24. června 2019

Tirana - rozvíjející se metropole Albánie

Albánie v letech 1945-1990 byla komunistickým státem, izolovaným od světa podobně, jako je KLDR. Téměř celou tuto dobu (až do své smrti v r. 1985) jí vládl Enver Hodža, který se postupně rozkmotřil s Josipem Brozem Titem a Jugoslávií kvůli Kosovu, kde většina obyvatel jsou Albánci, za Chruščova se SSSR, nějakou dobu udržoval vztahy s východoasijskými zeměmi - s Čínou v éře Mao Ce-tunga, Ho Či Minovým Vietnamem i Kambodžou za Pol Pota, ale po vstupu vojsk Varšavské smlouvy do Československa v r. 1968 z tohoto paktu vystoupil a propadl paranoidnímu vidění světa, že všichni jsou nepřátelé a imperialisti, a dospěl k názoru, že jediným socialistickým státem je Albánie.

Strach z přepadení Hodžu přivedl k masové výstavbě betonových bunkrů, kterých se odhaduje půl až tři čtvrti milionu, Albánie přitom má asi 2,8 milionu obyvatel, každá rodina tak mohla počítat s bunkrem jen pro sebe.

Hodža také zakázal církve a náboženské obřady, mnoho kostelů bylo pak zbořeno, a r. 1967 Albánii prohlásil za první a jediný ateistický stát na světě.

Začátkem 90. let Albánie přešla k demokracii a tržnímu hospodářství, vynucený ateismus je minulostí, 57 % obyvatel se hlásí k islámu a ateistů je jen 2,5 %. V politice je však patrné nacionalistické cítění s vizí "velké Albánie", což přispělo k vytvoření samostatného státu Kosovo odtržením území Srbska, který ČR (na rozdíl od Slovenska) diplomaticky uznala (a v kontrastu k tomu nelogicky protestuje proti návratu Krymu k Rusku, jenž po 2. světové válce se stal součástí Ukrajiny jen díky právně pochybnému "daru" Chruščova Ukrajině).

Země se ale může pochlubit i přírodními krásami, má moře i hory, a protože je cenově dostupná, patří k novým turistickým cílům.

Při našem loňském pobytu v Černé Hoře jsme do Albánie zajeli na jednodenní výlet. Zastavili jsme se ve Skadaru, Durrësu a nakonec v Tiraně. Přestože přímořský Durrës (česky Drač), první hlavní město po vyhlášení nezávislosti Albánie v r. 1914, je z nich asi nejkrásnější, začnu vnitrozemní Tiranou, kam se sídlo státu přesunulo v r. 1920 a kde žije téměř třetina obyvatel země (více než 800 tisíc).

I přes změnu politického směřování Albánie připomínky na Hodžovu éru v Tiraně nezmizely.

V parku v centru města najdeme několik bunkrů.



Budova ve tvaru pyramidy je Mauzoleum Envera Hodži. Postaveno bylo v r. 1987.




Vyřezaný obrazec v tabuli v mělké vodní nádrži vedle mauzolea připomíná díla Joana Miró.



Na podobě Tirany se výrazně podepsali italští architekti Florestano de Fausto a Armando Brasini, kteří postavili řadu vládních budov a přenesli sem i styl velkých náměstí a širokých bulvárů, jimiž se v Itálii zavděčili Mussolinimu v jeho mánii pořádat fašistické pochody.

Úřad prezidenta (The Presidential Office) využívá budovu původně určenou pro ambasádu Sovětského svazu.



Albánský ministerský předseda má sídlo v budově Kryeministria (The Prime Minister's Office), postavené v r. 1941. V detailu koláže vpravo je budovatelský reliéf i s pěticípou hvězdou, umístěný vpravo od vchodu.


Zářivě červená budova patří Ministerstvu zemědělství a rozvoje venkova (The Ministry of Agriculture and Rural Development).



Skanderbegovo náměstí je ze všech nejvýznamnější. Jméno má podle albánského hrdiny, který v 13. století bojoval proti vojskům Osmanské říše, a vévodí mu Skanderbegova socha.



Na dalším záběru se sochou Skanderbega je v levé části v lešení skryt minaret a za ním Edhem Beyova mešita ze 17. století.



Sošného provedení se dočkal i znak Albánie, mající podobu černého dvouhlavého orla. Pohoří Dajtit na horizontu dosahuje nadmořské výšky 1611 m.



Nepřehlédnutelnou církevní stavbou je ortodoxní kostel albánské pravoslavné církve (Orthodox Autocephalous Church of Albania).




A v hlavním městě samozřejmě nemohou chybět budovy divadla a opery.





Národní historické muzeum zdobí výjev v duchu socialistického realismu.




Mezi nejznámější památky patří i Hodinová věž s vyhlídkovým ochozem. Z odstupu je však zřejmé, že lepší výhled nabídnou horní patra 5* hotelu Plaza (má výšku 85 m).




Na následujícím snímku je Polytechnická univerzita.



Kovová socha a "drátový model" (jmenuje se Reja - The Cloud Pavilion a autorem je japonský architekt Sou Fujimoto) možná byly inspirovány díly Eily Hiltunenové. V pozadí "mraku" je Národní galerie.




