Tallinn - estonská metropole na břehu Finského zálivu

Estonsko rozlohou jen o něco málo překračuje polovinu České republiky, žije zde pouhých 1,4 milionu obyvatel, ale v mezinárodní politice je hodně slyšet, zastává nejtvrdší postoje vůči Rusku, jejich radikální premiérka Kaja Kallas(ová) si vysloužila označení „nová železná lady Evropy“ („Europe's New Iron Lady“), projevuje ambice převzít po Jensi Stoltenbergovi funkci generálního tajemníka NATO, případně získat vysokou pozici v orgánech EU. (Radikální je i v soukromém životě, s prvními dvěma manželi se rozvedla po 3 letech, s třetím je zatím šest.) 

V estonské metropoli Tallinn se soustřeďuje vše významné, má 460 tisíc obyvatel, tedy přibližně třetinu z celkového počtu, a pouze nejprestižnější univerzita v zemi sídlí v druhém největším městě Tartu s 90 tisíci obyvatel.

Tallinn má výhodnou polohu na břehu Finského zálivu, jen 83 km je vzdálen od Helsinek, a právě odtud jsme se před několika lety trajektem do Helsinek vypravili. Ale zastavme se nejdřív v Tallinnu.  

Televizní věž na horizontu následující fotografie s 314 m je nejvyšší stavbou v Estonsku. 

První písemné zmínky o Tallinnu jsou z r. 1219 a pro svou zachovalou historickou část Staré Město (Vanalinn/Old Town) se starobylým hradem na vrchu Toompea byl v r. 1997 zapsán na seznam světového dědictví UNESCO. Český význam slova Toompea je Horní město a části města pod vrchem se logicky říká Dolní město.

Středověké městské opevnění mělo délku 2,35 km a tloušťku zdí 2,5 m, které doplňovalo 27 strážních věží, z nichž 18 se dochovalo. Na následujícím snímku jsou některé vidět. Kruhová dělostřelecká věž vlevo pochází ze 16. století a nazývá se Tlustá Markéta (Paks Margareeta/Fat Margaret Tower), dnes se využívá jako námořní muzeum, vpravo od ní je 38 m vysoká další dělostřelecká věž s tloušťkou zdí 4 m a s česky uváděným neobvyklým názvem Podívejte se do kuchyně (Kiek in de Kök/Peek into the Kitchen), která je ještě starší, z r. 1475, a říká se jí tak proto, že z její horní části bylo vidět do kuchyní okolních domů. V pozadí uprostřed a vpravo na druhém snímku se vypíná věž gotického kostela sv. Olafa (Oleviste) z 13. století, zasvěceného norskému králi Olafu II z přelomu 1. a 2. tisíciletí. V průběhu staletí byl několikrát přestavěn, věž ze 16. století s původní výškou 159 m (tehdy nejvyšší stavba na světě) se nedochovala, po zásazích blesků kostel celkem třikrát vyhořel a rekonstruovaný dosahuje výšky už „jen“ 124 m. Měnili se i jeho majitelé, prvním byla katolická církev, po ní luteráni (protestanti) a nakonec baptisté. 

Estonsko během své historie bylo mnohokrát v područí silnějších států – Německa, Dánska, Švédska a Ruska – samostatný stát si vybojovalo až v estonské válce za nezávislost proti Rusku a Německu v letech 1918-1920. V r. 1940 však na základě tajného dodatku paktu Ribbentrop-Molotov si válečné mocnosti Německo a Sovětský svaz rozdělily sféry vlivu a Estonsko bylo připojeno k SSSR jako jedna ze svazových republik. Po vpádu německých armád do Ruska v r. 1941 se jej zmocnilo Německo a po vytlačení německých vojsk z území SSSR se znovu stalo jeho součástí. A to až do r. 1991, kdy se SSSR i jeho nástupnické Společenství nezávislých států rozpadlo a Estonsko se definitivně stalo suverénním státem. 

Na náměstí Svobody (Freedom Square) tuto historickou etapu symbolizuje kříž svobody a památník boje za nezávislost (Eesti Vabadussoda/Cross of Liberty and the Monument to the War of Independence). Odhalen byl r. 2009, sloup je vysoký 23,5 m a povrch tvoří 143 skleněných desek.

Luteránský farní kostel sv. Jana (Jaani kirik/St John's Church) v neo-gotickém slohu naproti památníku byl dokončen r. 1867. Na dalším snímku je z druhé strany. 

Zatímco my budujeme lavičky Václava Havla, na náměstí Svobody mají lavičku věnovanou hudebnímu skladateli Fryderyku Chopinovi.

V Estonsku je jen asi 16 % věřících, ale sakrálních památek v Tallinnu je poměrně dost. Základy gotického farního kostela Ducha svatého (Püha Vaimu kirik/Church of the Holy Ghost nebo také Church of the Holy Spirit) byly položeny začátkem 14. století, dokončen byla r. 1380, štíhlá věž současnou podobu získala v r.  1630. V koláži je i detail hodin a následuje náhled do interiéru.

Gotická katedrála svaté Panny Marie (Toomkirik/St Mary's Cathedral) byla ještě starší, z 13. století, ale v r. 1684 byla zcela zničena požárem a brzy poté postavena znovu, barokní věž je z 18. století.  

