9. prosince 2019

Jan Vermeer van Delft - malíř objevený po dvou staletích

V dějinách umění najdeme řadu malířů, kteří tvořili nepochopeni, žili v bídě a jejich dílo bylo doceněno až posmrtně. Z dosud zde zmíněných jde např. o Vincenta van Gogha a Amedea Modiglianiho. Většinou ale odstup mezi jejich smrtí a pozdější slávou byl jen několik let, zatímco Jan Vermeer van Delft (1632-1675) byl objeven až po dvou staletích.

Vermeer se náměty a malířským stylem odlišoval od slavného, o generaci staršího Rembrandta (1606-1669). Rembrandt vedle četných autoportrétů, portrétů manželky, syna a skupinových portrétů nacházel náměty také v biblických příbězích a řecké mytologii a maloval i krajiny. Charakteristickým rysem Rembrandtových obrazů je technika šerosvitu, spočívající v kontrastech mezi světlem a tmou a na tmavé objekty ve středu obrazu někdy dopadá kužel světla z vnějšího zdroje a vrhající stíny vytvářejí dojem prostoru.

Naproti tomu pro Vermeera je typické úplné prozáření scény z velkého okna, jak je vidět na následujících obrazech Žena píšící dopis, se svou služkou (1670, National Gallery of Ireland, Dublin) a Kavalír a dáma pijící víno (nebo také jen Sklenka vína, 1661-1662, Gemäldegalerie, Berlín).









Protože však náměty Vermeerových obrazů byly jednotvárné, téměř všechny jsou ze stejného interiéru, znázorňují zasněné ženy při čtení, psaní, posezení s partnery nad sklenkou vína, s hudebními nástroji či běžných domácích pracích a jediné dvě venkovní scenérie (Ulička a Pohled na Delft) jsou výhledy z okna umělcova bytu, ve své době nijak nevybočoval z řady malířů žánrových obrázků a po jeho smrti se na něj rychle zapomnělo.

Až v polovině 19. století francouzský novinář a kritik umění Théofile Thoré při cestách po Holandsku, spojených se studiem obrazů holandských mistrů, narazil na Vermeerova díla a své zaujetí jimi zvěčnil v knize Van der Meer de Delft z r. 1866 a objevil jej tak pro celý svět.
Vermeerovy obrazy a jeho práce se světlem se pak staly inspirací impresionistům a Pohled na Delft (1660-1661, Mauritshuis, Haag) je dnes považován za první impresionistický obraz.

Z Vermeerova života se podařilo zrekonstruovat jen střípky, umělec maloval velmi málo, počet obrazů s jeho nepochybným autorstvím je jen něco přes 30 (na Wikipedii jich najdeme 37), snad ještě více se věnoval obchodování s obrazy, ale občasné prodeje (včetně vlastních obrazů) i za vyšší částky nestačily na trvalé zajištění životní úrovně jeho rodiny s 11 dětmi. Podle archivních záznamů v r. 1653 neměl ani na zaplacení zápisného do malířského cechu a finanční problémy a dluhy ho pronásledovaly i v posledních letech života.

Dnes je však řazen mezi největší mistry dějin umění, jeho obrazy jsou chloubou světových galerií (ale ne všech, např. italské galerie, Ermitáž v Petrohradu a Prado v Madridu nevlastní ani jeden) a dokud je ještě bylo možné koupit, není náhodou, že mnohé z nich skončily v majetku bohatých kupců v USA (v New Yorku, Washingtonu, Bostonu a Las Vegas). Jedním z nich je Spící mladá žena (1655-1660, Metropolitan Museum of Art, New York).



