28. května 2024

Tallinn - estonská metropole na břehu Finského zálivu

Estonsko rozlohou jen o něco málo překračuje polovinu České republiky, žije zde pouhých 1,4 milionu obyvatel, ale v mezinárodní politice je hodně slyšet, zastává nejtvrdší postoje vůči Rusku, jejich radikální premiérka Kaja Kallas(ová) si vysloužila označení „nová železná lady Evropy“ („Europe's New Iron Lady“), projevuje ambice převzít po Jensi Stoltenbergovi funkci generálního tajemníka NATO, případně získat vysokou pozici v orgánech EU. (Radikální je i v soukromém životě, s prvními dvěma manželi se rozvedla po 3 letech, s třetím je zatím šest.) 

V estonské metropoli Tallinn se soustřeďuje vše významné, má 460 tisíc obyvatel, tedy přibližně třetinu z celkového počtu, a pouze nejprestižnější univerzita v zemi sídlí v druhém největším městě Tartu s 90 tisíci obyvatel.

Tallinn má výhodnou polohu na břehu Finského zálivu, jen 83 km je vzdálen od Helsinek, a právě odtud jsme se před několika lety trajektem do Helsinek vypravili. Ale zastavme se nejdřív v Tallinnu.  



Televizní věž na horizontu následující fotografie s 314 m je nejvyšší stavbou v Estonsku. 



První písemné zmínky o Tallinnu jsou z r. 1219 a pro svou zachovalou historickou část Staré Město (Vanalinn/Old Town) se starobylým hradem na vrchu Toompea byl v r. 1997 zapsán na seznam světového dědictví UNESCO. Český význam slova Toompea je Horní město a části města pod vrchem se logicky říká Dolní město.









Středověké městské opevnění mělo délku 2,35 km a tloušťku zdí 2,5 m, které doplňovalo 27 strážních věží, z nichž 18 se dochovalo. Na následujícím snímku jsou některé vidět. Kruhová dělostřelecká věž vlevo pochází ze 16. století a nazývá se Tlustá Markéta (Paks Margareeta/Fat Margaret Tower), dnes se využívá jako námořní muzeum, vpravo od ní je 38 m vysoká další dělostřelecká věž s tloušťkou zdí 4 m a s česky uváděným neobvyklým názvem Podívejte se do kuchyně (Kiek in de Kök/Peek into the Kitchen), která je ještě starší, z r. 1475, a říká se jí tak proto, že z její horní části bylo vidět do kuchyní okolních domů. V pozadí uprostřed a vpravo na druhém snímku se vypíná věž gotického kostela sv. Olafa (Oleviste) z 13. století, zasvěceného norskému králi Olafu II z přelomu 1. a 2. tisíciletí. V průběhu staletí byl několikrát přestavěn, věž ze 16. století s původní výškou 159 m (tehdy nejvyšší stavba na světě) se nedochovala, po zásazích blesků kostel celkem třikrát vyhořel a rekonstruovaný dosahuje výšky už „jen“ 124 m. Měnili se i jeho majitelé, prvním byla katolická církev, po ní luteráni (protestanti) a nakonec baptisté. 





Estonsko během své historie bylo mnohokrát v područí silnějších států – Německa, Dánska, Švédska a Ruska – samostatný stát si vybojovalo až v estonské válce za nezávislost proti Rusku a Německu v letech 1918-1920. V r. 1940 však na základě tajného dodatku paktu Ribbentrop-Molotov si válečné mocnosti Německo a Sovětský svaz rozdělily sféry vlivu a Estonsko bylo připojeno k SSSR jako jedna ze svazových republik. Po vpádu německých armád do Ruska v r. 1941 se jej zmocnilo Německo a po vytlačení německých vojsk z území SSSR se znovu stalo jeho součástí. A to až do r. 1991, kdy se SSSR i jeho nástupnické Společenství nezávislých států rozpadlo a Estonsko se definitivně stalo suverénním státem. 

Na náměstí Svobody (Freedom Square) tuto historickou etapu symbolizuje kříž svobody a památník boje za nezávislost (Eesti Vabadussoda/Cross of Liberty and the Monument to the War of Independence). Odhalen byl r. 2009, sloup je vysoký 23,5 m a povrch tvoří 143 skleněných desek.



