Jackson Pollock - psychedelický expresionismus

Jackson Pollock (1912-1956) společně s Markem Rothkem a Willemem de Kooningem patří k nejvýznamnějším představitelům abstraktního expresionismu. Malíř byl nevyrovnanou osobností, trpěl schizofrenií, těžkým alkoholismem, projevoval se agresivním chováním, nesčetnými sexuálními vztahy, potřeboval pomoc psychologů, a při malování se dostával do transu jako šaman ovládaný vnějšími silami, což snad opravňuje k charakteristice v názvu článku. 

Jeho tvůrčí období bylo krátké, až na výjimky zahrnuje jen období 1946-1950. A poměrně krátký byl i jeho život, opilý v autě narazil do stromu a zabil sebe a kamarádku své milenky, ta se těžce zranila, štěstí měla jen manželka, která rovněž byla malířkou a v té době odjela do Evropy, aby tam propagovala jejich umění a zařídila výstavu.   

Pollocka ovlivnilo „primitivní“ umění indiánských kmenů, obrovské nástěnné malby mexických malířů Josého Clementa Orozca, Davida Alfara Siqueirose a Diega Rivery i moderní evropské umění, především Joan Miró a Pablo Picasso.    

Náměsíčná žena (1942, Peggy Guggenheim Collection, Benátky) je inspirována Picassovým obrazem Žena před zrcadlem (1932), působí jako rentgenový snímek, kde páteř ženy představuje svislá černá linie. Obličej je v kubistickém stylu zobrazen čelně i z profilu.

V r. 1947 Pollock přišel s vlastní technikou malby dripping, kdy na plátna ležící na zemi vytlačoval barvy z tub a tupými nástroji je roztíral, případně řídké barvy na ně kapal nebo přímo vyléval. K barvám navíc přidával drcené sklo, písek a sádru. Tomuto postupu říkal akční malování (action painting). 

U velkých obrazů si pomáhal tyčemi a nejrůznějšími nástroji pro rozstřikování barvy na plátno, mezi nimi i injekčními stříkačkami. Kdysi jsem někde četl, že po ležících obrazech také šlapal, ale otisky nohou či bot v nich patrné nejsou. A také to neodpovídá jeho výroku, vysvětlujícímu, v čem vidí přednost malování naležato a jak při tom postupuje: „Cítím se blíže, více součástí obrazu, protože tak mohu chodit kolem něj, pracovat ze čtyř stran a být doslova v obraze."

Pollock se u obrazů často nezdržoval vymýšlením názvů a označoval je jen pořadovými čísly a rokem, kdy je namaloval. Např. další obraz se jmenuje Číslo 31, 1950. Je součástí sbírek Museum of Modern Art v New Yorku. Patří ke třem obrazům velkého formátu, které vytvořil technikou kapání. V muzeu s rozměry 269,5 x 530,8 cm zabírá celou stěnu a jeho výřez je podkladem v záhlaví mého blogu.

Pollock dovedl malovat realisticky, příkladem je jeho autoportrét, zvláštností jeho tvorby ale je, že v mnoha dílech začal rozpoznatelnou postavou, kterou pak překryl vrstvami nakapané barvy.

Až na předposlední zbývající obrazy jsou ze sbírky Peggy Guggenheim v Benátkách. Tato propagátorka a sběratelka umění vystavila ve své galerii sedm Pollockových obrazů z r. 1946, které dostaly souborný název Zvuky v trávě. A mnohé pak i zakoupila. Patří k nim Křepčící pohyb a Oči v žáru, kde ve spleti pruhů se na některých místech dají najít oči tvorů ukrytých v barvě.

Název Obřízka (1946) následujícímu obrazu dala Pollockova manželka Lee Krasner(ová) po jeho dokončení. Tento dojem mohla získat při pohledu na totemické postavy, které uprostřed plátna pozorují něco, co se zdá být scénou násilí.

Alchymie (1947) dává tušit, jak vyčerpávající muselo být pokoušet se z nejrůznějších chemikálií vyrobit zlato.

Obraz Začarovaný les (1947) vypadá spíše jako prales, a to dost strašidelný, protože malíř zredukoval paletu barev převážně na černou a bílou.

Hnědá a stříbrná II (1951, Kunstmuseum, Bern) je již z doby, kdy maloval výjimečně.

U posledního obrazu název neznám a ani se se ho neodvažuji odhadovat. Podle pořadí v textu by odpovídal Číslu 09 :).

I když Pollockova díla se setkávají s kritikou a jejich význam se relativizuje, že jde jen o výsledek amerického marketingu v hollywoodském stylu, mezi sběrateli umění je o ně zájem. V r. 2006 se jeho obraz Číslo 5, 1948 v aukci prodal za 140 milionů dolarů (přes tři miliardy korun).