Neznámý život umělce a nejasnost, co přesně namaloval, byla lákadlem pro falzifikátory. Josef Glückselig v knížečce Atentáty na umění (ČTK-Pragopress Praha, 1971), v kapitole Nekorunovaný král padělatelů XX. století, popisuje poutavý životní příběh zneuznaného malíře Hana van Meegerena, který se za přehlížení svých obrazů rozhodl kritikům umění pomstít namalováním obrazu ve stylu Vermeera, který přes svého společníka podsunul největšímu expertovi na Vermeerovy obrazy a po velké slávě s objevem neznámého díla plánoval odhalit skutečnost a znalce zesměšnit. Van Meegeren se na Vermeera chystal celkem 5 roků, než staré plátno, které koupil v antikvariátu, přemaloval obrazem Kristus a učedníci v Emauzích. Všechno šlo podle plánu a "objev století" byl s patřičnou publicitou hned vystaven v Rijksmuseu v Amsterdamu. Jenže společník, omámený náhlým zbohatnutím za prodej obrazu, po van Meegerenovi pak žádal další "Vermeerova" díla. A ten je skutečně vytvořil. Obraz Kající se hříšnice v době 2. světové války prodali Hermannu Göringovi, po Hitlerovi druhému muži nacistické říše. Göring s Hitlerem sbírali umělecká díla (a často je získávali loupeží na dobytých územích), Hitler plánoval vytvoření galerie v Linzi, poblíž něhož se narodil, a Göring ve svém sídle Carinhall, pojmenovaném podle manželky. Říšský maršál si s typickou německou důkladností zapisoval, jak k dílům přišel, a van Meegeren byl za kolaboraci s fašisty po válce stíhán, protože prodal dílo patřící k národnímu pokladu Holandska nepříteli, a za vlastizradu mu hrozil vysoký trest. Malíř se konečně k padělkům přiznal, nikdo mu však nevěřil, navrhl proto, že ve vězení namaluje ještě jeden obraz. Dříve než ho dokončil, pomocí rentgenu se pod malbou jednoho z "objevených Vermeerů" našla signatura malíře, který žil až po Vermeerovi. Van Meegeren byl za padělatelství odsouzen k jednomu roku vězení, ten už ale strávil ve vazbě, a proto byl propuštěn. Svobody i trochu pochybné slávy si však neužil, krátce na to zemřel.

Na Vermeerovy obrazy nemám štěstí, v holandských galeriích ani na výstavě v Budapešti se fotografovat nesmělo, palác Zwinger v Drážďanech, kde jsem byl před třemi týdny, je v částečné rekonstrukci, počet přístupných sálů s vystavenými díly byl značně zredukován a ze dvou Vermeerových chyběl právě můj nejoblíbenější obraz Dívka čtoucí dopis u otevřeného okna, fotografování nevýkonným automatem v interiéru galerií je zárukou bídné kvality a i když už tři roky k němu využívám raději mobil, často ho komplikují světelné odrazy. Ale doufám, že časem "sbírku" doplním a nahradím lepšími záběry.

Snímky dalších tří obrazů, Astronom (1668, Louvre, Paříž), Mladá žena s perlovým náhrdelníkem (1662-1665, Gemäldegalerie, Berlín) a Krajkářka (kolem 1665, Louvre, Paříž), jsou bohužel odrazy také poznamenány.



Z raného období malířovy tvorby pochází obraz Kristus v domě u Marty a Marie (1654-1655, National Gallery of Scotland, Edinburgh).



I když o malíři je známo tak málo, historici umění se domnívají, že v obraze Ateliér (nebo také Alegorie malířství, 1666-1668, Kunsthistorisches Museum, Vídeň) znázornil při práci sama sebe.



A podle vlasů a pokrývky hlavy se předpokládá, že je také v levé části obrazu U kuplířky (1656, Gemäldegalerie Alte Meister, Drážďany). Jde rovněž o dílo z raného období a současně první, na kterém je jeho signatura. Tehdy jej ještě netížila odpovědnost otce početné rodiny a mohl si užívat s prodejnými ženami.



K Vermeerovým obrazům s hudebními nástroji patří dvojice Mladá žena sedící u virginalu a Mladá žena stojící u virginalu. Oba pocházejí z období 1670-1672 a jsou vystaveny v National Gallery v Londýně. Jak se můžeme dočíst na stránce Svět klavírů, virginal byl nástroj cembalového typu, využívaný v renesanční a barokní hudbě, později vytlačený klavírem a dnes se nacházející jen v muzeích. Na prvním z obrazů je navíc další historický nástroj – smyčcová viola da gamba





Z dalších slavných děl alespoň odkazem obraz Dívka v turbanu (uváděný i pod názvem Dívka s perlou, 1660-1665, Mauritshuis, Haag) a Mlékařka (1658-1660, Rijksmuseum, Amsterdam).

19 komentářů:

  1. O původu vzniku obrazu a kdo byla ona dívka na něm, je docela  zajímavý stejnojmenný film. Dívku s perlou zahrála Scarlett Johansson a Vermeera Colin Firth. Získal tři Oskary,dva Zlaté Glóby , mnoho cen BAFTA a další ocenění na různých festivalech a přehlídkách. Nutno podotknout, že výběr Scarlett byl naprosto skvělý, protože bez velkého maskování je originálu na obraze velmi podobná.

