24. června 2019

Tirana - rozvíjející se metropole Albánie

Albánie v letech 1945-1990 byla komunistickým státem, izolovaným od světa podobně, jako je KLDR. Téměř celou tuto dobu (až do své smrti v r. 1985) jí vládl Enver Hodža, který se postupně rozkmotřil s Josipem Brozem Titem a Jugoslávií kvůli Kosovu, kde většina obyvatel jsou Albánci, za Chruščova se SSSR, nějakou dobu udržoval vztahy s východoasijskými zeměmi - s Čínou v éře Mao Ce-tunga, Ho Či Minovým Vietnamem i Kambodžou za Pol Pota, ale po vstupu vojsk Varšavské smlouvy do Československa v r. 1968 z tohoto paktu vystoupil a propadl paranoidnímu vidění světa, že všichni jsou nepřátelé a imperialisti, a dospěl k názoru, že jediným socialistickým státem je Albánie.

Strach z přepadení Hodžu přivedl k masové výstavbě betonových bunkrů, kterých se odhaduje půl až tři čtvrti milionu, Albánie přitom má asi 2,8 milionu obyvatel, každá rodina tak mohla počítat s bunkrem jen pro sebe.

Hodža také zakázal církve a náboženské obřady, mnoho kostelů bylo pak zbořeno, a r. 1967 Albánii prohlásil za první a jediný ateistický stát na světě.

Začátkem 90. let Albánie přešla k demokracii a tržnímu hospodářství, vynucený ateismus je minulostí, 57 % obyvatel se hlásí k islámu a ateistů je jen 2,5 %. V politice je však patrné nacionalistické cítění s vizí "velké Albánie", což přispělo k vytvoření samostatného státu Kosovo odtržením území Srbska, který ČR (na rozdíl od Slovenska) diplomaticky uznala (a v kontrastu k tomu nelogicky protestuje proti návratu Krymu k Rusku, jenž po 2. světové válce se stal součástí Ukrajiny jen díky právně pochybnému "daru" Chruščova Ukrajině).

Země se ale může pochlubit i přírodními krásami, má moře i hory, a protože je cenově dostupná, patří k novým turistickým cílům.

Při našem loňském pobytu v Černé Hoře jsme do Albánie zajeli na jednodenní výlet. Zastavili jsme se ve Skadaru, Durrësu a nakonec v Tiraně. Přestože přímořský Durrës (česky Drač), první hlavní město po vyhlášení nezávislosti Albánie v r. 1914, je z nich asi nejkrásnější, začnu vnitrozemní Tiranou, kam se sídlo státu přesunulo v r. 1920 a kde žije téměř třetina obyvatel země (více než 800 tisíc).

I přes změnu politického směřování Albánie připomínky na Hodžovu éru v Tiraně nezmizely.

V parku v centru města najdeme několik bunkrů.



Budova ve tvaru pyramidy je Mauzoleum Envera Hodži. Postaveno bylo v r. 1987.




Vyřezaný obrazec v tabuli v mělké vodní nádrži vedle mauzolea připomíná díla Joana Miró.



Na podobě Tirany se výrazně podepsali italští architekti Florestano de Fausto a Armando Brasini, kteří postavili řadu vládních budov a přenesli sem i styl velkých náměstí a širokých bulvárů, jimiž se v Itálii zavděčili Mussolinimu v jeho mánii pořádat fašistické pochody.

Úřad prezidenta (The Presidential Office) využívá budovu původně určenou pro ambasádu Sovětského svazu.



Albánský ministerský předseda má sídlo v budově Kryeministria (The Prime Minister's Office), postavené v r. 1941. V detailu koláže vpravo je budovatelský reliéf i s pěticípou hvězdou, umístěný vpravo od vchodu.


Zářivě červená budova patří Ministerstvu zemědělství a rozvoje venkova (The Ministry of Agriculture and Rural Development).



Skanderbegovo náměstí je ze všech nejvýznamnější. Jméno má podle albánského hrdiny, který v 13. století bojoval proti vojskům Osmanské říše, a vévodí mu Skanderbegova socha.



Na dalším záběru se sochou Skanderbega je v levé části v lešení skryt minaret a za ním Edhem Beyova mešita ze 17. století.



Sošného provedení se dočkal i znak Albánie, mající podobu černého dvouhlavého orla. Pohoří Dajtit na horizontu dosahuje nadmořské výšky 1611 m.



Nepřehlédnutelnou církevní stavbou je ortodoxní kostel albánské pravoslavné církve (Orthodox Autocephalous Church of Albania).




A v hlavním městě samozřejmě nemohou chybět budovy divadla a opery.





Národní historické muzeum zdobí výjev v duchu socialistického realismu.




Mezi nejznámější památky patří i Hodinová věž s vyhlídkovým ochozem. Z odstupu je však zřejmé, že lepší výhled nabídnou horní patra 5* hotelu Plaza (má výšku 85 m).




Na následujícím snímku je Polytechnická univerzita.



Kovová socha a "drátový model" (jmenuje se Reja - The Cloud Pavilion a autorem je japonský architekt Sou Fujimoto) možná byly inspirovány díly Eily Hiltunenové. V pozadí "mraku" je Národní galerie.




