnička https://www.youtube.com/watch?v=5TfCbiHJybI - u mne prostě nemá konkurenta.
    Jinak děkuji za skvostná videa, mimo asi dvou, jsem si je poslechla moc ráda.

    OdpovědětVymazat
  32. Nevím, jak jsem mohla zapomenout (na blogu mám odkaz na Gottovo album Vánoce ve Zlaté Praze) - Karel Gott nazpíval také Largo z opery Xerxes od Georga Friedricha Händela:
    https://www.youtube.com/watch?v=cmbC5452m70

    OdpovědětVymazat
  33. [34]: Už jsem si uvědomila svůj omyl. Karel Gott nazpíval árii "Ombra mai fu" z opery Xerxes. Nedá se říci, že jde o popovou píseň. Zmátlo mne, že se largo často uvádí v orchestrální úpravě.

    OdpovědětVymazat
  34. [35]: nezáleží na "škatulce", ale na oblíbenosti a celkové zajímavosti

    OdpovědětVymazat
  35. Konečně je na titulku zajímavý blog, který ale už znám... tak zase nic...

    OdpovědětVymazat
  36. [32]: Pamatuji si jen ty, které znám :).[33]: Lara Fabian zpívá výborně, říká se o ní, že je druhá Celine Dion, ale mně se zdá její projev dost teatrální, asi je lepší ji jen poslouchat. Ale v odkazu jsem ji taky nevynechal :)
    Gott se mně opravdu líbí víc.[34]: [35]: Už jsem se radoval z dalšího objevu. Přiznám se, že jsem na YouTube hledal, jestli taky někdo nenazpíval Largo z Dvořákovy Novosvětské symfonie, ale nic jsem nenašel :).Gott kromě vlastních kvalit se také uměl obklopit výbornými hudebníky (resp. to zajišťoval kapelník Ladislav Štaidl) - všichni byli výborní: klavírista Rudolf Rokl, saxofonista Felix Slováček, trumpetista Václav Týfa, kytaristu Pavla Fořta zlanařili ze skupiny Flamengo, baskytaristu Ondřeje Soukupe v Pražském výběru.[36]: Obecně jistě ano, ale tady jsem chtěl spíš vyzdvihnout nezvyklý inspirační zdroj.[37]: Taky jsem zklamaný .

    OdpovědětVymazat
  37. Tak teď snad skutečně objev další vážné hudby nazpívané jako popová píseň:
    Karel Gott (jak jsem zjistila, tak jako jeden z mnoha) nazpíval mimo jiné píseň na orchestrální skladbu Maurice Ravela - Bolero.
    Karel Gott: Hříšné bolero
    https://www.youtube.com/watch?v=jFz6uTN65ZE
    Poznámka: Po hudební stránce myslím perfektní. Ovšem choreografie mi přijde trochu laciná, tak nějak "genderově nevyvážená"
    Chudák baletka v kostýmu plavky+peří si musí sama dotáhnout na jeviště židli...
    Dovedla bych si představit elegantní taneční pár ve společenskému oděvu.
    Ovšem pak by to asi nebylo tak prvoplánově hříšné

    OdpovědětVymazat
  38. [39]: Výborně, Axino, to je sólokapr :).
    Přitom skladbu znám a Gottovo provedení je mně také povědomé. Je vidět, že Karel v této kategorii nemá konkurenci.Hříšnost si tam donyslel textař a  přesně  jak píšeš, vizuální ztvárnění se na toho snažilo vyjít. Pro úplnost ještě Ravelova originální verze https://www.youtube.com/watch?v=r30D3SW4OVw.
    Zajímavá je i informace o původu skladby ve Wikipedi https://cs.wikipedia.org/wiki/Bolero_(Ravel).

    OdpovědětVymazat
  39. [40]: Ne "na toho", ale "z toho".
    ...
    ve Wikipedii - a do odkazu patří i
    _(Ravel).

    OdpovědětVymazat

Aktuální článek

Anton Pavlovič Čechov - <i>Racek</i> v Mahenově divadle

Z nejznámějších dokončených divadelních her A. P. Čechova (1860-1904) po Višňovém sadu (1904), Strýčku Váňovi (1899) a Třech sestrách (19...

10 nejčtenějších článků (od 23. 4. 2020)