Eila Hiltunen (v českém přechýlení Hiltunenová) (1922-2003) se v počátcích své sochařské kariéry věnovala realistické figurativní tvorbě, avšak přes zakázky na válečné pomníky žila v materiální nejistotě. Zlom pro ni znamenal konec 50. let, kdy začala využívat techniku sváření. Železný materiál (plechy, pruty a obruče) už ale neumožňoval takovou tvárnost jako hlína, sádra či mramor a sochařku nutně přivedl ke zjednodušení forem a nakonec až k abstraktnímu umění.
Když zemřel hudební skladatel Jean Sibelius (1865-1957), považovaný za zakladatele finské národní hudby, byla ustanovena Sibeliova společnost, která pak vypsala soutěž na zhotovení skladatelova památníku. Společně s Hiltunenovou se do ní přihlásilo 50 sochařů. Do užšího výběru se dostalo 5 návrhů, u veřejnosti však největší pozornost vzbudil nevybraný návrh Hiltunenové. Sochařka jej pojala velmi netradičně jako soubor navzájem svařených trubek, připomínajících píšťaly varhan.
Odpůrci nejenže vyžadovali portrétní památník, ale také věcně namítali, že Sibelius pro varhany nic nesložil a dokonce i jeho tvorba pro klavír je jen okrajová, tím hlavním jsou orchestrální skladby (symfonické básně a 7 symfonií). I velmi podrobné Dějiny klavírního umění Václava Jana Sýkory, vydané v Pantonu r. 1973, Sibeliovi věnují jediný odstavec, za významnější klavírní skladby považují jen Sonátu F dur, op. 12 a Romanci Des dur, op. 24, no. 9.
Pro další soutěžní kolo byla porota rozšířena o 3 zahraniční posuzovatele a k vybrané pětici byl přidán i upravený návrh Hiltunenové, který pak porota označila za vítěze a doporučila k realizaci.
Když zemřel hudební skladatel Jean Sibelius (1865-1957), považovaný za zakladatele finské národní hudby, byla ustanovena Sibeliova společnost, která pak vypsala soutěž na zhotovení skladatelova památníku. Společně s Hiltunenovou se do ní přihlásilo 50 sochařů. Do užšího výběru se dostalo 5 návrhů, u veřejnosti však největší pozornost vzbudil nevybraný návrh Hiltunenové. Sochařka jej pojala velmi netradičně jako soubor navzájem svařených trubek, připomínajících píšťaly varhan.
Odpůrci nejenže vyžadovali portrétní památník, ale také věcně namítali, že Sibelius pro varhany nic nesložil a dokonce i jeho tvorba pro klavír je jen okrajová, tím hlavním jsou orchestrální skladby (symfonické básně a 7 symfonií). I velmi podrobné Dějiny klavírního umění Václava Jana Sýkory, vydané v Pantonu r. 1973, Sibeliovi věnují jediný odstavec, za významnější klavírní skladby považují jen Sonátu F dur, op. 12 a Romanci Des dur, op. 24, no. 9.
Pro další soutěžní kolo byla porota rozšířena o 3 zahraniční posuzovatele a k vybrané pětici byl přidán i upravený návrh Hiltunenové, který pak porota označila za vítěze a doporučila k realizaci.
Sochařka původní hustý shluk trubek rozvolnila tak, že uvnitř je otvor, navíc trubky ozdobila texturou, napodobující kůru borovic a bříz.
Bouřlivá diskuze trvala ještě několik měsíců. Aby se vyhovělo požadavkům zastánců tradiční koncepce, Hiltunenová byla požádána přidat ke svému návrhu i figurativní prvek. Sochařka proto vytvořila reliéf tváře skladatele. Jako předlohu zvolila fotografii z jeho raného tvůrčího období, jenže ani to se nesetkalo s bezvýhradným přijetím, protože Sibelius se stal všeobecně známým až ve zralém věku a tato podoba veřejnosti nic neříkala.
Nakonec návrh Hiltunenové přece jen realizován byl. Metrový model sochařka zvětšila do rozměrů domu, na šířku má 10,5 m, do hloubky 6,5 m a je vysoký 8,5 m. Přibližně 600 nerezových trubek různých průměrů váží 30 tun. Sochařka památník svařovala s pomocí jediného asistenta přímo na místě instalace v parku v severní části Helsinek i za nehostinných klimatických podmínek téměř čtyři roky a sama také na trubkách vytvářela texturu kůry. Dokončen byl r. 1967.
Dnes Sibeliův památník (The Sibelius Monument) Eily Hiltunenové znamená pro Helsinky to, čím je pro Paříž Eiffelova věž a pro Prahu mohla být Kaplického Národní knihovna ve tvaru těla chobotnice.