    OdpovědětVymazat
  2. Obrazy jsou pěkné a jednotvsrne mi rozhodně nepřipadaji... O tom padelateli byl natočen i zajímavý film, bylo mi skoro líto, že tak brzy po propuštění zsmrel.. Jeho o rázy se prodali za pár supu (alespoň v tom filmu) dnes jsou ale prý jako kuriozit docela ceněné..

    OdpovědětVymazat
  3. Velmi dobre pocitanicko, thanks!

    OdpovědětVymazat
  4. [1]: VendyW, díky moc za skvělou informaci. Film jsem neznal, ale díky "uložto" se to mění.
    V tom je právě cena článku na webu proti psaní na lokálním disku. Takové komentáře miluju.[2]: Mě docela překvapilo, že padělatel volil témata obrazů s vyloženě náboženským zaměřením a přitom Vermeer (až na výjimky, zde třetí obraz zespodu) takřka výhradně maloval výjevy ze života měšťanských žen.
    Věřím tomu, že jako kuriozity musí být jeho obrazy ceněné, když x let visely v galeriích jako Vermeerovy originály.[3]: Díky, Kingu, pochvala znalce vždy potěší .

    OdpovědětVymazat
  5. Dívka čtoucí dopis u otevřeného okna má "prsa po tatínkovi". Vážně se ti tolik líbí? Myslím ten obraz

    OdpovědětVymazat
  6. [4]:Jinak ta místnost na obrazech byl jeho ateliér (tedy dle filmu) ...

    OdpovědětVymazat
  7. [5]: Ano, myslím obraz . Třeba vykreslení draperií, ubrusu, …
    A dívka má určitě ještě i jiné půvaby :).
    Obraz se asi líbí i jiným, např. v anglickém knižním průvodci drážďanskou galerií je na deskách knihy a v 7. díle Pijoanových Dějin umění je v kapitole věnované Vermeerovi uvozujícím obrazem.[6]: Existují i dohady, že malíř byl postižený a nebyl schopen vycházet z domu, a proto všechny obrazy jsou z jeho bytu, který tak představoval ateliér.

    OdpovědětVymazat
  8. Nádherné. Stále je co objevovat a obdivovat.

    OdpovědětVymazat
  9. Právě Vermeerův obraz Dívka s perlou (nebo v turbanu) hrál podstatnou roli v žertu Jiřího Šlitra, který potajmu vyměnil v pokoji pana Horníčka jeho milovanou kopii tohoto obrazu za Horníčkův portrét namalovaný Šlitrem ve stejném duchu a ve stejných barvách. Historka je zachycená v knize Dobře utajené housle v kapitole "Případ s Vermeerem" a dovolím si krátce ocitovat z tamější Horníčkovy charakteristiky Vermeerových obrazů:"Tichounké světlo padající odněkud do jeho obrazů je příbuzné tichounkému světlu padajícímu odněkud do mého srdce. Je mi dobře s jeho obrazy, v jeho obrazech. Vstupuji do nich; jejich prosluněné domovy jsou mým domovem, a usedaje do vysokých, koží potažených židlí, vedu s postavami těchto obrazů dlouhé a moudré rozhovory v jazyce holandském, který - opustiv obraz - opět zapomínám."

    OdpovědětVymazat
  10. Díky tomu odkazu Dívka v turbanu na Wikipedii jsem si prošla obrazy, co tam byly. Připadá mi, že jsou tam dívky z jeho rodiny a hlavně žena- zřejmě hlavně když byla těhotná.Pokud měl 11 dětí asi byla předobrazem více obrazů pokaždé v jiném roce. Ty obrazy jsou krásné, zvláště osvětlení postav, místností  se mi líbí.

