Pohoří Javorníky se rozkládá na hranicích Moravy a Slovenska a na turistických stezkách podle hraničníků označených písmeny C (Česko) a S (Slovensko) si můžeme všimnout, že na několika kilometrech mnohokrát překročíme hranici, nebýt Schengenu, bez pasu bychom se zde neobešli. Nejvyšší vrch Veľký Javorník (1072 m n. m.) leží na slovenské straně (proto je v názvu „měkké ľ“), na moravské straně je nejvyšší Malý Javorník (1 019).
Oba se snadno dají zvládnout v rámci jednoho výletu. Jako výchozí místo jsme zvolili obec Kasárne (905), která je známá lyžařským areálem Kasárne Javorníky a odkud je na Veľký Javorník jen asi 4 km.
Úvodní část vede lesem a míjíme přitom malou studánku.
Netrvá to dlouho a jsme na otevřeném prostranství, kterým dojdeme k rozcestí na sedle Gežov (1040) s malým přístřeškem a informační tabulí o Javorníkách, které se hodí i k opékání špekáčků.
Ve stejném směru bychom pokračovali na Malý Javorník, ale odbočíme téměř do protisměru a cestou po vyšší vrstevnici, než jsme šli dosud, postupujeme k Veľkému Javorníku.
Cestu lemují borůvkové keře a lokalitu si k vybudování svých příbytků vyhlédli i mravenci.
Na vrcholu Veľkého Javorníku je plno (cyklo)turistů a slovenský dvouramenný kříž.
Odtud se vrátíme na sedlo Gežov a pokračujeme v původním směru do mírného protikopce, v dáli na obzoru se rýsující vrchy Beskyd.
Přibližně na polovině cesty mezi Veľkým a Malým Javorníkem je vrch Stratenec (česky Ztracenec, 1055 m n. m.) s památníkem 3 vojáků, kteří padli při osvobozování Velkých Karlovic na konci 2. světové války, má podobu tří křížů.
A stojí zde také dřevěná rozhledna.
Zbývající část k Malému Javorníku vede již převážně lesem bez výhledů a na samotném vrchu, na kamenitém plácku, kromě ukazatelů turistických tras nic není.
Odtud jsme se vrátili k autu do obce Kasárne (bez zacházky na Veľký Javorník) a podle krokoměru v mobilu to celkem představovalo 18 km. Vzdálenosti jsou zde na ukazatelích uváděny kupodivu v časech a ne v kilometrech, i když převýšení jsou velmi malá.
Kdysi jsme pokračovali dál až do skiareálu Kohútka, ale tehdy jsme tam byli autobusem a nemuseli se vracet do Kasární, bylo však pošmourné počasí, proto tuto část doplním fotografiemi z jiného dne, když jsme šli naopak z Kohútky na Malý Javorník a zpět. Téměř celá cesta prochází lesem a výhledy se otevřou až před horským hotelem Portáš (původní význam slova „portáš“ je „celník“).
A Kohútka (913) je od Portáše již jen asi 1 km.
Z Kohútky na Malý Javorník a zpět bylo přibližně 12 km.
I když je dávno po sezóně, přidám alespoň dvě zimní fotografie skiareálu Kohútka, byli jsme tam před 4 roky.
A z letoška stojí za zmínku i kulturní památka z r. 1754, dřevěný barokní kostel Panny Marie Sněžné ve Velkých Karlovicích. Zastavili jsme se u něj při cestě do obce Kasárne.
Na rozdíl od dříve uvedeného dřevěného kostela v Kunčicích pod Ondřejníkem jsme se tentokrát mohli podívat i dovnitř.
,%20Kunstmuseum,%20Basilej.jpg)
Na začátku článku mě hned napadla první slova písničky: Javorník, Javorník, přes Javorník chodník...pořádnou túru jste si tam prošli a jistě i náročnou. Je to tam opravdu krásné, škoda, že pro nás tak daleko. Děkuji za nádhernou reportáž, krásné fotografie i průvodní slovo. Přeji prima neděli.
OdpovědětVymazatPísničku neznám a přitom to není tak daleko z mého rodného UH. Túra je dost jednoduchá, horší je jen ta část mezi Kohútkou a Malým Javorníkem, která je zvlněná - nahoru dolů, ale v rozsahu max. 100 m ve výškových rozdílech.
VymazatJeště dodám, že poslední měsíc jsem zahlcený vším možným a ještě 3 dny budu mimo, od středy by se to už mělo zlepšit a pak i dočtu všechny oblíbené blogy.
Panna Marie Sněžná - ten přídomek "Sněžná" mi nešel z hlavy (i v Praze je kostel Panny Marie Sněžné), takže jsem konečně překonal svoji vrozenou lenost a vygůglil jsem: ejich usilovná přání i modlitby blahoslavená Panna Maria blahosklonně vyslyšela a ukázala to zázračně. O nonách srpnových [=5. srpna], když v Římě bývají ta největší horka, pokryl sníh v noci část pahorku Eskvilinu. Téže noci Matka Boží ve snu vyzvala jak Jana, tak jeho ženu, aby na tom místě, které uvidí pokryto sněhem, postavili kostel a zasvětili jej Panně Marii."
OdpovědětVymazatDíky za informaci, náboženské souvislosti jsou pro mě velmi vzdálené, proto je pro mě vždy velmi obtížné psát o starých malířských mistrech a musím nejdříve složitě hledat, čím všichni ti svatí jsou charakterističtí.
VymazatPanna Marie je spojována i s přídomkem Pomocná, které je asi bližší než Sněžná.
Krásná příroda i panoramata, díky za virtuální výlet!
OdpovědětVymazatProti opravdovým horám jsou to jen "kopečky", ale je tam hezky. A Beskydy, které se ve výhledech objevovaly, máme v plánu v létě.
VymazatMoc hezké fotky.
OdpovědětVymazatKdyž se povede počasí, i fotky z mobilu ujdou :).
VymazatJo vzpomnel jsem si jak jsem po hrebeni selnroku 2012....a zajimava fotka kostelika, kde jsem nebyl
OdpovědětVymazatTen kostelík jsem znal už z konce 90. let, kdy jsme ve Velkých Karlovicích byli 2krát na zimní dovolené, tehdy bez fotoaparátu, proto jsem k němu teď již cíleně zamířil.
VymazatII jdyz mne to prekvapuje, protoze ve Velkych Karlovicich jsme byli ubytovani, tak jsem jej ài navsivil, sle nejsk mbe to neutkvelo v pameti
OdpovědětVymazatVelké Kralovice jsou podobně jako Bělá pod Pradědem roztáhlou vesnicí, která z jednoho konce na druhý má spoustu kilometrů, kostel však není u cesty, musí se odbočit směrem k železničnímu přejezdu.
VymazatKrásná příroda a fotografie obdivuji. Je to přece jen něco jiného než je tady.
OdpovědětVymazatJá se naopak těším na Broumovské skály a Adršpach, kam se i díky tobě a tvým článkům poprvé vydáme v létě.
VymazatMirku, když komentuji na tvém blogu, komentáře se nezobrazí, zřejmě všechno padá do spamu a jen v administraci je možné je povolit.