Luteránský farní kostel sv. Jana (Jaani kirik/St John's Church) v neo-gotickém slohu naproti památníku byl dokončen r. 1867. Na dalším snímku je z druhé strany. 





Zatímco my budujeme lavičky Václava Havla, na náměstí Svobody mají lavičku věnovanou hudebnímu skladateli Fryderyku Chopinovi.



V Estonsku je jen asi 16 % věřících, ale sakrálních památek v Tallinnu je poměrně dost. Základy gotického farního kostela Ducha svatého (Püha Vaimu kirik/Church of the Holy Ghost nebo také Church of the Holy Spirit) byly položeny začátkem 14. století, dokončen byla r. 1380, štíhlá věž současnou podobu získala v r.  1630. V koláži je i detail hodin a následuje náhled do interiéru.







Gotická katedrála svaté Panny Marie (Toomkirik/St Mary's Cathedral) byla ještě starší, z 13. století, ale v r. 1684 byla zcela zničena požárem a brzy poté postavena znovu, barokní věž je z 18. století.  



Římsko-katolická katedrála svatého Petra a Pavla (Peeter-Pauli katedraal/St. Peter and St. Paul's Cathedral) byla postavena v neo-gotickém a neo-klasicistním slohu v letech 1841-1844. Druhý snímek je opět z interiéru.






V Tallinnu jsou dva různé kostely sv. Mikuláše. V angličtině se v názvu zdánlivě odlišují, původně starší gotický chrám sv. Mikuláše se z estonského Niguliste kirik překládá na St Nicholas Church, založen byl ve 13. století, přestavěn v 15. století, věž je z r. 1515, ale během 2. sv. války byl bombardováním vážně poškozen a následně uzavřen, věž v r. 1982 zničil požár, ale už v r. 1984 byl v renovované podobě znovu otevřen a získal novou funkci Muzea estonské historie (Art Museum of Estonia) a pro výbornou akustiku i koncertního sálu. Chrám byl nejdříve katolický, později však přešel pod správu luteránské církve, což platí do dneška.     



Druhý chrám sv. Mikuláše (v angličtině Church of Saint Nicholas in Tallinn) byl postaven v letech 1820-1827 v klasicistním slohu, je ortodoxní (pravoslavný).    



Dominantou vrchu Toompea je pravoslavná katedrála Alexandra Něvského (Alexander Nevsky Cathedral) z konce 19. století s typickým seskupením cibulovitých věží. Estonci ji považují za symbol ruské nadvlády a i to, že spadá do působnosti moskevského patriarchy, je irituje, věřící se zde navíc hlásí převážně k luteránské církvi. Na třetím snímku je ikonostas v interiéru katedrály.





Tallinn si oblíbil ruský car Petr I. Veliký (1672-1725) a ve čtvrti Kadriorg si r. 1718 podle návrhu italského architekta Nicoly Michettiho nechal postavit letní sídlo (Kadriorg Palace) v barokním slohu. Dnes je v něm Muzeum estonského umění (Estonian Art Museum).





Centrem města je Radniční náměstí (Raekoja plats/Town Hall Square) se starobylou radnicí z 13. století (nejstarší v Pobaltských republikách a Skandinávii), která sloužila až do r. 1970, dnes se využívá pro ceremoniální účely. Její věž je 64 m vysoká.






Historickou raritou je také Radniční lékárna (Raeapteek/Town Hall Pharmacy), nejstarší lékárna v Evropě, fungující od r. 1422 až do dneška. 



Zelená budova v renesančním slohu se nazývá Rytířský dům (Rüütelkonna) podle estonských rytířů, kteří se zde scházeli a pořádali slavnosti.  



Dům v egyptském stylu kromě postav znázorňuje i dva stylizované krokodýly jako draky.




Díky přístavu je Tallinn také významnou obchodní křižovatkou s řadou zachovalých památek nejrůznějších cechů. 

Dům kupeckého cechu Černohlavců (Melngalvju nams/House of the Blackheads) má pod obloukem erb s hlavou svatého Mořice, který pocházel z Etiopie, a nad ním sochařskou výzdobu se dvěma lvy. (Nejkrásnější dům tohoto cechu v secesním stylu se však nachází v Rize, uvedeném v prvním článku o lotyšské metropoli, kde je současně hlavním turistickým magnetem.) 





