20. března 2018

Georges Seurat - pointilismus, vědecký přístup k malbě

Nejvýraznější změnu do malířství 2. poloviny 19. století přinesli impresionisté, snažící se zachytit prchavý okamžik atmosféry v přírodě či duševního rozpoložení osob.
Jejich obrazy jsou zblízka charakteristické znatelnými tahy štětce v nemíchaných barvách a účinek se dostaví až po odstoupení do větší vzdálenosti od obrazu.

Převládající vkus a vliv akademických malířů a kritiků, výsměšně označujících díla impresionistů za nedokončená, znemožňoval vystavovat jejich obrazy na oficiálních akcích. Ti ale na přímluvu císaře Napoleona III. v Salonu odmítnutých (Salon des Refusés) a později v Salonu nezávislých (Salon des Indépendants) dostali možnost oslovit veřejnost, postupem doby získávali stále větší pozornost a někteří i zájem obchodníků a sběratelů umění, až nakonec se impresionismus stal novým směrem určujícím měřítka kvality.

Ve značně různorodé skupině impresionistů byli však i malíři, kteří se odlišovali od "ryzího" stylu, představovanému zejména Claudem Monetem, Augustem Renoirem, Camillem Pissarrem a Alfredem Sisleym, a hledali svůj vlastní výraz.
Dnes jsou řazeni do kategorie postimpresionismus a za nejvýznamnější představitele jsou považováni Paul Cézanne, Paul Gauguin a Vincent van Gogh.

Svébytný styl objevil Georges Seurat (1859-1891), malíř o generaci mladší než většina známých impresionistů. Opřel ho o vědecké poznání zákonů optiky. Stejně jako ostatní nemíchal barvy na paletě, na plátno ale nanášel jen barevné tečky (body), jejichž shluk a barevná škála v odstupu vyvolá výsledný dojem.
Protože v angličtině i francouzštině bod je point, Seuratovu stylu se dostalo označení pointilismus.

Z následujících tří obrazů Přístav v Port-en-Bessin za přílivu (Harbour at Port-en-Bessin at High Tide) je z Musée d'Orsay v Paříži a další dva - Večer v Honfleur (Evening, Honfleur) a Večer v Grandcamp (Grandcamp, Evening) - z Museum of Modern Art v New Yorku.
Stejně jako všechny ostatní obrazy od moře jsou z Normandie, z letoviska Grandcamp a jeho okolí.








Seurat vypracoval teorii, kde se pokusil umění vymezit technickým popisem.
"Někteří říkají, že vidí poezii v mých malbách, já vidím jen vědu." (Some say they see poetry in my paintings; I see only science.)

"Umění je harmonie. Harmonie je analogie protikladů, analogie podobnosti tónů, odstínů, linií, zohledňuje dominantní složky a závisí na osvětlení, v kombinacích, které jsou klidné nebo smutné." (Art is Harmony. Harmony is the analogy of opposites, the analogy of similarities of tone, of tint, of line taking account of a dominant and under the influence of the lighting, in combinations that are calm or sad.)

Protiklady jsou: u tónu světlejší a tmavší; u odstínu komplementární barvy, tj. červená a její komplement zelená, oranžová a modrá, žlutá a fialová; u linií ty, které svírají pravý úhel." (Opposites are: for tone, a more luminous/lighter one for a darker one; for tint, the complementaries, that is, a certain red opposed to its complementary, etc. red - green, orange - blue, yellow - violet; for line, those making a right angle.)

"Radost je v tónu světelně dominantní, v barvě teple dominantní, v linii směřuje nad horizontálu. Klid je v tónu rovnováhou temnoty a světla, v barvě teplého a chladného a v horizontální linii. Smutek je v tónu tmavě dominantní, v barvě chladivě dominantní a v linii klesající." (Gaiety of tone is the luminous dominant, of tint, the warm dominant, of line, lines above the horizontal. Calmness of tone is the equality of dark and light; of tint, of warm and cool, and the horizontal for line. Sadness of tone is the dark dominant; of tint, the cool dominant, and of line, downward directions.)

