Diego Velázquez - dvorní malíř španělské šlechty (i žánrových obrázků a jednoho aktu)

Diego Velázquez (1599-1660) je nejen největším španělským malířem baroka, ale současně jedním z nejvýznamnějším výtvarných umělců celé historie. Světoznámé Museo del Prado mu vzdává hold umístěním sochy před jeho vstupem.

Velázquez se narodil v Seville a už jako 11letý pracoval v malířské dílně Francisca Pacheca. Vzdělaný a intelektuálně zaměřený učitel, který napsal i teoretické dílo Umění malby, brzy rozpoznal Diegův talent a vedle výuky kresby a malby mu dal prostor k vlastnímu rozvoji. 

Velázquez začínal malováním žánrových scén ze života „obyčejných“ lidí, k nim patří Tři hudebníci (1616-1620, Gemäldegalerie, Berlín), Stařena smažící vajíčka (1618, National Gallery of Scotland, Edinburgh) s pečlivým zobrazením nejrůznějšího nádobí a Venkované u stolu (1618-1619, Szépművészeti Múzeum, Budapešť).

V té době bylo stále ještě obvyklé malovat na náboženská témata a z malířova raného období je reprezentují obrazy Kuchyňská pomocnice s večeří v Emauzích (1617-1618, National Gallery of Ireland, Dublin), Kuchyňská scéna s Kristem v domě Marty a Marie (1618), Neposkvrněné početí (1618-1619) a Svatý Jan Křtitel na ostrově Pathmos (1618-1619), přičemž poslední tři jsou vystaveny v National Gallery v Londýně. Na druhém ze zmíněných obrazů je Kristus v pozadí a hlavním je výjev, kdy stará žena mentoruje mladou služku, které je do breku, a dotváří jej zátiší s rybami, česnekem, vajíčky a soudkem vína. Jan Křtitel je někdy považován za umělcův autoportrét z jinošského věku.

V průběhu života se ještě několikrát k náboženským scénám vrátil, ale spíše okrajově: Kristus po bičování v úvahách křesťanské duše (1628-1629, National Gallery, Londýn), Portrét rytíře Vojenského řádu Krista (1640-1650, Gemäldegalerie, Alte Meister, Drážďany).

Z portrétů náboženských osobností je nejvýznamnější Portrét papeže Innocenta X. (1650, Galleria Doria Pamphilj, Řím). Z přísného výrazu hlavy církve jde až strach. Jak už jsem zmínil v článku Francis Bacon a Lucian Freud – moderní malíři slavných jmen, obraz v polovině 20. století nadchl Francise Bacona natolik, že namaloval přibližně 40 jeho variací.

V téže galerie je ještě jeden menší obraz Innocenta X., který je tam však zavěšen hodně vysoko, proto fotografie vykazuje efekt kácení svislic.

V 19 letech se už hotový malíř oženil s Pachecovou dcerou a tchán mu pak díky svým známostem zařídil přijetí u madridského dvora. Při prvním pobytu nevzbudil větší pozornost, ale při druhé návštěvě Madridu v r. 1626 si jeho umění všiml mocný vévoda Olivares a Velázquez byl jmenován královským malířem u dvora krále Filipa IV. 

Mladý španělský šlechtic (1631, Alte Pinakothek, Mnichov), Portrét gentlemana (pravděpodobně Dona Juana Mateose, královského mistra lovu) a Portrét dámy (1635, Gemäldegalerie, Berlín) jsou neznámé či méně známé osoby dvora, u dámy se předpokládá, že by jí mohla být Leonor Maria de Gúzman, manželka neapolského místokrále a sestra vévody Olivarese.   

Vévoda Olivares se Velázquezem nechal portrétovat několikrát. V koláži jsou obrazy z Ermitáže v Petrohradu (1635) a z Gemäldegalerie, Alte Meister v Drážďanech (1635), který malíř namaloval s pomocí svých žáků. 

Daleko působivější je však jezdecký portrét Portrét vévody Olivarese (1636, Metropolitan Museum of Art, New York), který má ještě větší variantu s hnědým koněm v madridském Pradu. Na tomto portrétu je patrný vliv vévody, protože jezdecké portréty byly zpravidla vyhrazeny jen panovníkům.

Obrazy Filip IV. Španělský v hnědé a stříbrné barvě (1631-1632) a Filip IV. Španělský (kolem 1656) jsou ve sbírkách National Gallery v Londýně a je nich patrná dědičná genetická vada vystouplého spodního rtu a dolní čelisti, daná častými příbuzenskými sňatky Habsburků.  

Poslední ukázkou s panovníkem je Filip IV. na lovu divokého kance (1632-1637, National Gallery, Londýn).

14letá Infantka Maria Teresa (kolem 1652-1653, Kunsthistorisches Museum, Vídeň) byla dcerou Filipa IV. (Infantka je historickým šlechtickým titulem pro dceru španělského nebo portugalského panovníka (princeznu) v dětském věku, obdobně infant pro prince.)

Nejkrásnější dětské portréty z posledních šesti let malířova života patří infantce Margaritě, narozené r. 1651: Infantka Margarita v růžových šatech (1654), Infantka Margarita v bílých šatech (kolem 1656), oba vlastní Kunsthistorisches Museum ve Vídni). 

Portrét Infantky Margarity je také jediným Velázquezovým obrazem v ČR, ve sbírkách v Lobkowiczkém paláci v Praze.

Infant Filip Prosper (1659, Kunsthistorisches Museum, Vídeň) je dětským portrétem prince Filipa Prospera.

Velázquez nebyl „jen“ dvorním malířem, ale panovník ho pověřil i řadou dalších činností ve správě královského sídla a při cestě do Itálie malíř dostal za úkol nakupovat díla italských mistrů. Tam si oblíbil zejména díla benátských malířů Tintoretta a Tiziana a silný dojem na něj udělal i Caravaggio a vlámský malíř Rubens. Setkal se tak i s obrazy aktů a jeden pak sám namaloval.

Venušina toaleta (1647-1651, National Gallery, Londýn) je považována za nejkrásnější akt ve španělském malířství. 

Velázquez maloval i trpaslíky, šašky a blázny, kteří královskému dvoru sloužili pro zábavu, obrazy tohoto druhu jsou zejména v madridském Pradu, kde ale bylo zakázáno fotografovat. Proto zde také chybí zde také chybí proslulý obraz Dvorní dámy (Las Meninas, 1656). Blíže o něm např. zde.