Následující výškové budovy nesou jména 4-Ever Green Tower (100 m) a TID Tower (85 m). Vstupní část druhé je ve výřezu vpravo. Obě nabízí obchodní a hotelové služby. 4-Ever Green je anglickou slovní hříčkou, když místo číslice 4 dosadíme "four", foneticky dostaneme ekvivalent spojení "forever green", tedy "věčně zelený".



Parky také jsou výrazným prvkem centra Tirany.



Závěrečná koláž podtrhuje charakter Tirany - výstavbu nových budov v citlivém propojení se staršími a vše prostupující zeleň.


12 komentářů:

  1. Zajímavý pohled na Albánii. Mám ale takový pocit, že oblouků ve výstavbě moc nemají - kromě těch bunkrů - samá "škatulka", byť již zmodernizovaná, vyšší.Díky za výlet.

    OdpovědětVymazat
  2. Díky za zajímavý výlet, kdybych nevěděla, že se jedná o Albánii, v jednu chvíli bych si myslela, že koukám na Čínu.

    OdpovědětVymazat
  3. Zajímalo by mě, jestli i nápovědní budka v divadle má podobu bunkru .Pamatuju si, že vysílání Rádia Tirana v českém jazyce bylo to nejlepší dada, které bylo svého času na rádiových vlnách k slyšení .

    OdpovědětVymazat
  4. I když jsou ty fotky prosluněné, nějak z nich mrazí.... Ve spojení s přírodou je  Albánie mnohem příjemnější napohled

    OdpovědětVymazat
  5. Zajímavé, jak se to podobá budovám u nís, čekal jsem tu socialistickou architekturu příšernější...

    OdpovědětVymazat
  6. [1]: Máš pravdu, převažují budovy s plochou střechou, zřejmě se nemusí bát velkého zatížení sněhem .[2]: Mumifikované tělo tam není, jsou jen na půl cesty :).[3]: Asi myslíš hlavně tu červenou budovu. Ta se mně líbí nejvíc. Čekal jsem, že bude souviset s uměním, ale že tam budou sídlit zemědělci, mě nenapadlo :).

    OdpovědětVymazat
  7. [4]: Ten pomalovaný bunkr vypadá, že pochází z divadla .[5]: Vliv orientace na západ je tam patrný, na rozdíl od Černé Hory, kde třeba vůbec nejsou vidět loga západních firem. A tady hned na první budově je Raiffeisen. Chtějí také vstoupit do EU, ale vzhledem k tomu jejich islámskému nacionalismu bych to považoval za hrozbu.
    Ale pěkné je, že se snaží celé město proložit zelenými plochami, dojem z budov "Mussoliniho architektury" se tak zmírní.[6]: Myslím také, že je vše v umírněných relacích.

    OdpovědětVymazat
  8. Keď mi niekto vravel : " Albansko" počula som " mafia" . Ďakujem za prechádzku aj s výkladom. Socialistický realizmus je všade-ale nevadí, je to ich a aj naša historia. Nie je na nom nič zle - čo sa stavieb týka. Funkcionalizmus - veľakrát lepší ako niektoré dnešné čudá. Čo ma ale príjemne prekvapilo, neviem, či to je iba dojem z fotiek, tie mesta su vzdušné. Je tam priestor , aj zelen ...chýbajú mi , ako mne všade, fontány. Nuž som asi vodný živel. Albansko je aj krásna príroda. Kto by chcel ho spoznávať, tak - dávam tip. Prepáč mi reklamu, Miloš, ale také občerstvenie , by myslím nikto neodmietol. Uvidím, či to prejde ...hmm
    ttps://vimeo.com/342927183

    OdpovědětVymazat
  9. Byla jsem v Černé Hoře před dvěma roky a je to daleko přívětivější a krásnější země než Albánie.
    Hodně mi ty fotografie připomínají naše město, také zde máme krásné budovy s budovateli a sochy pana Houry se sovětskými kosmonauty, prostě nic moc.

    OdpovědětVymazat
  10. [9]: Já jsem měl k Albánii antipatii kvůli muslimům, ale nakonec jsem rád, že jsem tam alespoň "z rychlíku" nakoukli.
    Ale Černá Hora se mně líbí mnohem víc. V ní jsme byli už 2-krát na týden.Gabi, to video je úžasné. A profesionálně udělané, Loni jsem se přihlásil na raft v Černé Hoře, bohužel nakonec se pořadí výletů změnilo a raft připadl až na den našeho odjezdu a přišel jsem o adrenalinový zážitek.
    Stejně ale nechápu, jak je možné přitom ještě fotografovat nebo natáčet videa, když raftaři mají co dělat, aby se v divoké vodě nevyklopili a nerozbili si hlavu o kameny.[10]: Černá Hora se mně moc líbila, řekl bych, že i lidé jsou mnohem přívětivější než Albánci, byli jsme tam v letech 2016 a 2018 a klidně bych tam jel ještě. Zatím jsem na blog dal jen Sveti Stefan, ale dost dalších míst mám ještě v zásobě, např. Kotor a Boku Kotorskou a Národní park Durmitor s Černým jezerem.

    OdpovědětVymazat

Aktuální článek

Karlovy Vary (1) - vycházky s vyhlídkami

Karlovy Vary z větší části obklopují zalesněné kopce, které nabízejí desítky kilometrů turistických tras s vyhlídkovými místy a rozhlednami....

10 nejčtenějších článků (od 23. 4. 2020)