"To znamená, že výrazovým prostředkem je optické mísení tónů, odstínů barev (místních barev a barvy světla: Slunce, olejových lamp, plynu atd.), tj. světel a jejich reakcí (stínů) podle zákonů kontrastu, gradace (gradační křivka ve fotometrii vyjadřuje závislost zčernání fotografické emulze na logaritmu osvitu) a jasu." (The means of expression is the optical mixture of tones, of tints (of local colour and the illuminating colour: sun, oil lamp, gas, etc.), that is, of the lights and of their reactions (shadows) following the laws of contrast, of gradation, of irradiation.)

Malíř se často nespokojoval se zarámováním obrazů a do řady z nich svou pointilistickou technikou rám přimaloval, jak je vidět na zhruba polovině prezentovaných obrazů, zvlášť zřetelné je to v následujících třech.
Říční krajina s člunem (River Landscape with a Boat) z Metropolitan Museum of Art v New York, Le Bec du Hoc, Grandcamp a Gravelineský průplav (The Channel of Gravelines) z National Gallery v Londýně.




Mohutný skalní blok na normandském pobřeží Le Bec du Hoc u letoviska Grandcamp na následujícím obraze se nedochoval, byl zničen bombardováním během 2. světové války.





Z figurálních maleb vyniká obraz Koupání v Asnières (Bathers at Asnières, National Gallery, Londýn). Na břehu Seiny v pařížském předměstí Asnières Seurat našel scenérii pro svůj první rozměrný obraz (má šířku 301 cm a výšku 201 cm). Než jej namaloval, pořídil celkem 14 přípravných studií, na nichž zobrazil most v Courbevoie, sedícího chlapce, mužské postavy, detaily oblečení, šaty a klobouk.



Na jeho obrazech se objevují i zvířata, příkladem je Chlapec s koněm (Boy with Horse), vystavený v Scottish National Gallery v Edinburghu. Tento obraz byl současně také jednou ze studií k obrazu Koupání v Asnières, kde se kůň ale nakonec neobjevil.



Cirkus (The Circus) z Musée d'Orsay v Paříži je posledním Seuratovým dílem před jeho náhlou smrtí. Už ho nedokončil, ale i tak patří mezi jeho vrcholná díla. Malíř na rozdíl od jiných, většinou staticky působících obrazů, do něj vdechl dynamiku v pohybu krasojezdkyně, saltu akrobata a gestu klauna. V odstupňovaných řadách hlediště současně vyjádřil odlišné postavení diváků na společenském žebříčku.




Přestože se malíř stranil společenského života (až po jeho smrti se zjistilo, že měl milenku a 2 děti) a zemřel ve velmi mladém věku 31 a čtvrt roku, stačil ovlivnit řadu dalších malířů, nejvýrazněji Paula Signaca, i když ten spíš než body pokrýval plátna malými čtverečky, dnešní počítačovou terminologií bychom řekli pixely.
Kouzlu Seuratova stylu na několik let podlehl také Camille Pissarro a promítl se i do několika děl Vincenta van Gogha.

Navzdory úzké vazbě na rodnou Paříž, z které s výjimkou letního pobytu u moře v Normandii nevytáhl paty, jeho obrazy jsou dnes v majetku významných galerií celého světa, zejména v anglicky mluvících zemích, jak je patrné z většiny fotografií.
Jedním obrazem se díky odkazu proslulé Kramářovy sbírky může pochlubit i Národní galerie v Praze. Je jím Přístav v Honfleur (La Maria, Honfleur).




Nejslavnějším Seuratovým obrazem je Nedělní odpoledne na ostrově La Grande Jatte (A Sunday Afternoon on the Island of La Grande Jatte), který je současně pokládán za jedno z nejvýznamnějších děl 19. století, vlastní ho Art Institute v Chicagu.

