Bára Basiková, Basic Band - Brno, 15. června 2023

Z našich zpěvaček jsem si oblíbil jen tři a dvě už jsem stručně představil, Hanu Ulrychovou mám rád od jejího působení ve skupinách Vulkán a Atlantis v 60. letech, Marii Rottrovou zejména z období 70. let a tou třetí je Bára Basiková. Na hudební scénu vstoupila v 80. letech a hned ve dvou skupinách – Precedens, opírající se o osobnost autora písní a klávesisty (a také malíře) Martina Němce, a Stromboli, jíž zase nezaměnitelný zvuk vtiskl kytarista Michal Pavlíček. Zpěvačka však dlouhodobě nebyla schopna vystupovat s dvěma skupinami a dala nakonec přednost Stromboli, k čemuž asi přispělo i to, že ji s Pavlíčkem pojil milenecký vztah. V té době se mně ale přes převažující obdiv ke skupinám s virtuózními kytaristy více líbily písně skupiny Precedens a při návštěvě Prahy jsem si v hudebninách nedaleko Staroměstského náměstí koupil jejich první desku Doba ledová. Kuriózní bylo, že mně ji prodal Ivan Hlas, který sice sporadicky vystupoval se skupinou Nahlas, ale výrazněji vešel do povědomí až jako autor několika písní k filmu Šakalí léta, zřejmě ho Nahlas nedokázal uživit, a tak si přivydělával jako prodavač.  

Titulní píseň z prvního alba je v následujícím videu.

Živě jsem Báru Basikovou viděl až se Stromboli, poprvé někdy kolem r. 1990, podruhé v r. 2019 na nádvoří hradu Špilberk v Brně, předloni v muzikálu Jesus Christ Superstar, a pak ještě loni v pořadu Na Kloboučku, kde ale zazpívala jedinou píseň. Bára Basiková má však i vlastní skupinu, nápaditě nazvanou Basic Band. A na tu jsme se vypravili do klubu Metro v Brně 15. června letošního roku. 

Basiková koncert uvedla písní z muzikálu Dáma s kaméliemi Michala Pavlíčka na motivy románu Alexandra Dumase mladšího. Muzikál však neznám a na YouTube jsem z něj dodatečně našel jen dvě písně K lásce já a Zavátá. Jestli to byla jedna z nich, nedokážu říct.

Následovala další píseň z muzikálu, tentokrát velmi známého zahraničního Jesus Christ Superstar s hudbou Andrewa Lloyda Webbera, který jsem poprvé viděl v 90. letech v Pyramidě na pražském Výstavišti (tehdy bez Basikové) a podruhé předloni v Karlových Varech v den zahájení Mezinárodního filmového festivalu v nejznámější sestavě s Bárou Basikovou, Kamilem Střihavkou a Danem Bártou. V Brně zazněla píseň Co na tom je tak zlého?  

Soumrak bohů je slavný film Luchina Viscontiho z r. 1969. Bára Basiková má v repertoáru stejnojmennou píseň z éry Precedens, video je však novější, z r. 2009, kdy se skupina znovu sešla.

Od „tygra z Walesu“ Toma Jonese, jehož písně přebíral i Karel Gott, si vypůjčila píseň She is a Maniac. 

I další byla převzatá, Atlantida od Mira Žbirky. A autor si ji někdy před 15 lety s diváky společně poslechl.

Skladbu z poslední desky neumím identifikovat, Most přes minulost (z muzikálu Jana z Arku Ondřeje Soukupa) ale znám.

Z repertoáru zpěvačky Blondie do koncertu zařadila píseň Call Me. Její podání jen s klávesistou Lubošem Přibylem jsem na YouTube nenašel, v originálu zní takto.   

I ve zpěvníku Hany Hegerové si vybrala – zdánlivě slovenskou lidovou Čerešně, ve skutečnosti melodii napsal Jaro Filip na text Milana Lasici, s nímž a Juliem Satinským vystupoval v oblíbeném televizním pořadu Ktosi je za dverami. 

A v slovenštině zůstala i v písni Mira Žbirky Fair play, kde se ale zpívá „život nehrá fair“. Ani tuto píseň s ní na YouTube nevidím, v originálu je (i s Atlantidou) v samostatném článku o Miru Žbirkovi.  

Píseň Když se snáší déšť pro Báru Basikovou napsal Michal Pavlíček, ale v nahrání ji se skupinou BSP (Baláž-Pavlíček-Střihavka) předběhl Kamil Střihavka (Bára to komentovala, že ji ukradl) a je známá hlavně s ním. To si ale vyříkali a dokonce pak skladbu (asi na usmířenou) nahráli i společně.

Z výsostně rockových skladeb je mou nejoblíbenější Souměrná Oty Baláže (Balage) na text Jana Sahary Hedla. Z několika videí mám nejradši to z pořadu Na Kloboučku, které je bohužel na konci ustřižené, ale zvukově je nejlepší. Hlavní kytarové sólo v něm kupodivu nehraje Michal Pavlíček, ale Olda Krejčoves ze skupiny Monkey Business. A Basic Band ji také zahráli velmi pěkně.

Závěr koncertu byl již jen z převzatých písní, nejdříve What a Feeling z muzikálu Flashdance, poté She’s Gone od Black Sabbath (česky dříve nazpívala Marie Rottrová na text Jaromíra Nohavici Lásko, voníš deštěm), vybrnkávaný podkres skladby v Basic Bandu na rozdíl od originálu a Vladimíra Figara v doprovodné skupině Flamingo Marie Rottrové nehrál klávesista, ale kytarista, klávesista jen držel akordy. 

Zněla podobně jako nahrávka se skupinou Garráž Honzy Křížka.

Píseň, která následovala po She’s Gone, mně byla neznámá, jen si vzpomínám, že ji Basiková převzala od jedné australské zpěvačky. 

Eloise od Barryho Ryana kdysi zpíval i Karel Gott, Basiková si ji také vybrala, protože může v ní předvést rozsah hlasu. 

Koncert měl jeden přídavek - z muzikálu Fantom opery (rovněž zhudebněného Andrewem Lloydem Webberem), a to i s operními výškami jako Tara Turunen ve skupině Nightwish.

Na koncertu mě překvapilo zbytečně velké množství převzatých písní, sympatické ale bylo, že Bára Basiková si koncert sama vtipně uváděla a zmínila i informaci ze soukromého života: „jedna z jejích dcer se provdala za bezvadného kluka, který není z Brna, ale z Prahy, a je to“ (chvilka napětí) „náš bubeník, který tak hraje v jedné kapele s tchyní.“   

Také řekla, že byla s rodinou v Chorvatsku, ale moc se jim tam nelíbilo, a tak předčasně odjeli a před koncertem příjemně strávili 5 dnů v Brně, kde to opravdu žije. Můžu potvrdit :). 

Na konec ještě fotografie ze závěrečného rozloučení. 

P.S. Dodatečně ještě přidám píseň Mama z méně známého alba Lhát se musí, tehdy si Bára psala i texty.