Jan Vermeer van Delft - malíř objevený po dvou staletích

V dějinách umění najdeme řadu malířů, kteří tvořili nepochopeni, žili v bídě a jejich dílo bylo doceněno až posmrtně. Z dosud zde zmíněných jde např. o Vincenta van Gogha a Amedea Modiglianiho. Většinou ale odstup mezi jejich smrtí a pozdější slávou byl jen několik let, zatímco Jan Vermeer van Delft (1632-1675) byl objeven až po dvou staletích.

Vermeer se náměty a malířským stylem odlišoval od slavného, o generaci staršího Rembrandta (1606-1669). Rembrandt vedle četných autoportrétů, portrétů manželky, syna a skupinových portrétů nacházel náměty také v biblických příbězích a řecké mytologii a maloval i krajiny. Charakteristickým rysem Rembrandtových obrazů je technika šerosvitu, spočívající v kontrastech mezi světlem a tmou a na tmavé objekty ve středu obrazu někdy dopadá kužel světla z vnějšího zdroje a vrhající stíny vytvářejí dojem prostoru.

Naproti tomu pro Vermeera je typické úplné prozáření scény z velkého okna, jak je vidět na následujících obrazech Žena píšící dopis, se svou služkou (1670, National Gallery of Ireland, Dublin) a Kavalír a dáma pijící víno (nebo také jen Sklenka vína, 1661-1662, Gemäldegalerie, Berlín).

Protože však náměty Vermeerových obrazů byly jednotvárné, téměř všechny jsou ze stejného interiéru, znázorňují zasněné ženy při čtení, psaní, posezení s partnery nad sklenkou vína, s hudebními nástroji či běžných domácích pracích a jediné dvě venkovní scenérie (Ulička a Pohled na Delft) jsou výhledy z okna umělcova bytu, ve své době nijak nevybočoval z řady malířů žánrových obrázků a po jeho smrti se na něj rychle zapomnělo.

Až v polovině 19. století francouzský novinář a kritik umění Théofile Thoré při cestách po Holandsku, spojených se studiem obrazů holandských mistrů, narazil na Vermeerova díla a své zaujetí jimi zvěčnil v knize Van der Meer de Delft z r. 1866 a objevil jej tak pro celý svět.

Vermeerovy obrazy a jeho práce se světlem se pak staly inspirací impresionistům a Pohled na Delft (1660-1661, Mauritshuis, Haag) je dnes považován za první impresionistický obraz.

Z Vermeerova života se podařilo zrekonstruovat jen střípky, umělec maloval velmi málo, počet obrazů s jeho nepochybným autorstvím je jen něco přes 30 (na Wikipedii jich najdeme 37), snad ještě více se věnoval obchodování s obrazy, ale občasné prodeje (včetně vlastních obrazů) i za vyšší částky nestačily na trvalé zajištění životní úrovně jeho rodiny s 11 dětmi. Podle archivních záznamů v r. 1653 neměl ani na zaplacení zápisného do malířského cechu a finanční problémy a dluhy ho pronásledovaly i v posledních letech života.

Dnes je však řazen mezi největší mistry dějin umění, jeho obrazy jsou chloubou světových galerií (ale ne všech, např. italské galerie, Ermitáž v Petrohradu a Prado v Madridu nevlastní ani jeden) a dokud je ještě bylo možné koupit, není náhodou, že mnohé z nich skončily v majetku bohatých kupců v USA (v New Yorku, Washingtonu, Bostonu a Las Vegas). Jedním z nich je Spící mladá žena (1655-1660, Metropolitan Museum of Art, New York).