I k tomuto obrazu malíř zhotovil větší počet studií, ta na následujícím snímku je vystavena v Museum of Modern Art v New Yorku.




Seuratova utajená žena se na jeden obraz také dostala, jmenuje se Pudrující se mladá žena (Young Woman Powdering Herself), obraz je k vidění v Courtauld Institute of Art v Londýně.

23 komentářů:

  1. k clanku nezostava nic ine, len gratulovat! bravo!

    OdpovědětVymazat
  2. Zajímavý styl.... opravdu takový zasněný, jemně barevný.

    OdpovědětVymazat
  3. Velmi osvěžující článek. Pointilismus znám odmalička, ale dovedla bych o něm říct tak dvě věty...

    OdpovědětVymazat
  4. Z těch obrazů jde nějaká energie, která mě k nim zvláštně přitahuje....

    OdpovědětVymazat
  5. Ze stejného principu jako pointilismus vychází i ASCII art. V 80tých letech minulého století byly oblíbené programy, které na širokořádkových rychlotiskárnách velkých sálových počítačů tiskly černobílé sestavy vyvolávající dojem trojrozměrných objektů. Mona Lisa, Albert Einstein, Eiffelovka, Marilyn Monroe...
    Zdá se, že i v současné době vznikají nové obrázky:
    http://images6.fanpop.com/image/photos/33800000/Jennifer-Aniston-from-http-eternalbleu-tistory-com-2460591-ascii-art-33830848-926-1350.gif

    OdpovědětVymazat
  6. Z těch ukazek mi připadají ty obrazy skromne a strohe.  no vědec.....a krome tech figuralnich motivu trochu smutne

    OdpovědětVymazat
  7. Obrazy jsou zvláštní. Podívala jsem se i na ten Pudrující se žena , je zajímavé, že není tak éterická, jak z té doby ženy byly vykreslené. Stejně se mi ty obrazy, ač trochu nostalgické svým vyobrazením lidí i přírody, líbí.Díky za  poskytnutou  pěknou "výstavu"i s výkladem.

    OdpovědětVymazat
  8. Zajímavý rozbor, ńenapadlo by mě to tak zkoumat. Impresionisté patří mezi moje oblíbence. Většina Seuratových obrazů se mi líbí. Obecně je mi ale jedno, zda je malba vědecky nebo spíš umělecky zdůvodněná. Pro mě vždy důležité, jak na mě působí a zda se mi líbí, což se málokdy dá říct o tzv. moderním umění...třebas taková díra v plátně - malíř si ji může zdůvodnit jak chce, ale já bych si jí nikam nepověsila, i kdyby všichni tvrdili , že je úžasná

    OdpovědětVymazat
  9. [1]: Díky, od znalce potěší :).[2]: Malíř se ale asi u toho snění hodně nadřel.[3]: Vždy si při tom vzpomenu na program Paintbrush (Malování) a jak mě udivily detaily obrázků při zvětšení a byly pak vidět hrubé přechody mezi pixely. A bez zvětšení a u obrazů z odstupu je najednou vše jinak.[4]: Také díky :).[5]: Mně se také líbí a o Seuratovi jsem si kdysi koupil i velkou knihu.

