Hamburk (2) - Herzog & de Meuron, Labská filharmonie

Nedávno se v tisku objevila zpráva o výsledku mezinárodní architektonické soutěže na stavbu nové koncertní budovy v Praze. Vítězný návrh Vltavské filharmonie dánského ateliéru Bjarke Ingels Group i další z první pětice si je možné prohlédnout např. v tomto článku. Po Tančícím domu Franka Gehryho a Vlada Miluniće, Zlatém Andělu Jeana Nouvela a chystaném komplexu u Masarykova nádraží z ateliéru již nežijící architektky Zahy Hadid půjde o další moderní budovu významných zahraničních tvůrců v jinak konzervativním hlavním městě ČR. 

O ní však nemá smysl víc psát, protože hotova má být za 10 let a jak je u podobných staveb běžné, bylo by malým zázrakem, kdyby se termín podařilo dodržet.

Místo toho se podívejme na Labskou filharmonii (Elbphilharmonie) v Hamburku, jejíž název Vltavská filharmonie nepokrytě napodobuje. 

Budova ve tvaru mořské vlny je dílem dvojice věhlasných architektů Jacques Herzog a Pierre de Meuron (zkráceně Herzog & de Meuron) z Basileje, laureátů Pritzkerovy ceny z r. 2001, mimo jiné autorů olympijské haly Ptačí hnízdo v Pekingu a Allianz Areny v Mnichově, jejichž dvě menší stavby jsem už představil v článku Weil am Rhein, Vitra Campus - dostaveníčko světových architektů. 

Budova má impozantní rozměry, na délku víc než 100 m, špičky zvlněné střechy jsou ve výšce mezi 85 až 110 m, vyčnívá proto nad ostatní zástavbu a je zdaleka viditelná.

Stavba byla zahájena r. 2007, otevření plánováno na r. 2010, po mnoha posunech termínů k němu však došlo až v lednu 2017, náklady v přepočtu původně odhadované na zhruba 8 miliard Kč se nakonec vyšplhaly na více než 23 miliard a z toho 90 % bylo z rozpočtu Hamburku, což asi 10krát převýšilo počáteční plán. V obyvatelích města to budilo velkou nespokojenost, tehdejší starosta Hamburku Olaf Scholz však situaci ustál a dnes je kancléřem. Hamburčané si budovu postupně oblíbili a jak se příšeře z jezera Loch Ness říká Nessie, Labská filharmonie si vysloužila podobné familiární označení Elphie.  

Skleněný krystal budovy filharmonie je postaven na cihlovém podloží bývalého přístavního skladiště a na jeho střeše ve výšce 37 m je ochoz s volným vstupem návštěvníků a výhledem na přístav.  

Blízkost přístavu a jeho hluk (např. houkání lodních sirén) si vyžádaly dvojitou vrstvu odhlučnění. Úpravu má i skleněná fasáda, je opatřena sítí bodů, které slouží k orientaci radarům lodí, aby nedošlo k nežádoucí srážce.  

Jsou zde dva koncertní sály, velký pro 2100 posluchačů a menší pro 550 návštěvníků. Získat lístek na koncert je však téměř nemožné, protože je stále vyprodáno. Náhledy do sálů jsou např. na stránkách Archiweb. Je zde také vidět, že budova nemá obdélníkový půdorys, ale rozevírá se jako nůžky, z jedné strany vypadá překvapivě štíhle. Není ale jen kulturním stánkem, její větší část je 5* hotelem. 

Další vysokou stavbou v blízkém okolí je gotický kostel sv. Mikuláše, po ničivém požáru v 19. století postavený nově.

Z jeho ochozu se dá na Labskou filharmonii podívat v úrovni střechy, i když ve výhledu bohužel cloní vystupující sochy.

A na druhé straně je radnice Hamburku, i ta byla nově postavena v 19. století.

A konečně ještě dva náhledy od přístavu, z míst, odkud je jen „pár kroků“ do čtvrti St. Pauli s proslulou ulicí Reeperbahn, plnou erotických podniků a nejrůznějších klubů, odkud ke své hvězdné kariéře vykročili Beatles.

Labská filharmonie se stala se ikonou Hamburku, obdobnou Opeře v Sydney, a díky ní se výrazně zvýšila návštěvnost města, podle statistik v prvním roce po otevření zde zaznamenali 13 milionů noclehů z řad návštěvníků.  

***

P.S. Tento text je na blogu můj 401., a tedy zahájil 5. stovku, pokud půjde vše jako dosud (3 za měsíc), 500 by mělo být za dva a tři čtvrti roku.