15. června 2022

Constantin Brâncuși - soudně uznaný moderní sochař

K pestré společnosti umělců, tvořících počátkem 20. století v Paříži, a proto neformálně nazývané Pařížská škola, kromě malířů patřili i sochaři. Jedním z nejvýznamnějších byl Constantin Brâncuși (1876-1957). 

Narodil se v Rumunsku do prosté venkovské rodiny pastýřů, ale již v dětském věku projevoval talent na řezbářské práce, jimiž se po opuštění domova příležitostně živil (údajně z rodného domu odešel v 11 letech), v Craiově studoval uměleckoprůmyslovou školu, odtud přešel do Bukurešti, pokračoval v Mnichově a nakonec zakotvil v Paříži, kam došel pěšky. Krátkou dobu pracoval v ateliéru Augusta Rodina, mnohem více jej však ovlivnilo umění primitivních národů a svůj sochařský styl pak pod jeho dojmem zjednodušil na pouhý náznak znázorňovaného objektu. Jeho dílo Polibek z r. 1907-1908 je považováno za první moderní sochu a předznamenání kubismu v sochařství. 

Nejslavnějším Brâncușiho dílem je Pták v prostoru (1919), kterého vytvořil celkem 28 verzí. Následující z r. 1928 je vystavena v Museum of Modern Art v New Yorku.



Další verzi s neurčitým datováním 1932-1940 vlastní Peggy Guggenheim Collection v Benátkách. (V pozadí jsou obrazy surrealistických malířů Salvadora Dalího a Yvese Tanguyho.)



Když Edward Steichen, sběratel evropského abstraktního umění, přivezl jedno z provedení Ptáka v prostoru do New Yorku a chtěl využít amerického bezcelního opatření pro dovoz uměleckých děl, dostal se do sporu s celníky, kteří v něm viděli jen kus opracovaného bronzu z kategorie kuchyňského příslušenství a vyměřili pro něj clo 210 dolarů. Spor měl soudní dohru, kde sběratele podporovala sochařka Gertrude Whitney(ová), novináři se bavili tím, zda socha připomíná spíš hřídel či vrtuli, ornitologové marně „hledali“ druh ptáka, k němuž by se dílo dalo přiřadit, zesměšňovali jej mnozí intelektuálové, naopak zastání našlo u dalších výtvarníků a představitelů galerií. Až po dlouhých dvou letech případ Brâncuși versus Spojené státy americké skončil verdiktem, že se jedná o umělecké dílo a clo není třeba platit.  

Pro Brâncușiho jsou typické hladké formy s náznaky ilustrujícími ztvárněné objekty. Socha Maiastra (1912, Peggy Guggenheim Collection, Benátky) je další z říše ptactva. Slovo „maiastra“ v rumunštině představuje bájného ptáka s oslňujícím opeřením a uzdravujícím zpěvem. 



Lesklé povrchy, někdy zlacené, mají nevýhodu, že se nedají fotografovat bez rušivých odlesků, zvlášť je to patrné na soše Mademoiselle Pogany I (1913, Speed Art Museum, Louisville), zapůjčené jako doprovodné dílo na loňskou výstavu Amedea Modiglianiho ve Vídni. Znázorňuje maďarskou malířku krajin Margit Pogany(ovou), Brâncușiho múzu.



Hladký ovál naležato představuje Spící múzu (1925, Kunsthaus, Curych). Tentokrát ale byla modelem baronka Renée-Irene Frachon(ová).


Na dalším snímku je dvojice děl z Museum of Modern Art v New Yorku – Blonďatá černoška II (1933) a Kohout (1924). 



Další verze Blonďaté černošky z téhož roku 1933 je k vidění v Albertině ve Vídni.



V poslední dvojici soch je Ptačí mládě (1928, Museum of Modern Art, New York) a v mramoru vyvedený Pták (mezi 1923 a 1947, Fondation Beyeler, Basilej-Riehen).



Tak jako někteří malíři okrajově tvořili i sochy, např. Edgar Degas, Pablo Picasso a Max Ernst, sochař Brâncuși občas něco namaloval.

Dáma s hřebenem (nebo také Profil ženy s drdolem) z r. 1912 je ze soukromé sbírky v Paříži.



Studie prvního kroku (1913, Museum of Modern Art, New York) a První krok (1914, David Grob Gallery, Ženeva) ale víc připomínají nákresy budoucích soch.



17 komentářů:

  1. Zajimave...tennodlesk pusobi opravdu poněkud rušivé

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Na druhou stranu: Jak jinak bychom zjistili, že Miloš měl při návštěvě Muzea moderního umění v New Yorku tmavé kalhoty, světlou košili a brašnu přes rameno...? :-)

      Vymazat
    2. Asi by bylo nejlepší, kdyby se v těch místnostech nesvítilo.

      Vymazat
    3. Axino, tak s tím jsem tedy vůbec nepočítal :).

      Vymazat
  2. Vím, že je to celkem podružné, ale při pohledu na Mademoiselle Pogany mám asociace na mimozemšťany.
    https://www.flowee.cz/civilizace/5265-proc-jsme-stale-neobjevili-mimozemstany

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jistá podoba tam je :). Akorát má hladkou pokožku, jak se na mladou slečnu patří.

      Vymazat
  3. Studium prvního kroku je fascinující.
    Úplně jsem se do toho vcítil.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mně to trochu připomnělo horory s vraždícím dítětem :).

      Vymazat
  4. Maiastra mi trochu připomíná vodovodní baterii :-).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Kterou právě přijíždí Kryštof Kolumbus ;-)
      https://www.youtube.com/watch?v=Yz2XP688uYY

      Vymazat
    2. Vy oba máte ale představivost :). Vidím, že by se některá díla hodila do Čerfovy rubriky, co obrázek představuje.

      Vymazat
  5. Přesně v takových momentech si říkám, že nerozumím umění a nikdy asi rozumět nebudu :D.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přiznám se bez mučení, že Brancusiho také beru spíš jako kuriozitu.

      Vymazat
  6. No ještě že mám vystudováno :) Do dnes jsem o existenci umělce nevěděla :(. Navštěvovat tvůj blog je lepší než chodit vzdělávacích kurzů :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Chtěl bych už zase někdy představit nějakého klasika malířství (až budu mít víc času), u největších mistrů mně ale chybí některé stěžejní obrazy, anebo mám mizerné fotky, a u jiných (např. některých impresionistů) zase mám fotek až příliš mnoho a je obtížné vybrat, aby to bylo únosné.

      Vymazat
    2. Impresionisté jsou lahůdka. Kdysi za totáče byla na Pražském hradě výstava fr.impresionistů, od té doby mám v hlavě jeden obraz, Tání ledů na Seině, ale kdo je auror nebo zda je název správný to už nevím.

      Vymazat
    3. Na tu výstavu si také pamatuji, tam jsem poprvé viděl Monetovy a Renoirovy obrazy (postupem doby jsem jich nafotil desítky).
      V 80. letech, když byl ředitelem Národní galerie Jiří Kotalík, velkých výstav bylo víc, např. díla moderních malířů z galerií Guggenheimovy nadace v New Yorku a Benátkách a díla pěti století ze sbírky Armanda Hammera z Los Angeles. K těm posledním dvěma mám i katalog výstavy, u francouzských impresionistů nebyl, z ní jsem měl jen plakát.

      Vymazat

Aktuální článek

Letně (8)

Léto o sobě dává vědět tropickými vedry a už dávno se nedivím pověstné arabské lenosti, protože žít v takovém podnebí trvale, bere síly k sm...

10 nejčtenějších článků (od 23. 4. 2020)