    OdpovědětVymazat
  10. [6]: Dík za odkaz, obrázek si hned stáhnu.
    Dobře si na ASCII art pamatuju, i když jsem ani nevěděl, že se tomu tak říká. Zvlášť oblíbené byly tisky ženských aktů.
    Jeden spolužák, který dělal pomocnou vědeckou sílu na výpočetním středisku, jednou přišel s plachtou, na níž bylo vytištěné velké srdce. Já jsem na to hleděl s nesmírným úžasem a ptal se ho, jak to dokázal. A on tvrdil, že naprogramoval rovnici srdce
    Určitě si nejdříve naměřil, kolik má být mezer zleva a kolik ostatních znaků pak vytisknout, ale vypadalo to nádherně. Možná na to i nějakou slečnu sbalil :).[7]: Obraz Koupání v Asnières (Koupající se v Asnières) mám od něj asi nejradši a jsem moc rád, že jsem ho mohl vidět na vlastní oči. Bohužel při jeho velikosti a záběru z podhledu se kácí rámy.[8]: Myslím, že i dnes už model Twiggy nikoho neuchvátí a v ženských tvarech se nachází krása.[9]: Ano, u umění by prý mělo rozhodovat jen líbí/nelíbí a ne něco vysvětlovat. Ale stejně si myslím, že znalost souvislostí dojem z děl znásobí.

    OdpovědětVymazat
  11. [3]: vím, působivé, ano. Jinak, co se týká druhé části tvého komentáře: není ani tak podstatné, zda to umíš zpaměti, hlavní je, že víš, kde si daná moudra máš dohledat. Není potřeba vše znát nazpaměť.

    OdpovědětVymazat
  12. Víc pláten jsem měl možnost vidět na vlastní oči od Signaca než od Seurata. Díky za přehledný a informačně hodnotný článek. V mých očích má právě poslední obraz Cirkus největší švih.

    OdpovědětVymazat
  13. Pudrující se mladá žena? Tak to určitě nejsem já.

    OdpovědětVymazat
  14. Pěkná exkurze světem umění .Pointilismus mi nápadně připomíná nanášení makeupu .

    OdpovědětVymazat
  15. [12]: To je úroveň docenta podle rčení: "Asistent musí vědět, co je v knihách, docent, kde jsou ty knihy, a profesor, kde je docent."[13]: Chtěl jsem zařadit ještě jeden obraz, u kterého jsem myslel, že je od Seurata, hledal jsem jeho název a nakonec zjistil, že je od Signaca. Takže základ na další článek už mám :).[14]: Ty si určitě myslíš, že by chemické složení pudru mohlo ublížit tvé pleti [15]: To je také věda

    OdpovědětVymazat
  16. Je vidět, že se může člověk něco nového přiučit celý život. O malbě ve stylu pointilismus jsem neměla tušení, jako jsem neznala ani tohoto malíře. Pro mě je nejhezčí obraz poslední, je prosluněný a teple barevný.

    OdpovědětVymazat
  17. [16]: To mi připomnělo vyjádření učitele Českého práva na ekonomické škole v Olomouci. Ten říkal: Právník nemusí znám všechny zákony, ale musí je umět najít. Podle toho, v čem pracuje tak tam ty paragrafy většinou zná zpaměti.

    OdpovědětVymazat
  18. [16]: ano, vtipné. Ale ono to tak ve skutečnosti opravdu je. Někdy je dokonce dobré i své vlastní myšlenky (tzv. za pochodu) sepisovat do vlastní autorské knihy. Tím na to dotyčný nemusí pravidelně myslet (nezatěžuje tím svou hlavu) a přesto ví, že "to nezapomene". Takže jako vtip dobré, ale opravdu stačí ("místo docenta") již výše zmiňované knihy. Popřípadě jiné formy záznamu. I když jedním dechem uznávám, že ideální by bylo (jak někteří praví o Druidech) pamatovat si VŠECHNO zcela nazpaměť. /o výše zmiňovaných se říká že si své vědomosti předávali pouze ústně/

    OdpovědětVymazat
  19. Znám, ale spíš od pohledu. Díky za osvěžující výklad!

    OdpovědětVymazat
  20. Jo, tak tohle si dovedu představit u sebe na zdi.

    OdpovědětVymazat

Aktuální článek

Karlovy Vary (1) - vycházky s vyhlídkami

Karlovy Vary z větší části obklopují zalesněné kopce, které nabízejí desítky kilometrů turistických tras s vyhlídkovými místy a rozhlednami....

10 nejčtenějších článků (od 23. 4. 2020)