    OdpovědětVymazat
  11. [8]: Opravdu ano a galerie jsou zlatou žílou, zdá se také, že teď už přece jen se leckde dá fotografovat bez blesku a stativu a mobily se tolerují.[9]: Petře, to je také prima informace, kdysi dávno jsem Horníčkovy knihy četl, např. o Provence a tuhle asi také, ale nemám žádnou, jen knížky Jiřího Suchého.      
    Ale určitě to napravím a při nejbližší příležitosti ji koupím.[10]: Ta stránka na Wikipedii je výborná, jsou tam všechny Vermeerovy obrazy a dají se po kliknutí zobrazit ve velké velikosti.
    Bohužel obraz z Bostonu byl s několika dalšími (Rembrandt, Manet, …) v r. 1990 ukraden a slehla se po něm zem https://www.novinky.cz/zahranicni/svet/clanek/pariz-boston-kahira-nejslavnejsi-kradeze-umeleckych-del-40305236.
    Samozřejmě je neprodejný, ale některé krádeže jsou na zakázku bohatých gangsterů, kterým stačí, když se jimi sami mohou kochat.

    OdpovědětVymazat
  12. Těžký život umělců.. krásné malby. Můj nejoblíbenější je od Rubense medúza, tím sem očarovaná, i když je to mimo mísu u tohoto článku

    OdpovědětVymazat
  13. Autora vůbec neznám, ale jeho díla se mi moc líbí, stejně, jako tvé poutavé povídání k obojímu, díky!

    OdpovědětVymazat
  14. [12]: Právě naopak, děkuji za tento komentář. Googlem jsem našel, že jednu z verzí tohoto obrazu dokonce vlastní Moravská galerie v Brně a druhá je ve Vídni https://www.idnes.cz/brno/zpravy/hlava-medusy-rubens-obraz-moravska-galerie-brno.A181129_155833_brno-zpravy_vh.
    To je pěkný příklad rčení "pod svícnem tma", protože v Brně bydlím .Jinak ale k Rubensovým obrazům mám vlažnější vztah, protože malíř byl velmi dobře situovaný a měl velkou dílnu, tj. spoustu malířů, kteří značnou část obrazů malovali za něj. Není proto moc jasné, jaký byl jeho vlastní vklad.[13]: Podle jména možná ne, ale přinejmenším obrazy Dívka čtoucí dopis u otevřeného okna a Dívka v turbanu (resp. Dívka s perlou) jsi určitě někde viděla.

    OdpovědětVymazat
  15. [14]: O tom, že originál je v Brně a druhý ve Vídni vím :) byli jsme tam s gymplem (v brně) :) O tom, že část za něj malovali jiní malíři, jsem nevěděla to je zajímavé a zvláštní.

    OdpovědětVymazat
  16. Bohužel, čas dokázal, s jak nesmírně přeceňovaným a nudným tvůrcem tu máme co do činění. U něj víc než u kohokoliv jiného platí, že značka je v umění víc než dílo!Podřimující služka.

    OdpovědětVymazat
  17. [15]: S Moravskou galerií je problém, že má hodně omezené prostory. V jednom - v Ditrichštejnském paláci - bývají výstavy (letos tam byl např. Josef Šíma a teď je tam výstava Brno - předměstí Vídně, kde je k vidění Egon Schiele, Gustav Klimt a ze starých mistrů např. Lucas Cranach st.) a v druhé budově je české umění 20. století (např. Toyen, Štyrský, Šíma, Procházka, Kubín, …). Staré umění ani nevím, že by mělo trvalou expozici.[16]: Možná máš pravdu, protože např. Pieter de Hooch má obrazy ve velmi podobném duchu a zdaleka není tak slavný. Zřejmě tomu také napomáhá tajemnost Vermeerova života a štěstí, že si ho dodatečně někdo všiml a udělal mu dnešními slovy PR :).

    OdpovědětVymazat
  18. Parádní kolekce Vermeerů. .) Máš dobře našlápnuto vidět všechny jeho obrazy ve veřejných sbírkách.

    OdpovědětVymazat
  19. [18]: To asi ne, ale do poloviny bych to mohl dotáhnout :).
    Ale také bych chtěl vylepšit záběry těch stávajících, z toho vídeňského výletu, o kterém jsme se bavili na tvém blogu, mám vylepšený Ateliér, předtím jsem ho měl s lesknoucí plochou. Teď totiž kvůli výstavě visel na jiném (a pro fotografování výhodnějším) místě.

    OdpovědětVymazat

Aktuální článek

Anton Pavlovič Čechov - <i>Racek</i> v Mahenově divadle

Z nejznámějších dokončených divadelních her A. P. Čechova (1860-1904) po Višňovém sadu (1904), Strýčku Váňovi (1899) a Třech sestrách (19...

10 nejčtenějších článků (od 23. 4. 2020)