Následující výškové budovy nesou jména 4-Ever Green Tower (100 m) a TID Tower (85 m). Vstupní část druhé je ve výřezu vpravo. Obě nabízí obchodní a hotelové služby. 4-Ever Green je anglickou slovní hříčkou, když místo číslice 4 dosadíme "four", foneticky dostaneme ekvivalent spojení "forever green", tedy "věčně zelený".



Parky také jsou výrazným prvkem centra Tirany.



Závěrečná koláž podtrhuje charakter Tirany - výstavbu nových budov v citlivém propojení se staršími a vše prostupující zeleň.


12 komentářů:

  1. Zajímavý pohled na Albánii. Mám ale takový pocit, že oblouků ve výstavbě moc nemají - kromě těch bunkrů - samá "škatulka", byť již zmodernizovaná, vyšší.Díky za výlet.

    OdpovědětVymazat
  2. Díky za zajímavý výlet, kdybych nevěděla, že se jedná o Albánii, v jednu chvíli bych si myslela, že koukám na Čínu.

    OdpovědětVymazat
  3. Zajímalo by mě, jestli i nápovědní budka v divadle má podobu bunkru .Pamatuju si, že vysílání Rádia Tirana v českém jazyce bylo to nejlepší dada, které bylo svého času na rádiových vlnách k slyšení .

    OdpovědětVymazat
  4. I když jsou ty fotky prosluněné, nějak z nich mrazí.... Ve spojení s přírodou je  Albánie mnohem příjemnější napohled

    OdpovědětVymazat
  5. Zajímavé, jak se to podobá budovám u nís, čekal jsem tu socialistickou architekturu příšernější...

    OdpovědětVymazat
  6. [1]: Máš pravdu, převažují budovy s plochou střechou, zřejmě se nemusí bát velkého zatížení sněhem .[2]: Mumifikované tělo tam není, jsou jen na půl cesty :).[3]: Asi myslíš hlavně tu červenou budovu. Ta se mně líbí nejvíc. Čekal jsem, že bude souviset s uměním, ale že tam budou sídlit zemědělci, mě nenapadlo :).

    OdpovědětVymazat
  7. [4]: Ten pomalovaný bunkr vypadá, že pochází z divadla .[5]: Vliv orientace na západ je tam patrný, na rozdíl od Černé Hory, kde třeba vůbec nejsou vidět loga západních firem. A tady hned na první budově je Raiffeisen. Chtějí také vstoupit do EU, ale vzhledem k tomu jejich islámskému nacionalismu bych to považoval za hrozbu.
    Ale pěkné je, že se snaží celé město proložit zelenými plochami, dojem z budov "Mussoliniho architektury" se tak zmírní.[6]: Myslím také, že je vše v umírněných relacích.

    OdpovědětVymazat
  8. Keď mi niekto vravel : " Albansko" počula som " mafia" . Ďakujem za prechádzku aj s výkladom. Socialistický realizmus je všade-ale nevadí, je to ich a aj naša historia. Nie je na nom nič zle - čo sa stavieb týka. Funkcionalizmus - veľakrát lepší ako niektoré dnešné čudá. Čo ma ale príjemne prekvapilo, neviem, či to je iba dojem z fotiek, tie mesta su vzdušné. Je tam priestor , aj zelen ...chýbajú mi , ako mne všade, fontány. Nuž som asi vodný živel. Albansko je aj krásna príroda. Kto by chcel ho spoznávať, tak - dávam tip. Prepáč mi reklamu, Miloš, ale také občerstvenie , by myslím nikto neodmietol. Uvidím, či to prejde ...hmm
    ttps://vimeo.com/342927183

    OdpovědětVymazat
  9. Byla jsem v Černé Hoře před dvěma roky a je to daleko přívětivější a krásnější země než Albánie.
    Hodně mi ty fotografie připomínají naše město, také zde máme krásné budovy s budovateli a sochy pana Houry se sovětskými kosmonauty, prostě nic moc.

    OdpovědětVymazat
  10. [9]: Já jsem měl k Albánii antipatii kvůli muslimům, ale nakonec jsem rád, že jsem tam alespoň "z rychlíku" nakoukli.
    Ale Černá Hora se mně líbí mnohem víc. V ní jsme byli už 2-krát na týden.Gabi, to video je úžasné. A profesionálně udělané, Loni jsem se přihlásil na raft v Černé Hoře, bohužel nakonec se pořadí výletů změnilo a raft připadl až na den našeho odjezdu a přišel jsem o adrenalinový zážitek.
    Stejně ale nechápu, jak je možné přitom ještě fotografovat nebo natáčet videa, když raftaři mají co dělat, aby se v divoké vodě nevyklopili a nerozbili si hlavu o kameny.[10]: Černá Hora se mně moc líbila, řekl bych, že i lidé jsou mnohem přívětivější než Albánci, byli jsme tam v letech 2016 a 2018 a klidně bych tam jel ještě. Zatím jsem na blog dal jen Sveti Stefan, ale dost dalších míst mám ještě v zásobě, např. Kotor a Boku Kotorskou a Národní park Durmitor s Černým jezerem.

    OdpovědětVymazat

Aktuální článek

Riga (1) - secese na pobřeží Baltu

Riga, metropole Lotyšska, je ze všech hlavních měst pobaltských republik bývalého Sovětského svazu největší, má víc než 600 tisíc obyvatel (...

10 nejčtenějších článků (od 23. 4. 2020)