Neznámý život umělce a nejasnost, co přesně namaloval, byla lákadlem pro falzifikátory. Josef Glückselig v knížečce Atentáty na umění (ČTK-Pragopress Praha, 1971), v kapitole Nekorunovaný král padělatelů XX. století, popisuje poutavý životní příběh zneuznaného malíře Hana van Meegerena, který se za přehlížení svých obrazů rozhodl kritikům umění pomstít namalováním obrazu ve stylu Vermeera, který přes svého společníka podsunul největšímu expertovi na Vermeerovy obrazy a po velké slávě s objevem neznámého díla plánoval odhalit skutečnost a znalce zesměšnit. Van Meegeren se na Vermeera chystal celkem 5 roků, než staré plátno, které koupil v antikvariátu, přemaloval obrazem Kristus a učedníci v Emauzích. Všechno šlo podle plánu a "objev století" byl s patřičnou publicitou hned vystaven v Rijksmuseu v Amsterdamu. Jenže společník, omámený náhlým zbohatnutím za prodej obrazu, po van Meegerenovi pak žádal další "Vermeerova" díla. A ten je skutečně vytvořil. Obraz Kající se hříšnice v době 2. světové války prodali Hermannu Göringovi, po Hitlerovi druhému muži nacistické říše. Göring s Hitlerem sbírali umělecká díla (a často je získávali loupeží na dobytých územích), Hitler plánoval vytvoření galerie v Linzi, poblíž něhož se narodil, a Göring ve svém sídle Carinhall, pojmenovaném podle manželky. Říšský maršál si s typickou německou důkladností zapisoval, jak k dílům přišel, a van Meegeren byl za kolaboraci s fašisty po válce stíhán, protože prodal dílo patřící k národnímu pokladu Holandska nepříteli, a za vlastizradu mu hrozil vysoký trest. Malíř se konečně k padělkům přiznal, nikdo mu však nevěřil, navrhl proto, že ve vězení namaluje ještě jeden obraz. Dříve než ho dokončil, pomocí rentgenu se pod malbou jednoho z "objevených Vermeerů" našla signatura malíře, který žil až po Vermeerovi. Van Meegeren byl za padělatelství odsouzen k jednomu roku vězení, ten už ale strávil ve vazbě, a proto byl propuštěn. Svobody i trochu pochybné slávy si však neužil, krátce na to zemřel.

Na Vermeerovy obrazy nemám štěstí, v holandských galeriích ani na výstavě v Budapešti se fotografovat nesmělo, palác Zwinger v Drážďanech, kde jsem byl před třemi týdny, je v částečné rekonstrukci, počet přístupných sálů s vystavenými díly byl značně zredukován a ze dvou Vermeerových chyběl právě můj nejoblíbenější obraz Dívka čtoucí dopis u otevřeného okna, fotografování nevýkonným automatem v interiéru galerií je zárukou bídné kvality a i když už tři roky k němu využívám raději mobil, často ho komplikují světelné odrazy. Ale doufám, že časem "sbírku" doplním a nahradím lepšími záběry.

Snímky dalších tří obrazů, Astronom (1668, Louvre, Paříž), Mladá žena s perlovým náhrdelníkem (1662-1665, Gemäldegalerie, Berlín) a Krajkářka (kolem 1665, Louvre, Paříž), jsou bohužel odrazy také poznamenány.

Z raného období malířovy tvorby pochází obraz Kristus v domě u Marty a Marie (1654-1655, National Gallery of Scotland, Edinburgh).

I když o malíři je známo tak málo, historici umění se domnívají, že v obraze Ateliér (nebo také Alegorie malířství, 1666-1668, Kunsthistorisches Museum, Vídeň) znázornil při práci sama sebe.

A podle vlasů a pokrývky hlavy se předpokládá, že je také v levé části obrazu U kuplířky (1656, Gemäldegalerie Alte Meister, Drážďany). Jde rovněž o dílo z raného období a současně první, na kterém je jeho signatura. Tehdy jej ještě netížila odpovědnost otce početné rodiny a mohl si užívat s prodejnými ženami.

K Vermeerovým obrazům s hudebními nástroji patří dvojice Mladá žena sedící u virginalu a Mladá žena stojící u virginalu. Oba pocházejí z období 1670-1672 a jsou vystaveny v National Gallery v Londýně. Jak se můžeme dočíst na stránce Svět klavírů, virginal byl nástroj cembalového typu, využívaný v renesanční a barokní hudbě, později vytlačený klavírem a dnes se nacházející jen v muzeích. Na prvním z obrazů je navíc další historický nástroj – smyčcová viola da gamba. 

Z dalších slavných děl alespoň odkazem obraz Dívka v turbanu (uváděný i pod názvem Dívka s perlou, 1660-1665, Mauritshuis, Haag) a Mlékařka (1658-1660, Rijksmuseum, Amsterdam).