Poté, co jsme s chotí prozkoumali všechny významné pamětihodnosti Helsinek a ubírali se k pobřeží na trajekt do Tallinnu, blízko budovy Parlamentu jsem si všiml sochy, o které na první pohled nebylo pochyb, že také jde o dílo Hiltunenové. Sochařka ho vytvořila r. 1982 a nazvala Past Knights. Význam pojmu rytíř se od středověkých bojovníků posunul k dvornosti k ženám a dnešní "rytíři" se tak projevují např. darováním květiny, ale ti z minulosti v lítých bojích potřebovali masivní brnění.
,%20Kunstmuseum,%20Basilej.jpg)
Ten první památník či dílo se mi líbí tedy mnohem víc než ten rytíř.....
OdpovědětVymazatZajímavý památník. Ale když jde o pomník nějaké osobě, jsem příznivcem toho mít tam také její podobiznu. Škoda že se v Praze Kaplického knihovna nerealizovala, nemůžeme pořád stavět stejně.
OdpovědětVymazatU toho rytíře bych ani nepoznala, že jde o brnění. Ale jde o zajímavé sochy.
Helsinky jsou krásné město, jak je vidět i na ulicích za tím, co má být socha. I ta masa trubek není můj šálek kávy, stojí jako strašák mezi stromy, je to jako pěst na oko a do okolí vůbec nezapadá. Mám ráda umění, ale moderna mě odpuzuje a mám už dlouho dojem, že čím větší vymyslí někdo ptákovinu, tím je to nejlepší...
OdpovědětVymazatTrubky! Nic než trubky.
OdpovědětVymazatTrubka a kolena!
[1]: Taky to tak mám, protože jako varhany realisticky působí a nápad s kůrou stromů v tom parku má něco do sebe.[2]: Tvář skladatele se jeho fotce z mladších let podobá velmi věrně, skoro jako kdyby to byla posmrtná maska.
OdpovědětVymazatKdyby Bém nebyl takový Klausův patolízal a hned neotočil, když se šéf zamračil, možná už Kaplického chobotnice mohla stát.
Myslím, že ti rytíři jsou dva, alespoň z posledního snímku v koláži to tak vypadá, brnění by mohlo být to ocelové kolo mezi nimi.[3]: V Helsinkách je opravdu hezky, stejně jako ve všech hlavních městech severských států.
Kdysi jsem četl, že Sibeliově památníku se snad také říká Zpívající varhany a těm se podobá. Avšak námitka, že Sibelius neskládal varhanní hudbu, je vadou na kráse.[4]: Ještě by se mělo prověřit, zda počet trubek odpovídá počtu píšťal kostelních varhan
Mě se ty "varhany" moc líbí, ale když jsem je před šesti léty obcházel, ten figurální dovětek mi připadl nepatřičný. Myslím, že do toho kompromisu s tradicionalisty se nemělo jít a dílu to ublížilo.
OdpovědětVymazatNejsem příznivcem moderny a ten rytíř se mi nelíbí. Varhany ale vypadají zajímavě a monumentálně.
OdpovědětVymazatZajímavé, nevšední.
OdpovědětVymazatNavzájem svařené trubky, opravdu připomínají píšťaly varhan. Jejich seřazení a výška by mohla být zajímavá pro ozvučení, a jak by to asi znělo.
OdpovědětVymazatZ moderního umění nejsem bůhvíjak odvázaná, Miloši, ale "varhany" vůbec nevypadají špatně.
OdpovědětVymazatTady jde hlavně o nápad a fantazii tvůrce a následně o to, jak dílo vnímá veřejnost.
Něco takového musí působit rozporuplně.
Rytíř mě nijak moc nezaujal.
Zato mě hodně zaujal článek, tvoje zájmy a znalosti jsou neuvěřitelné!
A mě se ty trubky líbí a beru na milost i toho rytíře, kterého tam stejně nevidím.
OdpovědětVymazatCo se mi ale vůbec nelíbí, to je ta sťatá hlava na balvanu.
to je boží!
OdpovědětVymazatmám ráda cestopisné blogy a toto jsou moc pěkné fotky
OdpovědětVymazat[6]:Myslím, že ztvárnění Sibeliovy tváře stojí bokem a je proporčně vůči trubkám vcelku zanedbatelné, že nemůže příliš rušit. Mně se líbí obojí.[7]: Myslím také, že památník má výraznější nápad. V přehledu exteriérových soch Hiltunenové http://www.eilahiltunen.net/gallery3.html rytíře ani neuvádějí. Jsou tu ale ještě další sochy z Helsinek (např. před Finskou národní bankou), na ty jsme bohužel nenatrefili.[8]: Přesně, určitě proto návrh v soutěži zvítězil.[9]: Ještě přidělat pedály a klaviaturu a mohlo by se to zkusit :)
OdpovědětVymazatNa prvním snímku zcela náhodně oblaka v pravé části působí, jako kdyby z největší trubky stoupal dým a šlo o komín.