Velký Cechovní dům (nebo také Dům Velké gildy a Dům Velké hanzy, estonsky Suurgild) byl postaven v r. 1410 jako sídlo sdružení tallinnských obchodníků.  




V dřívější budově Estonské (národní) banky (Eesti Pank/Bank of Estonia) dnes sídlí její muzeum (Bank of Estonia Museum). 





Památník revoluce v r. 1905 (Memorial to the Revolution of 1905), první ruské revoluce proti útlaku carského režimu, stojí v Tammsaare Parku, pojmenovaném podle spisovatele Antona Hansena Tammsaareho. 



Další památník vítězné Války za nezávislost (War of Independence Victory Column) (stejně jako v úvodu zmíněný kříž svobody) stojí před Střední přírodovědnou školou v Tallinnu (Tallinn Secondary School of Science).



Metropole je samozřejmě také centrem umění a má svou budovu Opery. V r. 2011 byla společně s finským městem Turku evropským hlavním městem kultury. 





Budova Estonského dramatického divadla (Eesti Draamateater/Estonian Drama Theatre) s částečně kamennou fasádou se zdá mnohem starší než z r. 1910, kdy byla postavena.



Soprus je zdejší kino



Na vyvýšeném místě stojí budova Finského institutu (Soome Instituut/Finnish Institute), neziskové organizace zaměřené na spolupráci Finska a Estonska v různých oblastech umění a vzdělávání.




Ministerstvo kultury sídlí v budově Saarineri Maja (Saarinen House), pojmenované podle estonského architekta Gottlieba Eliela Saarinena. 





V této „rotundě“ se nachází kavárna.



Již bez podrobnějšího popisu náhled do ulic a několik soch ve veřejném prostoru (ve dvou náhledech je reliéf s podobou Ferdinanda Veikeho, zakladatele Estonského státního loutkového divadla (Estonian State Puppet Theatre), a té poslední se říká Šťastný kominík (Onnelik Korstnapuhkija/Happy Chimney Sweeper).





V hlavním městě nemohou chybět moderní administrativní budovy, obchodní centra, hotely a ani mrakodrapy.



11 komentářů:

  1. Krásné město a v článku krásně přiblížené.
    Je smutné, že skoro všechny jeho pamětihodnosti a významná místa jsou pro mne novinkou, ač jsem v něm byla. Psal se rok 1982. Závod, ve kterém jsem byla tehdy zaměstnaná, pořádal podzimní zájezd do SSSR (v té době bylo Estonsko jeho součástí). Letěli jsem do Petrohradu (tehdy Leningradu) a nazpátek se vraceli vlakem. Zastávky na jeden den v různých městech Litvy, Lotyšska a Estonska. Program byl pevně dán, osobního volna minimálně. Speciálně z Tallinnu mám dva zážitky:
    1) Byli jsme ubytováni v hotelu, který prý hostil sportovce XXII. letních olympijských her, pořádaných v roce 1980. V každém patře seděla “děžurnaja” a permanentně sledovala pohyb hostů. Společnými prostorami se stále nesla reprodukovaná instrumentální hudba. Dokonce západní provenience (myslím, že to byl nějaký muzikál). Problém byl v tom, že melodií bylo asi jen 5 a stále se opakovaly. Ve vhodných chvílích nás (ženy a dívky) strážkyně pořádku oslovovaly, zda bychom neprodaly svoji obuv. Zkušenější kolegyně měly s sebou obuv na prodej. Já vždycky vysvětlovala, že mám jen dvoje boty (ty na sobě a jedny rezervní), takže neprodám.
    2) V několika volných hodinách jsem navštívila místní “univermág” (obchodní dům). Chtěla jsem si koupit a také koupila malý fotoaparát. Měla jsem na sobě semišový kabát a semišové boty. Zřejmě jsem na první pohled vypadala jako cizinka a působila podezřele. Stále mne totiž z patra do patra, od pultu k pultu, sledoval nějaký chlapík z místní ostrahy. Až když jsem si foťák koupila, vzdálil se.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já jsem začal cestovat později (poprvé jsem v r. 1997 letěl do Helsinek, a to ještě pracovně), takže jsem už zachytil dobu, kdy se dalo fotografovat barevně. Ještě lepší to později bylo s digitálním fotoaparátem, kdy se nebylo nutné tolik omezovat na počtech snímků a nejlepší je to teď s mobilem, jen lituji, že mě nenapadlo ho využívat dřív v galeriích. Zrovna z petrohradské Ermitáže a berlínské Gemäldegalerie mám většinou hodně nekvalitní fotografie, protože tam bylo v době mé návštěvy málo světla a fotoaparát na něj nestačil.
      Mnohá města se navíc dynamicky rozvíjejí a pořád se objevuje něco nového, v New Yorku místo zbořených "Dvojčat" je nový mrakodrap, v Šanghaji vyrostl 650 m vysoký mrakodrap, v Singapuru celé centrum staveb u vyhlídkového kola a jezera, v Dubaji nové linky veřejné dopravy a přitom jsem v těchto místech byl r. 2009 a po něm.

