Constantin Brâncuși - soudně uznaný moderní sochař

K pestré společnosti umělců, tvořících počátkem 20. století v Paříži, a proto neformálně nazývané Pařížská škola, kromě malířů patřili i sochaři. Jedním z nejvýznamnějších byl Constantin Brâncuși (1876-1957). 

Narodil se v Rumunsku do prosté venkovské rodiny pastýřů, ale již v dětském věku projevoval talent na řezbářské práce, jimiž se po opuštění domova příležitostně živil (údajně z rodného domu odešel v 11 letech), v Craiově studoval uměleckoprůmyslovou školu, odtud přešel do Bukurešti, pokračoval v Mnichově a nakonec zakotvil v Paříži, kam došel pěšky. Krátkou dobu pracoval v ateliéru Augusta Rodina, mnohem více jej však ovlivnilo umění primitivních národů a svůj sochařský styl pak pod jeho dojmem zjednodušil na pouhý náznak znázorňovaného objektu. Jeho dílo Polibek z r. 1907-1908 je považováno za první moderní sochu a předznamenání kubismu v sochařství. 

Nejslavnějším Brâncușiho dílem je Pták v prostoru (1919), kterého vytvořil celkem 28 verzí. Následující z r. 1928 je vystavena v Museum of Modern Art v New Yorku.

Další verzi s neurčitým datováním 1932-1940 vlastní Peggy Guggenheim Collection v Benátkách. (V pozadí jsou obrazy surrealistických malířů Salvadora Dalího a Yvese Tanguyho.)

Když Edward Steichen, sběratel evropského abstraktního umění, přivezl jedno z provedení Ptáka v prostoru do New Yorku a chtěl využít amerického bezcelního opatření pro dovoz uměleckých děl, dostal se do sporu s celníky, kteří v něm viděli jen kus opracovaného bronzu z kategorie kuchyňského příslušenství a vyměřili pro něj clo 210 dolarů. Spor měl soudní dohru, kde sběratele podporovala sochařka Gertrude Whitney(ová), novináři se bavili tím, zda socha připomíná spíš hřídel či vrtuli, ornitologové marně „hledali“ druh ptáka, k němuž by se dílo dalo přiřadit, zesměšňovali jej mnozí intelektuálové, naopak zastání našlo u dalších výtvarníků a představitelů galerií. Až po dlouhých dvou letech případ Brâncuși versus Spojené státy americké skončil verdiktem, že se jedná o umělecké dílo a clo není třeba platit.  

Pro Brâncușiho jsou typické hladké formy s náznaky ilustrujícími ztvárněné objekty. Socha Maiastra (1912, Peggy Guggenheim Collection, Benátky) je další z říše ptactva. Slovo „maiastra“ v rumunštině představuje bájného ptáka s oslňujícím opeřením a uzdravujícím zpěvem. 

Lesklé povrchy, někdy zlacené, mají nevýhodu, že se nedají fotografovat bez rušivých odlesků, zvlášť je to patrné na soše Mademoiselle Pogany I (1913, Speed Art Museum, Louisville), zapůjčené jako doprovodné dílo na loňskou výstavu Amedea Modiglianiho ve Vídni. Znázorňuje maďarskou malířku krajin Margit Pogany(ovou), Brâncușiho múzu.

Hladký ovál naležato představuje Spící múzu (1925, Kunsthaus, Curych). Tentokrát ale byla modelem baronka Renée-Irene Frachon(ová).

Na dalším snímku je dvojice děl z Museum of Modern Art v New Yorku – Blonďatá černoška II (1933) a Kohout (1924). 

Další verze Blonďaté černošky z téhož roku 1933 je k vidění v Albertině ve Vídni.

V poslední dvojici soch je Ptačí mládě (1928, Museum of Modern Art, New York) a v mramoru vyvedený Pták (mezi 1923 a 1947, Fondation Beyeler, Basilej-Riehen).

Tak jako někteří malíři okrajově tvořili i sochy, např. Edgar Degas, Pablo Picasso a Max Ernst, sochař Brâncuși občas něco namaloval.

Dáma s hřebenem (nebo také Profil ženy s drdolem) z r. 1912 je ze soukromé sbírky v Paříži.

Studie prvního kroku (1913, Museum of Modern Art, New York) a První krok (1914, David Grob Gallery, Ženeva) ale víc připomínají nákresy budoucích soch.