[10]:Netradiční nápad vždy společnost rozděluje, Eiffelovku chtěla spousta lidí zbořit a odvézt do šrotu.
OdpovědětVymazatPamátník jsem znal už z dřívějška, protože v r. 1997 jsem v Helsinkách byl celý týden, ale i tehdy jsem už o něm věděl z článku věnovaném sochařce. Jsem rád, že jsem si ho teď mohl vyfotit, tehdy jsem byl totiž zapálený do natáčení kamerou a nemám ani jednu fotku.[11]: Rytíři jsou dílem, kde bez názvu nikdo nepozná, co jím autor chtěl říct. Klidně by to mohla být kytice chryzantém :)[12]: Výstižné [13]: Díky, také velmi rád čtu cestopisné články a kupuji výpravné průvodce v navštívených místech.
[15]: Máš úžasné zážitky z cest po světě, Miloši, já nakonec taky, i když v mnohem menším měřítku.
OdpovědětVymazatKladiem si otázku, či sa tam ešte niekedy dokulhám. Sochu poznám "dlho", ale o tom prasiatku mi to nejak ušlo.Čo sa rytierov týka: Možno dnes potrebujú to brnenie ešte stále, proti určitým dámam. Brnenie je stále aktuálne.PS Skoro som mal na jar do Finska (a Petrohradu), ale skončí to v Tokiu, ako vzdy. Už som strašne lenivý cestovať.
OdpovědětVymazat[16]: Však taky tvé zážitky obdivuji a kromě turistiky se o ničem z Československa neodvažuji psát, protože u tebe to všechno je a navíc s krásnými fotografiemi.[17]: Já jsem zase líný letět do Tokia, byl jsem v Pekingu, Šnaghaji, Bangkoku, ..., ale dál už neměl sílu.
OdpovědětVymazatKingu, až zase někdy v létě budeš lenošit ve svém švýcarském království, mohli bychom osedlat motorového oře a podniknout tam "soudružskou" návštěvu. S dvěma tvými oblíbenci jsme to už naťukli.
Krásné ukázky zajímavého technického umění. Je to originální tvorba a mně se moc líbí.
OdpovědětVymazatP,S. Děkuji za milé komentáře a chci uvést na správnou míru ten můj banner s Věstonickou Venuší. Ten jsem vytvořila jakoby u příležitosti výstavy, když tato vzácná soška byla vystavena v Praze. Trvale je ale umístěna v Moravském zemském muzeu v Brně ve sbírce Anthropos. Uvedla jsem asi v omyl mnoho mých návštěv, to mě mrzí. Přeji ti pohodové podzimní dny a posílám sluníčka. ☼☼☼
Praví rytíři nerezaví, tenhle však rzi neujde. 🍸
OdpovědětVymazatNavštívili jste i Ateneum? Pokud se vám líbilo v Helsinkách, doporučuji i méně "provařená" města jako Tampere, Turku, Hämeenlinna, Oulu... Z nějakého důvodu Helsinki moc nemusím, ostatní města mi přijdou příjemnější
OdpovědětVymazat[19]:To je pro mě ještě větší překvapení, na zastávce Anthropos přestupuju z trolejbusu na autobus při cestě do práce a vůbec to nevím. V muzeu jsem byl 2-krát nebo 3-krát, a to dost dávno, a pamatuji si hlavně na mamuta, ale že tam mají i Věstonickou Venuši slyším poprvé.[20]: Proč myslíš? Určitě bude z nerezu :)[21]: Máš přehled, Ateneum, resp. Ateneumin ve finském označení, znám z první návštěvy, zmíněné v [15]:, věděl jsem, že tam mají i obrazy impresionistů, ale nakonec mě dost zklamalo, že silně převažuje finské umění. Dnes si to už moc nepamatuji, tehdy se navíc ani nedal koupit žádný průvodce muzeem.
OdpovědětVymazatZe skandinávských zemí znám nejvíc Norsko, tam jsem viděl opravdu kdeco, ve Švédsku jen Stockholm, zámek Drottningholm v jeho okolí a velmi krátce Malmö, z Finska už jen Helsinky.
Díky za tipy, snad se tam ještě někdy dostaneme.
