Arthur Wellesley - přemožitel Napoleona u Waterloo a jeho památníky v Londýně (3) a Dublinu (3)

Zatímco Napoleon Bonaparte je u nás všeobecně známý, protože v „bitvě tří císařů“ 2. prosince 1805 u Slavkova dosáhl svého nejslavnějšího vítězství, toho, kdo jeho armádu u Waterloo (necelých 30 km od Bruselu) r. 1815 rozhodujícím způsobem porazil, si v našich končinách málokdo vybaví. S pomocí spojeneckých nizozemsko-belgických vojsk a pruské armády, vedené maršálem Gebhardem Leberechtem von Blücherem, byl jím Arthur Wellesley, 1.  vévoda z Wellingtonu (1769-1830), pro jednoduchost často uváděný jako Wellington. Napoleon byl následně internován na ostrov Svaté Heleny a na rozdíl od první internace na ostrov Elba k novému vytvoření bojeschopné armády a další expanzi už nenašel síly a r. 1821 za nejasných okolností umírá, jednou z teorií je, že byl otráven.

I když Napoleon z asi 60 bitev jich 8 prohrál a dvě neměly jednoznačného vítěze (jednou z nich při tažení do Ruska byla bitva u Borodina) a nakonec špatně dopadl, Francouzi ho uctívají, protože na vrcholu moci ovládal většinu západní Evropy (dokonce se snažil také o kolonizaci Karibiku) a Francii získal postavení světové velmoci, jaké nikdy v historii neměla. Navíc po staletích královského absolutismu uskutečnil správní reformu země a vydal občanský zákoník, který je dodnes základem francouzského práva.   

Bitvu u Slavkova připomíná mohyla na prateckém kopci, v Paříži Slavkovský oblouk a císař zde má i důstojné mauzoleum a sochu na sloupu na náměstí Vendôme naproti hotelu Ritz. Z obrazových ztvárnění je asi nejznámější portrét Napoleona na vzpínajícím se koni od francouzského klasicistního malíře Jacquese Louise Davida (1801, Österreichische Galerie Belvedere, Vídeň). 

Životní cesta Wellingtona je také pozoruhodná. Na vojenskou kariéru, kdy uznání si získal ve válce na straně Španělska, usilujícího se vymanit z područí Napoleona, a zájmy Británie několik let hájil při ovládání Indie a její snaze o další územní zisky v Asii, navázal 4 roky po Waterloo vstupem do politického dění a r. 1828 se stal předsedou vlády. Jeho vláda sice o 2 roky později vyslovením nedůvěry padla, ale po vítězství konzervativců r. 1834 v dalších vládách zastával ministerské posty, byl také předsedou dolní komory britského parlamentu a až do konce svého života byl vrchním velitelem britské armády a členem Sněmovny lordů.  

Pohřben je v katedrále sv. Pavla v Londýně vedle admirála Horatia Nelsona, který r. 1805 Napoleona porazil v námořní bitvě u španělského mysu Trafalgar. Na konci bitvy Nelsona však zasáhla kulka z jedné francouzské lodi a těžkému zranění podlehl. Na Trafalgarském náměstí před budovou National Gallery ho připomíná socha na sloupu.

Wellingtonovi na rozdíl od Napoleona a Nelsona (a také Kolumba v Barceloně) se pocty vztyčení sloupu nedostalo, v Londýně má ale hned dvě jezdecké sochy. Jedna je u budovy Bank of England.

Další pak u po něm pojmenovaném Wellingtonově oblouku u Hyde Parku, původně ale stála na vrcholu oblouku a až po jeho smrti byla demontována a usazena na podstavec. 

Poblíž je i památník vojákům Wellingtonovy armády.

Wellington se narodil v Dublinu a zpočátku sloužil v irské armádě, jeho rodná země se k němu samozřejmě hlásí a svůj památník má i v irské metropoli, kde má podobu obelisku.

Wellingtonův portrét namaloval Francisco de Goya (1812-1814, National Gallery, Londýn).

Přestože Waterloo se stalo symbolem debaklu, v r. 1974 tehdy ještě neznámá švédská skupina ABBA se stejnojmennou písní vyhrála soutěž Eurovize a odstartovala jí svou hvězdnou kariéru.