Pieniny (1) - raft na pltích, Sokolica a Tři koruny

Pieniny se rozkládají na území Slovenska a Polska podél severovýchodní hranice Slovenska a obě části (slovenská i polská) jsou chráněny jako národní parky. Oblast je poměrně malá, na Slovensku zabírá 37,5 km čtverečních (pro srovnání Brno má 230), o to je však krásnější. Nejvyšším vrchem jsou Vysoké Skalky (1050 m) a na polské straně Trzy Korony (Tři koruny, 982 m), vypínající se nad klikatým tokem řeky Dunajec.

Místní atrakcí v období od dubna do října je raft na pltích na přibližně 9 km dlouhém úseku Dunajce. Pltě (vory) tvoří pětice masivních necek (jedny váží 120 kg), které jsou napříč propojeny tyčí a uvezou až 12 výletníků. Někteří voraři (v místním označení pltníci) mají "jánošíkovské" krojované vesty a plavbu doprovázejí výkladem o okolní přírodě i pověstech, které se k ní váží. Podle jedné z nich, kdo se napije z pramene, který vyvěrá nad Dunajcem, bude žít 100 let. Místo se proto nazývá Storočný prameň.

Voda je mělká a pltníci se dřevěnou tyčí odrážejí od kamenitého dna. Plavba je většinou poklidná, jsou tu však i menší peřeje a místy se proud v zúženém korytu Dunajce značně zrychlí, až máme strach, že se vyklopíme nebo narazíme na vystupující kameny.

Dunajec v nejužším místě, zvaném Jánošíkův skok, má 10 metrů a podle legendy Jánošík právě zde do své družiny přijímal ty junáky, kteří dokázali Dunajec přeskočit. Atletická federace o tom bohužel neví a jako světový rekord ve skoku dalekém stále registruje pouhých 895 cm Mika Powella z r. 1991.

Tři koruny vidíme hned na začátku vodní trasy, ve skutečnosti je ve skalním masivu pět vrcholů, ale název je odvozen podle trojice v pravé části.

Dunajec protéká soutěskou lemovanou vysokými skalními stěnami výrazných tvarů.
Podél řeky vede cyklostezka a trasu je možné projít i pěšky. Fotografující muži na břehu vypadají jako turisté, kteří si chtějí zvěčnit scenérii s vory, v cíli plavby nás však už čekali s vyvolanými fotografiemi. Neodolali jsme a za 3 EUR si tu naši koupili.

Následující skupina skal se nazývá Sedm mnichů podle mnichů, kteří navštěvovali jednu jeptišku, místo rozjímání a modliteb je ale za ní táhly zcela přízemní touhy a za trest zkameněli. Na polském břehu je skála Mníška (= jeptiška), asi také nebyla svatá a dopadla stejně.

Plavba po Dunajci trvá hodinu a půl, v cíli voraři pltě rozpojí a autem převezou na výchozí místo, obvykle to absolvují 4-krát denně.

Pro zpestření jsme se zpět proti proudu nevraceli po chodníku, ale přeplavili se přívozem na druhý břeh na polskou stranu a vydali se vzhůru na skalní vrchy.

Prvním z nich je Sokolica (747 m), při poměrně strmém stoupání s občasnými průhledy za asi hodinu překonáme převýšení více než 300 m, odměnou je pohled ze skalní stěny na tok Dunajce a protilehlé vrcholy, které se vzdušnou čarou zdají velmi blízko. Tím víc nás překvapí další ukazatel s informací, že na krále polských Pienin Tři koruny budeme potřebovat 3 hodiny.

Sokolica, jak je vidět z dalšího snímku, je však samostatně stojící skála, její stěna padající k řece má 307 m a co jsme vyšlapali nahoru, téměř záhy pozbudeme a to se pak několikrát opakuje.

Při neustálých výstupech a sestupech se občas naskytne průhled na řeku, tento je z Czerteziku (772 m). U Pieninského potoka je možné si nabrat pitnou vodu.

Opěrná zeď pod vrcholem Góra Zamkowa (799 m) je zříceninou hradu Pieniny ze 13. století, který nechala postavit Kinga (Kunhuta) Polská, manželka krakovského a sandoměřského knížete Boleslava V. Stydlivého. Ten si svůj přídomek vysloužil tím, že se úplně stranil intimního života. Kinga si nenaplněné a bezdětné manželství vynahradila jako patronka chudých a postižených, r. 1999 byla prohlášena za svatou a v blízkosti zříceniny má sochu.
Hrad sice odolal nájezdu Tatarů, ale husitským vojskům se podařilo jej zničit.

Konečně se dostáváme k ukazateli oznamujícímu Trzy Korony 982 m, nejdříve však ještě musíme zdolat dlouhé a strmé schodiště na nejvyšší skalní věž v jejich středu.

Vpravo je polská obec Sromowce Niżne a vlevo slovenský Červený Kláštor, obec se stejnojmenným kartuziánským klášterem, kde je náš cíl. Je vidět, že to bude se zacházkou, protože most je až na jejich konci.

Vrchol nabízí kruhový rozhled, centrální skalní věž se také příznačně jmenuje Okraglica (Okrúhla).

Sestup ze Tří korun většinou vede po kamenité cestě.

Úleva se dostaví, až dojdeme do rekreační části u toku Dunajce. Ten zde slouží i jako přírodní koupaliště.

Přejdeme most a celou cestu do Červeného Kláštora nás provází impozantní panorama Tři korun.

Cypriana, jednoho z místních mnichů, v 18. století okouzlilo natolik, že podle pověsti z vrcholu Tří korun na vlastnoručně zhotovených křídlech podnikl let a přistál na louce u kláštera. Byl velmi vzdělaný, napsal herbář a zabýval se přírodní medicínou, po svém údajném letu byl však obviněn z čarodějnictví a měl být upálen. Naštěstí nakonec byla spálena jen jeho křídla. Protože o úspěšných zkouškách létajících strojů Leonarda da Vinci není nic známo, Cyprián by měl být považován za otce aviatiky.