Ráda čtu články o cizích zemích, proti modernímu umění moc nejsem, ale zrovna toto se mi moc nelíbí. Ty varhany spíš, ale připomínají mi podobné dílo před naším Kulturákem, kde byly t. zv. Kedroutkovy varhany, které byly vytvořeny v závodě NHKG, z počátku se nikomu moc nelíbily, pak jsme si zvykli a když byly odstraněny nedávno jako symbol umění minulého režimu (což nepochopím, protože by se tak musely vždy ostraňovat veškeré sochy minulých režimů) tak docela v tom obraze chybí.
OdpovědětVymazatZajímavé vyprávění a ještě zajímavější fotečky. Osobně mám ráda klasická sochařská díla, ale ráda se podívám i na "fantazii". Pěkný nový týden.
OdpovědětVymazat[22]: Já byla v Ateneu asi před 3 (4?) lety na výstavbě Helene Schjerfbeck a zhlédla jsem i zbytek expozice. Mně se ten finský impresionismus moc líbí, protože je takový... jiný Samozřejmě ne vše Závidím vaše cesty, já byla taky jen ve Stockholmu a z Norska jsem viděla jen úplný sever (ale to opravdu stálo za to). Ať vám tedy Finsko zase někdy vyjde
OdpovědětVymazatVarhany jsou zajímavé a impozantní, autorka zasluhuje jedině obdiv, když tohle všechno sama svařila a dozdobila. Tvář sama o sobě je pěkně udělaná, ale nelíbí se mi to kolem ní, připadá mi to, jako by nějaký podivný pokroucený tvor měl nasazenou lidskou hlavu, je to trochu jako z filmu Mars útočí. Při pohledu na rytíře mě jako první napadlo: něco z Hvězdných válek, takže ano, to se taky podle mě povedlo.
OdpovědětVymazatDěkuji za poučení.
Líbí se mi oboje.. Rytíř obsahuje kulaté prvky a to se mi jeví jako pěkné a zajímavé..:).
OdpovědětVymazat[18]: Ty bys mě rozesmál, Miloši, klidně piš o ČR,
OdpovědětVymazatprotože já se na rozdíl od tebe nedokážu pořádně vyjadřovat,
navíc si pletu světové strany.
Podivné umění, ale proč ne, každému se líbí něco jiného, že? Mně se třeba líbí tvé fotky - všechny!
OdpovědětVymazat[23]: Mně se také nelíbí, když památníky se tvoří a také boří poplatně době. V Olomouci se nad to dokázali nadnést a orloj s výzdobou Karla Svolinského, která má rysy socialistického realismu, v této podobě zůstal. Kedroutkovy varhany určitě taky nemusely být odstraněny, zvláště, když jde o hudební motiv.[24]: Moderní umělci to mají těžké, protože díla klasiků jsou tak dokonalá, že snad ani nejde se jim přiblížit, tak zbývá najít svůj originální "rukopis".[25]: Já zase závidím poznání Finska, o něm totiž ze skandinávských zemí i nejmíň vím. Loni jsme poprvé byli v Petrohradu a už tehdy jsme měli chuť do něj nakouknout, ale Petrohrad nás tak nadchl, že jsme v 6-denní návštěvě nevěděli, kam jít dřív, a na Finsko už nedošlo.
OdpovědětVymazatS impresionisty je potíž v tom, že ve světě se víc uznávají téměř jen ti, kteří mají něco společného s Paříží a malíři, kteří tvořili mimo ni, jako kdyby neexistovali.
[26]: To kolem tváře King Rucola nazval "prasiatkom". Hlavně ten spodní kus mně připomíná dětské roky, když jsme tavili olovo a pak ho vyklopili na dvoře na hrbatou dlažbu :)[27]: Mně se víc líbí varhany, hlavně jejich myšlenka. Ale jsem rád za náhodný objev rytířů, protože je jsem vůbec neznal.[28]: S tím vyjadřováním mám také problémy, snad žádný článek nevydržel v původní zveřejněné podobě a musel jsem jeho věty přeformulovávat, aby nebyly tak kostrbaté a neopakovala se stejná slova. Tady jsem jeden odstavec přepisoval snad 6-krát :)[29]: Díky, Sugr, poslední sada je už bohužel z podvečera, a proto všelijaká, ale naštěstí tvary ještě patrné jsou.
OdpovědětVymazat[31]:/26 Ano, to je přesné, vypadá to jako roztavené olovo.
OdpovědětVymazatty jo! parádní
OdpovědětVymazatTo je můj styl, moc pěkný. A je teda fakt šikovná.
OdpovědětVymazatJinak knihovka od Kaplickýho by sice byla super, ale myslím, že i Praha má svoji "Eiffelovku" ;)
Krása!!!
OdpovědětVymazat