      Turistické zkušenosti ze Sovětského svazu, co jsem slyšel, byly hodně nepříjemné, jako kdyby místní činovníci měli strach, aby turisté neviděli něco, co nezapadalo do propagandy úspěšně se rozvíjející země. Já mám ale dost nepříjemné zkušenosti z moskevského letiště z ne tak daleké minulosti. V r. 2014 jsem tam přestupoval na let do Petrohradu a těch kontrol a vyplňování různých lejster byla celá řada a k tomu jakýsi pohovor kdesi ve sklepě, že jsem si představoval, že tak to mohlo vypadat u výslechů StB. A před 6 roky jsem krátce před cestou do Moskvy onemocněl, měl teploty a bral antibiotika, což detektor odhalil a oni pořád dumali, co se mnou, nemocný a kdoví, jestli navíc nevezu drogy. Nakonec se smilovali, ale Moskva mě už neláká, kdežto do Petrohradu bych velmi rád znovu, ale bohužel teď je to už asi nemožné.

      Vymazat
  2. Krásná reportáž doplněná nádhernými fotografiemi. Děkuji. Určitě se sem ještě vrátím. Přeji krásné a pohodové dny.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Budu se těšit, udělal jsem asi už poslední úpravy (a opravy) v textu :).

      Vymazat
  3. Moc pěkná reportáž a fotky. Pročetla jsem si i tvé zkušenosti u návštěvy Moskvy. Jsi zkušený cestovatel.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Někdy cesty přinášejí i útrapy, kolik jen jsme strávili nocí na letišti kvůli přípoji, který byl za dlouho, anebo jsme ho nestihli. Ale s odstupem to beru spíš s úsměvem, nemusí jít vše ideálně a nezapomene se na to. A teď už určitě se daleko (na jiný kontinent např.) nevypravíme.

      Vymazat
  4. Miloši, veliká závist - v r.2018 jsem měla jet s kamarádkou do Pobaltí a tři dny před zájezdem jsem šla na Bulovku na neplánovanou operaci, tak jel místo mne její manžel. Krásné fotky, pořádně to večer prostuduju. Jiřina z N.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Manžel kamarádky by ti to měl vrátit :).
      Kromě Vilniusu, kde jsem byl týden, jsem v Pobaltí byl jen na skok, protože to už bylo v rámci zájezdu - v Rize 1 den a v Tallinnu 2. Ale i to docela stačilo, protože nejde o extrémně velká města jako v západní Evropě, USA a jihovýchodní Asii.

      Vymazat
  5. Vskutku nádherné město.
    Snad se tam někdy dostanu vidět ho na vlastní oči.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Doporučuji, určitě tě nezklame a jako skvělý a umělecky nadaný fotograf, který umí vyhmátnout netradiční a kuriózní souvislosti, tam jistě najdeš mnoho podnětných záběrů.

      Vymazat
  6. Když jsem byl kdysi na maratónu v Helsinkách, taky jsem zvažoval, jestli se do Tallinu nezajet podívat. Ale nakonec jsem si řekl, že si Helsinky zaslouží plnou pozornost a Tallin třeba přijde na řadu někdy samostatně :-).

    OdpovědětVymazat

Aktuální článek

Jan Steen - hospodské baroko

Když se podíváme na náměty obrazů barokních malířů, velmi často nevybočují z obvyklého společenského zaměření tehdejší doby. Caravaggio mal...

10 nejčtenějších článků (od 23. 4. 2020)