Riga (1) - secese na pobřeží Baltu

Riga, metropole Lotyšska, je ze všech hlavních měst pobaltských republik bývalého Sovětského svazu největší, má víc než 600 tisíc obyvatel (v širším vymezení se uvádí tři čtvrti milionu) a odlišuje se i architekturou. Trochu překvapivě se zde prosadila secese, která, pomineme-li Gaudího stavby v Barceloně, méně výrazné příklady v Paříži a v Bruselu, je více zastoupena hlavně ve střední Evropě, zejména ve Vídni, u nás v Praze i v Brně, a to nejen v architektuře, ale i v malířství zásluhou Gustava Klimta a Alfonse Muchy.

A začít není možné ničím jiným než ikonou Rigy, Domem (cechu) Černohlavců (Melngalvju nams/House (of the Brotherhood) of Black Heads) na Radničním náměstí.

Dům byl postaven ve 14. století a patřil cechu svobodných kupců, během 2. světové války byl však bombardováním poničen a do dnešní podoby přestaven v r. 1999. Název budovy se vysvětluje dvojím způsobem, buď podle černých pokrývek hlavy, které členové cechu nosili, anebo podle sv. Mořice, patrona cechu, který byl Maurem.

A sv. Mořic také stojí u vchodu do budovy.

O kupcích se povídají legendy, že zde pořádali sexuální orgie, kam tajně chodívali králové a vysoká šlechta, účastnicí údajně byla i sexuálně náruživá carevna Kateřina II. Veliká. 

Na náměstí je také socha statečného rytíře Rolanda, který padl mučednickou smrtí v jedné z bitev ve službách krále Karla Velikého z přelomu 8. a 9. století. Symbolizuje spravedlnost a s jeho sochami se setkáme ve více městech, na blogu se již objevil v článku o Dubrovníku. Zde kromě meče drží štít se znakem Rigy.

Na protější straně náměstí se nachází budova radnice. Byla postavena znovu, dokončena r. 2004, částečně podle původní budovy ze 14. století, zcela zničené v 2. světové válce. 

Nejvýznamnější secesní objekty v Rize se pojí s architektem Michailem Ejzenštejnem (1867-1920), otcem slavného režiséra Sergeje Ejzenštejna. Je jich asi 20, bohužel jsem je nezaznamenal, proto alespoň odkážu na stránku architekta, kde jsou i detaily.

Velmi pěknými secesními objekty jsou také Opera Hotel & Spa z r. 1886 a Astor Riga Hotel (dnes Radisson Old Town Riga Hotel) z r. 1876 od architekta Janise Baumanise (1834-1891). 

Janis Baumanis je autorem i Knihovny Lotyšské university (skryté za stromy) a rohové budovy vlevo za Památníkem Svobody. 

Metropole Hotel z r. 1871 je dílem architekta Apollona Edelsona (1827-1896).

Novoklasicistní budova Lotyšského rozhlasu (Latvian Radio) byla postavena v r. 1913 podle projektu Paula Mandelstamma (1872-1941) a dekorativní secesní výzdobou se sochami zaujme horní část fasády pod trojúhelníkovým štítem. 

K secesní architektuře bezpochyby patří následující ukázka, bohužel nic bližšího o ní nevím. 

Známým symbolem Rigy je i Kočičí dům. Podle pověsti jeho majitel, bohatý lotyšský kupec, nebyl přijat do cechu, protože tam mohli být členy jen němečtí obchodníci. Kupec na protest na střechu umístil sošky koček a natočil je zadní částí směrem k sídlu cechu. Nakonec se vše vyřešilo smírem, kupec kočky otočil, aby vážené členy neurážely, a byl pak přijat mezi ně.  

Nezvyklou barevností oplývá i evangelický luteránský kostel Srdce Ježíšovo. 

A na závěr ještě soudobý doklad obliby obyvatel Rigy v pestrosti – stěna domu pokrytá znaky lotyšských měst a velké graffiti.  

A k barevnosti přispěla i společná výstava Salvadora Dalího a Pabla Picassa.

O stavbách historických i úplně nových zase jindy.