Římsko-katolická katedrála svatého Petra a Pavla (Peeter-Pauli katedraal/St. Peter and St. Paul's Cathedral) byla postavena v neo-gotickém a neo-klasicistním slohu v letech 1841-1844. Druhý snímek je opět z interiéru.

V Tallinnu jsou dva různé kostely sv. Mikuláše. V angličtině se v názvu zdánlivě odlišují, původně starší gotický chrám sv. Mikuláše se z estonského Niguliste kirik překládá na St Nicholas Church, založen byl ve 13. století, přestavěn v 15. století, věž je z r. 1515, ale během 2. sv. války byl bombardováním vážně poškozen a následně uzavřen, věž v r. 1982 zničil požár, ale už v r. 1984 byl v renovované podobě znovu otevřen a získal novou funkci Muzea estonské historie (Art Museum of Estonia) a pro výbornou akustiku i koncertního sálu. Chrám byl nejdříve katolický, později však přešel pod správu luteránské církve, což platí do dneška.     

Druhý chrám sv. Mikuláše (v angličtině Church of Saint Nicholas in Tallinn) byl postaven v letech 1820-1827 v klasicistním slohu, je ortodoxní (pravoslavný).    

Dominantou vrchu Toompea je pravoslavná katedrála Alexandra Něvského (Alexander Nevsky Cathedral) z konce 19. století s typickým seskupením cibulovitých věží. Estonci ji považují za symbol ruské nadvlády a i to, že spadá do působnosti moskevského patriarchy, je irituje, věřící se zde navíc hlásí převážně k luteránské církvi. Na třetím snímku je ikonostas v interiéru katedrály.

Tallinn si oblíbil ruský car Petr I. Veliký (1672-1725) a ve čtvrti Kadriorg si r. 1718 podle návrhu italského architekta Nicoly Michettiho nechal postavit letní sídlo (Kadriorg Palace) v barokním slohu. Dnes je v něm Muzeum estonského umění (Estonian Art Museum).

Centrem města je Radniční náměstí (Raekoja plats/Town Hall Square) se starobylou radnicí z 13. století (nejstarší v Pobaltských republikách a Skandinávii), která sloužila až do r. 1970, dnes se využívá pro ceremoniální účely. Její věž je 64 m vysoká.

Historickou raritou je také Radniční lékárna (Raeapteek/Town Hall Pharmacy), nejstarší lékárna v Evropě, fungující od r. 1422 až do dneška. 

Zelená budova v renesančním slohu se nazývá Rytířský dům (Rüütelkonna) podle estonských rytířů, kteří se zde scházeli a pořádali slavnosti.  

Dům v egyptském stylu kromě postav znázorňuje i dva stylizované krokodýly jako draky.

Díky přístavu je Tallinn také významnou obchodní křižovatkou s řadou zachovalých památek nejrůznějších cechů. 

Dům kupeckého cechu Černohlavců (Melngalvju nams/House of the Blackheads) má pod obloukem erb s hlavou svatého Mořice, který pocházel z Etiopie, a nad ním sochařskou výzdobu se dvěma lvy. (Nejkrásnější dům tohoto cechu v secesním stylu se však nachází v Rize, uvedeném v prvním článku o lotyšské metropoli, kde je současně hlavním turistickým magnetem.) 

Velký Cechovní dům (nebo také Dům Velké gildy a Dům Velké hanzy, estonsky Suurgild) byl postaven v r. 1410 jako sídlo sdružení tallinnských obchodníků.  

V dřívější budově Estonské (národní) banky (Eesti Pank/Bank of Estonia) dnes sídlí její muzeum (Bank of Estonia Museum). 

Památník revoluce v r. 1905 (Memorial to the Revolution of 1905), první ruské revoluce proti útlaku carského režimu, stojí v Tammsaare Parku, pojmenovaném podle spisovatele Antona Hansena Tammsaareho. 

Další památník vítězné Války za nezávislost (War of Independence Victory Column) (stejně jako v úvodu zmíněný kříž svobody) stojí před Střední přírodovědnou školou v Tallinnu (Tallinn Secondary School of Science).

Metropole je samozřejmě také centrem umění a má svou budovu Opery. V r. 2011 byla společně s finským městem Turku evropským hlavním městem kultury. 

Budova Estonského dramatického divadla (Eesti Draamateater/Estonian Drama Theatre) s částečně kamennou fasádou se zdá mnohem starší než z r. 1910, kdy byla postavena.

Soprus je zdejší kino. 

Na vyvýšeném místě stojí budova Finského institutu (Soome Instituut/Finnish Institute), neziskové organizace zaměřené na spolupráci Finska a Estonska v různých oblastech umění a vzdělávání.

Ministerstvo kultury sídlí v budově Saarineri Maja (Saarinen House), pojmenované podle estonského architekta Gottlieba Eliela Saarinena. 

V této „rotundě“ se nachází kavárna.

Již bez podrobnějšího popisu náhled do ulic a několik soch ve veřejném prostoru (ve dvou náhledech je reliéf s podobou Ferdinanda Veikeho, zakladatele Estonského státního loutkového divadla (Estonian State Puppet Theatre), a té poslední se říká Šťastný kominík (Onnelik Korstnapuhkija/Happy Chimney Sweeper).

V hlavním městě nemohou chybět moderní administrativní budovy, obchodní centra, hotely a ani mrakodrapy.