Chichén Itzá je torzem města na Yucatánském poloostrově v Mexiku z let 600-1500, z něhož se turistickým cílem stala mayská pyramida, zjednodušeně rovněž nazývaná Chichén Itzá, přesněji však Kukulkánova pyramida podle mayského boha Slunce a nebes. Ve španělštině bývá také označována jako El Castillo (Hrad). Význam názvu Chichén Itzá je „místo u studny rodu Itzá“.
Pyramida je od r. 1988 na seznamu UNESCO a v roce 2007 byla navíc zařazena na seznam sedmi novodobých divů světa.
Pyramida má čtvercový půdorys, přesně ve směru světových stran pod úhlem 45 ° má čtyři schodiště s 91 schody (celkem tedy 364 schodů) a nahoře je ještě 365. schod, odpovídající počtu dnů v kalendáři. Výška stavby je přibližně 30 m a délka boční strany 55,3 m.
Symbolem boha Kukulkána je opeřený had, vyskytující se na pyramidě i několika dalších stavbách historického komplexu.
Jednu z nich vidíme vlevo od pyramidy.
A zde v přiblížení.
A ještě jedna stavba.
Mayové holdovali také sportu a nejoblíbenější hra vzdáleně připomínala vybíjenou. Týmy mívaly od 2 do 6 hráčů, kteří měli za úkol prohodit těžký míč (vážící až 5 kg) přes čáru hřiště na soupeřově straně. Nesměli přitom používat ruce ani nohy, jen boky. Významnou roli zde měla kamenná obruč nad hlavami, pokud se podařilo míč jí prohodit, hra končila výhrou týmu, který to dokázal, bez ohledu na bodový stav.
Po skončení hry byl kapitán poraženého týmu zpravidla obětován bohům, někde se uvádí, že dokonce i celý tým mohl být obětován.
Oběti připomíná Stěna lebek (Tzompantli, nebo také Chrám lebek).
Sloupořadí Tisíce sloupů propojuje Kukulkánovu pyramidu s Chrámem válečníků.
V levé části plakátu před vstupem do areálu je ještě jedna stavba, kterou jsem nevyfotografoval, a sice Observatoř (El Caracol), válcová věž s kruhovým schodištěm a bez střechy. Mayové odtud pozorovali hvězdy, neměli však k tomu žádná optická zařízení.
Samozřejmě zde nemohou chybět prodavači suvenýrů, nejen modelů pyramidy ale i nejrůznějších masek válečníků.
Z města Tulum, jehož začátky se datují r. 564 a vrcholné období 13. až 15. stoletím, zůstaly jen trosky rozeseté na ploše 385 x 165 m. Ukázky jsou v následující skupině snímků.
Okraj města stojí na skalním útesu 12 m nad mořem.
Kromě písečných pláží jsou zde i nejrůznější zákoutí, možnosti ubytování, bujná vegetace s kokosovými palmami a při tom nás budou pozorovat leguáni.
,%20Sz%C3%A9pm%C5%B1v%C3%A9szeti%20M%C3%BAzeum,%20Budape%C5%A1%C5%A5.jpg)
Miloši, je úžasné, kolik historicky známých míst na světě jsi osobně navštívil.
OdpovědětVymazatKdyž jsem ještě studovala (v socialistických dobách naší vlasti), představovala jsem si, jak jednou navštívím pyramidy. Nejprve v Egyptě, pak v Peru a jednou možná i v Mexiku. Časem naivní romantické představy opadly a mě začaly děsit informace o krutostech, kterých byly ty stavby svědky. Uvádíš je i ve svém článku. Jak krutě vynalézavý byl požadavek, aby jistotou výhry a tedy šancí na život bylo prohození těžkého míče kamennou obručí. Mimochodem nedokážu si představit ani jak bylo vůbec možné dostat daný míč za čáru hřiště bez použití rukou a nohou.
A ten leguán, údajně výhradně býložravý ještěr dorůstající včetně ocasu 2 m délky, by mi rozhodně taky klidu nepřidal.
Prohození míče obručí si také nedovedu představit, bohužel o té hře je jen málo informací, protože španělští kolonizátoři ji hned zakázali. Ale obětování lidí bohům bylo dost "běžné" v řadě kultur. Nemluvě o "hrách", např. v Koloseu při nich celkem zemřelo půl milionu lidí.
VymazatEgyptské pyramidy mě dost otrávily dotěrností místních, kteří turisty obtěžují na každém kroku. V Mexiku ale ne.
Skvělá reportáž. Ty sportovní hry, vlastně na život a ba smrt mě docela děsí. Přemýšlím jaké dá bokem přehodit 5kg míč?
OdpovědětVymazatMíče byly údajně 3 až 5 kg těžké, ale i tak je to nepochopitelné. Hráči byli proti nim chráněni, protože úder do hlavy by také mohl skončit vážným zraněním.
VymazatDěkuji za článek - ráda jsem si ho přečetla, i za krásné fotky. 🙂
OdpovědětVymazatHezký den.
Děkuji za pochvalu :). A také přeji jen pěkné dny.
VymazatJako dítě jsem hltal knihu "Příběh opeřeného hada" (Pierre Gamarra), tvůj článek mne na chvíli vrátil do dětství.
OdpovědětVymazatNázev je mně povědomý, ale knihu jsem bohužel nečetl.
VymazatNádherná reportáž, krásné fotografie. Díky a přeji krásné dny.
OdpovědětVymazatDíky a také přeji jen "slunečné" dny.
VymazatCo se týče Mayů a Inků, od mala mě jejich svět fascinoval a přečetla jsem kdejakou knihu o jejich civilizacích, jak populárních prací tak i různých románů. A samozřejmě jsem shlédla i mnoho dokumentů.
OdpovědětVymazatMě pod dojmem takových dokumentů Mexiko také lákalo, naštěstí se objevila dost výhodná nabídka na 12 dnů s jednou německou cestovkou do obyčejného hotelu v Cancúnu, kde takové takřka nejsou, a té jsme využili.
Vymazat